Možná, že víme, jak na to, možná, že jinej to ví líp…

Rubrika: Jen tak

546016_zakopane_-_fairyland_lookTak toto jsou slova ze znělky jednoho televizního pořadu. Posledních pár let mi často zní v uších, hlavě a já nevím, kde všude ještě… No, taky ve snech, samozřejmě…

Říkala jsem si, že nadšenců, kteří se jednoho krásného dne probudí v tichu a klidu panelákového bytu s myšlenkou, že „dneska si koupíme barák“, je všude dost. Také jsem si říkala, že mnozí z nich jsou na tom, ohledně informovanosti, co to vlastně obnáší „barák“ vlastnit, bydlet v něm, starat se o něj…, asi tak stejně, jako my. Tedy, nula-nula-nic.

Během naší „samostatněbydlící“ anabáze jsme si mnohokrát, často se slzou v oku, vzpomněli na páně Lorenzovy zkušenosti. („Na samotě u lesa.“ „To je fachman, nejlacinější zedník v kraji, bere deset korun na hodinu!! Není drahej…“) Protože nám bylo nejednou takovéhoto šikuly zapotřebí. Nejsme líní, jsme i dosti zruční. Ovšem, nejsme ani bohatí((-:. Takže tedy jakékoli knowhow, týkající se stavby-rekonstrukce čehokoli, co vzdáleně, či úzce souvisí s čímkoli, co si představíte pod pojmem „barák“, je v českých luzích a hájích vyvažováno zlatem.

Jsme národ lidí, kteří si rádi většinu všeho „dělají sami“. Je to „levnější“, nemáte řemeslníky v domě, jedete si svým tempem, a když „vono to člověka tak BAVÍ a naplňuje, že jo.“ Například příslušníci ozbrojených jednotek armády ČR jsou mezi ostatními jednotkami jiných států známi svou „ohebností“ a schopností improvizovat a přizpůsobit podmínky pro danou situaci. Známé je pořekadlo, že „český voják spraví cokoliv, kdykoliv, a stačí mu k tomu pouze lepicí páska a žvýkačka“. (U českých žen a matek si k této „opravářské výbavě“ ještě připočtěte příborový nůž a botu na podpadku.)

Také, a to je mnohým společné, většině z pomatenců, kteří dobrovolně a RÁDI (ono jim/nám vlastně ani nic jiného nezbývá) rekonstruují starší rodinné domy, chajdy, chalupy, není líto peněz za materiál, ne tak ovšem peněz za vykonanou práci. (Když to zvládne on, zvládneme to my taky.)

Když už vás život do takovéto situace hodí, nebo pokud jste se tam hodili sami, není možné dělat nic jiného, než začít plavat. Pro rodiny zatížené hypotékami, různými druhy úvěrů a „ránoudohlavyrozhodnutímsplnitsisen“ se naskýtá jediné řešení, kudy z toho ven. Urob si sám…

I pro takové stavbařské analfabety, jakými jsme byli (a v mnohých směrech jimi ještě jsme) my dva, poskytla tahle životní etapa nejeden moment k zamyšlení nad tím, že jsme svá budoucí povolání v minulosti volili velice nevhodně, zbrkle a bez rozmyslu. (Oba jsme ekonomové , dnes by se řeklo „střední management“ a o cihlách jsme se tehdá učili akorát to, kolik stojí((-: ) Častokrát jsem si říkala, že kdybych se raději jela do Brna vyučit kamnářem, teď by se „mi to šiklo“ a navíc, měla bych o živobytí postaráno, neb české kamnářství zažívá v současné době svou renesanci. Můj muž tímto způsobem vzdychává taktéž, ovšem pozdní volba jeho povolání se mění přímo úměrně potřebám domu, tak jak přicházejí.

Ono totiž první sen, kterého vás teď, bohužel, s dobrým úmyslem, musím zbavit je tento:

JENOM VYMALUJETE, POSEKÁTE ZAHRADU A MŮŽETE SE STĚHOVAT.

1. Jenom vymalujete. Při té příležitosti přesekáte elektriku, při té příležitosti zjistíte, že staré omítky padají už jen pod pouhým pohledem, tedy je oboucháte. Při té příležitosti zjistíte, že některé příčky jsou postaveny z pouhých vepřovic (nepálené cihly) a že skrze ně je možno viděti až do Tramtárie.

2. Posekáte zahradu. Pokud máte čím. Pokud je vůbec vaše. Pokud vaše není, což se dozvíte až poté, co jste dům koupili od nějakého „hodného“ souseda, koupíte ji. Pak zjistíte, že zahradu sice máte, ale nemáte plot. Nějaký plot tedy „slepíte“, než „budou peníze“, protože plot „nebydlí“. Vy ovšem také ne, jelikož, zatímco se zabýváte zahradou, přichází Zima((-:. A je zapotřebí sehnat dřevo/uhlí a „udělat“ ho. (Nasekat, navozit, převozit, zjistit, že není kam ho navozit, a tam kde by mohlo být, tam se zase nedostanete s kolečkem, a „hrome, to mám vozit kolečko s uhlím až do kuchyně?!!!“) Při té příležitosti zjistíte, že vlastně nemáte do čeho to topivo přikládat, neb když jste tento dům V LÉTĚ(!) zamilovaně kupovali, nějak vám při těch čtyřicetistupňových vedrech uniklo, že v domě není ani ústřední topení, ani obyčejná kamna. Koupíte tedy kamna. Právě jste utratili přibližně padesát tisíc (zahrada, sekačka, „nějaký ten plot „-většinou palety((-: , motorová pila, sekerka, dřevo, uhlí, kolečko,lopata, uhláky, kamna ((-: )

3. Pak už se tedy nastěhujete, neb vám nic jiného nezbývá, veškeré své rezervy jste právě vyčerpali a vydržovat si hezký, světlý, relativně teplý panelákový byt by už ve vašem případě byla hotová finanční sebevražda((:

Toto pojednání, doufám, bude míti ještě mnoho dílů, ale jak se říká, jed se má podávat po kapkách „aby se nic nepoznalo“, takže tímto pro tentokrát končím a přeji vám příjemné sny o vlastním bydlení(((-:

Napsal/a: Bramborka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)

  • Bramborko, mooooc krásné :)Je vidět, že víš, o čem mluvíš 🙂
    No, my jsme se stěhovali na zimu (10.11. ,přesně, za dva týdny napadl sníh a čekala nás nejšílenější zima za 50 let 🙂 ) – takže, opravdu stačilo vymalovat, ploty byly a drží, sklep byl plný uhlí i nasekaného dřeva. Takže potud OK.
    Katastrofy začaly asi o 3 měsíce později – vyhořel komín, spadla střecha na garáži, málem vyhořela elektřina…. takže tyhle úžasnosti přišly záhy. Sklep s uhlím jsme vyřešili zavedením plynu 😉
    Na domečku je pořád něco a myslím, že hotoví budem MOŽNÁ v důchodu :))

  • Horempádem

    Ahoj holky, tak nějaké zkušenosti s výstavbou mám že ?:-D

    No lidičky, co kupují starší domy a rekonstruují jsou dle mého celoživotní hrdinové, protože pro mne je pojem rekonstrukce jako sci-fi 🙂
    Taky jsme drobátkou zauvažovali o koupi již hotového domu, byť trošku staršího a dát si to dohromady. Jenže to je přesně tak, jak jsi popsala Bramborko…kopneš a vidíš :-)))
    Dyť vim jak to bylo na chalupě naší. Zkoukli jsme to a to upozorňuji, že jsme věděli kdo to stavěl, jak to stavěl a jak dlouho to stojí a překvapení typu „jéééje“ nebylo nouze 🙂 Takže když jsme to zkoukli, tak rekonstrukce koupelny a kuchyně? „pche“ třicet litrů a je vymalováno. Prdlačky koplo se a bylo jasno 😀 Voda, elektrika atd atd. Takže z třiceti rázem bylo sto. A to manžel je řemeslník vyučený a používal to pár let, takže vše mimo elektriky a vody si udělal sám.
    Kdybychom chtěli rekonstrukci chalupy dokončit, tak to bude stát taky tak k miliónu a tou největší položkou by byla střecha.

    Tudíž rekonstrukce ne e a jak jsem napsala všichni ti, jež se do toho pouští zaslouží medaili za statečnost 🙂

  • Lussy

    Bramborko,
    vy máte aspoň barák jako kráva, to mi máme fakt prostornější 3+1 bez sklepa a bez podkroví, na půdě se člověk ani nepostaví.
    My máme už i fasádu a dlažbu kolem domu, ale naše zahrada je jak prales, jen částečně oplocená. Potřebovali bysme koupit cca 200 m drátěnky. A pak mě dorazí tchán, když řekne, že metr stojí 50,-, tak těch 10 000 snad někde splašíme, né? Jo, to jo,ale co bude stát zabetovnování asi 80 sloupků,jejich natření,asi půl kilomeru vázacího drátu atd?
    Já bych v dnešní době neváhala a postavila nový dům,ale tenktrát na to prostě nebylo, bydleli jsme sice u rodičů a celkem nepospíchali a hlavně jsme spláceli 6500,- a byli vyždímaný. Až když jsme splatili dluh prarodičům, vzali jsme si dalších (mysleli jsme, že posledních) 300 000,-. Pak ještě 150,200,300 atd.
    Jo a doporučuju každýmu (ono je teda prd platný, nikdo to neudělá a pak lituje jako my), až bude v inzerátu napsáno např.
    Výborná dopravní dostupnost do Prahy,v obci zdravotní středisko, výborná restaurace, kadeřnictví, spojení vlakem i busem do města. Tak já říkám, všechno ověřit, zjistit jak často jede ten vlak a autobus, kolik stojí a prohlídnou si to středisko atd.
    U nás totiž je středisko=v úterý od 14 do 15 hodin sem přijede obvoďák z města, ordinuje v knihovně.
    restaurace=pajzl asi 5.cenový skupiny
    autobus=jezdí ráno v 7 a odpoledne v 1, zpátky ve 12 a ve 3, stojí 40,- i když je to do města 10 km,ale on objíždní 19 (!) vesnic a cesta trvá 1 hodinu,autem je to 8 minut.
    vlak=vlakové nádraží máme od domu 3 km a vlak jezdí stejně často jako bus
    Praha=ano, kdybych třeba dělala na letišti, tak tam jsem za 20 minut, ale taky za 2 hodiny, protože to je samá uzavírka a hromadná dopravní nehoda.
    A kadeřnici jsem radši ani nezkoumala.
    Co nás ale nejvíc štve, že tu není vůbec žádná příroda, žádná blbá polňačka, jen samé silnice. Jo a obec nemá na chodníky, takže chodím s kočárkem a 2 hafanama po silnici a modlím se, ať to přežiju.

  • Bramborka

    Hanino25, nebylo(((-: Neměli bychom kde bydlet(((-:. Podmínkou při koupi bylo, alespoň jedna místnost obyvatelná. (A za to jsme byli v zápětí moc rádi, protože už jsme nemohli utáhnout byt v paneláku..)

  • HANINA25

    Když to tak pročítám /neznalá-panelácká/nebylo lepší se rovnou zadlužit a nechat si postavit dům na klíč???

  • Bramborka

    Lussy, tak to jsme na tom hooooooodně podobně((-: Máme dům za 350tis, ale „zainvestovali“ jsme už skoro milion….)))-: (v ušetřených penězích za práci by se našel ještě jeden..) A není to moc vidět!!!

  • marika81

    Lussy, tak to je taky něco, vůbec vám to nezávidím, ale máte to za sebou, tak ted jen krásné žití ve vydřeném a drahém domečku:)

  • Lussy

    Bramborko,
    tak o tomhle bych taky mohla napsat román :-).
    Sháněli jsme před 10 lety starý dům, limit jsme měli 500 000, což už tenkrát v naší oblasti bylo dost sci-fi cena.
    Když mi volal pán z realitky, že má dům za 300 000,že budeme první zájemci, že ho ještě ani nikde neinzeroval,málem jsem omdlela radostí.
    Dům byl ve vesnici asi 10 km od našich, 10 km od manželových rodičů a 10 km do nejbližšího města.
    přijeli jsme dřív než pán z realitky a já se zamilovala. Malý přízemní domek, spousta kůlen a chlívků a obrovská zahrada. Když pán dorazil, já už tam rozhazovala rukama a říkala tohle zbouráme, tohle necháme, tohle přistavíme.
    Takže se chytil situace a cenu zvedl na 380 000, s tím že všude bude uvedeno 300 000 a 80 000 dáme majiteli bokem.
    No, 80 000 nám půjčili manželovi prarodiče, měsíčně jsme spláceli 2 000. 300 000 jsme si vzali ze stavebního spoření na tenktrá běžný úrok 9,7 %, takže splátka činila 4500,- měsíčně. Za to se jeden čas dal půjčit i milion, ale to bylo o pár let později.
    Můj otec, zedník, dům prohlédl, za 300 000 to označil za dobrou koupi, koupili jsme ho v prosinci 1999, podle jeho slov jsme se měli stěhovat v létě 2000, nakonec to bylo v listopadu 2003.
    Každý víkned jsme makali jak idioti, měla jsem v ruce každou cihlu (pane Lorenc, uvezu to???), dělala beton a maltu, spárovala v koupelně dlaždičky, vařili chlapům obědy a svačiny a rýpala se v zahradě.
    Už NIKDY bysme do rekonstrukce nešli, kdybysme dům zbourali a postavili nový, vyšlo by to nastejno. Za rekonstrukci jsme během 3 let dali 1,2 mil. A jeden čas spláceli i 15 000,- měsíčně. Dneska je to brnkačka- už je to jen 5 000,- na 18 let. A to jsme měli původně jen udělat rozvody vody, topení a podlahy, vše asi tak do 200 000. Pak přišel táta, že půl domu je postaveno z cihel „naštorc“, takže zeď byla silná jen 10 cm, takže nakonec nám zůstaly 2 obvodové zdi a stropy podepřené trámy. Dům jsme přistavěli,udělali novou střechu,omítky,dali nová okna, betony,koupelnu, záchod, topení, prostě novostavba.
    A na Samotě u lesa je můj zamilovaný film!
    „Vy budete opravovat? To Vás bude něco stát. To potřebujete: kladivo, kleště, kolečko,žebřík…. a pilu…rámovku!“

  • marika81

    To je super, no a nevím jestli to můžu napsat, ale smála jsem se 🙂
    My jsme opravovali 100 let straý domeček,měli jsme kolečka, lopatu a zedníka v domě/manžel/, takže to šlo a jde, sice pomalu, ale v důchodu budu bydlet pomalu na zámku:)
    Už se těším na další a ……………pokračování:)

  • Bramborka

    Děvenky, děkuji za uznání((-:.
    Bokul, všechno jednou skončí((-: I ty pitomý rekonstrukce a Bůh dá, že se (možná (((-: ) i jednou do domu nastěhujete((-:

  • Lien

    Tak to mě už se asi tenhle sen nesplní, i když v plánu to bylo. Pěkný článek, těším se na pokračování.

  • bokul

    Co mi to připomíná?

    Loni, ke konci září jsme koupili na celoživotní hypotéku „obyvatelný“ dům.

    Nebudu popisovat, co všechno se již na domu udělalo (vše svépomocí) a co ještě ne….

    Jenže my tam ještě nebydlíme!!!!

    Připadám si jak idiot 🙁

  • hannah58

    Milá Bramborko,
    jsem čím dál zvědavější, podívat se k Vám domů tak nějak „naživo“. Piš dál – a já si budu představovat…

  • HANINA25

    hezky napsané.
    Znám z vyprávění,ale mám pocit,že bych to nezvládla.
    Je fakt já vyrůstala v bytech cihlových a v paneláku.
    Tak pěkně pokračuj,budu se těšit co vše z toho vyleze.

  • Matilda

    ó Bramorko, tys byla u nás doma?:-)
    Myslím, že náš dům a jeho rekonstrukce bude naše celoživotní dílo, takže co píšeš, není sice překvapením, zato se dobře bavím nad cizím neštěstím:-)))
    Těším se na pokračování!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist