Možná se můj název článku někomu může zdát zavádějící. No, možná asi i právem… 🙂 Na první pohled to totiž může vypadat, že narážím na cenu vstupenek, ale to určitě nebyl můj prvotní záměr…
Bývala jsem pravidelnou a dá se říct, že i vděčnou, návštěvnicí kulturních stánků. Nebyl snad jediný týden v roce, kdy bych nenavštívila kino nebo divadlo. A vida… stačilo tak málo a ze mě stává naprostý kulturní analfabet. Ano, stačilo jen porodit… 🙂
Už nějakou dobu se proto distancuji od debat na téma premiér filmů a (třeba i derniér 🙂 ) divadelních představení, výkonů jednotlivých herců, hodnoty a originality scény, výpravy i scénáře… Což o to… V porovnání s tím, že mám krásného a zdravého syna, to není vůbec žádný problém. Vždyť denně sledovat jeho růst a vývoj je asi ten nejúžasnější zážitek, jaký existuje… Oskary neoskary, Thálie nethálie… 🙂
Z mých pravidelných dávek kultury v týdenních intervalech se staly intervaly sotva čtvrtletní… Ale znáte to… je lhostejno, že něco zažíváte jen jednou za rok. Podstatné je, že to „jednou“ je právě dnes!!! 🙂 Ano, dnes jsme byli zase po dlouhé době v kině a druhá babička měla tímto svoji hlídací premiéru… Musím říct, že svoji roli zvládla perfektně a ve zdraví přežili oba dva. Pravda, po našem návratu její byt vypadal jako by ho navštívila zkušená parta zlodějů. Pootvírané skříňky a šuplíky, všude po zemi se válely kastroly, korále, náramky, časopisy, apod., ale spokojené výrazy těch dvou hovořily za vše. Takže se dá říct, že spokojenost byla na všech stranách…
Dá se říct, že s naším (hlavně mým) kulturním vyžitím a hlídáním to bylo nejsložitější v prvním roce Adamova života, kdy byl ještě kojený. Rozhodně nikdy nezapomenu na svoji první návštěvu divadla téměř 3 měsíce po porodu. Po představení měl ještě následovat raut a tak vidina brzkého návratu se rozplývala hned od počátku.
Babička, moje máma, byla při žádosti o hlídání tak nadšená, že nebylo třeba hledat někoho jiného. Hned začala plánovat, jak jí mám odstříkat mlíko a ona že malého nakrmí a hlavně ať se nebojím, že to spolu zvládnou. Odstříkat mlíko nebyl problém, měla jsem ho na rozdávání a přebytky pravidelně ukládala do mrazáku právě pro tyhle příležitosti. Ale co s nalévajícími se prsy v divadle??? S mokrými koláči na hrudníku jsem se fakt nehodlala smířit a tak mi nezbylo, než do elegantní společenské kabelky narvat na úkor jiných potřebných věcí i odsavačku a lahvičku na odstříkané mléko. Takže hned po „welcome drinku“ a několika zdvořilostních frázích jsem se nenápadně odporoučela na dámské WC a v úzké kabince, naštěstí zářící čistotou, jsem na sklopené záchodové prkénko začala vyndávat potřebné propriety z kabelky. Mimochodem jsem na sobě zlehka pociťovala účinky skleničky šampaňského…
Představení bylo nádherné, že si ani nevzpomínám, kdy se mi naposledy nějaké tolik líbilo. Troufám si říct, že jsem si tam neskutečně nabila své duševní baterky na dlouho dopředu a smíchem si prodloužila život nejmíň o 30 let, takže mě jednou budou muset nejspíš odstřelit… 🙂
Z rautu jsem se opět nenápadně vytratila do známé kabinky. Doufala jsem, že dámy budou uzobávat ještě o něco déle, ale vcelku brzo už se ozývalo z druhé strany dveří klepání. Uznávám, že zbývající pouhá jedna volná kabinka není mnoho, ale zaplaťpánbůh za ní, ne? 🙂 Když jsem dokončila své dílo a vrátila se mezi korzující a uzobávající už jen zbytky z rautu, vyměnili jsme si s partnerem jen jeden vše říkající pohled. Pak jsme se dali do řeči s jedním z partnerových kolegů, který mě, musím říct uklidnil a pobavil zároveň. Poté, co se zeptal, jak se nám s miminkem daří, začal vzpomínat, jak také asi 3 měsíce po porodu partnerky odjeli na víkend kamsi do zahraničí pouze sami dva, bez dcerky. Prý to bylo peklo. Ona neustále v pravidelných intervalech chodila odstříkávat mléko a tak z výletu jako takového nebylo nic… :-))) A prckové? Jejich i ten náš to chvilkové odloučení od mámy zvládli skvěle. Zkrátka se „uchlastali“ a usnuli jak andílci…
Tak, to je holt úděl všech kojících maminek, ale stejně si myslím, že obětování čehokoli, za tu nádheru mateřství stejně stojí, nemyslíte?
A jak jste podobné situace a výlety řešily Vy?
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Já měla první noc bez dětí před čtrnácti dny – dceři byly v červnu 3 roky. Měla jsem z toho strach, oprávněný, protože Linda plakala do polštáře, že se jí stýská po mamince, byla chudinka zoufalá, ještě že jsem o tom nevěděla, asi by mi to trhalo srdce. Kluci byli v pohodě je jim 7,5 a 4,5 roku, takže pohoda.
Asi to budu muset ale udělat častěji, protože pokud si nezvykne, bojím se i školky, prdelka moje malá, je strašně fixovaná, večer usíná většinou obmotaná rukou kolem mého krku.
Ale jakýkoliv zážitek – kino, divadlo, apod. – nás, mamky, dost nabíjí, takže si budou muset zvyknout. Je to možná ode mě sobecké, ale nejsem jen mamča, ale i člověk kulturní 😀
…. fakt moc děkuji 🙂 No, vybírám nějaké publikovatelné… :)))
Ne, vážně mě nic nenapadá, ale to přijde, opravdu 🙂
A když jsme u toho užívání – my jsme s manžou spíš takové papučky, nějak mi nevadilo, že jsem „musela“ být večer doma kvůli kojení, ale co jsme si nenechali ujít, ani když byli kluci kojeňátka – to byl aspoň jeden ples za sezónu. Hlídal vždycky dědeček – jelikož to uměl s dětmi nejlépe 🙂 Takže to vypadalo tak, že dědeček podal odstříkané mléko z flaštičky, pak zkusil UM, které dítko plivalo nebo blinkalo a nakonec prcka unosil na rukou. Ale my si to vždycky užili – sice bez alkoholu, zato jsme protančili noc 🙂
Karamelko, já na tu svoji první noc bez prcka teprve čekám a to od roka nekojíme… 🙂 ale už se jí nemůžu dočkat… :-)))
Ájíku, už teď se těším… Myslím, že zážitků musíš mít spousty… 🙂
Babofko máš můj obdiv:-) já se z kojící kolotoče vymanila až ve 2letech prcka:-) Poprvé byl přes noc u babičky ve 2,5roku a to už sem nekojila…a opravdu sem si užila oslavu narozenin kamaráda-ve sklípku-véča,šampíčo,taneček….hmmmmm paráda….K
:))))) To hrajem všechny, s těmi našimi mužíčky to občas jinak nejde 😀
babofko, děkuji…. no, já přemýšlím, kudy chodím, ale nějak nemám tu správnou inspiraci, aby to bylo ke čtení…. asi tam teď nosím spíš ty okurky a rajčata a tak… :))) Ale neboj, ono to přijde, až to budu nejmíň čekat a pak určitě něco písnu :)))
Lenous, teda osm let, to si snad ani neumím představit… Já teď už druhé léto nebyla ani na jednom letním festivalu a mám normální abstinenční příznaky… 🙂
Jo, a teta dobrá!!! :-)))
Ájíku, díky, ty jsi zlatíčko… A žádnou příhodičku nepřihodíš do placu? Myslím, že se čtyřmi dětmi bylo takových příležitostí podstatně víc, nebo možná právě proto ne, co? 🙂
Tami, My byli na fesťáku naposled, když byl Adam v bříšku a od té doby já furt škemrám, ale taťka se brání. Přes den by to šlo (a Adam by tam byl šťastnej, muziku miluje…), ale moc si neumím představit ten večer a skoro noc. My v kotli a Adam zavřenej v autě? Nebo sám ve stanu ve stanovém městečku? To by asi moc nešlo… 🙁
A k tvému dotazu – herečka jsem. Amatérská. Prostě jako každá ženská. Hraju zejména doma… :-))))
Babofko, výstižně jsi to popsala :-), moc hezký! Já taky děsně trpím ztrátou kulturnosti, ale zatím trpělivě čekám :-))) Když byl Vojta malej, tak jsme s ním absolvovali poměrně hodně koncertů a festivalů pod širákem, on byl úžasný dítě, který spalo v kočárku všude a za všech okolností, ale Johanka je strašně citlivá na sebemenší hluk a navíc nerada spí v kočárku, takže letos jsem totálně kulturně nevybitá 🙂
Jsi statečná, že jsi to absolvovala i s těmi strastmi kojících matek :-)) (A evidentně neobyčejně dychtící po kultuře :-)) )
A z tvého článku mám takový intuitivní pocit, že nějak do divadla i děláš..??? Hraješ nebo píšeš nebo tak něco??? Nebo se mi to jen zdá ??
Babofko, supéééér…. :))) Prostě to máme všechny stejné 🙂
Babofko, úplně jsem si vzpoměla na svou tetu, která před 31 lety porodila dvojčata a v jejich dvou měsících šla na svatbu kamarádky. Stála s vyhrnutými společenskými šaty nad umyvadlem na WC a z prsů se mlékem trefovala do výlevky. Tam bohužel scházelo to Tvoje soukromí, takže svými výkony udivovala všechny příchozí dámy – ještě že to byly jen dámy.
Důležité je, že sis představení užila, já byla v neděli (tento týden) po osmi letech v kině a měla jsem pocit, že už to ani nezvládnu, vidět kino zevnitř 😀
Mobile Sliding Menu