Chci psát o mateřské dovolené, ale začnu kamarádem mého šéfa:)
Mého šéfa navštívil kamarád ze střední školy. Říkejme mu pracovně:) třeba pan Novák:) Dlouho se neviděli a tak spolu probírali všechno možné…
Já vám ani nevím proč, ale v tu chvíli mi to v hlavě „prokliklo“:):) (vážně si už musím od toho počítače odpočinout:) na prezidenta Spojených států. Nebojte! Hned se pokusím o vysvětlení! Prostě jsem si v tu chvíli vzpomněla na narození šesterčat v jednom americkém státě. Prezident tehdy zavolal jejich matce…Závěr rozhovoru si nedovolím přesně citovat (už je to nějaká doba), ale znělo to jako: “Vím, že Vás asi čeká spousta práce, ale řeknu Vám – až Vaše děti povyrostou – z Vás bude jednou opravdu špičková manažerka!!:):)“
Dobře, já vím, že musím brát oba trošku s nadhledem:) Ale mně jde prostě „jen“ o ten rozdílný přístup! O přístup, kdy jsou těhotenství a mateřská „dovolená“ brány jako určité mínus, já bych to nazvala z pohledu mužů jako ustrnutí:( Připadá mi, že toto koluje jako nějaká pověra a já si vážně nedokážu představit, že ji o sobě roztrušují ženy:)
Já se k závěru rozhovoru šéfa s jeho kamarádem jen připletla (ale vážně se nedalo neslyšet:), kdybych ale mohla panu Novákovi něco říci…a také nechci, aby vše, co jsem dnes napsala vyznívalo „protichlapsky“:)…řekla bych asi jen: „Já Vaši spolužačku vážně neznám!…Ale její manžel musí být vážně opora a docela fajn chlap… Že, pane Novák?“:)
PS: Snad se nepletu a on tou „skálou“ opravdu je!:)
Napsal/a: jaholka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
no, já jsem mírně sebekritická a považuji se za člověka ne úplně organizačně zdatného… v mé práci, která do jisté míry vyžaduje, abych organizovala i druhé, ale naštěstí děláme v týmu, jsem byla vždy spíš taková šedá eminence v pozadí – ta co vymýšlí, zajišťuje a tak… a samotné organizování jsem ráda přenechávala druhým…
Ale teď, co jsem na RD, zjišťuji, že to je fakt asi nejlepší škola – jen třeba když se máme sbalit k rodičů na víkend, nebo dokonce na delší dobu… to, že po této stránce zabezpečuji holčičky, je samozřejmé… ale manžel, dospělý a samostatný člověk, při společných akcích tak nějak rezignuje a je to vše na mě… co řeknu, udělá, co neřeknu, ale třeba si jen myslím, ne… …někdy mám pocit, že nemám děti dvě, ale tři… ;o)
Petro, to je prima nápad! Taky to zkusím s beruškama natrénovat… až se rozmluví…
;o)
Včera jsem zaznamenala náznak toho, že generace našich dětí by to s tou mateřskou „dovolenou“ mohla vidět jinak!
Protože máme věčně tátu v práci, začala jsem Áňu už před nějakou dobou učit, že na otázku „Kde je táta?“ nebo „co dělá táta?“ má odpovědět „Maká.“ Včera jsme to zas trénovaly 🙂 a vypadalo to následovně:
– Ani, kde je táta?
– Pá.
– Co dělá?
– E-e.
– Ne, táta je v práci. Tatá maká! Co dělá táta?
– Maká.
– Správně, táta maká.
– maká …(krátká odmlka) ako mamika!
Že mamika je v Ánině pojetí maminka, asi netřeba vysvětlovat. To „ako“ nebylo tak úplně zřetelné, ale dalo se z toho docela dobře slyšet. Vůbec nechápu, jak ji napadlo něco takového plácnout, ale musím říct, že mě to její uznání potěšilo.
Nebo že by si myslela, že i maminka dělá e-e?