O tom, že občanku mám už nějakou dobu v kapse :)

V Jen tak

833773_whirling_girlVšak to znáte z pohádek… princ na koni (pokud možno bílém:) přijíždí tmavým lesem, aby se popral s drakem (čím více hlav, tím lépe:), slavně zvítězil a zachránil krásnou princeznu… nebo obráceně – princezna plní nesnadné úkoly a tím vysvobodí krásného prince… ale konec bývá stejný – láska zvítězí, zlá moc je zlomena… a ti dva spolu žijí šťastně až do smrti…Jela jsem ve vlaku, do kterého přistoupila skupinka mladých holčin (né děti, né dospělí – asi 14 – 15 let jim mohlo být). Nešlo neslyšet, o čem si vypráví. 🙂 Jedna z nich označila hanlivým výrazem zjevně nepřítomnou spolužačku „Ta *****!“ a dále pokračovala větou „Ona mi ho přebrala!“. Do chápavého přitakávání svých kamarádek pronesla: „Ale já se ho nevzdám!! Budu o něj bojovat!“… opět byla slyšet jasná podpora kamarádek, do které ovšem zrazená a zklamaná dívčina s lítostí v hlase dodala:“..táák!:( Nebudu o něj bojovat! Nemám kredit!“:):):)… oč lehčí měly život již zmiňované princezny v pohádkách, které se potýkaly pouze se zlými vílami, škodolibými skřítky, závistivými čarodějnicemi…

Asi je to u mě trochu i tím, že mi už není těch –náct… oblékám si věci, které se líbí mně (a né ty, které sluší ostatním, ale já v nich vypadám jako *****:), už se zkrátka trošku znám:), dělám věci, které chci dělat já (a né ty, které vidím dělat ostatní:)… a „už“ také vím, že (bohužel:) některé věci dělat prostě musím (třebaže nechci:), prostě jsem se smířila s tím, že k životu patří i „povinnosti a závazky“… Bóže, jak já jsem někdy zodpovědná (nechutně a velmi často nerada:)… Nedávno to o mně (zřejmě nechtíc:) prohlásil i můj táta:), když se z úst naší Kadličky dozvěděl, že jsem jí vysvětlovala (včetně grafického znázornění:) princip úsporné žárovky… Pronesl doslova: “…Mnoóó! Tak to ona je už vážně asi dospělá:)… Ach jo:) To tedy nevím, jestli je dospělá to správné slovo (chápej – myslel tím rozumnější:)… Zkrátka jen věty mých rodičů (zhasínej světlo, neplýtvej jídlem, buď opatrnější na své věci) používám už i já. 🙂

Kamarádka mi nedávno popisovala, jak se nemohla poznat na videu starém 15 let. 🙂 Nemohla uvěřit, že to „stvoření“ v TV je ona:)… dnes ta rozumná a dospělá. :):) Dospělá?:) Už jsem o tom psala, ještě pořád mívám na jazyku větu: “Až budu velká (rozuměj: prostě starší:), tak……“:):) Když mi bylo –náct, pohoršovala mě fráze (výhružky:) mojí (mimochodem – Vaší né?:) maminky: „Jo, jo… počkej, až budeš starší… pochopíš!“ Měla pravdu… tehdy:)… Ale zkušenosti jsou zkrátka nepřenositelné… asi je to dobře, představte si, že byste mohli třeba v lékárně dostat 30 deka zkušeností:)

Když je Vám -náct:
A: „Špatně se mi mluví, děsně mě bolí jazyk – mám v něm piercing!“
B: „Týý jóó? A nebolí to? Bolí, že?:)
A: „Bolí! Myslela jsem, že to bude bolet jen při tom nasazování, ale bolí to pořád. Jak čert.“
B (obdivně) : „Aha! …a od kdy ho máš?“
A: Od pátku, ale v sobotu to bolelo tak, že jsem ho musela vyndat. Nasadila jsem si ho až v pondělí, když jsem šla do školy… to nasazování fakt děsně bolí!… Teď už se to dá vydržet.“
B: „Kdo Ti to dělal?“
A: “Pavel, bráchův kamarád. Mám ho teprve pár dnů, ale jak si s ním v puse pořád hraju, mám úplně obouchanou sklovinu.“
B: „Tak to je blbý… No, a kdybych chtěla… víš, ten Pavel… nasadil by mi ho taky?

:):)

Dovětek pro –náctileté:
Omlouvám se tímto -náctiletým, že jsem tímto článkem vzala „ten“ věk trošku s nadhledem. 🙂 A místopřísežně prohlašuji, že jsem nikdy nebyla lepší… a ani horší… Jen mi je právě tolik, kolik mi je (těch –cet:) …ale neměnila bych… a ať si kdo chce (co chce:) říká, vím, že to „s náma taky nemaj lehký“:)… A mimochodem – víte, že frázi „to máme ale mládež“ (se kterou se mimochodem neztotožňuji:) používali před mnoha staletími třeba už staří Řekové?:)

Jóó… a ještě něco… až budete starší… pochopíte. 🙂 Nicméně neradujte se předčasně – také zjistíte, že i ve třiceti budete pro své rodiče pořád „jen“ dětmi. 🙂 Vzpomínám si na bývalou kolegyni (25), která žila se svou maminkou (50) a babičkou (75). Občas jí do práce volala babička, aby si postěžovala na její maminku, že prý chodí domů pozdě v noci… mimochodem kolegyně se tou dobou nevracela domů občas vůbec. 🙂

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak dětem připravit pohodový nástup do školky

Už to mají za pár, bojíte se, jak to bude probíhat? Rádi byste jim první dny ve školce co

Čtu dál →

Soutěž: Disney Zlatá klasika

Mám pro vás další tipy na knížky pro děti, které možná budete chtít přibalit ještě na cesty. Jako obvykle

Čtu dál →

Je to mamánek aneb separační úzkost pod lupou

Většina lidí se stále pozastavuje nad tím, když dítě chce být s maminkou, protestuje při jejím odchodu, odmítá péči cizí

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Jojo, hezký a výstižný článek o „dospívání (stárnutí?:-)) duše“….já téměř celý večer přemýšlím, kdy se ve mě vlastně ten duševní přerod v dospěláka stal…ale za mého mládí to bylo vážně všechno jiné:-)…a je nás tu takových více – viz jaholčin příspěvek „O Sandokanovi….“ a nostalgické komentáře pod ním:-):-):-)….nevím jak vy, ale já se nyní nacházím v „produktivním věku“, takže žádná stařena nejsem:-)…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist