O jedné veskrze pozitivní záležitosti

Rubrika: Jen tak

903839_fitnessUrčitě se Vám to už také přihodilo – začaly Vás bolet břišní svaly… Protože jste si po všech úmorných a hlavně marných cvičeních na jejich posílení už začínali myslet, že jste zřejmě hříčka přírody a břišní svaly prostě nemáte, jejich bolest kvitujete s radostným povděkem, jelikož se jedná se o jasný důkaz, že je máte…I když…mno, nechci Vám kazit radost, ale mnohdy Vás může trápit i to, co vůbec nemáte… Úplně slyším mého Petra: „Třeba peníze“:)
Ale jakoby té bolesti v břišní oblasti nebylo dost! Zjišťujete, že Vás bolí i svaly, které běžně záměrně neposilujete – v obličeji. Hlavou Vám lehce problikne útržek informace ze školní učebnice, že křeč žvýkacích svalů je jedním z příznaků…. Ale čeho? …. Už si vzpomínáte! Tetanus! Kdy jste to byli na posledním přeočkování? Po zjištění, že podobnými příznaky trpí i někteří Vaši nejbližší – partner, rodina, kolegové, známí, spolužáci – začínáte propadat panice… Spěchám Vás uklidnit, existují dvě vysvětlení:

Vysvětlení první (pokud jsi pesimista) – zřejmě jsi přenašečem ošklivé a nakažlivé nemoci – je třeba vyhledat lékaře – (neprodleně!) a tím zabránit jejímu šíření..
Vysvětlení druhé (pokud jsi optimista) – včera jsi se dobře bavil/a, smál/a, za břicho popadal/a, …takže se nelze divit, že inkriminované svaly bolí… když jsou tak dobře procvičené..

No, schválně! Nikdy se Vám nic podobného nestalo?

A co třeba recese? Apríl? Recesi mám moc ráda! Na svou obhajobu musím dodat, že ji dávkuji pouze „spřízněným duším“:)… takže pokud jí nejste, prosím, tento odstavec přeskočte… Jeden čas jsem pracovala pro mou kamarádku (spřízněnou duši)… a někdy už byl vážně čas na pauzu… Odpojila jsem sluchátko od pevné linky a přinesla ho k mé kamarádce do pracovny se slovem označujícím volající osobu (pán, co s Tebou bydlí)…
Pro dokreslení musím říct, že jsme – s mým „maličkým“ přispěním:) – udělali spoustu práce, takže koncem dne jsme byli všichni vážně trošku mimo, takže mě nijak nepřekvapila kamarádčina reakce, kdy přiložila toto klasické telefonní sluchátko k uchu (vybavuje se mi Mach a Šebestová) i jala se rozmlouvat se svým manželem… Když tento neodpovídal, lakonicky pronesla „vypadl“, hodila „mobil na stůl“, načež se únavou svezla do křesla…
Jindy u mě její manžel zanechal vzkaz, že se po ní doma opakovaně shání pan sládek (mimochodem – to malé „s“ je správně, znáte přeci toho pána, který vaří pivo:)… a ať mu tedy zavolá na přiložené číslo… První, co kamarádku napadlo, bylo, že někde něco někomu slíbila… a v tom frmolu na to zapomněla… Černé svědomí ji přinutilo okamžitě telefonovat… V telefonu se jí ozvala paní se slovy „klinika“…. V duchu si připomněla, že se má shánět po panu Sládkovi a v kombinaci s „klinikou“ mu ihned přidala i titul… „Dobrý den, chtěla bych hovořit s doktorem Sládkem“… pan Sládek naštěstí nebyl přítomen, takže kamarádka přislíbila, že se ještě ozve (v duchu doufajíc, že se zatím rozpomene, co mu to slíbila)… Jen pro vysvětlenou – telefonní číslo bylo sice na „kliniku“, ale na 1. pivní kliniku“ – hospodu (Uznejte, není to krásné – manžel odchází „na jedno“ se slovy „jdu na kliniku“. Musím dodat, že pan majitel byl Sládek s velkým „S“, ale to prý byla náhoda…
Pár let zpátky můj Petr při absolvování jedné návštěvy u známých dostal dárek. Byla to nevelká krabice pečlivě převázaná mašlí. Byl to dárek-překvápko. Slíbil, že krabici otevře až doma… Trošku jej vyváděly z míry dírky ve víku krabice – domníval se, že je to jasné znamení života uvnitř krabičky… Nicméně známí ho uklidňovali, že se vůbec nemusí bát, dokonce – kdyby doma shledal, že dárek uvnitř je pro nás nevhodný, může ho vrátit… Petr přes ujišťování, že dírky ve víku opravdu, ALE OPRAVDU! nejsou dýchacími otvory, krabici opatroval jako oko v hlavě celou cestu, sem tam dárek šišlavě:)oslovil „vřelým“ slovem….. to vše, aby doma rozbalil počítačovou myš…
Mimochodem, tato myška je putovní – naší malé neteřince jsme při poslední návštěvě přivezli právě inkriminovanou myšku… Když si od nás přebírala proděravěnou krabic (dírky jsou nutné! – aby se jí dobře dýchalo:), její rodiče nás probodávali pohledem… Po vybalení a při pohledu na myš od počítače si oddechli… a hned začali přemyšlet, komu by ji „darovali“:)
Zajímalo by mě jestli někdo z vás také „drží Apríla“? Já jsem dala mému Petrovi na Apríla kapelu – koupila jsem mu ve zverimexu 5 cvrčků do krabičky… (nebojte vypustili jsme je v parku…)

A co nás rozesměje jinak? Osvědčení – Cimrmani (pozitivní a optimističtí jsou už jen ti lidi, kteří se na jejich CD nahlas smějí, ba přímo řehtají… přímo si vybavuji jedno místo, kdy nějakému pánovi z publika něco opožděně dojde a je „to“ tak silné, že si nemůže pomoci a neustále vyprskává smíchy), Monty Python (skvělý „Život Braiena“), Bára Hrzánová a „její“ Hrdý Budžes, Červený trpaslík, nepřekonatelné české klasiky – Limonádový Joe, Adéla (která nevečeřela), Kulový blesk, Což tahle dát si špenát, neuvěřitelný Burian, Marvan…

Každý tomu říká jinak… humor, vtip, legrace, sranda… a každého také oslovuje jiný druh… Moje máma, když s námi shlédla Adamsovi (vážně je poctivě odkoukala), konstatovala: „Bylo to hezký, že?!“… Ale já dodávám – jen tak mimochodem – ani jednou se nezasmála:)… Ale… no, a co? Má prostě jen jiný druh humoru… Když prý v některých zemích promítali „našeho“ Limonádového Joea, lidé na něj chodili jako na western a nadsázky si „jaksi“ nevšimli… Prostě hezký western!:)

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak děti naučit jíst zeleninu?

Co vaříte svému miminku? Nejprve maminka zařídí to nejlepší mlíčko, ovšem po pár měsících se objeví otázka, jaké dát

Čtu dál →

Recenze: Můj atlas Česka

Naše zem je plná krásných míst, památek, přírody, různých útvarů. Každý z nás je rád „doma“. Děti to „doma“,

Čtu dál →

[Předškoláci] Matematika s úsměvem

Se začátkem nového školního roku se už i předškolní děti začaly plně věnovat předškoláckým úkolům. Tak proč jim to

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Pro mě je nejhorší, když nemůžu na něco přijít, případně to mám na jazyku a nemůžu si vzpomenout.. Pak nasadím brouka do hlavy o ostatním:)..jsou to právě ětšinou strašně důležitý věci jako jméno psa hlavního hrdiny:) a tak:)

  • Abys nebyla zklamaná, že tě honím kvůli takový blbosti :)).

  • Táák.. Vandulo, teď jsi mě dohnala k tomu nejhoršímu!:) Článek jsem vytiskla a dala přečíst nestranému čtenáři v mém okolí… to nikdy nedělám!:) Se ozvu:)

  • Nene, pán co s tebou bydlí to nebyl :)). Tak tě ještě trošku potrápím, hledej.

  • Mno:):),zkusím si tipnout – nemyslíš „terminus technicus“ pro manžela, který se tam mihl?:) Chtěla jsem si ještě pohrát se „s“ a „S“ u Sládka, ale

    Apríla jsem „prožívala“ už jako dítě… a nedovedu si představit, že by mě jeden rok někdo nevyvedl Aprílem.A to samé platí pro mě.

    Pokud se těch nápadů – tož.. mohla bych něco vymyslet, píšu si kalendář na příští rok:)

  • Tak Jaholko, pobavila mě jedna tvoje slovní hříčka, pokud to tedy hříčka byla a nebyl to jen úklep. Ale neprozradím, třeba si toho ještě někdo všimne :)).
    A co se týče Apríla, tak toho nedržíme, já nějak nemám fantazii. Ale pokud bys měla každoročně náladu, můžeš sepsat seznam možných nápadů, kterými lze někoho doběhnout, budu ti velmi vděčná :))).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist