Dnes ráno mi moje kamarádka poslala jednu SMS, nad kterou jsem nevěřícně kroutila hlavou, ale zároveň mě dosti pobavila. A hned vám povím proč…
Jednou jsem šla zas se psem na procházku a potkala Marušku. Jako vždy jsme se spolu začaly bavit, a najednou jsme zjistily, že druhý den nás obě čekají přijímačky na stejnou školu (jednalo se o soukromou školu a přijímačky byly mimo běžný termín). Na školu nás obě přijali. Hurá, budem zas spolu! Ale ouha, pan ředitel nás dal každou do jiné třídy a i když jsme za ním byly, zda by nás nedal do stejné třídy, tak jsme neuspěly. No nevadí, stačí, že jsme se spolu potkávaly na chodbě školy a taky jsme spolu stále chodily venčit pejsky.
Po maturitě jsme se rozutekly po světě a ztratily jsme na sebe kontakty. Po pár letech, když jsem byla na začátku těhotenství, přijdu do poradny, a kdo nesedí v čekárně? Maruška! Termín měla o 7 dní dřív, jak já. Ona má holčičku o 10 dní starší, než je náš syn.
Další zvláštnost v našich životech je ta, že obě děti moc nemluví, téměř vůbec. V sobotu jsme se spolu potkaly v obchodě a říkám jí, že syn půjde do speciální školky. Ona z toho byla překvapená, docela jí to vyrazilo dech. A nyní se dostáváme k té dnešní SMS, Marušky dcera má taky doporučenou speciální školku!
Jsem moc zvědavá, zda i naše děti bude doprovázet podobný osud jako mě a mojí kamarádku Marušku.
Napsal/a: Želvíček
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Zdravím,na náhody věřím protože jsem ten člověk co měl pořád smůlu a štěstí se mi vyhýbalo.Náhoda někdy na sebe nechá dlouho čekat,a někdy prostě dojde sama aniž by to člověk čekal.Z tou školou to byla super náhoda,ale více štěstí protože to chodí polidech a ne pohorách.Přeji všem krásný slunečný den.!!!!!!!!!!!!
ahojda,já jsem na tyhle věci „fanatik“ a věřím,že náhody „neexistují“,věřím na osud.jsem i podle druhých,velmi intuitivní človíček..tohle mě prostě „bere“..držím pěsti všem, at mají krásné náhody a ještě krásnější osud..:-))
No, náhody se dějí, já jsem seděla ve třídě s klukem, jehož maminka seděla ve třídě s mým taťkou a to úplně v jiném městě, zjistili to na rodičáku, když se spolu sešli opět v jedné lavici.