Jste těhulka, máte před porodem…a máte strach? Vše je věcí přístupu a o pohledu na svět

Jistě se mezi vámi najdou ty s optimistickým pohledem na svět a ty, které věci berou s lehkým nádechem bezstarostnosti, což je zrovna můj případ. Moje moto je a bude: hlavně se nepos… .

Bohužel se mezi námi najdou i strašpytlíci, kteří mají obavy z toho či onoho, a pokud jde o těhotenství, porod a mateřství, tak to platí dvojnásob…

Ze začátku jsem měla obavy ze všeho, bála jsem se, abych těhotenství dokončila, bála jsem se, abych zvládla péči o miminko…, ale později jsem si uvědomila, že je daleko jednodušší a příjemnější podívat se na to z té optimističtější stránky. Nestěžovat si, nepočítat hned s nejhorším a tak trošku alibisticky si myslet: „to se mi nemůže stát“, a věřte, že z 90% se to nestane .
Lidská víra hory přenáší, nemluvím tady o víře v boha, ale o víře v sebe sama.
Postupem času jsem zjistila, že spousta sdělovacích prostředků a literatur, týkající se tohoto skutečně radostného období, má občas za účel vyloženě strašit a hromadit v našich sličných hlavinkách všemožné obavy a strašidla , ráda jsem si přečetla, ale vzala si z toho vždy jen 50% a zbytek si přebrala po svém. Chcete-li být v těhotenství a během mateřství v pohodě, dělejte to taky tak.

Jakýkoli strach totiž může způsobit, že vlastní tělo přesvědčíte k čemukoliv… Skutečně jsem nikdy nechápala, že z mého těla vznikne další život, že budu ve svém břiše nosit živé dítě, a že někdy porodím, představa to pro mě byla srovnatelná se science-fiction… Ale dítě jsem donosila a skutečně porodila a teď dělám další, pro mě nepředstavitelnou věc, krmím ho vlastním tělem… tedy kouskem těla, ale i tak to bylo pro mě již zmiňované sci-fi .

Četla jsem mraky článků o tom, jak je kojení důležité, jak se musíte rozhodnout ke kojení apod., holky ve zkratce: kojit budete všechny, prostě to miminko musíte přikládat k oběma prsům, ze začátku kojit chviličku, aby si bradavka zvykla a pak až se vytvoří mléko, tak dávat miminku, kdykoliv si řekne, dávat mu, když je neklidné, unavené, potřebuje si zadudlat… Budete pak mít mlíka na rozdávání , já jsem si nakonec vybrala jen manuál, kde bylo jak a jakým způsobem kojit a pak jsem prostě kojila a kojím a kojím. A dokonce jsem tak zpohodlněla, že se obávám, že se mi ani nebude chtít přikrmovat a tahat to s sebou, protože není nic lepšího než to, že prsa s mlíkem v té správné teplotě máte všude s sebou a nemusíte nic řešit. Ale překonám to a přikrmovat budu, nebojte se …

A tak jsem se postupně utvrdila v tom, že je zbytečný řešit, jestli bude nebo nebude nějakej problém s čímkoliv, co se váže ke vzniku nového života a péči o něj. Prostě nejlepší je brát to jako tu nejpřirozenější věc, věřit vlastnímu tělu, protože to zpravidla ví nejlíp, co dělat, a jen s radostí pozorovat, jak jde všechno jako po másle.

Samozřejmě se tady najdou i ty méně šťastné, které budou s mojí optimistickou verzí nesouhlasit a smetou ji ze stolu, ale chci jen povzbudit ty strašpytlíky, kteří jsou ještě pořádně vykulení… Ale nechci tady ani rozsévat moudrost nad moudrost.

Holky, berte nástrahy tohoto období tak, jak leží a běží, nepočítejte předčasně s tím, že těhotenství proležíte v nemocnici, tak jako jedna moje kamarádka, která si myslí, že je ten typ, protože její maminka s ní většinu těhotenství v nemocnici byla… Všichni víme, že každá žena je jiná… a i když jde o rodinu, nikdy to není stejné a myslím si, že jestli si to ještě bude pořád myslet a věřit tomu, tak tam taky opravdu skončí

Kolegyně, taky si pořád nestěžujte, nejen, že vyděsíte holky v okolí, které se připravují na těhotenství nebo porod, tak samy sebe otrávíte vlastní žlučí… Chtěla jste tenhle krok podniknout, tak hlavu vzhůru a užívat si , ani jednou mě nenapadlo postěžovat si, že jsem se třeba 3 noci v kuse nevyspala, protože malá prostě neměla potřebu spát, vím totiž, že věčně to tak nebude a později už bude spát celou noc bez problémů, a až jí bude 16, tak se nevyspím zase, jestli ji pustím na disco , ale budu čučet v noci do stropu s láskou
Jeden neveselý příklad: další moje kamarádka kvůli preeklampsii porodila v 30tt, ale ani jednou si nepostěžovala, brala to tak, jak to je, a možná proto byla schopná lámat překážky a odhazovat všechny nepřátele… Obdivovala jsem její vůli a taky to, že byla celou dobu přesvědčená, že to je taky to poslední špatný, co její malou princeznu potkalo a zatím to tak vypadá… já rodila o 9 týdnů později a teď její holčička s přehledem přerostla tu moji a přitom by byly stejně staré .

Optimismus, úsměv na rtech a lehce bezstarostně… ne nadarmo se říká: „starosti nechte koňovi…“ A když budete chtít s něčím poradit, tak mi sem jednoduše napište a něco s tím uděláme ráda poradím, podržím a pofoukám… Jsem na mateřské a tak na to mám času habaděj

Hodně štěstí!