O hraní

V Jen tak

1174716_young_friendsPo dlouhé době jsem se viděla s kamarádkou..ta dlouhá doba byla úměrná vzdálenosti, kamarádka žije v Austrálii..Přijela i se svým přítelem, kterého nám chtěla představit…i konal se vzpomínkový:) večírek…Připadalo mi jako bychom se viděly naposledy před týdnem, míchala se tu čeština s angličtinou, angličtina s italštinou a italština s češtinou:), povídalo se o všem možném…“vzpomínáš si..“? Pamatuješ ještě na …?:)..až se dostalo na téma poměrně nedávné, a to byl poslední víkend…Začala jsem větou „Když jsme v neděli hráli…“ Kamarádka se rozesmála a obrátila se na přítele a prohodila pár slov italsky – přítel se rozesmál a pak se obrátil na mě a spustil anglicky: „Jo, tak to si Ty? Já už Tě znám dobře z vyprávění včetně té vaší hráčské vášně!:) Abych to vysvětlila: Nechodíme si zahrát do kasina:) Ani nehrajeme automaty:) My totiž doma rádi hrajeme hry:) Nemám teď namysli hry počítačové, ale stolní. No, stolní… já bych je v našem případě nazvala „dekové“ – rozložíme na podlahu velkou „hrací“ deku a hrajeme – velcí i malí.

Stolní hry jsme milovali už jako malí, jen tenkrát nebyl takový výběr a když už byly, tak jste je nemohli sehnat, vzpomínám si, jak jsme ručně vyráběli DOSTIHY:) Trošku jsme od té doby vyrostli (já tedy ne – 155 cm:), ale právě ta vášeň pro hru nám zůstala v krvi a teď ji přenášíme dál:) Vzpomínám si, že když jsem chodila na gympl, napsala jsem fejeton, kde jsem popisovala můj nečernější sen: “Jsem už velká (myšleno dospělá:) a chodím po domě a doprošuji se svých dětí, aby si se mnou „něco“ zahrály:)“

A co Vy? Hrajete také nějaké stolní hry? Můžete nějakou doporučit?

Takže…Pojďte, pane, paní… budeme si hrát…(na děti nevolám, jakmile hru rozložíte, jistě přiběhnou:)

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak dětem připravit pohodový nástup do školky

Už to mají za pár, bojíte se, jak to bude probíhat? Rádi byste jim první dny ve školce co

Čtu dál →

Soutěž: Disney Zlatá klasika

Mám pro vás další tipy na knížky pro děti, které možná budete chtít přibalit ještě na cesty. Jako obvykle

Čtu dál →

Je to mamánek aneb separační úzkost pod lupou

Většina lidí se stále pozastavuje nad tím, když dítě chce být s maminkou, protestuje při jejím odchodu, odmítá péči cizí

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Já jsem zakoupila Krtečkovo pexeso, zatím jsme si ho jen prohlíželi. Jsou to takové větší tvrdé kartičky, tak snad něco vydrží. A jsem zvědavá, za jak dlouho budou pochopeny.

  • Ještě já:) My hodně hrajme karty, dostihy, scrable… a teď hodně můžu doporučit Carcassonne (staví se města, velmi hezky to i vypadá), hra tak na 1/2 hodiny a jak začnete hrát nemůžete přestat:)
    PS: Kdo má rád „zdravé“ věci – když budete sbírat body EMCO (műsli a tak), tak ty Carcassonny můžete také získat tuším za 400 bodů, jinak stojí cca 600,- Kč

  • á jsem taky hráčský typ:-)) Hrála jsem hlavně s babičku a to karty, domino, kostky a různý hry, jako země moř kuře…. hrozně mě to bavilo. Teď jen lituju, že můj muž není hráčský typ a chybí mi to. Doufám, že hraní bude moji dceru Barunku až doroste taky bavit.

  • No teda holky, uplne na me padl smutek. Vždyť já jako malá taky hrávala karty. S babičkou jsme je hraly snad každý den. Bylo to úžasný. Moc mě to bavilo. Ani nevím proč jsme přestaly. Snad už jsem tam nechodila tak často, tak jsme čas chtěly využít „smysluplněji“. Ale proč? Vždyť i u těch karet jsme si mohly povídat.
    O víkendu k nim jedu na návštěvu, tak uvidíme, jestli si se mnou zahrají. Teda aspoň babička, protože děda na karty nikdy nebyl.
    Už se moc těším. 🙂 Díky moc za připomenutí těch dávných časů. 🙂

  • Já si vzpomínám na prázdniny u dědy, s kterým jsme hrávaly karty.Doma jsme byly tři holky, takže i u člověče byla sranda.Momentálně nejraději hraju scrable, ale i pexeso, dostihy, lodě…hrajem co nás napadne a je to vždy moc fajn.Už se těším až nám povyroste Zuzanka a bude se moci zapojit.Já vždy říkám čím víc, tím líp.

  • Kdysi dávno jsme taky hrávali, a strašně rádi, karty. Občas i jinou hru, ale hlavně ty karty. Nic moc, žolíky, kanastu. Většinou na chalupě, s tamním kamarádem. Občas si na to vzpomenu a je mi úzko, jak už je to dávno pryč. Kamarád před lety zemnřel, byl to starší pán, já jsem „vyrostla“ (totiž taky né do výšky), přibylo starostí a na karty už nějak není čas. Ale je mi to moc líto a doufám, že jednou tuhle tradici obnovíme s dětmi. Aby taky měly na co vzpomínat, když třeba jednou na nějaký čas přestanou hrát…..

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist