Perly a poklady

Rubrika: Jen tak

477940_roomz_3Tak jsem se dala vzhledem k plánovanému stěhování do probírání skříní. A opravdu se nestačím divit, jakými poklady oplývají.

Jen namátkou – kabelka se slony, kterou odmítla (byť jen na hraní) i moje malá neteř, slušná sbírka disket ukrývajících má školní veledíla a kupa papírů (účty, pojistky a další důležité doklady), kterou raději obcházím v uctivé vzdálenosti, abych náhodou nezjistila nějakou nepříjemnou skutečnost, že bylo třeba už dávno něco zaplatit a nebo že ten techničák patří do auta…Samostatnou kapitolou je šatník – nestačím se divit, jakými kousky mě byla schopná obdarovat vlastní matka, ba co víc – jaké modely jsem si byla schopná zakoupit já sama. A dokonce jsem v tom i chodila…

Neuvěřitelné množství okopírovaných papírů z mých nekonečných kurzů angličtiny už jsem se za ta léta vyhazovat naučila, přesto svých asi dvacet literárních skvostů – esejí z loňského roku – jsem dnes vyhodit nedokázala, ačkoli jsem si téměř na 101% jistá, že si v nich nikdy číst nebudu. Nicméně žádost na Mr. Robina, aby mi objednal hotel a úvahy o tom, jak nelehký je úděl topmodelky, či zda je lépe žít ve městě nebo na vesnici, poputují do nového domu se mnou.

Před porodem jsem alespoň dokázala probrat skříně u rodičů a definitivně se rozloučila s dětsvím vyhozením sešitů ze základní a střední školy. Teď trochu přeháním – zápisky ze svých osmi tříd jsem zlikvidovala možná už před svatbou. Narozdíl od mého bratra, který všechny své sešity skladoval téměř do čtyřiceti. Letos dokonce daroval svému synovci (našemu synovi) tři angličáky ze své sbírky, kterou jsem mu pravidelně oprašovala vystavenou ve vitríně ještě po dobu jeho pobytu na vysoké škole. Jeho nyní pubertální dcery si na autíčka ve svém raném věku nemohly ani sáhnout.

Ovšem proti švagrovi je i můj bratr slabá konkurence – ten má ve svém pokoji kromě výstavky pivních sklenic i desítky prázdných lahví od alkoholu a kolekci vyhořelých reklamních zapalovačů. A poněvadž nevyhodí opravdu skoro nic, ještě dnes je hned vedle sklenic k vidění prázdná krabička od pleťového krému, kterou mu zde zanechala bývalá přítelkyně už před více než dvěma lety.

Ale i já jsem dokázala skladovat ledacos – jednu dobu jsem lepila do sešitu i procvaknuté vlakové jízdenky – říkalo se tomu tuším cancák:-)

Spoustu věcí schovávám s tím, že by jejich historická chvíle někdy mohla přijít. A ona většinou přijde – s nostalgií je přeskládám a proberu se jimi právě při dalším velkém úklidu.
A tak zase něco vyhodím a jiné věci naopak nenápadně vplují na jejich místo a já si příště opět říkám, že příště už nebudu shromažďovat blbosti.

Napsal/a: Martyčka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak děti naučit jíst zeleninu?

Co vaříte svému miminku? Nejprve maminka zařídí to nejlepší mlíčko, ovšem po pár měsících se objeví otázka, jaké dát

Čtu dál →

Recenze: Můj atlas Česka

Naše zem je plná krásných míst, památek, přírody, různých útvarů. Každý z nás je rád „doma“. Děti to „doma“,

Čtu dál →

[Předškoláci] Matematika s úsměvem

Se začátkem nového školního roku se už i předškolní děti začaly plně věnovat předškoláckým úkolům. Tak proč jim to

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • No i já se občas při probírání skříní divím, co ukrývají…a plno věcí „vyhodit“ neumím a tak děkuji za to, že ty staré skříně jsou tak velké a vejde se tam fakt plno „kravin“ s nádechem nostalgie. Jenže, jelikož i nás čeká stěhování, tak to vše budu muset opět probrat a u toho nechat své srdce „za dveřma“, abych nemohla ničeho litovat…
    Msrtyčko, manžel má u své máti také ještě schovaný Didaktik :o))

  • Martyčka

    No však anonymní (pokud ho dobře tipuju) se taky nenechal zahanbit a nedávno zalovil ve svých pokladech a věnoval svému synovi na hraní svůj první počítač Didaktik Gama:-)
    Tento stroj má mmch i vtipnou klávesnici – kombinaci písmen a příkazů: T – jako táta – RANDOM, M – PAUSE a L -jako Libásek – USER)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Mě můj bratr věnoval jeden takový angličák, ještě než se stěhoval pryč… Dodnes ho mám někde mezi svými poklady…
    No však se budem stěhovat, tak ho taky najdu… ;o)

  • Anonymní

    Nevím Martyčko, jestli bratrovi nekřivdíš! Těch angličáků bylo pět a jeden z nich trajler, co vozí ty zbylé!!! A to všechno pravý Matchbox!!! (pro ty, co dokážou oddělit zrno od plev:-))

  • Můj otec se řídí heslem „kus za kus“ (lépe řečeno snaží se jím řídit) protože naše maminka je „sběratelka“ řekla bych že všeho. Občas jí vyhrožuje buď ON nebo ty krámy ,ale jsou spolu 38 let (máti bylo 13!!!) Co se týče mých věcí s tím problém nemám – řídím se podle otcova hesla ale co mám proboha dělat s hračkami (dárky od prarodičů) se kterými si nikdo nikdy nehrál, vyhodit je nedokážu, darovat je- na to přece nemám právo nejsou přece moje. To samé je s dětským oblečením a vybavením- pořád doufám že bude ještě třetí dítě,takže vše skladuju.

  • … mno:), u nás nevyhodíme skoro nic:(…Bohužel jsem se nedávno v základních radách pro úklid, že nejdůležitější je právě věci nehromadit…a vyhazovat:(…Naštěstí (v tom neštěstí:) máme funkční komoru…a v ní krabice označené (nekecám:) jako POKLADY (Petrova nostalgická krabice:), DRAHOKAMY (kameny a kamínky:)… CENNÉ PAPÍRY (nepotřebné doklady, písemnosti, stvrzenky…. které, když jsem někdy vyhodila s tím, že jsou staré, tak jsem vždycky začala „najednou“ postrádat:)… mimochodem o oblečení vůbec nemluvím:)..tedy nepíšu:)

  • Tak já nejsem schopná vyhodit oblečení, něco jsem vytřídila loni při malování, ale pouze s tím, že se z toho ušije něco na malou. Některé oblečení je už 25 let staré a tak se mi stává, že v létě chodím na pole v šatech, přeci je nevyhodím, na doma se stále hodí. Zaplať pánbůh už mne nečeká žádné stěhování, zažila jsem to jednou a to stěhovat dvě domácnosti/moji a manželovu/ do jedné. Naštěstí mi s tím dost pomáhala matka a nemuseli jsme spěchat.

  • Martina 2

    Stěhování, brrr. Stěhovali jsme se před dvěma měsíci ( a za chvíli asi budem zas ), tak to mám v živé paměti. Nečekala jsem, že to bude tak hrozný. Měla jsem představu, že věci prostě dám do krabic, všechno si pěkně roztřídím, abych věděla kde co je a prázdné skříně se jednoduše odstěhují. Byl to omyl. Ještě jsem nezabalila ani polovinu a všechny krabice a pytle už byly plné, takže zbytek jsem nacpala kde se dalo. O nějakém třídění nemohla být řeč. Nábytek při stěhování dost utrpěl, např. skříň byla proražena o zábradlí. V novém bytě nebylo kam šlápnout a vybalování šlo pomalu, protože jsem každé věci musela vymyslet nové místo.
    A co se týká důležitých pokladů? Také jich samozřejmě dost mám, ale naštěstí jsem část mohla přesunout k rodičům. Jen mám takové tušení, že něco tajně zlikvidovali, ale nebudu potom radši pátrat.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jo jo, jako bych se viděla…
    Je neuvěřitelné, kolik věcí je člověk schopen nashromáždit…
    Asi nejvíc jsem si to uvědomila, když jsem se stěhovala z kolejí… Tam jsem si věci vozila v gemmě na zádech, na konci járu jsem si něco odvezla, ale spoustu věcí jsem dovalila k ségře… Tak to nevypadalo, že toho mám tolik… ale po promoci… no hrůza…
    Pak jsem se stěhovala na privát, ale spoustu věcí si mohla nechat stále u rodičů… Pak přišlo stěhování k manžovi, a dodnes mám ještě některé věci u tchánovců (knížky v bednách na světlíku)…
    Taky nás čeká ještě aspoň dvoje stěhování (doufám, i se toho bojím)
    Jinak vím, že největší a nejúčinnější čístky jsem byla schopná dělat na gymplu, když jsem se měla učit – to jsem probrala svou skříň od základů i několikrát měsíčně, o psacím stole ani nemluvě…
    Zažila jsem vyklízení bytu po babičce – bylo to 1+1 a my pak ani nevěřili, kolik se tam toho babičce vešlo…
    Teď budeme stěhovat rodiče, sice z 3+1 do 3+1, ale z cihláku do paneláku…
    Tak mám pocit, že bych taky už pomalu měla začít třídit…
    Když já kolikrát nemám to srdce…

  • Martyčko, tos tedy trefila přesně, jako bych viděla sebe – oblečení, které jsem už neměla na sobě ani nepamatuju, ale odmítám se s ním rozloučit (co kdyby přišlo zase do módy a byla jsem v něm přece tam a tam a nosila jsem jej skoro pořád – panebože?!…), takže když stojím před plnou skříní a skuhrám, že „fakt nemám co na sebe“, kouká na mě náš otec (asi ne úplně nelogicky) jako na blázna…Moje školní sešity jsem už taky před pár lety (v bytě rodičů) zlikvidovala, ale přednášky z VŠ si nechám navždy (ještě teď z nich někdy čerpám:-)), dopisy mých kamarádek a lásek, i ten cancák:-)…Někdy na jaře jsme se z nutnosti rozhodli pro „radikální řez“ a 4 velké pytle oblečení, které nám už opravdu drahně let „nebylo vůbec na nic“ + několikery boty, obleky atd- jsme odvezli do sídla Armády Spásy..byli z toho úplně u vytržení a my měli dobrý pocit, že ten oblek nebo moje stará sukně z období mé mentální anorexie (obvod boků cca 75 cm) bude ještě dobrá nějakému homeless…a co byste řekli? Asi za 14 dní nám přišla pozvánka na narozeninovou zahradní párty ve stylu 80. let, dobové oblečení nutné….takže teď zase hned tak něco nevyhodím, co kdybychom byli někdy v budoucnu pozvaní na párty ve stylu počátku třetího tisíciletí:-)…

  • Ach jo, máš úplně stejný problém s odkládáním věcí, které se někdy budou hodit, či jsou nostalgickou vzpomínkou.Já sama jsem si říkala, že se do těch skříněk a poliček pustím až bude mimi doma, že budu mít konečně čas.Ale ouha, nějak mi to nevychází… Ne, že by nebyl čas, ale chybí mi chuť a odhodlání.Vždycky radši udělám něco jiného nezbytnějšího.
    Stěhování už jsem také zažila, je to síla táhnout sebou pořád tolik knih, pytle narvané oblečením, které stejně člověk všechno ani nevyužije..
    Jenže člověk hromadí a uskladňuje.
    Ale přiznám se, že domácnosti architektonického vzhledu, ze kterých nečiší rodinné domácí kouzlo mě také děsí.
    Slyšela jsem jeden slogan, kterým si může případný nepořádník dělat aliby :“Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne i chaos.“ Já se s tím, ale nestotožňuji, neboť je hrozné, když člověk nemůže něco doma najít..Prostě člověk má mít akorát tolik věcí, aby věděl kde jsou a v případě potřeby je využil.

  • jo my se stěhovali před třemi a půl roky a měli jsme pokoj a kumbál prázdnej a teď…pokoj osidlujeme s našima dvěma holčičkama a v kumbálu se skoro neotočíme, když tam vlezeme…to je harampádí, půlku z toho nepoužíváme, ale když to vyhodíme, bude to určitě hned druhej den potřeba.

  • Pomněnka

    Jo, jo, to znám… Já se stěhovala zatím jednou – od našich k manželovi, ale i tak jsem byla překvapená, kolik jsem toho stihla shromáždit…. Samé nezbytně nutné „poklady“…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist