K napsání tohoto článku mě inspiroval komentář ke Slizovému článku, ve kterém autorka komentáře odsuzuje testování na zvířatech a výrobky na živočišné bázi. Na první pohled je její tvrzení sice radikální, nicméně líbivé a sympatické. Asi každý z nás by chtěl vyznávat nějaké vyšší hodnoty a řídit se jimi. Ale co je správná cesta co je cesta špatná?
Lámaismus (tibetský budhismus) mě ohromil svou tolerancí, optimismem a lidskostí. Zároveň však v knihách byly uvedeny informace, které mohou ortrodoxní věřící zaskočit a pobouřit.
Podle tohoto učení přicházíme na zemi my lidé a zvířata, abychom se něčemu naučili. Vždy je před námi nějaký úkol, kterým se máme zdokonalovat. Jako bychom přišli do školy. Po smrti se vrátíme „domů“, abychom načerpali síly, vyhodnotili své činy a připravili se na další vzdělávání. Cílem je získat co nejvyšší duchovní úroveň.
Zvířata mají své úkoly také. Po smrti, při znovuzrození, bude zvíře vždy zvířetem, člověk vždy člověkem.
Jak jsem řekla, každý máme svůj úkol. Ten, kdo nám odepře tento úkol splnit, má ve svůj prospěch velké mínus. A tím se dostávám k jádru pudla.
Duše nějakého zvířete se převtělí dejme tomu do volka. Jeho úkol je, že musí pomoci lidem, aby se nasytili, aby se ošatili a měli čím umýt. Volek tedy poctivě jí, připravuje se na poslání. Jakmile je zabit, jeho tělo je využito téměř celé. Maso slouží k nasycení, kůže k obléknutí, kosti k vyrobení mýdla, žluč k výrobě žlučového mýdla. Volek svůj úkol splnil a je ve vývoji zase o kus dál. To, že jsme jeho osud přijali, jsme mu dali najevo svou úctu.
Ovšem, pokud do toho zasáhne ekologický aktivista, volek bude ušetřen smrti, zemře až na stáří, bez splněného úkolu. Bude se tedy muset brzy vrátit zpět, aby dosáhl utrpením svého cíle. A následující zkouška bude ještě těžší, než ta předchozí.
Tibetští lámové jsou vegetariáni, což je v rozporu s tím, co jsem napsala. Nicméně autor knihy vysvětluje, že zákaz pojídání masa nevznikl kvůli duchovním hodnotám, ale zcela prozaicky z ekonomických důvodů. Kněží měli málo peněz, tak si stanovili, že nesmějí pojídat maso – brali to jako zkoušku sebeovládání a dobrovolného strádání.
Každý z nás jsme na tomto světě, abychom prošli trápením a těžkými zkouškami. Čím těžší osud, tím rychleji se můžeme naučit něčemu důležitému. I předčasné úmrtí má svůj význam. Vše se děje plánovaně, nic není náhoda. Už před narozením si každý z nás vybírá, komu se narodí. Sami jsme si vybrali podmínky, sami jsme si vybrali prostředí i životní situace. My sami jsme za svůj život zodpovědní a máme povinnost jej dožít až do konce.
Měla jsem období, kdy jsem tyto myšlenky neustále řešila. Nedošla jsem však k žádnému závěru. Jednu dobu jsem byla hrozně pyšná, že vím něco, co druzí ne. Byla to pýcha malého dítěte, které pozná pár písmen a už si myslí, že umí číst. Časem jsem si uvědomila svou nedokonalost a velmi se mi ulevilo. Já se musím učit ještě hodně. Ale jedno už vím, že všechno má dva i více úhlů pohledu. A kdo vidí černobíle, vidí špatně.
Proto už dávno nejsem vegetariánka, protože jsem se rozhodla poslouchat svůj instinkt a dát tělu to, co požaduje. Proto se snažím koukat kolem a učím se myslet ekologicky. Proto, když čtu o testováních na zvířatech si vzpomenu na svou dceru s exemem a říkám si, možná nějací králíčci si právě splnili svůj úkol a dopomohli k nalezení léku pro mou malou.
Napsal/a: Chromle
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
O budhismu si nemyslím nic, protože budhista nejsem. Ale o vegetariánství si myslím jenom to nejlepší. A je naprosto jedno, jaký má důvod. Jestli duchovní, etický,ekologický,zdravotní či ekonomický. Vegetarián totiž na rozdíl od masotariána vidí ve zvířeti živou bytost mající stejné právo na důstojný,spokojený a dlouhý život a na přirozený odchod ze svého života tak, jako je tomu u člověka. Takže výmysly o tom, že zvíře se narodí proto, aby ho nějaký „fajnšmekr“ zbaštil ,posadil se na koženou sedačku a mýdlem z tohoto zvířete si umyl mastné ruce a mastnou h…,považuji za alibistické a naprosto s nimi nesouhlasím. Pro zajímavost-v přírodě existuje řada predátorů,která se bez problémů zhostí úkolu udržet rovnováhu v přírodě a dost možná i správná vyřešení karmických úkolů všech zvířat.
Teda promiňte, ale takovouhle hloupost už jsem dlouho nečetla… omlouvat to, že jím maso z velkochovů tím, že zvíře přece existuje proto, aby bylo sežráno a že kdyby se to nestalo, tak chudák nesplní své poslání – to je teda ukrutná zhovadilost. Ale dobrá pohádka pro lidi, kteří chtějí umlčet své svědomí. Je to přece mnohem snazší, než přemýšlet a nejíst maso z velkochovů, že?
Došlo mi až později, že máš na mysli testování léků. Ale i tady si myslím to samé – člověk nemá právo kvůli záchraně sebe týrat druhé. Dobrovolníků by se našlo určitě dost, stálo by to ale víc peněz. S testováním na zločincích souhlasím na sto procent, ale máš pravdu – i zrůda má víc práv než zvíře :(((. Nevím, snad se to jednou zlepší. O testování kosmetiky si nedělám nejmenší iluze. Netestuje se finální výrobek, ale jednotlivé komponenty. Na obal se pak napíše „Netestováno na zvířatech“, zákazník vrní blahem, ale že je to ve skutečnosti lež nikoho nenapadne. A netýká se to jenom kosmetiky, ale i třeba pracích prášků a podobně. Jediná jistota co se tohoto týče je asi u kosmetiky a drogerie, která má ekologické certifikáty, u všech ostatních je to sázka do loterie.
Ahoj Vandulo,
tím testování jsem měla na mysli testování nových léků, nikoli kosmetiky.Mám za to, že v dnešní době se toto už neprovádí, každá normální firma ví, že by tím odradila zákazníky. Proto jsem tento aspekt úmyslně pominula. Šlo mi jen o vývoj nových léků, které se bez testování na zvířatech opravdu neobejdou.
Mimochodem, s manželem zastáváme názor, že by bylo jednoduché tato zvířat nahradit lidmi. Těžkými zločinci odsouzenými k trestu smrti, či doživotí. Budou dostatečně potrestání a zároveň odčiní svou vinu. Jenže práva takového nečlověka jsou nad práva zvířete.
Jaholko – souhlas. Když jsem začala s tříděním odpadu, tak se mi divili a říkali mi, ty tak něco zmůžeš, ať napřed začnou velké firmy. A já na to argumentovala, že je to jako u voleb. Jeden hlas nic neznamená, ale pokud volí všichni, začnou se dít věci:-) Třeba naše děti mudou moudřejší než my.
Ahojky, vždycky mě potěší, když se nad „tímto“ někdo zamyslí:)…
V určitém okamžiku…třeba se Vám narodí dítě nebo je nemocné nebo prostě máte strach o jeho budoucnost nebo se začnete bát „jen“ o svou budoucnost nebo se v novinách dočtete, jak dlouho se bude rozkládat Vaše „krásná“ taška z hypermarketu, přičemž článků na toto téma jste přečetli desítky – a nic:)… Ale zítra si třeba z nějakého podivného důvodu vezmete plátěnou tašku:).. nebo si pořídíte selátko, začnete se o něj starat, dostane jméno(v konkrétním případě, který mám na myslí, to byl Květoš:) a když pak přijde jeho čas a je z něj pořádný pašík …jeden by se olizoval, že?:), ale do toho pohledy Vašich dětí, tak zjistíte, že ho prostě nedáte:).. neznamená to, že byste už žádného pašíka nikdy nevzali do úst, ale stačí, že už o tom začnete přemýšlet..:)
Už nějakou dobu mám v hlavě příspěvek „O tom, proč u nás doma nad jídlem přemýšlíme“:)…prostě jakýsi popis „cesty“, jak jsme k tomu dospěli… Možná si teď říkáte, že Vás se to netýká, ale nikdy neříkejte nikdy… protože v určitém okamžiku… třeba se Vám narodí dítě nebo je nemocné…
Jinak si myslím vlastně to, co už napsala Vandula… vůbec nechápu, proč se něco takového tvrdě nepostihuje:(
Navíc – vlastně okrádáme naše děti… to, co jim tu po sobě necháme (oteplování, odpad)… nebo zase nenecháme – vybíjení zvířat, deštné pralesy (které se nás přes svou vzdálenost dotýkají), s tím s budou muset vyrovnat ony:(
Ahoj Chromle. Tak jak začít. Třetí oko jsem taky četla, určitě ne jednou, ale je to už tak dávno, že si z něj nepamatuju nic. A knížka je někde „ztracená“, snad se jednou najde.
S tím co píšeš souhlasím jenom na půl. Taky mám za to, že nemá smysl zvíře zabít kvůli masu a zbytek vyhodit. Proto mi nevadí mýdlo z kostí, nevadí mi žlučové mýdlo, nevadí mi kožené boty…..Ale co nemůžu pochopit je, jak si člověk může týrání zvířat ospravedlnit jejich životním úkolem. Stejně by se dalo omluvit týrání člověka člověkem, to ale nikdo neudělá.
Testování kosmetiky a vůbec všeho na zvířatech – to není přirozený koloběh života, když silnější loví slabšího, aby se najedl….to je obyčejná lidská zlovůle. Stejně tak velkochovy, kde zvířata přežívají v šílených podmínkách.
Píšeš, že jsme za svůj život zodpovědní. Ale protože nám někdo nadělil trošku výkonnější mozek než ostatním živočichům, máme zodpovědnost i za ně a rozhodně nám to nedává právo je zneužívat a ještě si to omluvit životním úkolem.
Mobile Sliding Menu