Když musíš, tak musíš…

Rubrika: Jen tak

445146_goodlookin_looDeset večer. Ideální čas. Každou chvilku to přijde. Už to mám tak nastavené. Děti spí, manža taky. Je to jediný čas, kdy „můžu“ v KLIDU. (Památka na těhu, kdy jsem nemohla, navzdory všem projímadlům, švěstkám a vláknině po kilech.)…

Deset nula jedna. Jo, jo, to půjde… (Prdýlka se mi třepotá((-. ) Možná, kapánek nechutná, avšak, kojící matka, doufající, že jiné kojící matky pochopí. Doslova se těším, vím, co to je, „nejít“ třeba týden, tak si té pravidelnosti teď náležitě vážím.

Deset nula dva. „Uíááááá“. Kojenec se budí. Nejde se NIKAM. Alespoň prozatím ))-:. Jak znám manžu, nechal by ji vyřvat, ale já nemůžu, když ti ostatní tak pěkně spí a dalo TOLIK práce tu starší uspat.

Zkusím to vydržet. Nabízím ňadro. Okamžité ticho. Asi se pos…!!!

Zkusím počítat. To většinou zabírá. Třeba při uspávání dvou dětí zároveň je to k nezaplacení… Kolik by tak mohlo stačit? Zvládnu do sta?

Sto, devadesát devět, devadesát osm, sakra, pij, pij!!! Jestlipak se dělají plenky pro maminky? Devadesát sedm, šest, pět, to nezvládnu, vážně, vážně, se mi chce…

Osmdesát, robátko „vadne“… Že by? Zkusím se odcucnout a vyplížit se. Ne, ne, kroutí se, když teď zmizím, spustí alarm, a je to v čudu. Nevyspí se ani manža, který kvůli dětem už pořádně nespí pár dní a začíná to na něm být vidět.

Sedmdesát pět, čtyři, tři, ne, miláčku, neusmívej se, a CHRÁPEJ!!

Padesát, čtyřicet devět, funím víc jak u porodu… Tenkrát to fakt pomáhalo, dnes NIC!!

Třicet devět, osm, sedm, sakra, to se mi to chce spát, co jsem to vlastně chtěla? Auuuu, no jo, už VÍM….

Dvacet dva, spí, letím, dosedám, to už bylo VÁŽNĚ za pět minut dvanáct.

Už Freud pro to měl terminus technicus, nepamatuji se na to, a je mi to jedno. Konečně jsem tam, kde jsem POTŘEBOVALA být.

Tohle pochopí jen „normální lidi“ (rozuměj, kojící matky, či matky vesměs, normální chlap by vůbec nepřemýšlel a normálně BY ŠEL).

Je mi naprosto skvěle. Člověk se potí, trápí, a za dvě minutky je hotovo, vč. dezinfekce rukou. (Viděla jsem jednou jeden pořad, co vše dokáže projít toaletním papírem a od té doby jsem čistotou rukou po toaletě skoro posedlá.)

Je mi báječně. Děti spí, manža spí. Je deset třicet jedna a jsem nejšťastnější ženská na světě((-:

Napsal/a: Bramborka

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Anonymní

    je to výborné.

  • Bramborko, já jsem kojila i na záchodě;-) Ruku na mytí jsem si ohlídala a šlo to úplně vpoho. Navíc „náš“ stres šel výrazně dolu… S miminkem jde opravdu spoustu věcí. Vícečetné maminky vědí…

  • Piškotka

    Tak to je teda super, Bramborko, já se tu směju, ikdyž se dokážu vcítit do tvé situace:o) napsalas to prostě tak trefně:o)

  • JanaK

    Skvělé!!! Úžasné!!!
    Super článek, i když vím o čem je řeč, stejně mě bolí břicho od smíchu …
    Úplně vidím sebe samu v úplně stejné situaci. Musím podotknout, že to funguje i opačně. Po druhém porodu mě začal zlobit žlučník a právě ve chvílích nejvyšší nouze, byl z uřvaného uzlíčku andílek.
    Příroda je mocná a před jejími kousky klobouk dolů.

  • JanaOss

    Zákon schválnosti je nepředvídatelný- to je asi to jeho kouzlo. Když to člověk potřebuje nejméně, vždycky se najde podobná situace. To už záleží jen na tom, co se dá vydržet déle- řev mimča nebo …..

  • Bramborka

    Jááá věděla, „že pláču na správném hrobě((((((-:“.

  • Lžičenka

    Tak já snad dospěla do fáze, že mi to bez dítěte nejde, co budu dělat až bude ve školce a já v práci 🙂

  • Matilda

    Bramborko, ani nevíš, jak ti rozumím. Vzpomněla jsem si na kojení první dcerky. Po návratu z porodnice domů, když se mi trávení začalo vracet do normálu (v těhu příšerné zácpy), jsem tuhle honičku v břiše dostávala pokaždé u nočního kojení. Nechápala jsem, celý den nic, pak jdu spát, děťátko se vzbudí kolem jedné druhé ráno a po pár sekundách po přisátí začalo být zle. Nějakou chviličku (velmi malou) se to dalo vydržet, ale na uspání miminka to nestačilo:-) Pokaždé následovalo odtržení od prsu, kravál (maminka zmizela), ovšem za dvě minutky jsem byla zpět, zpocená a s výčitkami svědomí:-)
    Při dalších dvou dětech jsem si to prožívala už jen párkrát do týdne, prostě mě asi proháněly stahy dělohy způsobené přisátím miminka.

  • Bramborko, tak to sedí, :-)))

  • Padmé

    Bramborko, co k tomu dodat?? Patří to k životu a bez toho to nejde :-)) Zákon schválnosti funguje vždy a všude – také potřebuji, když to zrovna nejde nebo se to nehodí 🙂
    Napsala´s to pěkně 🙂

  • Bramborko… :-)))
    Výborné… A pravdivé… 🙂

  • Bramborko :))))))
    Žinantní téma – ale jak ti rozumím… Já se spíš odjakživa potýkám s opačným problémem, takže si vzpomínám, že když jednou bylo takhle nejhůř – kojenec si vzpomněl pít, když já jsem potřebovala jít TAM a už bylo fakt zle, popadla jsem dítko do polštáře a vzala ho s sebou dolů, položila do předsíně na polštáři tak, aby na mě vidělo a nevzbudilo svým řevem ostatní a pak jsme zas spolu šli do postýlky 🙂
    Jinak mám většinou smůlu – nejhorší je to ráno, když všichni odcházíme a než se V KLIDU dostanu já, je čas odejít na autobus … 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist