O hraní

Po dlouhé době jsem se viděla s kamarádkou..ta dlouhá doba byla úměrná vzdálenosti, kamarádka žije v Austrálii..Přijela i se svým přítelem, kterého nám chtěla představit…i konal se vzpomínkový:) večírek…

Připadalo mi jako bychom se viděly naposledy před týdnem, míchala se tu čeština s angličtinou, angličtina s italštinou a italština s češtinou:), povídalo se o všem možném…“vzpomínáš si..“? Pamatuješ ještě na …?:)..až se dostalo na téma poměrně nedávné, a to byl poslední víkend…Začala jsem větou „Když jsme v neděli hráli…“ Kamarádka se rozesmála a obrátila se na přítele a prohodila pár slov italsky – přítel se rozesmál a pak se obrátil na mě a spustil anglicky: „Jo, tak to si Ty? Já už Tě znám dobře z vyprávění včetně té vaší hráčské vášně!:) Abych to vysvětlila: Nechodíme si zahrát do kasina:) Ani nehrajeme automaty:) My totiž doma rádi hrajeme hry:) Nemám teď namysli hry počítačové, ale stolní. No, stolní… já bych je v našem případě nazvala „dekové“ – rozložíme na podlahu velkou „hrací“ deku a hrajeme – velcí i malí.

Stolní hry jsme milovali už jako malí, jen tenkrát nebyl takový výběr a když už byly, tak jste je nemohli sehnat, vzpomínám si, jak jsme ručně vyráběli DOSTIHY:) Trošku jsme od té doby vyrostli (já tedy ne – 155 cm:), ale právě ta vášeň pro hru nám zůstala v krvi a teď ji přenášíme dál:) Vzpomínám si, že když jsem chodila na gympl, napsala jsem fejeton, kde jsem popisovala můj nečernější sen: “Jsem už velká (myšleno dospělá:) a chodím po domě a doprošuji se svých dětí, aby si se mnou „něco“ zahrály:)“

A co Vy? Hrajete také nějaké stolní hry? Můžete nějakou doporučit?

Takže…Pojďte, pane, paní… budeme si hrát…(na děti nevolám, jakmile hru rozložíte, jistě přiběhnou:)

Napsal/a: jaholka