O dělání radosti

Rubrika: Jen tak

230593_hospital_13Mám malou sestřičku Karolínku. No…malou:) Je to už docela slečna..ale znáte to, pro starší sourozence bude malá pořád:) Když jí bylo sedm let, docela vážně onemocněla a musela zůstat 3 týdny v nemocnici. Absolvovala spousty vyšetření a my se o ni moc báli. Moje máma sice byla v nemocnici s ní, ale prý se jí i tak moc stýskalo..no, jak nám!:)…
Když Karolínka přijela z nemocnice domů, dostala do postele hromádku přání a přáníček k uzdravení a k narozeninám. Pečlivě je rozdělávala, pročítala, kroutila přitom spokojeně hlavou, ale nekomentovala… až večer, když se k nim ještě jednou vrátila, spokojeně pronesla: „..na světě je tolik lidí, co mě má rádo! Že?“:)

Výsledky ukázaly, že Karolínka sice není zdravá, ale naštěstí u ní nepropukla nemoc, které jsme se všichni od prvních příznaků nemoci báli…I tak musela zůstat ještě pár týdnů doma a nemohla do školy..

Uběhly dva roky a Karolínka zase onemocněla (tentokrát to byla „jen“ chřipka)…a jednoho dne se u nás doma objevila její třídní učitelka se slovy, že chce Karolínce popřát brzké uzdravení…Karolínka právě spala, tak paní učitelka dala mojí mámě do dlaně pár kamínků, aby je po probuzení předala..prý na oplátku..Paní učitelka vysvětlovala, že když se ona vrátila do školy po nemoci učit, dostala od dětí spoustu kytek…Karolínka si prý počkala na konec vyučování a vysypala paní učitelce na stůl plnou hrst kamínku..prý těch nejhezčích, co pro ni našla:) Kameny (a šutry a šutráky – jak říká bratr:) si dáváme i dnes..a včera, když jsem otevřela dopisní schránku, vypadla z ní obálka a v ní usušený čtyřlístek…podle razítka od Karolínky…nebo od mojí neoblíbenější švagrové (mám zatím jen jednu:) – asi právě plela záhony)…jen tak mě napadlo…na světě je tolik lidí, co mě má rádo!:)

A co vy? Posíláte si ještě přání poštou? Také míváte ten příjemný pocit „těšení se“, když ve schránce najdete ručně nadepsanou obálku? Dostáváte květiny jen tak? A dáváte je? Děláte si radost jen tak?

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak si dobít baterky? 3 tipy pro zdrchané rodiče a další dospěláky

V dobách před rodičovskou dovolenou jsme mívali energie dostatek, znali bambilion způsobů jak se dosytit (a nemyslím jen kafe

Čtu dál →

Recenze: Co se skrývá v našem těle?

Na první pohled úplně obyčejná knížka. Možná by vás ani nenapadlo podívat se dovnitř. Ale to by byla velká

Čtu dál →

Recenze: Vánoční hrátky pro šikuly

Je to k nevíře, ale už tu máme opět vánoční čas. Přemýšlíte co nového si letos vyrobíte? Potřebují něco

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Anonymní

    Dělejme radost ostatním, ale nezapomínejme i na sebe.

  • Moc pěkné. Radosti není nikdy dost.

  • Jaholko, mě jsi taky moc potěšila. Chtěla jsem si včera koupit v květinářství kytičku – jen tak, pro radost. Ale s dětma, kočárem, šestikilovým balíkem z pošty a řízky z polotovarů jsem to nějak nezvládla. Asi bych si ji musela dát na hlavu :-))). Takže dneska, jestli se mi podaří vychrtit bez dětí, si tu radost doufám udělám.

    Dobře si pamatuju, jak v dávných dobách mého mládí jsme si s holkama psaly spoustu dopisů. A jak jsem napnutě čekala, až nějaký přijde. Dneska si už skoro nepíšeme, elektronika zvítězila. Ale není už to takové to napnuté těšení se…..

    Dárky pro radost, myslím že si občas nějaký dáme; ale až konečně přestane pršet a udělá se teplíčko, půjdu na zahradu podívat se po nějakém čtyřlístku……:-)). A díky za připomenutí.

  • Moc pěkný článeček!

  • Petra

    Jaholko,
    musím říct, že mně udělal radost tento článek – opravdu příjemně zahřál na duši…
    Děkuju.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist