Jeden batolecí den

V Jen tak

989435_babyJe večer a naše Kamilka už pěkně spinká. Před spaním si vyžádala „dudu“, popadla krtečka a zachumlaná pod peřinkou hned usnula, vyčerpaná po jednom batolecím dnu plném zážitků…Tenhle batolecí den začal jako každý jiný v sedm ráno. Když rozloupla oko, sbalila si svůj polštářek i krtečka a dala hlasitě najevo, že nastal čas jejího přesunu z postýlky k nám do postele. Po snídani jsme šly nakupovat. Chtěla jsem jí udělat radost, tak jsem koupila nový blok a pastelky. Ty předcházející záhadně zmizely, zbyla jen jedna. Jsem zvědavá, kde je najdu. Radost opravdu měla.
Když jsme přišly domů, hned je vytáhla a chtěla malovat, tak jsem jí nechala v pokojíčku a šla jsem v klidu vybalit nákup. Z pokoje se ozývalo nadšené „malů“ (tj. malovat), tak jsem nijak nespěchala. O to větší bylo mé překvapení, když jsem tam po chvíli nakoukla a zjistila jsem, že se Kami mezitím přesunula od stolečku ke stěně a umělecky tvořila na původně bílé zdi. Když mě zahlídla, pyšně ukázala na čáranici na zdi a řekla „pipi“ a vedle ukázala na „koko“. Byla trochu zklamaná, že se její výtvor neshledal s pochopením a na důkaz protestu zapíchla pastelku do membrány tzv. netečícího hrnečku, který tímto ztratil svou funkci.

Večer přišel domů tatínek. To bylo radosti. Kami hned začala radostně skákat po gauči a aby to bylo zajímavější, dala si na krk tátovu ledvinku. Ta jí při dalším skoku převážila a ona spadla hlavou přímo na hranu stolu. Seděla jsem vedle, ale byl to takový mžik, že jsem jí vůbec nestihla chytit. Následoval strašlivý řev a večer strávený na dětské chirurgii.
Naštěstí se jí nic nestalo a čekání na ošetření si na rozdíl ode mne docela užila, protože tam bylo několik dětí se zlomenýma nohama z lyžování a všechny ty nohy jí děsně zajímaly.
Takže zatím co si náš tatínek v klidu během čekání četl čtyřlístky, já jsem pronásledovala naše dítě po chodbě, aby ještě někomu tu nohu nedorazila. Když pak vtrhla do ordinace, vypadala vyloženě zraněná, až jsem měla pocit, že si o mně doktoři říkají, co tam lezem, když dítěti evidentně nic není. Ale pro jistotu jí zrentgenovali hlavu a i když bylo vše v pořádku, řekli mi, ať jí v noci kontroluju.

Je večer a naše Kamilka už pěkně spinká. Před spaním si vyžádala „dudu“, popadla krtečka a zachumlaná pod peřinkou hned usnula, vyčerpaná po jednom batolecím dnu plném zážitků. Je to naše sluníčko a mě taď čeká jedna probdělá noc.

Napsal/a: Martina 2

Toto taky stojí za přečtení!

Vychovává své děti v Africe

Lenka Baratoux je Češka, která se provdala za Francouze a nyní se svojí rodinou žije v Africe. Vy jste

Čtu dál →

Zdraví z vůní 2: Kojenci od 2 do 12 měsíců

Miminka si ještě neumí přesně říci, co potřebují a tak nespokojenost projevují pláčem. Nejlépe reagují na dotek, který jim

Čtu dál →

Mé dítě onemocnělo rakovinou, já vzápětí. Léčili jsme se spolu

Petra si prošla peklem. Jejímu synovi diagnostikovali rakovinu. A aby to nebylo málo, během jeho léčby se s ní

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Anonymní

    Je takové přísloví: Ohýbej mě mamko,když jsem ještě Janko,neohneš mě mamo až já budu Jano.

  • Tak v prosinci jsme malovali a já dnes zjistila, že naše malá vyzdobila stěnu jablky ze štrůdlu. No a aby toho nebylo málo, tak dnes namalovala druhou stěnu fixem a propiskou.Nejhorší je, že já seděla u stolu a ona malovala za mými zády, ničeho jsem si nevšimla dokud nehlásila „malovala“. No ale tatínek to přežil v klidu a to je hlavní.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Já jako malá (předškolák!?) často končila na klikách (naši mají takové pěkné zdobené, snad ještě secesní…). Často jsem po takové srážce omdlela, ale následky to na mě nezanechalo… doufám… ;o)
    Ale brácha, byly mu asi čtyři roky, se jednou rozeběhl ze záchodu do otevřené koupelny (každá ta místnost je u rodičů na opačném konci dlouhé předsíně…), neubrzdil to a skončil po hlavě ve vaně. No úplně nám tehdy zatrnulo… Naštěstí mamka měla tehdy ve vaně namočené prádlo, tak „dopadl“ do měkkého…

  • Taky jsme jednou s Domčou skončily na chirurgii (ve dvou letech). Rozeběhla se, zakopla o hračku a ubrzdila to o topení. Na šití to naštěstí nebylo, ale jak se lekla, tak nemohla začít plakat a jako by byla chvilku mimo. Tak jsme jeli. Z rentgenových snímků nikdo nic nepoznal, protože odmítala držet a já dostala vynadáno od sestry, že jí neudržím. Naštěstí jí nic nebylo, ale jistota je jistota.

  • Tak my „malujeme“ zatím u mámy na klíně – takže krom papíru to někdy odnese jenom stůl a klávesnice:-)…ale včera se mu podařilo zmocnit se otcova firemního razítka a matčiny lékařské jmenovky (obojí s tím zabudovaným razítkovým polštářkem) a vyzdobil nám plovoucí podlahu v pracovně…posléze slítnul z naší postele a má na tváři a čele modřiny – vypadá to, že jsem mu jednu pořádnou flákla…a zítra máme plavání – doufám, že mě někdo nenahlásí na sociálce:-)…

  • Martyčka

    O našem prvním pádu už jsem tu kdysi i psala…
    Bohužel Libásek v tradici pokračuje – minulý týden se vykláněl ze židle tak nešťastně, že jsme skončili na chirurgii u šití hlavy.
    Hned ten den odpoledne si hrál s konvičkou, která šla bohužel otevřít tak těžko, že v okamžiku, kdy víko povolilo, vyletěla mu ruka nahoru tak prudce, že si udělal na čele jelito.
    Mezitím několik drobných nárazů, kterým už jsem ani nevěnovala větší pozornost, až dnes – Libásek dojedl, zběsile vyrazil za hračkama, ovšem už si nevšiml, že jsem zrovna otevřela ledničku (horní dveře, mrazák zůstal zavřený) – a co se stalo, si asi dokážete představit – Libásek utíká, prosmýkne se mi pod nohama a vzápětí se mi k nim s brekem skácí…

  • Jo,jo. Konferenční stolek raději už pár let nevlastníme. Pro „výmalbu“ jsme vyčlenili jednu zeď na chodbě. Dcera velice brzo pochopila, že na chodbě malovat smí a jinde ne. Byli jsme na ni velice pyšní, až jednou takhle vymalovala zeď u tety na chatě – byla přece také na chodbě.
    Klidnou noc přeje

  • Nejhorší je uhlídat školní potřeby starších sourozenců. Já osobně vyzdobila otci úplně novou občanku, tenkrát byly takové knížky, sestře se to povedlo o pár let později.

  • Hlavně bacha na fixi, ty nejdou přemalovat jsou tak jasné a zářivé, že se budete kochat ještě za 20 let.:-)……myslím pokud budou na zdi. Občas mě dcera taky zmizí z gauče a najdu ji na zemi, a to vždycky, když se sápe po vypínači. Chirurgií už to neřešíme, už má v tom padání praxi ve svých 3 letech. přeji spoustu dalších zajímavých batolecích dnů.

  • Želvíček
    Želvíček

    To si člověk vždy večer oddychne, když drobci večer spokojeně usnou, že? O to víc to platí, když dělají blbiny a nás pořádně vylekají. Přeji pohodovou noc a ty další také.

  • Pomněnka

    Jo, jo, malování po zdi je populární – kamarádčin kluk zbožňoval vlaky (teď už je to spíš vesmír) a jedním takovým vyzdobil zeď v kuchyni – tak kamarádka udělala z papíru „jakože rámeček“ kolem toho, byl celkem povedenej… No ale samozřejmě vysvětlila, že se to nedělá a jinde se nic neobjevilo 😉
    Ať probdělá noc skončí jen tím buzením a hlídáním a ničím akčnějším…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist