Rozhodla jsem se napsat o něčem, o čem již dlouho uvažuji. Musím se přiznat, že bych se vysmála každému, kdo by mi ještě před osmi lety řekl, že vydržím léta žít sama bez chlapa. Sice ne sama, s dětmi, ale bez muže…
Měla jsem v životě tři. První lásku, která mě opustila díky své matce, neboť jsem nebyla podle ní dobrá partie z dobré rodiny – zjistil, chudák, až po dvou letech chození, že to nejde – doplatil na to – byl by se moc rád vrátil, ale nešlo to. Můj první muž byl surovec, co si myslí, že ženská je jen služka a fackovací panák. Třetí byl perfektní chlap, vzdělaný, inteligentní, starší děti měl jako vlastní a pořídili jsme si ještě jednoho syna. Všechno by šlo, i když jsme měli mnoho problémů okolo, které jsme museli řešit, ale byli jsme na to dva a vše bylo dobré, nepamatuji, že bychom se hádali, vždy jsme všechno nějak smírně vyřešili. Umřel a já zůstala sama. Je mi 43 a jsem sama 7 let. Zprvu jsem se nemohla smířit s tím, že odešel, pak mi to připadalo moc brzy a také, že pro děti je to moc citlivé téma. Dneska jsou to puboši a něco takového je dávno netrápí. Na „tátu“ si vzpomenou, ale je to tak a ne jinak a čas rány zahojil. Jenže já zjišťuju, že jsem moc sama.Když jsme zůstali sami, byla jediná moje radost i starost péče o děti. Chodili jsme na výlety, na procházky, do lesa, na různé akce, hráli spoustu her, vyráběli různé dekorace domů, hračky a tak – peníze skoro žádné, kolem nás hodně lidí, co nás nemělo rádo včetně tchána, který nás z domu nakonec dostal. Byli jsme taková uzavřená komunita a bylo nám spolu dobře. A tak běžel čas a kluci jsou velcí, krom prcka už mají i své děvče a já zjišťuji, že jsem sama. Je sice fakt, že je tu ještě prcek, ale bude mu koncem roku 13 a to už je taky velký kluk a já ho nechci k sobě moc přitahovat. Je to zatím pořád ještě mazlík, ale přeci jen musím aspoň já vědět, kdy je čas, aby přestal být moje mimi. Ale je to klučina bystrý po tátovi, chytrý, má oproti ostatním klukům hodně velký náskok v mnoha věcech, včetně učení, jen ne v jejich chování, které se poslední dobou (jak jsem zjistila) doopravdy „nosí“ i v okolí a v jiných rodinách, kde bych to nečekala. (Člověka to trochu i uklidňuje, že nejen mí zmetci jsou zmetci). Internet mě také na dost dlouho zabaví, protože mě baví logické hry a baví mě dělat své stránky a také psát články, vždycky takové to tvůrčí umělečtější zaměření ve mně bylo – už na škole.
Takže na chlapy nebyl čas a pak strach z toho, jak to kluci přijmou a nakonec i to, jestli by vůbec někdo chtěl takové dárečky mít doma.
Já nejsem nijak krásná ženská a moje kila nejsou zrovna atraktivní ukázkou. Vždycky jsem měla kvůli nim problémy a – přiznám se – i mindráky.
Ale přece jen jsem se nechala přemluvit dcerou a nechala jsem si založit seznamku. Ozvalo se pár mužů, s několika jsem se setkala. Všechno bylo fajn, prima, domluva na další schůzku, ale ta už se nekonala – už se ani neozval a na pokus kontaktu ticho po pěšině. Uhánět chlapy neumím a nejsem stíhačka, takže jsem to taktně vzdala dřív, než by to někdo za stíhání považoval. Nedávno udělal totéž můj syn – také seznamka. Opět se to opakovalo. Někdy si říkám, jestli nejsem prokletá, že se všichni, kdo projeví zájem najednou ztratí.
Když se rozhlédnu kolem sebe, není kam sáhnout po chlapovi, který by byl volný. Ano, něco volného je, ale vejpitky, kteří denně sedí v hospodě a odcházejí domů denně zmamlaný jak papír od sekaný, to není to pravé ořechové. Potřebuju chlapa v plné síle, aby se dokázal vypořádat s klukama a ne trosku, která je denně nacamraná jak houba. Oni by zájem měli a velký, ale brát všechno, na to se ještě cením vysoko. Když už se náhodně s nějakým chlapíkem seznámím a je to sympaťák, dokonce projeví zájem a opravdu ho má, je ženatý nebo zadaný. To ze zásady já neberu. Zadaný muž je zadaný a od toho dávám ruce pryč za každou cenu.
Tak a teď babo raď. Kde najít něco, co se dá nazvat normální chlap a co víc, aby to taky bylo volné.
Jaké máte vy zkušenosti s hledáním mužů? Ty šťastně vdané mají také názor a kamarádky, které zrovna nejsou zadané, takže je to podle mne téma, ke kterému má každý co říct.
Napsal/a: JanaOss
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
Co do společnosti? S kamarádkami,určitě by se nějaká našla,která by šla. Jinak mi utkvěla v paměti jedná věta,kterou kdysi řekl jeden kluk mé kamarádce,když do něj byla zamilovaná a on jí moc nechtěl “ TRPĚLIVOST PŘINÁŠÍ ŘŮŽE“ a já ti jich Jani přeji celou náruč! Nezoufej,určitě někoho najdeš!
Ahojky! Ja jsme mela dlouhodoby vstah nakonec stroskotal a po nejakem tydnu jsem zjistila,ze jsme tehotna. Jsem rada ze mam tak krasneho a chytreho syna. Jedina moznost kde snim zustat bylo u mych rodicu.Dala jsem si nekolikrat inzerat.Ozvalo se par chlpikuale ty hledali drobet nekoho jineho nez jsme byla ja. Tak jsem si dala par mesicu pausu z hledanim a na novy rok jsem si nasla pritele.jsme spolu skoro 8 mesicu a je to super. Planujem svatbu dalsi deti. Je pravda take nemame tolik penez kolik by jsme chteli,ale jsme na to dva. vsem preji hodne stesti a pohodove partnerstvi. Lenka
Já svého přítele našla přes internet, je to už rok a čtvrt, ale byl to běh na dlouhou trať a největší strach jsem měla, jak na to bude reagovat dcerka. Nakonec se ukázalo, že seznámit naše dcerky byla nejlepší taktika, aby jsme to všichni ustáli v pohodě. Přeji při hledání moc a moc štěstí, protože těch fajn mužů a nezadaných, už opravdu moc není.
Pamino, a myslíš, že názor mužů homosexuálů a heterosexuálů je tentýž?
Jani, při čtení rozhovoru v OnaDnes s panem Voříškem jsem si na tebe vzpomněla: „A jaká by podle tebe měla vůbec být současná ideální žena?
Děsí mě jakékoliv ideální typy. Střižené podle šablony obecného vkusu. Mám rád vybočení, osobitost každého. Říká se, že každá žena je krásná a je na nás na mužích, abychom v ní tu krásu objevili… Já bych to pozměnil, že vlastně každá žena je ideální, jen o tom třeba ještě neví.“
Hodně štěstí!:-)
My jsme se potkali u benzinové pumpy. U pokladny stál docela pohledný, vysoký a ramenatý kluk a ukrutně zdržoval, protože nemohl najít peněženku. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vyndala jsem ze své peněženky pětistovku a podala mu ji. Vzal si číslo, že zavolá, aby mi mohl peníze vrátit. Asi měsíc se nic nedělo a já se pomalu rozloučila s penězi. Potom jsem vyšla z práce a on tam stál s kytkou růží (moje oblíbená), podával mě peníze a zval na večeři, že to tak dlouho trvalo. Při jídle jsem se dozvěděla, že mě zná od vidění, ale já o něj ani okem nezavadila. A nebýt té benzinové pumpy, asi bychom nežili již 14 let jako manželé a neměli dvě pubertální děti.
Neztrácej naději. Při hledání držím palečky a přeju hodně štěstí. Opravdu záleží na tom, kde se potkáte.
Jani, nevzdávej to, já osobně jsem měla štěstí – díky seznamce jsem poznala mého přítele. Je fakt, že to asi byla obrovská náhoda a štěstí, ale ono to štěstí samo nepřijde, musíš pro to něco udělat. Mě se to povedlo hned napoprvé, odpověděla jsem na jediný inzerát, který mě zaujal. Občas se mi někdo sám nabídl, ale každého jsem odmítala. Divila jsem se, že se o mě zajímají, myslela jsem, že si všimli, že na seznamku občas kouknu a pak vylezlo z mé sestry, že mi nápadníky dohazovala. Takže neházej flintu do žita, poznala jsem, že se dá najít normální fajn chlap, kterého nemusíš nikomu brát (ani já bych nešla do vztahu se zadaným mužským). A můžu tě uklidnit – taky nejsem žádná kráska, taky nejsem zrovna štíhlá a taky mám doma dva vejlupky. Pořád tomu štěstí nemůžu uvěřit – mám suprovýho mužskýho, který nepije, nekouří, není to žádný povaleč, naopak je hrozně šikovný a pracovitý, je milý, vtipný, inteligentní a věřím, že mě má rád takovou jaká jsem.
Určitě i na tebe někde čeká príma chlap. Držím palce.
Jano, držím palce. Najít je opravdu těžké. Chce to zkoušet a mít štěstí. Mindráky odhoď, každý má své přednosti a nedostatky a pro každého je to jiné(někdo má rád hubené, jiný oplácané atd.)
Jani, nemělas to lehké… jukl totéž. Smekám před vámi, že jste se porvaly a šly dál… chápu, co jiného taky zbývá, že 🙂
Jani, jak píší holky, seznámit se dá všude 🙂 My se s manželem poznali v kostele – chodili jsme spolu zpívat, celá parta jsme jezdili na výlety a na brigády… a je to ten nejúžasnější chlap, kterého bych nevyměnila 🙂
Ale ono stačí nějaká malá náhoda, seznámení třeba i v autobuse a může z toho být láska jako trám… takže držím palce, ať nějaký šikovný pán čeká hned za rohem 🙂
Život píše romány asi ty nejčtenější:-))
Já vám držím strašně moc palce,obdivuji vás,že jste Jani,jukl.. nezatrpkli i když ten život máte o něco težší, statečně se pere za sebe i své děti.O chlapovi žádném nevím jani,ale možná nezatracovat tu seznamku až tak úplně.Ale já s tím nemám žádné zkušenosti:-)když jsem byla ,,ve vývinu“:-)) a stěžovala si,že mě žádnej kluk nebude nikdy chtít,tak mě maminka pohladila po vlasech a říkávala mi-neboj on si tě najde,ale musíš mu jít trochu naproti:-))
Já ovdověla ve 22 letech, měli jsme dvouletého syna a čekali jsme druhého. Bohužel manžel se ho už nedožil, tragicky zemřel ještě před jeho narozením. Byla jsem s nimi sama více než šeet let. Věnovala jsem se dětem, zvykla jsem si. Dneska už žiji s přítelem dvanáctý rok. Seznámila nás náhoda. Byl tenkrát na návštěvě u svého kolegy z práce,byl čerstvě po rozchodu se svou manželkou, a říkal, že už žádnou ženskou nechce, snad kdyby byla hodná… a manželka kolegy, shodou okolností moje spolužačka si na mě vzpomněla, že zná jednu hodnou…a tak nás seznámila. Žijeme spolu dvanáctý rok a JE NÁM FAIN!
Takže držím palečky, on totiž život píše romány!
Milá Jano, Ty jsi přímo ukázkový příklad toho, jak klikaté cesty osudu mohou být 🙂 Jani, rozumím a chápu tě, když člověk přijde o toho, koho měl rád, chce to spoustu času, aby se to zahojilo a umím pochopit, že se pak dostane do situace, že je sám, v tvém případě teď sama. Souhlasím s tebou, že „brát všechno“ není dobré, ženská si musí vážit sama sebe, tak to má být a je to v pořádku.
No a já za sebe: se svým manželem jsem se seznámila v práci (žádná kuriozita, že?), tak ti napíšu o pár svých kamarádkách – jedna se seznámila se svým mužem ve škole (takže studium, kurzy a školení – to by mohlo být místo k seznámení), druhá kamarádka našla přítele na inzerát (to si myslím, že je dílo obrovské šťastné náhody), třetí kamarádka našla přítele a teď z něj bude ´manžel´ také v práci, jo a abych nezapomněla na naši sousedku – ta si našla manžela v nemocnici – ona je zdravotní sestra a on chodil za svým kamarádem, který ležel jako pacient u ní na oddělení.
Jani, seznámit se dá asi všude, ale zůstává otázkou, koho potkáš. Přála bych ti někoho milého a vlídného… Kdybych měla kouzelný proutek – mávla bych jednou pro tebe…
Přeji ti hodně štěstí.
Ahoj Jano!
Já jsem našla manžela přes internet, dala jsem si inzerát. Ale byla to náhodička, předtím to byla vždycky kaastrofa. Napsala jsem básničku a hodila jí tam… A pak mě zaujala jedna odpověď, měl psa, já si řekla, že chlap, co má psa, musí být hodný a už jsme spolu skoro 5 let.
Ale co poradit? Co třeba zkusit nějakou činnost, při které se zabavíš, dobře pokecáš a třeba při tom najdeš i toho parťáka do života?
Namátkou, co třeba si pořídit pséka a chodit s ním na cvičák, něco sbírat a chodit na různá setkání, burzy, píšeš, že děláš stránky, co třeba si doplnit vzdělání o něco, s čím bys pak mohla dělat stránky ještě líp, třeba někoho potkáš na kurzu, nebo jestli tě baví chodit, tak bych zkusila různé lehké turistické víkendy, podíváš se na zajímavá místa, a třeba tam čeká turista v pohorkách právě na tebe ;o)
A když ne, tak to není promarněný čas.
Držím palce, čičinka
Věděla bych o jednom volném, v přijatelném věku k Tobě – nicméně, není úplně zdráv, před lety mu umřela žena (což by Vás sice mohlo sobě příblížit)… ale na druhou stranu – me dost ublizil a tak doporucovat ho?
Nevim, jestli chces, tak pisni a dam Ti na nej nejaky kontakt na net – je z Brna – zalezi odkud jsi ty.
Jinak drzim palecky v Tvem nelehkem boji!
Mobile Sliding Menu