Mám 2letou dceru a 12letého syna a vždy jsem si mateřskou moc užívala.Až jdou totiž děti do školy začnou jiné starosti a při práci už na ty naše drobečky taky není tolik času.Moc mě vždy mrzí,když slyším povídat některé maminky jak se to nedá doma vydržet a jak moc se těší do práce.Já jsem měla svou práci taky ráda,ale své děti mám radši…
Napsal/a: psina
Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o
Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte
Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Ahojky-tak já bych dítě do jeslí nedala a myslím že nejdůležitější věk pro rozvoj fyzický/kojení a péče/ a psychický/přítomnost známé osoby-matky nebo otce/ je první rok života. Pak bych kvůli financím práci zvážila-ovšem hlídat by musela babi/rodina/.Kolektiv je krásná věc,ale proč by teda školky byly až od 3 let-kdyby byli děti připraveny dříve???
Dětství dětí je nejkrásnější doba a budem na něj vzpomínat stejně jako ony-nechci jim nic upřít-malinké dítko do 2-3 let se jistě v pohodě spokojí i s levnějším jogurtem:-) Malý má 20měs a nevyžaduje nic zvláštního-co neochutná to nebude chtít.
Možná se dvouletým dětem v kolektivu může líbit ,ale stejně bych váhala jestli je to nebude trápit-do hlavičky jim nevidíme-tak raději si něco odpustím a chodím do kroužků s ním.Kryštůfek mě třeba za den obejme tak 100x-to by asi nemohl kdybych u něj nebyla,že????
Souhlasím se Psinou v prvním článku. Mám děti 10 let po sobě a každé mateřství jsem si vychutnávala. Bylo hezké sledovat denně pokroky dětí. Taky se těším do práce,ale né zas tolik,abych dala dítě už ve 2 letech do školky. Myslím,že stačí děti dávat do školky ve 3 letech.
Pitrísku plně s tebou souhlasím.Já sice ve školce netrpěla,ale nejlíp mi tam taky nebylo.Susann obdivuji,že to tak dobře zvládá,já vím,že kdybych se vrátila do práce tak bych prostě domácnost nestíhala.Měla jsem fizicky náročnou práci a domů jsem chodila dost utahaná.Takže na odpolední hrátky a procházky s dětmi bych už neměla sílu.Nesmím také opomenout,že musím nakoupit a uvařit.Mám kamarádku,která šla také do práce,protože doma to s dětmi nezvládala,radši je usadila k televizi a počítači skoro na celý den,než aby šli ven nebo si něco přečetli či si spolu pohráli.Já se snažím si to co nejvíc užít,protože až půjdu do práce,tak to zkrátka už nebude ono a nechci přijít o to jak malá vyroste,první krůčky,slova…..
Jo a to, co píše Susann, je jedna strana mince, a to, co píše psina, zas druhá. Každé dítě je přece jiné, a jestli mu nevadí být v jesličkách, tak prosím. Já jako dítě jsem tam trpěla, ale např. spousta ostatních dětí tam byla úplně spokojená, stejně jako já jsem ještě v 5 letech odpoledne ve školce tesknila po mamince, zatímco jiné děti si na ni tak nějak ani nevzpomněly. Nemyslím si, že je dobré kohokoli za cokoli odsuzovat, každá správná máma se zařídí podle svého robátka, ne? Navíc každý má o životě jiné představy, někdo nevidí nic lepšího než právě zavřít se s dětmi doma, jinému to může být trochu nepříjemné… Já jsem něco mezi :o) akorát např. jít do práce, když je dítěti půl roku (taky znám), mi teda připadá fakt jako extrém, v půli roce dítě potřebuje mámu (nebo tzv. mateřskou osobu)
ahoj
Ahoj,
mám úplně stejný názor jako „psina“, dětičky jsou přece malé jen jednou, a pak už nejde nic vrátit. Navíc myslím, že nás – maminky – hodně potřebujou, určitě minimálně do dvou let. Je fakt, že některé mamči možná nutí nedostatek penízků, a tak pospíchají do práce… Já se raději hooodně uskromním :o) A abych pravdu řekla, práce mi zatím teda absolutně nechybí, neumím si představit, že bych trávila osm hodin pryč a moji malou prdelku by si zatím užíval někdo jiný, poslouchal by její žvatlání a lítal by s ní po bytě a po parku, a já bych ji viděla akorát odpoledne, to teda ne!! :o)
Ahojky pitris
ahoj, já mám také matkou dvou krásný kluků, ale taky si myslím jako Susann, že to neznamená, že budu jenom doma a starat se o domácnost a o děti. Jsou rodiny, (jako ta naše), kde prostě maminka do práce musí hlavně z finančních důvodů. Ale ne proto, abych si mohla koupit na co si vzpomenu, ale abych mohla dětem dopřát a koupit jim vše co potřebují. Ono není nic příjemného, když jdete s tříletým chlapečkem do krámu a vy mu chcete koupit dobrý ovocný jogurt za 6,- ale on chce Prince za 10. A vy mu musíte vysvětlit, že máte málo korunek, a že musíte trošku šetřit. Nebo víte, že mu jsou krátké tepláčky a potřebuje nové, ale nemůžete si dovolit jít do krámu a koupit mu je. To je Vám pak líto a mrzí vás to, a tak jsem šla do práce když byli malému 2 roky a dva měsíce, dělala jsem na 3 směny, on chodil do jeslí, a strašně se mu tam líbilo. Při odopolední jsem si ho nechávala dopoledne doma, jinak ho vodil ráno manžel a já ho vyzvedávala. A nemyslím si že by ho to nějak poznamenalo, naopak, líbilo se mu tam ,vyblbnul se s dětma, a hlavně si taky ode mě na chvíli odpočinul. Myslím si, že je to lepší, než ho dávat každý den na hlídání k babičce, protože ty jesle a ta školka mu dá mnohem víc. Ted jsem na mateřské s druhým chlapečkem – 2,5 měsíce, a vím, že až mu budou 3 tak si také najdu práci a jeho dám do školky.
Susann holky to urcite nemyslely spatne a tvoje reakce mi prijde jako odraz nejakeho utoku.
Ja jsem taky doma. Zkousela jsem chodit do prace, ale proste to neslo. Porad jsem myslela na malou a neuzivala si to. Ona se taky trapila. Tak jsem to vzdala. Praci mam rada. Sice je psychicky dost narocna, ale stejne se tesim az do ni za nejaky rok mozna dva zase naskocim.
Myslim si, ze kazdy je jiny a vyhovuje mu neco jineho. Pokud jsi spokojenejsi v praci a pak si zbytek dne s ditetem uzivas, tak je to spravne. Kdybys mela byt doma a byt nastvana, ze ti neco utika, tak by mu to nepomohlo.
Znam ze sveho okoli sice jenom jednu maminku, ktera chodi do prace a malyho dava do jeslicek, ale za to je to uzasny priklad spravne vychovy. Peta je cipera a jak mu mama prijde z prace, tak s ni dovadi az do vecera a je strasne spokojeny.
Urcite se mu venuje intenzivneji nez ja tomu svymu zlaticku, protoze cely den na plno to opravdu nejde.
Takze cert vi co je vlastne nejspravnejsi a jak nejlip to skloubit aby byli vsichni spokojeni.
Jsem taky matka, mám taky své děti nadevše ráda, ale nejsem „pouze“ matka a v zařízeních typu jesle a mateřská škola nevidím nic špatného, naopak. Až budeme mít třetí dítě, zase ho s radostí dám do jeslí (mám pouze ty nejlepší zkušenosti), a budu se na něj těšit a mít radost, až ho vyzvednu a budu zase s ním. Přesto ale nebudu mít výčitky, že je tam a já pracuji. S názory typu „být stále doma s dětmi a kdo není, ten je ubožák a je třeba ho litovat“ se často setkávám, ale mám pocit, že potom vůbec není třeba, aby se ženy vzdělávaly, stačí, aby měly v 18-ti (ideální věk z fyziologického hlediska) první dítě, a potom už navždy zůstaly doma a staraly se o domácnost a pokud možno vůbec nevycházely. Tohle už ale existuje v jednom náboženství – ALLAH AL AKBA …
Také si užívám. Práci jsem měla skvělou, ale náročnou, neustále ve stresu, no však to znáte. Zmizely roční doby a zbyly jen záchytné body, podle kterých se poznalo, co je právě za období. Den se podobal druhému, víkend se jen přehnal. Na mateřské se zastaví čas, vše je v klidu a pohodě, každý den jiný. Je to prostě úžasné. Ale je mi líto, že venku potkávám většinou jakoby smutné maminky, které to nebaví, nebo mají starosti, nevím. Já i venku malému zpívám, ukazuji, povídám a je mi hrozně fajn.
Andri, úplně s tebou souhlasím. Já si mateřskou také užívám a myslím si, že je to to nejdůležitější a nejkrásnější období v životě.
Já osobně nechápu ty matky, které si pořídí děti a pak se honem honem ženou do práce…práce jim neuteče, ale dětské pokroky ano. Nikdo nám nevrátí čas a přijít o to, vidět své děti se vyvíjet, růst, učit poznávat svět, je to nejsmutnější..aspoň pro mě. Prostě nechápu, že jim o tu práci tolik jde, když dali život takovýmu tvorečkovi, co je závislý jen většinu času na své mamince.
Já strašně ráda vzpomínám na chvíle, které jsem trávila se synem a teď i s dcerkou a vidím, jak se od života učí a tyhel chvíle jsou nezapomenutelné a nikdo mě je nemůže nahradit!
Mobile Sliding Menu