Když sluníčko zašimrá.

Rubrika: Jen tak

1244029_sunburstMá Špagetka už zase bloumá po bytě, občas se zadumá, jindy je myšlenkama někde daleko či, jak říkávala babička, kouká do blba. Já to upravím, kouká do dáli.
Málokdo má doma v obyváku mapu světa, já ano. To je místečko nejmilejší pro moji Špagetku. Kolik hodin už tam tak prokoukal, prosnil. Nic neslyší a můžete klidně řvát jak na lesy, nic, vůbec nic, ani se nehne. Je prostě mimo náš současný svět…

V tuto dobu už vím, že je to tady. Boty toulavý jsou zde. Když to tak vezmu, touto chorobou ochoří každý druhý rok. Projevy jsou vesměs stále stejné, koukání do jednoho bodu, vzdychání, hluchota, a málo kdy ví, co jí. Mohla bych udělat pokus, dát mu maso, ale už je pozdě. Zkusím příště. Je totiž vegetarián.
Já v tomto čase oprašuji svého ušáčka křesílko a vydávám se též do říše snění. Ovšem moje říše je nenáročná, méně namáhavá a hlavně bezpečná. No mohla bych si pořídit úraz o opěrátko, nedej bože že bych se zkutálela, to by bylo nemilé probuzeníčko. Tož boule sem, boule tam. Ovšem Špagetka, to je jiná – otoky, otlaky, puchýře, průjem pokaždé aspoň týden! žaludeční potíže a o hmyzu píchacím ani nemluvě. To se mě v křesílku nemůže stát, leda bych se zašprajcla, prostě vyplnila celý prostor sedací a pak bych uvízla, nakynula, prostě vyplnila veškerý prostůrek. První pomoc by asi byla vyklopit moji osůbku, no nevim, kdo by si troufl, leda Rambo.
Ale zpět k moji Špagetce. Teď brouzdá po internetu a hltá informace. Sice nevim proč, ozývají se i divné zvuky, jako kdyby trpěl samomluvou. Nerozumím mu, pokaždé jsem z pokoje vykázána a prý, zda něco potřebuji. To se už ale povaluje po zemi ve spoustě obrázků, plánků, zápisků. No jo, co dělat, jdu raději číst, kniha je přece přítel člověka.
Čas běží a nemoc se stále prohlubuje. Z práce něco slupne a hned honem ven, pak přichází obtěžkán záhadnými balíčky, ale ty se neznámo kam uloží. Nálada mu hned stoupne, je veselý, tajemný. Další den se vše opakuje stále dokola. Pak si bere dovolenou a jede jen tak navštívit krajské město. Nevim proč, nic neříká, prostě chce, tak jede. Mám čas, jsem doma, tak pozoruji. Najednou pajdá, belhá, očka září. Přicházejí SMS, kterým nerozumim, volají „kamarádi“, o kterých jsem už dlouho neslyšela. Něco se chystá! Večer jen tak řekne, holky (já a dcérenka) bylo tu fajn, ale já jedu. Budete něco chtít? Máte týden. Ozvu se, tak kdyby, přemýšlejte pomalu.
Teď vyplouvají ty tajemné balíčky, znám důvod pajdání i kam přestěhuje svoji osůbku. Jsem ráda, že Já nemusim. Moje zásada – kopeček obejít raději hodinu než 15 minut držkopádem hore. Vím, co to je. Mám vyzkoušeno, už jen 2 – 3 metry a budu nahoře, když žuch, jsem zase dole. Proč tolik námahy? Kdo si počká, ten se dočká. To vim a umim, hezky s čajíčkem si počkám, však příjde čas, budu vědět všechno bez námahy, potu, mozolů, odřenin či jiných neduhů, nezdarů.
Üž je vše sbaleno, připraveno, jen já raději batožinu nezvedám, kýla je kýla, tu nemusim, ač nejsem drobeček, též nejsem Herkules. Znám svoje možnosti. Dostáváme pusinky na čelíčko, máváme a huráááááááááááá, je pryč. Máme klídeček, lehárko, pohodičku. To budou slety, drbáníčka či výměny informací. Nikdo nás nebude honit, neuslyšíme větu, já mám hlad. P O H O D A. Milé dámy, kdo nezažil, neví, o co přichází. Pravda je, čím delší, tím je pak človíčku smutno. Tož druhá strana mince. Tak si lebedim, lenošim. Získala jsem nenadále 3 dny úplně sama pro sebe, teda až na zvířátka. Dcérenka jela na školení. No mám seznam jak, kdy, čím krmit, přesně čas, způsob i kolik. Zvládnu. Aspoň doufám.
Pravda je, že bych asi nevydržela tolik hodin sedět. Vedro nad 35 stupňů, jsem docela spokojená s 22. Má Śpagetka je daleko, moc moc daleko. Ovšem už volal, cestu přežil, byla náročná. Bála jsem se, tolik letadel už spadlo! Je tam. Po týdnu horské tůry jde dál. Ozvalo se koleno. Má modřiny, puchýře, pajdá. Pojede autobusem. Nutno poznamenat, kdo neviděl, co to je, ať si raději nechá představu našeho autobusu, vlaku či jiného dopravního prostředku. Dnes už je, jak tak koukám na čas, pomalu v postýlce, posun času. Spinkej broučku. Jo Purí.
Já doma ale nelenošim, jen si představte. Týden je pryč. Už jsem stihla:
1.) vyzvednout korunky v bance (pravda hned ten den)
2.) koupit nové brýle jen 4500,-
3.) rozbít pračku
4.) opravit pračku (heč, jen 800)
5.) opravit wc (teče vedle! asi jak jsem vytírala no nevim)
6.) vykoupat, přímo znásilnit psa
7.) přeplnit mrazák (ráda )
…no raději už nic
Jak tak koukám, stále nevíte, kde moje Špagetka je, tož děvčátka, v Indii, přijede, až bude měsíc lásky. Už se těšim. Mám seznam, co ještě musim udělat, aby bylo milo. Napsala jsem si ho hned, jak odjel. Pomalu bude vše odškrtnuto. Co pak, to se uvidí! Třeba přestěhuju nábytek, výborný relax, doporučení naší babičky. Vim, co neudělám, nevymaluji! Tím si může být mužíček jistej. Tato prácička je jeho. Dcérenka si rozmalovala obraz na zdi, tož bude překvapen. Já už zkrášlila celou ložnici, obyvák. Prostě načančáno. Zavařila jsem šicí stroj, ale je krásno, milo. Tak to je můj relax, odfuk, odpočinek, lehárko, lenošeníčko. Řekněte, neni to fajn?
Tož jak se říká, když kocour neni doma, myši maji préééééééééé.
papapa klea

Napsal/a: Kasparek

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Bramborka

    Je to moc hezky napsané((-:. Já bych ale měla strach a bylo by mi hrozně moc smutno. My měli potíže přečkat i ty čtyři dny, co jsem byla v porodnici – 2x. Od té doby, co se vrátil z vojny – mých 19 let, jsme spolu každý den – 8 let. A pořád se mi stejská, i když jede jenom na jeden den na „střílečku“ (airsoft).

  • Padmé

    Kasparku, napsala jsi to pěkně, děkuju, ráda čtu tvoje příspěvky (přiznávám, že jsem „zalovila“ i v archivu, abych uspokojila svou zvědavost :-))
    „Kouká do dáli“ – kouzelné vyjádření, zařadím si do slovníku.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist