O konci jedné dětské lásky

Naší Kadličce se velmi zalíbil jeden sympatický gentleman… Dotyčný působil (a působí:) opravdu příjemným dojmem a tak celá naše rodina Kadličku snaživě přivolávala, kdykoliv jsme ho jen zahlédli…

v televizi:) Byl to Marek Eben:) Nesmějte se:) Kadlička měla osm let, když dostala právě k „narozkám“ povídání o Púovi:), které namluvil právě pan Eben…a byla jím nadšená:) Medvídkem i panem Ebenem:) Nutno konstatovat, že naše rodina tomuto „vztahu“ nikterak:) nebránila. Platonické lásky a vzory k tomuto věku prostě tak nějak patří. Bylo nám jasné, že tyto sympatie pominou zřejmě stejně rychle jako vznikly… Nicméně ani během následujícího roku Kadliččin zájem o pana Ebena nikterak nepolevoval:)

Jenže pak… ze dne na den… kde se vzal, tu se vzal.. chladný nezájem… Na vyslovení „jeho“:) jména (rozuměj – pana Ebena:) reagovala Kadlička jednoznačným: „Tsss..“ K tomuto ostentativnímu vyslovení nezájmu (Tsss:) si musíte představit jako nonverbální doprovod unuděné dětské oči stočené k nebi:) Bylo to jasné! Něco se mezi nimi muselo stát:) Byli jsme všichni velmi zvědaví…Abychom vůbec něco v této „choulostivé záležitosti“:) zjistili, volili jsme taktiku předstíraného nezájmu…Tento postup přinesl ovoce. Když se zase jednou pan Eben objevil na obrazovce, Kadlička jen tak, jakoby mimochodem, pronesla: “Jsem „Ho“ nedávno viděla v časopise…“ Naše reakce byla ve stylu hraného nezájmu: “Aha, aha…“ Chápejte! Vyčkávali jsme:) Kadlička pokračovala: „V ruce měl cigaretu! Vy jste to věděli, že kouří?!“.. Bylo to venku. Hned mi to v hlavě doklaplo – naše Kadlička kuřáky nebere:):)

Abych vysvětlila vztah naší rodiny k kouření: Doma nikdo nekouříme a ani si nevzpomínám, že by někdo ze známých kouřil… To je zřejmě důvodem, že si vážně nevybavuji řešení „kuřácké otázky“ u nás doma. Můj vlastní pohled na věc vystihuje slogan „normální je nekouřit“…

Byli jsme na šermířském představení, Petr na něm chystal speciální efekty, které jsem já měla zachytit na kameru:), tudíž jsem seděla hned ve druhé řadě.. abych dobře viděla (Karkulko:).. Vedle mě a přede mnou seděly ve svahu kopce děti a jen pár dospěláků, mezi nimi krásná slečna s přítelem. Krásná slečna, která kouřila jednu cigaretu za druhou. Navzdory přírodním zákonům jsem ji začala podezřívat, že se bez cigaretového kouře zřejmě udusí… Leč situace se stávala neúnosnou pro nás ostatní, kteří dýcháme kyslík…už jsem plánovala „slušný„ zásah z mé strany, když děti sedící vedle slečny začaly vydávat zvuky imitující zvracení..(ua, ua…neříkejte, že Vaše dítě je neumí vydávat jako známku nelibosti:)… a znáte děti…co dělá jedno, musí i druhé:)… a třetí:) … za chvíli „zvracela“ celá řada:) Mno, slečna to vzdala a vzdálila se…pohoršeně a s úšklíbnutím:)

Vztah Kadličky ke kouření byl (je) asi jako u ostatních „ještě“ dětí.. tedy než se zvrtne v touhu „to“ zkusit, vypadat dospěle, případně jako ostatní, netrhat partu atd…důvodů je spousta… Chcete znát nějaký důvod proč nekouřit? Možná ho najdete tady – www.nekurte.cz. Já si vážně myslím, že „normální je nekouřit“, ale popravdě, když se tak kolem rozhlédnu, připadá mi, že si to asi myslím jen já (tedy my doma:) Dobře, dobře, abych nebyla přehnaně kritická – ministr zdravotnictví také varuje:) a když se budete opravdu snažit, objevíte kampaň na internetu, když po ní tedy budete pátrat… Já statistiku opravdu jinak moc nemusím, ale vážně se tam mrkněte (www.nekurte.cz) Pokud se tedy nebojíte:(

PS: Pana Ebena a medvídka „Půa“ máme doma stále rádi:)… jen v mezičase nám přibyl Aleš Valenta, lenochod z Doby ledové:)..a kdo to bude příště?:)

Napsal/a: jaholka