Mimo to, že jsme rodina početná, čítáme ještě o dva členy více. Tedy do Vánoc to bylo o tři – ještě jsme měli kocourka mourka řečeného Mourýsek. Jenže odešel jako obvykle ven a už se nevrátil. Zbyla nám Ňunínka – bílé morče, a Dolárek (někdy Marka) podle toho, za co ho kdo má, jestli za holčičku nebo za chlapečka. Dolar je křeček. Morče patří Petrovi, Dolar dceři Janě. Původně měl křečka prcek – džungára Ferdu, ale přežil své dva roky a odešel do věčných lovišť…
Petr, který má morče, je dost nedbalý a o zvířátko se staráme všichni, on jen vykřikuje, že je jeho. Vyvinul ovšem největší iniciativu v obstarávání psa. Dnes mě navštívil naprosto neznámý člověk, co se mi chtěl podívat po bytě a poznat mě, protože Petr od něj chce psa. No – on si ho chtěl hned dnes donést domů, ač jsem o tom neměla ani šajn. Navíc jsem mu několikrát říkala, že se nestará o Ňuňu, takže nic. Chtěl mě postavit před hotovou věc, protože ví, že bych určitě pejska nevyhodila.
To by ušlo. Stejně to bude zase moje starost i radost- to je mi jasnější nad slunce. Jenže my jsme s prckem chtěli jednoho pejska – takového čertíka, co má jeho kamarád. Kamarádova maminka vyvinula velké úsilí nám ho sehnat a zrovna dnes mi prcek sdělil, že ho našla v jednom útulku. Tenhle má 3 měsíce, tamto štěně 7 neděl. O tamtom pejskovi vím jen to, že jeho páníček je trošku divný, o tom druhém to, že je očkovaný a je to ten, co jsme chtěli.
Takže – babo raď. Co s tím. Navíc zrovna dnes – jako na potvoru – nám doktor řekl, že Petr má určitý problém a podle všeho nás čeká řada vyšetření na různých pracovištích, takže budeme opět cestovat po doktorech. Na malé štěně těžko bude mít kdo půl dne dohlédnout. A ještě tu máme další problém. Do bytu, kde se sotva smrskne pět lidí – a to s velkým omezením – přibyli další dva zbývající dospělí členové rodiny – chlapci – přišli o bydlení, starší i o práci (tu mu sehnali bratři zde, takže tu musí zůstat, jinak nemá šanci chodit do práce). Tak nám ty problémky rostou a rostou a já nevím, co s tím. U nás je to vždy stejné – určitě máte často stejný pocit – když už uhodí, tak pořádně a mnohočetně.
Protože vím, jak asi vypadají zde reakce, ptát se na nic nebudu, ale ráda si to přečtu. Ale rozseknout to musím já.
Napsal/a: JanaOss
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Jani je jedno jestli si pořídíš psa nebo kočku, stejně se musíš starat. Teď záleží jestli to zvládnete. Moji kluci dostali loni oba k narozeninám pejska-černého labradora. A upřímně první týden jsem myslela že to psisko prodám, že na to nemám nervy. První věc když ho kluci dostali jsme si stanovili pravidla, kdo bude mít hlavní slovo a kdo bude jeho hlavní pánoček. Samozřejmně jsem to vyhrála já protože v tom už mám trošku zkušeností-pocházím z rodiny psovodů- takže jsem si o to vlastně koledovala. Ale první týden jsem nedělala nic jného než jenom přikazovala a slova ,,Fuj, nesmíš, dolu atd… se mi stala vlastní. Rozčilila jsem se za ten týden víc než za 6 let co mám děti. Takže to chce nejenom nadšení ale taky pravidla a hlavně sebeobětování. Vlastně si pořídíš další dítě. Já jsem teď ráda že jí máme je to sice ještě štěně ale už poslechne na slovo, aspoň mně a kdo si u ní nezíská respekt tak je to jeho problém, za sebe mužu říct, že mám děti tři vlastně čtyři, když počítám manžela. S tím se dokážu rozčílit víc než ze psem nebo dětma a jeho nápady se někdy rovnají malému dítku.
Tak ti přeji hodně štěstí ve vybírání. A napiš jak jste se rozhodli, není to jenom na tobě podílet se musí všichni. Nezapomeň chlap je hlava rodiny, ale ženská krk který tou hlavou otáčí :o)
Milá Jani,
i já si dovolím připsat pár slov na tvé dilema. Dobře si to rozmysli, jestli to pořízení si pejska není jen momentální velké nadšení, které časem opadne, až poznáte jako rodina, že i malej pejsek dokáže docela slušně devastovat byteček ve vaší nepřítomnosti, A během dalších 10 – 15 let je pejsek určitým omezením …
Soudím dle vlastních zkušeností. Máme doma pesany tři. Jednoho velkého venku na hlídání a doma dva malé na mazlení. Jsou to všechno miláčkové, máme je rádi, chtěli jsem je a tak je máme a jejich přítomnost si užíváme.
Je to ovšem závazek na mnoho let a svým způsobem omezení ve spoustě věcí (výlety, odjezdy na víkendy, dovolené ..). My naštěstí máme velkou výhodu, že v domě bydlíme s babičkou, která se nám o psiska postará, ale né každý tuto výhodu má, že má možnost pejska někomu svěřit do péče. Dobře rozvažte všechna pro a proti!! – a určitě nám čtenářkám dejte vědět, jak to dopadlo … třeba přeci jen uznáte, že pořízení si nového koťátka je mnohem méně náročnější …. zdravím J.
Jano, já vím, že už jste naladění na pejska, ale nechcete přeci jen kočičku? Já mám doma dva psy a kocoura, kocour ven zkrátka nechodí. Občas pod dozorem jde na zahradu, ale jinak je to kočka opravdu domácí. I kocour, co jsem ho měla odmalička byl ryze bytový, nijak tím netrpěl, pokud si ho přineseš jako koťátko, tak si lehko zvykne.
U pejska je to tak, že ať je vás v bytě sebevíc, pes má vždy jen jednoho pána, který na něj a jeho výchovu musí mít dostatek času a trpělivosti.
A pokud jste si zrovna nevybrali, vlkodava, tak pejsek je samozřejmě i v bytě spokojený, jen se s ním musí člověk zaobírat, všímat si ho, dávat mu najevo svou lásku, pak může být klidně i středně velké plemeno v garsonce 😉
magrata
Milá Jano, určitě to není lehké rozhodování, ale já si myslím, že štěnátku by se měl někdo věnovat od rána do večera – pokud bude žít v bytě a není to pejsek na ven.
Když bude v bytě sám a zavřený, bude mu smutno a bude kňučet… to by mi bylo líto…
Ale je to na Vás,
Vy to musíte rozhodnout.
Jani, to je fakt těžké dilema…
Já bych se přiklonila k tomu vzít toho pejska, kterého jste chtěli (a ne toho, co má „divného páníčka“ 🙂 )
Ale je pravda, že je vás v bytě dost a pejsek potřebuje prostor, navíc, pokud teď budete často pryč, můžete (a patrně budete) nacházet spoustu překvapení v podobě loužiček, rozkousaných věcí apod. Zvlášť štěňátkům tyhle věci velmi chutnají 🙂
A nemáte třeba zahradu, že by pejsek mohl být po většinu času tam? Pak by mu jistě chvilka v bytě neuškodila. Já bych z toho asi měla obavy…
Je to těžké, držím palce, ať se dobře rozhodneš! 🙂
Jano,
s pejskem je starost,ať mu je 7 týdnů,3 měsíce nebo 5 let. Já jsem trochu zaujatá,protože tchýně má v bytě 3+1 vlčáka a 2 rotvajlery + 3 dospělí lidé a vidím,jak psi trpí,protože mají čas tak akorát několikrát denně je vyvenčit a šup do bytu. Takže já jsem pro psa do bytu,akorát pokud je to hodně malá rasa,pokud možno nějaký „gaučák“. Vás je doma dost,tak snad by ho někdo vždy mohl vyvenčit a postarat se.
My máme dům s obrovskou zahradou a 2 berňáky, a stejně je denně musím brát ven,potřebují volný pohyb mimo své teritorium.
Tak držím palce,ať se rozhodneš správně,máš pravdu,je to jen na tobě.
Mobile Sliding Menu