Kolik řečí umíš…..

Rubrika: Jen tak

95633_math_teacher…tolikrát jsi zvířetem. Toto řekl Maxipes Fík. A měl pravdu. Už když jsem byla malá holčička, často jsem kolem sebe slýchávala němčinu, neb máme „němetské přetky“… jak jsem napsala v jedné své slohové práci na ZŠ.

Cizí jazyky mají vůbec v životě nás, obyčejných lidí, rozuměj ČECHŮ, nesmazatelné místo. Dříve se děti povinně učily ruštinu. Kdo se učil něco navíc, byl buď divnej, nebo to měl povolený, nebo to měl zakázaný, nebo měl rodiče, kteří „věděli“, nebo měl rodiče, kteří „doufali“…

Já jsem ruštině „unikla“ o jeden rok. No, z pohledu mé maminky to byl únik chvályhodný, z mého pohledu je to celkem škoda, ruština se mi líbí.

Nicméně, jakmile to bylo jen trochu možné, bylo využito mého přirozeného nadání ( (((((-: ), totiž, že tu hubu nezavřu od rána do večera, a byla jsem nasměrována se učiti cizím jazykům.

Nejprve přišlo domácí vzdělávání (někdy ve druhé třídě). „Der Baum ist alt…“ To je všechno, co si pamatuju((-:.

Pak, ve třetí třídě, nastoupil kroužek angličtiny. To mne bavilo. Když jsme pak měli od páté třídy angličtinu povinně, byla jsem za hvězdu(((-:.

Na střední škole jsme měli povinně jazyky dva. Já tedy angličtinu a němčinu. Z angličtiny jsem maturovala. Okecala jsem to, jak se dalo. Z němčiny si pamatuji jen: “Und, in was fur einem einsats arbeiten Sie eigentlich?“ Určo je to úplně blbě napsaný, ale mně je to šumák((-: Němčina prostě nikdy nebyla a není mým šálkem kávy.

Viz:
Hádá se Čech, Němec a Angličan, čí řeč že je prý malebnější a krásnější.
Čech dí: „My můžeme říci – motýl, motýlek, motýleček…, to žádná jiná řeč neumí…“
Angličan na to: „We say butterfly, little butterfly, very little butterfly, how lovely…“
Načež se Němec postaví do pozoru, řka: „Das ist nichts gegen Schmetterling!!!!“

Tož, asi tak.

Také mi přijde, že v angličtině můžete někoho poslat kamsi a zní to „malebně“, naproti tomu v němčině se jen zeptáte, kde je hlavní štáb místní organizace za podporu práv pro volně žijící delfíny a zní to, jako by vás poslal někam ((-:

Tento elaborát však nemá býti o tom, jak moc umíme, nýbrž o tom, jak moc si myslíme, že umíme ((((-:.

Určitě to většina z vás, které umíte blafnout alespoň to Fň, znáte, že s výší promilí alkoholu v krvi to člověku „šprechtí“ tak nějak samo, člověk VŠECHNO rozumí a ke VŠEMU má co říci. Druhý den by se člověk nejraději neviděl, zvláště pak, pokud má kocovinu dvojjazyčnou, což je kocovina ze všech nejhorší….

Moje maminka, na rozdíl ode mne, má němčinu velice ráda. Je to také člověk srdečný, ochotný, připravený kdykoli, komukoli, jakkoli pomoci…

Jednoho dne se vracela městem od „sedánku“ s kamarádkou. Trošku se nakropila děvčata, tudíž nožka byla těžká, leč hlava lehounká jako pírko. Prostě špičička tak akorát, jak se na dámské sedánky sluší a patří. Co čert nechtěl, u chodníku, po kterém plula, zastavilo vozidlo německých občanů, kteří v našem nevelikém městě zabloudili a hledali cestu ven. Maminka byla nadšená, že může oprášit jazykové znalosti a celkem dobře jim vysvětlovala cestu.
Pak, ovšem, nastalo to obrovské faux pas… Chtěla říci: „Tam, jak jsou ta světla…“ (Dort, sind die scheinen…) Ovšem řekla: „Dort, sind die scheissen…“ (Tam, jak jsou ta h…a.) Svůj omyl si uvědomila až ráno, když přemítala, proč byli ti Němci tak neslušní, že odjeli, aniž by jí poděkovali za její ochotu…

Dlouuuuuho jsem se jí smála. Pak došlo i na mne.
Já mám stejný pocit z angličtiny, jako máti z němčiny.
Jednoho dne přijel můj bratr z Anglie a přivezl s sebou svého kamaráda. Rodilého Anglána. Víno teklo proudem. Hovor nevázl. Každý měl co říci (hlavně já…).
Pak došlo na vysvětlování „co znamená…“ Co znamená tvoje jméno, co znamená jméno místa odkud přicházíš. (Já jsem původem z MOSTu a teď jsem BARÁKová, tak proto. ((-:))

V názvu naší maličkaté obce se nachází strom – Javor. Chtěla jsem být tedy „ftipná aš na půdu“ a chtěla jsem říci, že bydlíme ve velké javorové DÍŘE. (great maple hollow…) Místo toho jsem elegantně vypustila z pusiny: „Great maple whore..“ Což je, ehm, taková ta dáma z E55. Keith, chudák, nezavřel ústa, otevřená údivem, až do rána (((((((((((((-:

Také se mi často stává, setkám–li se s některým ze svých německých „přetků“, že vytvářím „kočkopsy“. Totiž míchám osoby, časy, podstatná jména, zájmena – tu angličtina, tu němčina… Naštěstí, nejlépe anglicky se domluvíte s osobou, která se angličtinu „také jen učila“. A Němci bývají v angličtině zdatní a navíc, míchají taky((-:. U mě je největší problém v tom, že rozumím opravdu dobře, ale než něco „vybleju“, fakt to trvá… A když to netrvá, fakt to stojí za to((-:

Většina cizích jazyků je mi dost blízká. Italština, španělština, francouzština, ukrajinština (neopovažujte se před nimi říci, že jsou Rusové a tudíž je to ruština, to by byla urážka. PRO NĚ. TEĎ.) V každém jazyce najdu alespoň to nejzákladnější, že bych tam hlady neumřela((-:.

Miluju slovenštinu, to už je teď taky cizina.

Maďarština jde zcela mimo mne a z asijských jazyků umím lautr úplný kulový…

Můj muž je velice zdatný němčinář. Na rozdíl ode mne dodržuje všechny ty rody, pády, předložky, préterita, perfekta, plusquamperfekta a „jánevímcoještě“ a navíc tomu rozumí…

Jo, jo… Kolik řečí umíš, tolikrát jsi zvířetem ((-:

Sedí lord v jídelně a snídá…
V tom, rána jako z děla. Skrze metrovou zeď vjíždí přímo před stůl nějaký sir ve sportovním auťáku.
Nepořádek, rámus, no šlak by vás trefil.
Lord poklidně dožvýká svůj toast, vstane a pomůže řidiči z vozidla. Nabídne mu snídani a samozřejmě také čaj.
Po snídani, která proběhne v absolutním, poklidném „vřesovišťovo-mlžném“ tichu, se lord tiše zeptá: „A kam jste měl namířeno, sir?“ „Do Londýna, my lord…“ „Ohhh, my sir! Ale to byste měl kratší přes kuchyň!!“

Lady a lord tráví poklidný večer na svém hrabství.. Venku mlha, pošmourno až kořelačno… V hale, u krbu, příjemno… Lord čte burzovní zprávy, popíjí whisky, lady čte nějaký románek a ucucává sherry. Po nějaké době (působení whisky) pronese lord mnohoslibně: „Lady, mám dojem, že AKCIE STOUPAJÍ!!“ Lady po něm střelí očkem (dneska se jí nechce) a dí: „Je mi líto, my lord, BURZA ZAVŘENÁ…“ „Ale, my lady, akcie STOUPLY tak, jako již za poslední rok nestouply!!“ „Je mi líto, my lord, burza STÁLE zavřená…“ Po chvilce se jí to ale „rozleží“, starého pána je jí líto. „My lord, burza otevřená…“ povídá svůdně. Lord odvětí : „Sorry, my lady, akcie ROZPRODÁNY POD RUKOU…“

Hezký den((((((((((((-:

Napsal/a: Bramborka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)

  • Anonymní

    Petka-
    můj rodný jazyk je scottish english a francaise na půl, já jsem na rozena smýšeným manželstvím .
    Ale ještě toto:
    Přeji vám štěstí a zvrací/ myšleno zdraví
    to se mi opravdu stalo:-))))

  • Bramborko,dostanu se málo ke čtení příspěvků.ale ten váš mne skutečně pobavil. Máte stoprocemtní pravdu,jen bych z toho nedokázala udělat takovou story,jako vy. Dík

  • Peťka

    Scotland, to jsou nádherné perličky. 🙂
    A jaký je tvůj rodný jazyk, jestli se můžu zeptat?

  • Anonymní

    Bamiska a Marinada,
    děkuji vám za komentáře, vite, jestli se dobrat na konec zvonec to asi né, stačí mluvit rychle a mne velmi snadno znejistět:-)))))
    Hezký den Vám přeji
    P.M Scotland

  • Marinada

    Scotland, taky jsem se při čtení skvěle bavila. A smekám před Tebou klobouk – Tvoje čeština je po 10ti letech tady neuvěřitelně dobrá!

  • bamiska

    Scotland tak to jsem se pobavila, krásné ….musí to být zajímavé chvilky 😀 jen jestli se pak člověk dobere konce zvonce….

  • Anonymní

    Ahoj,
    já tu žiji v Česku natrvale 10 let a tež dělám „kočkopsi“:-)))
    I mne velmi pobavili některé věty tu.Vaše řeč je neobvykle těžká, byla jsem v základní škole pozadu kvuli toho.
    Nyní vám předvedu moje kočkopsi:
    Je půl na pět/ale dá se chápat
    Dobrý den, já chci baterie na hajzl/-myšleno na umyvadlo
    nemilodrsně/-nemilosrdně
    otravovaní čipem/ otvirání čipem
    chci si to křečíst/-přečíst
    Budete mi nechybět/-chybět
    Ano, stěhuji se kočku kotata/-jako kočku kotata
    záchodně/ myšleno vhodně
    já tady není/ já tady nejsem
    dovádíš mne na rozpaky/ do
    musím dát ten křeček nakrmit/ nakrmit ho
    5 minut za 12 / má byt za 5 minut 12
    heskísvátkí/ hezké svátky
    já nemám tak závažný hlad
    nestačili my jsme vnímat sami se,/ rozechod, rozejít se
    já nepředvedla, já nejsem střed pozornosti.
    já si neberu ubrousek a řeknu vám to rovno/ rovnou.
    umím od všehocos po všehocos/ myšleno od každého něco
    Dejte mi mír/ myšleno klid.pokoj
    já budu mýt přátele od všelicosjaké až počkals/ myšleno mít přátele že já budu všelijaké, ale počkej.
    já odcházím na věčně/ myšleno já odcházím byla jsem rozčilená, z místnosti.
    Tak vidíte, nejste v tom sami:-)
    Hezký den vám přeji
    P.M.
    Scotland

  • Horempádem

    Braborko, opravdu mě to pobavilo 🙂

    Nejsem nějak extra jazykově nadaná, ale jazyky respektive jejich výuka mě tak nějak provází už velkou část života. Ruštinu jsem měla jen jeden rok na základce a co si pamatuji, tak mě to moc bavilo. Mrskala jsem azbuku levou zadní a strašně ráda četla. Jenže pak prásk a bylo tu rozhodnutí, jestli němčina nebo angličtina.

    Moc mě to mrzelo a mrzí do dnes, že ruštinu nenechali, byla bych za to ráda.

    Takže protože jsme měli tehdy na angličtinu přidělenou hroznou úču satorii, tak přestože jsem po ní toužila, tak jsem šla na němčinu. Neříkám bavila mne a provázela devět let i jsem plánovala státnici. Jenže jak jsem na střední přičuchla k anglině, tak jsem němčinu pustila z hlavy. Pamatuji si z ní hodně, dokonce teď na dovče v Řecku jsem se přiměla i k rozhovoru s rakušáky a bylo to docela fajn. Paní se mnou měla trpělivost a mluvila pomalu. Její maminka pocházela z Čech a s dcerkou si zanotovala „Šla nanynka do zelí“ :-)))) Tlumočila jsem pro celý zbytek rodiny, který netušil, co se ve mě skrývá 😀

    Angličtina mě ale víc baví. To že je na pochopení jednodušší je pro mne bez debat. Prostě ta květnatá a až monstrozně dlouhovětá němčina mě neba. Navíc na dovolených je mi více platná aglina.

    Jak už jsem psala dříve, tak mám část rodiny v PL a od mala jsem tam jezdila, tudíž polština je můj druhý rodný jazyk.

    Dcerka a děti všeobecně , když jsou malé, tak strašně rychle vstřebávají jazyky a jde jim to jako jen tak mimochodem. S dcerkou čas od času zavítáme za rodinou do PL a máte vidět jak za pár dní mrská polsky :-)) Doteď si pamatuje větičku „skarpetki smierdzom“ … ponožky smrděj :-))))
    Na dovče v Řecku ji teta naučila bravurně „kalimera“ a „kalinichta“ (dobrý den, dobrou noc). Takže to nenechám usnout a pěkně nenásilně to budeme spolu pilovat. I teď jí někdy řeknu-popíšu nějakou věc v angličtině nebo v polštině a ona holka šikovná si to uloží do hlavinky 🙂

    Abych nezapomněla, když jsme byli na Kubě, tak mě opravdu učarovala španělština, takže až bude trošku víc čásku, tak se do ní pustím 🙂

    Jen tak naokraj, víte jak se řekne řecky lékař, mimo klasického doktor?……….“jatró“ :-))))

  • hannah58

    Bramborko, ýýborný, humorný článek, vtipné reakce zúčastněných. Já umím ruštinu, to bylo ještě na základce a později, ba i maturita. Zato anličtina a němčina -ani „ň“.

  • HANINA25

    šikulka.Já jsem na jazyky úplný antitalent.Ruštinu v základce jsem zvládala s odřenýma ušima,němčinu v učňáku,úplný horror.Ještě,že tu máme v pohraničí chápající cestující a stačí jim rozhovor:slovíčka +“ruce-nohy“.
    No odborníci by žasli a nadřízení by šli do kolen.
    Proto jsem žasla po kom je má dcera,která němčinu zvládá.Babička za války jezdila jako průvodčí a němčinu zvládala perfekně,bohužel geny se asi šouply ob generaci.Kolikrát jsem se přemluvila,že se dotoho pustím-pár frází.Ale když jsem horkotěžko se naučila pár vět,žačlo být v práci peklo.Němci,kterým jel vlak tak za půl hodinky si chtěli povídat,aby jim čas rychle utek.Tak jsem to vzdala-na hovory obecné opravdu hlavu nemám a tiše závidím všem,kterým to jde samo…

  • Evakub

    Bramborko, moc hezky napsané.
    Lussy, úplně to vidím před sebou :-D.

    Já jsem měla štěstí, že jsem chodila od třetí třídy na jazykovku, takže ruština 4 roky. Od páté třídy angličtina, od sedmé němčina. Bývalý přítel byl Turek a tak jsem se za 4 roky naučila i obstojně písmem i slovem turecky. Všemi jazyky se domluvím, ale maturitu bych si z nich tedy dělat netroufla 🙂

  • Bramborko kráásný článeček:-)
    V jazykové vybavenosti se přidávám do klubu věčných začátečníků co se týče němčiny-stejný důvod jako velká většina(na ZŠ odchovaná ruštinou,na střední velký booom angličtina nebo němčina-ruština se nenosí)prý je lehčí než angličtina:-(
    Nyní moje sestra na střední škole má angličtinu i ruštinu,azbuka se jí zdá těžší než myslela..ale angličtinu válí dost dobře:-))
    Dcera se od třetí třídy učí angličtinu,pak přijde němčina.Je mi celkem líto dětí ,které cizí jazyk nebaví,že to mají povinné.Myslím,že by toto mělo být na dobrovolnosti i když je pravda,že se bez toho v životě jen těžko obejdou.

  • Piškotka

    Bramborko, super článeček, vtipný, výstižný:o))) No, já ruštinu chytla v 5.,6., a 7.třídě, jsem ročník 1977. Ruština mě strašně bavila, ale pak se to stalo – ruština zmizela a nastoupila AJ a NJ. Zvolila jsem angličtinu na radu mé kamarádky a musím říct, že na to, že z ní mám dnes státnice byly začátky příšerné!!! Výslovnost typu „Aj spík Engliš“ místo „Ingliš“, nechápání jakékoliv gramatiky….. učitelka byla naše třídní a byla špičková, ale přesně jak tu někdo psal, byla jen pár lekcí dopředu. Já, jakožto velmi akční žákyně jsem si k tomu jednou doma sedla a říkám si, že není možné, aby se jedničkářka z ruštiny nenaučila angličtinu. Šla jsem o 2 lekce dopředu, studovala jsem jako strhaná a za pár měsíců to byla jednička jak vyšitá!!! Od té doby láska k jazykům, kurzy mé tolik oblíbené a znělé francouzštiny (ovšem skutečným důvodem studia tohoto nadmíru těžkého jazyka byl pouze fakt, že mám v jazycích před ostatníma navrch a že umět francouzsky tehdy byla děsná frajeřina:o))) no směju se ještě teď:o))) A tak to vše začalo:o) Na němčinu přišla řada na střední škole. Věděla jsem od „znalejších“ akorát to, že je příšerná, hnusná, tvrdá, údajně lehčí než AJ (s čímž se ani dnes absolutně nemůžu ztotožnit), ale šla jsem do toho, já, nadšenec pro jakýkoliv jazyk. Můžu vám všem říct, že mi strašně šla, a šla mi hlavně kvůli podobnosti s angličtinou, věřte, že ta podobnost tam je velká! Hlavně teda časy. No naše němčinářka na dotaz, jakto, že tak dobře umím časy, nesnášela odpověď, že ty dva jazyky jsou si strašně podobné, nevěřila, nechtěla věřit. Zkrátím to! Němčinu mám ráda stejně jako jiné jazyky, možná zčásti proto, že jsem poznala spoustu velice hodných Němců, prostě mě trochu mrzí, že se na ni tak nadává…

    No, později jsem začala ještě španělštinu, šla mi stejně dobře jako všechny, ale pak jsem si řekla STOP a rozhodla se pokračovat pouze a jen v angličtině, francouzštině a dnes používám v práci i tu němčinu každý den, tak jsem tomu ráda, i když slovní zásoba utkvívá spíše na logistické větvi:o)

    K jazykovému nadání bohužel ale patří i někdy dosti obtížná závist ostatních, nebylo to vždycky lehké ukázat učitelce před ostatníma, že vaše znalosti daleko přesahují plánovaný rozvrh učiva. Nakonec jsem to ale zvládla a spolužáci mě brali velmi dobře. Pamatuju si ještě, jak jsme na střední měli na AJ koktavou Skotku, no byl to děs, i ta vizáž (doufám, že mi to promine), no a písemky všech vždy kolovaly nejdřív přes mou lavici:o))) Just to be well corrected before being given to the teacher:o)))

    Jo, a jako jazykový bonus jsem se jako dítě naučila počítat švédsky:o)))

  • Anonymní

    Krásný článek:)Rozesmál a zahřál na duši.Já jsem na jazyky doslova tupá!Pořád se snažím se učit a furt to vyjde na stejno:)(nic)Základka němčina,střední maturita němčina,vyšší němčina,němčina jazykovka.Dva roky zaměstnání v něm.firmě!Teď na MD a můžu začít zase od začátku:(((Nechápu to,fakt tolik času a furt nic!!!No už to asi lepší nebude.Zavidím nadání pro jazyky:)Tolik dřiny a u mě nadarmo:)Téra

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Super článek:-)
    Já ruštině neutekla, dokonce jsem z maturovala. Ale mě se taky ruština líbí a po pravdě si z ní pamatuju nejvíc dodnes.
    Učila jsem se několik let němčinu (na základce a střední). Ale to minimum z toho, co si pamatuju, mi stačí akorát tak ve chvíli, kdy jedeme za hranice na vánoční nákupy:-)

    NO a do třetice – angličtinu mi napařili na stará kolena na VŠ. Nebýt chápavé učitelky angličtiny, že starého kozla novým věcem nenaučíš, tak tu zkoušku skládám dodnes:-)

    Taky jsem přemýšlela nad tím, že bych se nějakému jazyku začala věnovat. Anglinu jsem vyloučila, na mě je prostě moc složitá. takže uvažuju o nmčině, která se mi, i přesto, že je tvrdá, dost líbí, anebo se zdokonalím v té ruštině (vzhledem k mé lenosti by to bylo nejjednodušší:-))
    Myslím, že je nutné a dobré, když se učí děti víc jazyků, jak píšu, začínat tím ve starším věku (alespoň za mě), stojí daleko více úsilí a většinou zbytečného…

    Jinak tu větu „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ a dodával – učte se děvčata jazyky, nikdy nevíte, jaká bude za deset let doba (že by byl jasnovidec?) – byla oblíbená věta našeho němčináře na střední, s ní začínal tradičně hodinu:-)

  • Bramborka

    Hihihi, Lussy,to jsi mě pobavila((((((-:.

  • Lien

    Lussy, tos mě fakt pobavila s tou poslední větou, normálně se tady směju, když si to představim. Ten asi čuměl.

  • Lussy

    Bramborko,
    jsme stejný ročník, mě taky ruština těsně minula a naše angličtinářka byla vždy o lekci napřed :-). Dodnes si pamatuju, že jsem chtěla vědět, jak se řekne labuť a ona mi vynadala, ať nejsem zvědavá. Tak jsem si to našla ve slovníku (swan) a pamatuju si to dodnes.
    Na střední jsem chtěla jako druhý jazyk španělštinu. Hlavně ne němčinu. španělštinářka se během prázdnin odstěhovala a já vyfasovala němčinu. Málem jsem to obrečela. Učitelka byla šílená. Neučila nás slovíčka, ale museli jsme se biflovat celý odstavce a význam si domyslet. Udělala třeba slepou mapu Rakouska a Německa a my musela ukazovat stát + hlavní město. Takže mě dodneska zní v hlavě Bayern, Vorarleberg Pomoren, Sachsen Anhalt a já nevím co ještě. Nebo jsme si hráli na průvodce Prahou a museli se naučit všechny památky ze Staromáku, přes Karlův most až na hrad. Vždycky jsme u nějaké zastavili, ona na někoho z nás ukázala, ten musel poznat, kde to vůbec jsme a německy o tom pokecat. Myslím, že jsem na 3 hradním nádvoří popisovala nějaký sloup či co. Jelikož němčinu fakt skoro nenávidím, všechno jsem vypouštěla z hlavy a pamatuju si jednu jedinou souvislou větu: Entschuldigen Sie mich bitte ich habe das Buch zu Hause vergessen.
    Maturovala jsem z angličtiny, ta mě děsně bavila. Vytáhla jsem si Velkou Británii a zasekla jsem se hned na začátku, kdy po mě chtěli vědět, jak se tam dostanu, tak já začala, že letadlem, lodí a autobusem. A oni, na čem jede ten autobus, když je tam La Manche. A byla jsem vedle. Od té doby vím, že trajekt je ferry.
    Moje babička se učila za války ve škole německy a má samozřejmě pocit, že se výborně domluví. Když u ní byli na návštěvě v 90. letech Němci na nějakém výměnném pobytu, snažila se jim vysvětlit, že se jmenuje Blechová. Nadechla se, vyhrnula té paní rukáv a říká: ich, ich, blecha, štíp, štíp, štíp a štípala jí do ruky… 🙂
    A nebo mamka kamarádky měla doma potenciálního zeťe Holanďana, a neumí žádnou řeč, ani to FŇ. Tak na něj mluvila šíleně, ale opravdu šíleně pomalu. Asi takhle: Jáááá JSEM …. P A V L I … MA MIN KA. Rozumíííte?

  • Lien

    Bramborko, to ti docela závidím, to nadání na jazyky. My jsme měli na ZŠ ruštinu – nevím skoro nic. Potom na střední angličtinu a němčinu – nevím vůbec nic. Asi na ty jazyky nejsem, ale líbí se mi moc, když to někdo umí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist