O nudě a čekání

Vzpomínáte si ještě? Byli jste malí a šíleně:) jste se nudili? Proč to píšu? Protože, já vážně nevím, jak a kdy se mi to stalo:), ale já se vážně nikdy nenudím:) Vlastně:( No řekněte! Není už toto samo o sobě jasný a neklamný důkaz toho, že jsem dospělá?:) Naopak střádám volný čas, abych ho poté investovala do něčeho, co mě baví…ale v podstatě mi vlastně..opravuji vůbec!…mi nevadí ani čekání nebo čas strávený na cestě…

Musím říct, že děti se „umějí“ nudit opravdu vzorově:)… a čekání s nimi někde ve frontě může být vážně zkouškou nervů:( Jenže na druhou stranu… v určitém věku na zlobení a nudění:) prostě mají nárok. Téměř každý den musím vystát frontu u nás na poště…nejlépe nejdřív u jednoho okénka:( a pak ještě jednou u druhého:( Jak už jsem psala – nebýt těch spěchajících a nervózních lidí – mně čekání vážně nevadí.. Ale je mi vážně líto těch znuděných dětí, které na sebe „bafají“ za sloupy v poštovní hale… Je třeba to brát jako fakt: Dospělí lidé mají děti! Na světě je spousta maminek a dětí… a platí (nebo platilo?), že maminky a děti patří k sobě… A tak mi připadá logické, že své dítě beru VŠUDE!! sebou! Vůbec nechápu, že si to někdo neuvědomuje! Chápu, že klienty na úřadě, na poště, v bance… jsou dospělí lidé, ale nevím, jak je to možné – prostě se tak stalo:), ti lidé mají děti!:) Je pravda, že jsem byla docela v šoku, když jsem byla minulý týden na výstavě, kde mě čekala (tak nějak „navíc“?) spousta hraček a nějaká ta skluzka:), protože pořadatele prostě napadlo, že né všechny děti mají rády obrazy:) Jinak totiž platí, že pokud právě nejste v hypermarketě, kde si můžete nechat děti pohlídat (což je samozřejmě zahrnuto v ceně nákupu:), Vaše děti budou ignorovány.

Vybavuji si, že na nějaké radnici viselo upozornění rodičům: „Hlídejte si své děti! Pokud budou zlobit, dostanou od nás koťátko!!“ Jasně, že se v tomto případě jednalo o jasný příklad vyhrožování!:):):)

Jen mě tak napadá, o kolik takových koťátek by se asi museli starat právě moji rodiče:) I moji rodiče si totiž mysleli, že k nim prostě patříme:).. a když „už“ jsme jednou jejich:), tak s nimi i budeme…

PS: Jinak než si toho, že máme děti, všimnou i jiní:), můžu rodičům větších dětí doporučit „Hry se čtverečkovaným papírem a tužkou“ (Portal)! A čtverečkovaný papír berte všude sebou!:)

Napsal/a: jaholka