Nejsem otrok uklízení….

Rubrika: Jen tak

656146_cleaningTak tu sedím u počítače a koukám se oknem ven a říkám si, že se musím do nich pustit. Nevím, jak jste na tom vy s uklízením, já to řeším, když je to potřeba, neblázním s jarním úklidem, ani na Vánoce nelítám po domě, abych pod stromečkem pak seděla zničená, ale s myšlenkou „mám uklizeno“…

Moment, zaražte své myšlenky, já jen abyste si nemysleli, že na úklid kašlu a okna jdu mýt, až když se tam musí udělat kolečko, aby bylo vidět ven, já mám moc ráda pořádek a snad se nikdy nepovedlo, že by přišla návštěva a já se musela za něco stydět, naopak, kamarádky říkaly, jak to zvládám s malýma dětma, že u nich to je problém… neodpovím, prostě nevím, zvládala jsem to… ale nejsem otrok úklidu.
Hlavou mi projíždí myšlenka na kamarádku, která byla mým odstrašujícím příkladem, proč se otrokem nestat… Pár jich uvedu, tak například:
– když si děti umyly ruce, tak hned utíraly umyvadlo, aby bylo bez kapiček,
– jen co dostaly jídlo, tak už měly pod bradou tácek dřív, než daly jídlo do pusy,
– v jídelně měla kobereček kulatej s třásněmi a než jsem si šli sednout s kafem ven, tak ho česala hřebínkem. Je fakt, že jsem si ji malinko dobírala a občas jí ho pocuchala, ale věřte, že časem jsem díky chuti na teplou kávu dávala pozor, abych ani jediný vlásek nezkřivila,
– no a když mě vyprovázela ke vrátkům, tak stihla sebrat veškeré okvětní plátky růží, co opadaly… no tohle by možná vydalo na román – způsob žehlení, věšení prádla, mytí nádobí, ostříhávání trávy venku; v tomhle byla nenapodobitelná… nikdy jsem si neodpustila hlášku, tohle je už na léčení, ale musím přiznat, že domeček měla jak ze škatulky a každý to má jiné, prostě mně bude sloužit bydleníčko a né já jemu…..
Ke všemu včera mě dojal starší syn, když jsem vlezla do jeho pokojíku a prohlásila, že by si mohl ustlat, tak mně argumentoval tím, že se někde dočetl, že ustlaná postel je ráj pro roztoče a tak vlastně tím, že nestele, jim nedává šanci… upozorňuji, je mu 12 a kniha je jeho velký nepřítel, nejhorší je, že měl pravdu… no nakonec ustlal, přece silnější vyhrává… a to už neřeším, ty jeho hlášky, když si přeju, že mohli poklidit ten bordel v pokojíku, reaguje tím „že je to jeho prostor a jeho nepořádek a s oblibou vykřikuje, ale já se v tom vyznám“…
No to jsem se zase rozjela, tak asi si půjdu napustit vodu a půjdu na ty okna, protože s mojí pomalou závislostí na VD mám strach, abychom si opravdu nemuseli dělat kolečka na oknech, když se budeme chtít kouknout ven, jestli je hezky nebo prší… Ponaučení z toho asi žádné neplyne, aspoň vám utekl čas při pití kafíčka.

Jak jste na tom vy? Jste otrokem uklízení nebo to zvládáte také tak nějak samovolně? Nebo úklid celkově moc neřešíte?

Napsal/a: bamiska

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Kolíčkovou obsesí jsem taky trpěla – ale asi jen teda omezeně. Bylo fuk, na kterou šňůru to věším, jen jsem na jeden kousek oblečení dávala jednu barvu (a typ – máme snad troje různé kolíčky), maximálně, když bylo potřeba na jeden kousek prádla dát 3 a více kolíčků, tak se mohly prostřídat 2 barvy.
    Ovšem s návratem do práce a nástupem holčiček do školky jsem tuto obsesi opustila a je mi jedno, jak to tam věším. Teď už řeším jen to, jak „silný“ kolíček můžu vzít (jestli věším dívčí prádelko, nebo zimní bundu).
    Já už před tou půlnocí (kdy kolikrát vytahuju prádlo z pračky) nemám chuť ještě řešit barevné kombinace…
    ;o)

  • PAdmé, tak teď jsi mě rozesmála :))))))
    Já spíš zvažuju, že bych si dokoupila jen barevné kolíčky, ať je to hezké :)))
    Ale někdy je to tak zoufalé, že beru za vděk vším… 🙂

  • Padmé

    Ájíku, ve tvé početné rodině je to úplně jasný – ty musíš mít plnou pračku (naplnit) jen z těch fuseklí :-))) Tobě bych vystavila speciální povolení – Alenka může věšet prádlo různými kolíčky v různých barvách na různé šňůry s ohledem na množství vypraného prádla.

  • Padmé, tak ty ponožky, to by u nás byla asi úúúúplně plná šňůra – v létě mám týdně 40 párů fuseklí :))))

  • Holky, zkuste pohledat, vloni tu byla mooc hezká diskuse na téma „našich obsesí“ – v diskutárně… kolíčky byly jednou z nejčastějších :))
    A kolíčky a já – někdy dávám barvy tak, aby ladily s věšenými věcmi – ale jen někdy, častěji dávám ty barevné plastové hezky dopředu na první šňůru a odřené dřevěné dozadu, aby nebyly vidět 😉

  • Padmé

    No jasně ŽE JO :o)) Taky věším ponožky v párech (pěkně srovnané jak k sobě patří) a taky věším prádlo roztříděné – jedna šňůra ponožek, jedna šňůra triček, jedna šňůra slipů :-))))

  • bamiska

    holky tak kolíčky mě taky dostali, nezbýva dodat jen k tomu věšení když kamarádka věšela prádlo třídila podle druhů – tak ponožky jedna šňůra,páry k sobě a od nejmenších po největší a běda jestli na konci šňury zjistila, že v ruce drží malé…znovu přvěšovala, tak to bylo i s teplákama, tričkama, podle velikostí…:-))

  • Padmé

    Herberko – kolíčky :o))))) jedna barva kolíčků na jedné šňůře – hlásím se do klubu „srovnané kolíčky“ :-)))

  • Holky je fakt, že já mám taky trošku těch fobiíí ale zatím se tím jenom bavím a zjišťuju, že jak se říká že ženská strácí rozum když jde namateřskou a vrací se jí až když jde dítě do první třídy tak na tom v mém případě asi něco je. Nejsem sice otrokem a hodně věcí flákám. Někdy se mi nechce ani jednou za týden vytřít-mám všude lino-takže to potřebuje přejet. Vím že když to uklidím tak mi ti moji chlapi udělají stejně bordel takže víc než abych já lítala z hadrem se snažím aby i oni se naučili udržovat pořádek. U manžela a staršího syna je to zatím jako házení hrachem na zeď, ale mladší se snaží a co si rozháže tak i uklidí, smaozřejmně ne vždycky. Takže si připadám jako uřvaná Viktorka. Neuklízím často i když jsem na mateřské, ale omluva je že jsem na baráku a zahradu mám 1400m2. Takže tam je dost práce. Nikdo ještě neřekl že bych mněla nepořádek, není to upěrným uklízením ale tím že to jednou pořádně uklidím a pak delší dobu udržuji. Není umnění stát se otrokem ale udržet si při tom zdravý rozum a nic se nesmí přehánět. Ale jak jsem řekla tak mám i své fobie třeba 1.Fobie je že máme otevřený obývák a své máme jen dvě místnosti protože bydlíme u manželových rodiču a zatím máme všechno společné a my máme jenom dvě místnosti takže mám obývák, ložnici, šatnu, dětský pokojík ve dvou místnostech. A ta fobie je rovně ustlané postele. Přez peřiný mám přehozený přehoz a nesnáším když mi po tom kluci skáčou. Mají povolené jedině když jsou v pižamu a mají před spaním.
    2. fobie je že jak věším prádlo tak mám srovnané kolíčky podle barev a podle toho věším prádlo, jenom na jednom sušáku na prádlo.Venku na kolotoči to už neřeším je to jediná věc do které mi kluci nevrtají takže mám radost když to mám pěkně srovnané a vydrží mi to tak.
    takže jsem asi magor a pořebuji už do práce co? :o)

  • Bramborka

    Taky nejsem otrok uklízení. Tečka((((-:

  • Souhlas!!!
    Mám to taky tak nějak podobně. Nepořádek mě sice šíííleně rozčiluje, ale na druhou stranu si zas říkám, že když to či ono není hned, tak se nic neděje. Práce (= úklid) není zajíc – nikam neuteče – to za prvé. Za druhé: on to za mě stejně nikdo neudělá …. takže i když dřív jsem se mnohem více snažila mít vše ve vysokém lesku, dnes mi to již žíly netrhá a místo bláznění s hadrem a vysavačem si zarelaxuji u čtení nečeho zajímavého a pěkného na VD.
    Zdravím J.

  • Padmé

    Bamisko, za sebe „musím“ přiznat barvu – už jsem to „vzdala“ :-))) Dřív jsem měla naklizeno, napulírováno, nablýskáno :-)) ALE je to v minulém čase.
    Teď to prostě nějak nejde… takže se hlásím do skupiny „nějak samovolně“. Raději uvařím něco dobrého k jídlu
    než bych tu tancovala se smetákem :o)

  • Bamisko, tos mě tedy pobavila… 🙂 No, já s roztoči tímto způsobem čas od času taky bojuji 🙂
    A jinak se hlásím spíš k uklízecím, u mně je to ovšem spíš nutnost než potěšení – pět chlapů v baráku už nějaký nepořádek nadělá 🙂
    Ono jinak to člověk vnímá, když je na mateřské a má relativně čas, a jinak, když je v práci a doma stíhá jen to nejnutnější… to pak úklid opravdu zredukuje na to, co momentálně hoří 🙂
    Takže zatím uklízím a těší mě to,jak je pak čisto (ovšem ne nadlouho) , ale nic se nemá přehánět 🙂

  • Piškotka

    Já znám podobnou domácnost, je to kamarádka mé tety, s manželem jedí jídlo (pozor) nad dřezem!!!!! Aby nepadaly drobky na stůl, který by zbytečně pak musela utřít! Na stole je krásný ubrus a váza s květinami, nesedí se u něj! Dále: po vykoupání musí manžel všechny kapky otřít, nedej Bože, aby vana zůstala někde mokrá! Když jí přijela dcera, malý si ublinknul na koberec. Přes veškeré drhnutí jí rodiče řekli, že to má nechat být, že koberec poletí „ven“. Upozorňuji, že byl zánovní! Prostě tohle je konec! Na stole v obýváku je přesně srovnán ovladač na TV, noviny a vázička. Když si tam jejich dcera ponechala malovátka, bylo zle! Nehledě na to, že její malý byl zrovna ve věku, kdy chodil kolem nábytku, sám ještě ne, takže takový konferák v obýváku byl stálým středem jeho zájmu. No to byla síla: „Tomíku, to nesmíš! Tomíku, jdi od toho stolu, to je aa!“ Holky, je to šílené, dcera za nimi kvůli tomuhle začala chodit daleko méně často než kdysi. A koberec? Opravdu prý letěl z domu! Tomuhle říkám otrok úklidu!

  • Jejej, to i něco připomíná. Holky, já byly v šoku, když jsem, co by ještě žena v pracovním procesu, musela něco zařizovat, domů se dostala o něco dříve než za tmy a ve vedlejším paneláku v přízemí viděla paní stát venku na parapetu a tím chlupatým ometákem čistit panely. Zvenku prosím.

  • bamisko, naprosto souhlasím. Na okna jsem vlítla minulý týden, jak vykouklo sluníčko a bylo taaaaaak nádherně, že jsem prostě musela… 🙂 A s těmi roztoči má syn pravdu – já se tím řídím denně… 🙂 Navíc prcka děsně baví řádit v našich postelích, takže by stlaní bylo stejně úplně zbytečné…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist