Popíšu vám zlomek normálního dne, který právě prožíváme s různými obměnami celý rok. Mé dceři je 22 měsíců a pořád někde šmejdí, leze a něco švitoří. Je to prostě normální živé dítko, někdy si říkám, že až moc. Ráno snídáme a pak si každá jdeme po svém, já do kuchyně zjednat pořádek a malá většinou do svého hracího koutku. Prostě normálka až do té doby, než přijde malá s tím, že je „pinavá“…
Za chvilku se jdu na malou podívat, jak si hraje a to tedy koukám. Krmí panenku svým hrníčkem s čajem opět na mé posteli, takže je všechno sladce mokré. Ach jo, vezmu jí čaj, osuším postel a panenku a poučím dceru, že na posteli ne. Pokračuji ve vaření.
Po chvilce se dceruška přijde pochlubit tím jak hezky sebe i panenku „namalovala“. spíš zmalovala, našla fixky a udělala sobě i panence zelenou fixou linky. Vybuchnu smíchy, zlobit se na ní za to nemůžu, když to vidí i u mě….. Znovu malou i panenku umyju a jdu konečně dovařit ten oběd. Uklízím rozházená CD, knížky,hračky a fixky a jdeme jíst. Po obědě opět uklízím, tentokrát rozházené jídlo po zemi a stolečku. Když malá usíná, říkám si, že mám nejsladšího andílka na světě. Po probuzení se ovšem zase mění v čertíka. Dávám prádlo do pračky. Než se otočím pro prášek na praní, malá už mi ho snaživě podává a celý ho rozsype na podlahu. Takže opět uklízím. Chceme jít ven,ale chytit dceru není snadné, naštěstí už na to mám finty a zaženu ji do kouta. Honička ovšem následuje po každém kousku oblečení, obléknu tričko, než chytím kalhoty, je malá hadimrška opět na nohou a žene pryč. Takže naprosto vyčerpaná ji doobléknu, obléknu sebe a můžem vyrazit.
Pořád se divím, kde se ta energie v ní bere. Je od rána do večera na nohou a většinou v poklusu a pořád s úsměvem. Všichni, kdo máte doma malé neposedy, to znáte a máte to doma podobné. Sice jsme z toho utahané a večer padáme do bezvědomí, ale nápady, které naši miláčkové vymýšlejí jsou leckdy k pobavení a aspoň se i zasmějeme. A mimo jiné si udržujeme i fyzickou kondičku.
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Jak to tak čtu děti jsou živé všechny,ale některé věci bych asi nedovolila.fixy,prášky na praní,video kazety máme mimo dosah malé.Petra 3.9.2006.
Díky quendolino :-). Taky se snažím malou nějak zabavit, dávat jí úkoly, ale nějak se nám to zatím nedaří. Buď dávám na její věk těžké úkoly, nebo si ze mě dcera dělá dobrý den. U ničeho totiž nevydrží, vyjma společného vaření. A už taky nemám fantazii pořád něco vymýšlet. Naštěstí teď už jsme stanovili mantinely, takžeuž nevyvádí takové lotroviny, co dřív.
Kicul, je to moc hezký článek ze života. Vzpomínám si, že jednou před obědem jsem si odskočila a když jsem se vrátila do kuchyně, můj tehdy dvouletý syn dřepěl na kuchyňské lince a ládoval do sebe zmrzlé rybí prsty a zapíjel to neředěným sirupem. Jindy zase počmáral bráškovi zelenou fixou stokorunu, kterou neprozřetelně zapomněl na jindy vzorně uklizeném stole. Teď s odstupem času na to ráda vzpomínám, ale bylo to kolikrát o nervy. Zase na druhou stranu je zaručeno, že se člověk s takovým tvorečkem nenudí.
Nejlepší je zaměstnat dítě ve své blízkosti. Naší malé je 20 měsíců a ze všeho nejraději uklízí nádobí z myčky. Při čtvrtém dítěti již vím, že jak jsou chvíli zticha, tak něco provádějí. Když jim zadáte nějaký úkol, tak se zabaví a nemají ani čas něco provést. Toto je pak dobré aplikovat i v pubertě. Mám to již jednou za sebou,další pubertu prožívám a dvě mne ještě čekají. Do důchodu mám vystaráno.
hmmm, ještě že je máme, to by jsme se na té naší „dovče“ pěkně nudily…..
No tak koukám, že takové vynalézavé nápady, nemá jen náš Marťa a co teprve bude vyvádět Šárka? To se můžu začít těšit :o) Martínek nedávno chtěl pomoct připravit snídani a z lednice tak vypadl jeho narozeninový dort z předchozího dne, rovnou na koberec! Pak zase něco jiného a pořád pořád něco..no malí pomocníčci – jedna radost .o))
Tak to abych se přidala do klubu,ne?U nás to je to samý,ovšem s tím rozdílem,že máme řetízky nejen na oknech,ale i na dveřích od kuchyně,komory i koupelny…zkrátka nedobytná tvrz-to je náš byteček…ale berme všecko s humorem-aspoň víme,že ty naše ratolesti máme!
Ahoj KIcul. Máme stejně staré děti,ale já mám kluka Daníka. Pak mám ještě 12letýho Michala. To,co popisuješ je dobrý. A to jsem si myslela,jakýho rošťáka máme my. My před Daníkem musíme schovávat mobily,prášek na praní,musíme zavírat dveře na záchod,rád tahá toaleťák a strká štětku do záchoda. A musíme zamykat,protože se naučil otevírat dveře a utíká. Jinak tak ňák moc nezlobí,vyhraje si sám se stavebnicema. A dřív se mu líbilo všechno možný házet do koše,takže než jsme na to přišli,ztratily jsme plno věcí. Pak jsme musely před každým vyhozením do kontejneru pytel prohrabat. Taky se mu líbilo strkat hračky a kazety do videa a DVD. Ale to už ho přešlo.
Tak to znám taky, jsu utahaná jak kotě. A to jsme dnes slavili narozky obou dětí. Takže zničená dvojnásob. Malá dělá přesně takové kousky. Prášek na praní to její hobby, pastelky těma se počárá celá, nebo spíše fixy, aby měla jistotu, že to nepůjde tak lehce dolů.
Mobile Sliding Menu