O záhadách

V Jen tak

1108353_moonNa začátku budu trochu krást:)… Nebojte, jen jsem si s vědomím mého Petra „vypůjčím“ jeho příběh o setkání s medvědem:)
Nastoupil kdysi do tramvaje a usedl na sedadlo naproti sympatické slečně. Nemohl z ní spustit oči. Odpustila jsem mu:), bylo to dávno před tím, než jsem se vůbec potkali:)…a taky – on nemohl spustit oči spíše ze záhadného „poselství“ na jejich kolenou:) – na bílé A5 měla napsáno VELKÝM tiskacím písmem: „MEDVĚD!!“ První, co ho napadlo, bylo, že se zřejmě nejedná o varování pro ostatní spolucestující…a…dále ho nenapadlo nic, vůbec nic..Přemýšlel prý docela dlouho, ale nejhorší bylo vědomí, že slečna může každou zastávku vystoupit…Začalo mu být jasné, že pokud chce večer klidně usnout bez toho, aby ho „MEDVĚD!!“ ve snech strašil, musí se zeptat! Teď si sama pro sebe potměšile představuji, že třeba tento článek ani nedopíšu a nechám potrápit Vaši fantazii:) 🙂

Takže dobrá, poprosím, aby Ti z Vás, kteří chtějí hledat vlastní silami vysvětlení, tento odstavce zatím přeskočili:) Přichází totiž vysvětlení. Petr, když viděl, že se dívka opravdu chystá vystoupit, v hlavě rychle zformuloval otázku…než ji ale stačil vyslovit, slečna se natáhla do úložného prostoru nad sedačku (nevím, jestli něco takového tramvaje ještě dnes mívají) a odnášela si velkého plyšového medvěda…Vysvětlení tedy bylo jednoduché – zkrátka se bála, aby na něj v tramvaji nezapomněla:)

Někdy prostě hledáme logické vysvětlení pro věci, které jsou většinou velmi jednoduché:)
Můj šéf má zvláštní telepatický vztah se svým psem:) V pondělí byl celý den pracovně v Ostravě a jeho manželka zůstala nemocná sama doma. Když jsem s ní dnes mluvila, vyprávěla, že kdykoliv si na svého muže během dne vzpomněla a začala mu telefonovat, jejich pes začal na zahradě výt. Bohužel se manželovi nemohla dovolat celý den a tak milý pejsek vyl a vyl…Nemohla to pochopit, telefonovala i jiným lidem, ale hafan reagoval pouze na volání páníčkovi… Je pravda, že jí to vrtalo hlavou, ale převažovala starost o manžela, kterého opravdu celý den nemohla sehnat…A vysvětlení? Šéf zapomněl v kabátě na verandě mobil a právě jediný, kdo ho slyšel zvonit, byl jejich pes:)

Vím, že to nejsou „kdovíjaké“ záhady:) a za jejich vyřešení nezískáte žádné vědecké uznání:), ale je zvláštní, jak se kolikrát stačí podívat na věc jen trošku z jiného úhlu pohledu…z ptačí perspektivy…nebo zapomenout na chvíli, že jste dospělí, kleknout na zem a vidět vše jako dítě…nebo použít zdravý selský rozum:) Je vidět, že možností je spousta!:)

PS: Ale nevysvětlitelné věci se dějí i u nás doma:) Minulý týden jsme měli návštěvu – mou sestru s manželem. Chlapi:) byli přistiženi při řešení záhady, proč „se“:):) jejich ženám (to jako nám:) ztrácí vždy jen jedna ponožka páru. Téma záhadné ztráty jedné z ponožek jsem nadhodila i práci a zjistila, že se jedná o poměrně rozsáhlý problém týkající se velkého počtu domácností:) Nicméně věřím, že i tato záhada bude jednou vysvětlena:)

Toto taky stojí za přečtení!

Vyhodnocení Jarní soutěže o poukázku v hodnotě 500 Kč

Nedávno jsme spustili Jarní soutěž o poukázku v hodnotě 500Kč na nákup v e-shopu Tinky.cz. Mohli jste nám psát své příběhy

Čtu dál →

5 úžasných věcí, které jsem pustila do svého života díky vlastní zahrádce

„Starat se ještě o zahradu? Přece nejsem padlá na hlavu!“ Taky jsem si to kdysi říkala, ale dnes to

Čtu dál →

Recenze: Jdu do školy

Také máte doma předškoláčka a přemýšlíte, zda umí vše, co umět má a zda může do školy? Pokud ano,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Tak to jsem zvědavá kdo konečně vyřeší ty ponožky.Do pračky hodím vždycky dvě, ale když je věším, tak jednou za čas je tam prostě jen jedna asi nám je občas poliká pračka. Taky se často ztrácej malé lžičky a mé mamce se kdysi dávno stalo, když nás balila někam na tábor, tak koupila nové tepláky a položila je ke všem těm ostatním věcem co nám nachystala, ale když šla balit do tašky, tak tepláky prostě nebyly a dodnes se nenašly a to už je pěkných pár let. Záhady asi opravdu existují, ne vždy se dá vše vysvětlit.

  • Leouši, tvou poslední záhadu znám také moc dobře..když už si jdu s dětma dát „20“ tak Martínek né a né zabrat nebo spí chvíli i malá!
    my-tedy moje máti, už 3týdny hledá kočku.Myslí si, že jí udělal něco můj manžel, který na ní měl vztek, protože ťapala špinavýma nohama po autě,ale ten jí nic nevyvedl.Tak jí to asi tady přestalo bavit a šla jinam :o)

  • A ještě jedna záhada. Když jsem unavená a chtěla bych se přes den natáhnout, spí Martínek 20 minut. Když ale nemám nic v plánu, spí klidně i 2 hodiny :o)

  • Já myslím, že to dělají skřítkové. Ti naši jsou velmi zákeřní, něco mi schovají, počkají až se z toho hledání málem pominu a pak rezignuji a koupím to znova (třeba pilníček, nůžky a vůbec různé drobnosti). Jakmile to přinesu domů, skřítkové mi hledanou věc položí přímo pod nos! Jsou to hadi!!!!!!! :o)))

  • Tyhle záhady se ztrátou věcí se dříve či později vyřeší (až teda na ty ponožky). Mojí mámě se ztratil mobil. Starej křáp, kterýho by škoda nebyla, ale jděte hned koupit nový….Našel se asi po 14 dnech ve skříňce, kam nikoho nenapadlo se podívat. A to jsme prohledali i lednici. Holt hošíček neměl co na práci :))). Někdy se nám ztratí některá z koček. Jedna už se nikdy nevrátila, jednu jsme čistou náhodou po 18 dnech objevili u sousedů v garáži :(((. Přežila to naštěstí celkem ve zdraví. Jindy ty ztráty nejsou tak dramatické – většinou kočandy zalezou do nějaké tašky nebo zkříně, že jim ani chlup nekouká. Ale to je trošku od tématu.
    Jedna velká záhada je, proč děti, když to nejmíň potřebujete, začnou zlobit jako šílený (viď Martyčko).

  • A vsadím se, že teď ten papírový metr najdeš :-)))) To je Murfyho zákon. U nás je na vyrábění záhad mistryně moje dcera. Vždycky mi schová nějakou věc, kterou právě potřebuju a já ji nemůžu najít. a ona si už nepamatuje, kam ji dala (21 měsíců). Takže si občas připadám jak blázen, protože neustále něco hledám, občas najdu občas ne. Naposled se mi malá vloupala do kabelky, půjčila si peněžěnku a hrála si s kartičkama:-)) Od té doby nemám kartu do Makra:-)))) Taky už si myslím, že ji asi hodila do koše a my ji vynesli.

  • Záhada se ztrátou 1 ponožky je i u nás a také jedna záhada z nedávna. Manžel odložil na synův stoleček papírový metr, obdobný krejčovskému. Je to asi měsíc a já ho stejně nikde nenašla. Syn říká, že ho neviděl/neměl a manžel, že ho tam dal. Prohledala jsem kde co…tak jsem si nakonec v pondělí koupila pravý krejčovský.

  • Tak ty fusekle by mě taky zajímaly. Další záhada je, že když povlíknu čisté povlečení na postel, jedno z děťátek se zaručeně počůrá.

  • kristýna

    Nám se stala taky jedna taková záhadná věc. Když bylo malému asi tak rok a čtvrt, ztratil se nám dudlík. Jednoho večera usnul, v noci najednou slyším, jak letí dudlík z pusy ven, a malý začal vyvádět. Tak jsem po tmě vstala, ani jsem nerozsvěcela, a šátrám šátrám, ale dudlík ani v postýlce, ani na zemi. Tak jsem rozsvítila lampičku a pouštím se do hledání znova, ale bez úspěchu. Tak jsem našla v šuplíku starý dudlík provizorní s tím, že ráno ho najdu. Jenže jsem druhý den prohledala úplně celý byt a dudlík nikde. Hledala jsem úplně všude, za postelí, za skříněma, pod kobercem, mezi hračkama, prostě všude, všechno na co jsem koukla jsem prohledala. A dudlík nikde. Dodnes je mi to záhadou (už skoro 3 roky), a občas si říkám, jestli nemohl spadnou do pytle od plín (i když by to od něj byl dost vleký kaskadérský kousek), a nevyhodil se i s pytlem, aniž bych si toho všimla. No nevím, třeba záhady opravdu existují.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist