Občas se dobře bavím při pohledu na staré obrázky i fotografie, divím se často i sama sobě, jak se ženy nechávaly ovlivňovat tím, co se právě nosilo i když to mnohým vůbec neslušelo a ve skutečnosti to byly vlastně pohledné ženy, pouze stačilo třeba jen pozměnit účes, či rozepnout knoflíček.
Líbí se mi dnešní doba, každý nosí to v čem se dobře cítí, co mu sluší a je tolik možností, které dokáží zdůraznit to lepší z nás a nikdo se nepozastavuje nad tím, že všichni nejsou nutně in a přesto jim to sluší.
Je třeba si přiznat, že jeden nosí věc, ve které by druhý vypadal jako strašák do zelí, konečně je doba, kdy nemusím nutně dbát na to, co právě frčí, každému může být srdečně jedno, jak se kdo obléká, češe či líčí, ale je třeba zachovat určitou míru vkusu a soudnosti.
Je pravda, že občas vytáhnu ze šatníku něco, nad čím kamarádky kroutí hlavou, ale nakonec uznale pokývají hlavou, že mi to vlastně sluší. Takže je třeba poznat tu pravou míru a nemusím být nutně otrokem módních trendů, prostě nosme věci, které se nám líbí, chodí se nám v tom dobře, nevypadáme zmalované jako plakáty a vyrážíme směle do světa.
K tomu, abych se necítila jako Popelka, nepotřebuji nosit drahé značkové věci, dá se najít tolik zajímavých a relativně levných věcí, které, dobře zkombinované, vypadají velmi zajímavě a často slýchám otázku: „Kde jsi to sehnala, to muselo stát majlant?“ Není to pravda, nekupuji sice použité zboží, to se mi příčí, ale i v bazarech se dá koupit nepoužité zboží, třeba označené za nemoderní či neprodejné, ale šikovná žena dokáže kouzlit.
Onehdy si dcera přinesla domů klobouček, připomínající snad dvacátá léta, nejdříve jsem jen koukala, ale když si ho nasadila, musela jsem uznat, že vypadá velmi zajímavě a slušivě.
Jistě jsou profese, kde bývá žena nucena dodržovat dekorum, nosit klasiku a působit profesionálně, ale neznamená to, že tím pádem se budou uniformně oblékat všechny dámy stejně.
Extravagance patří mládí, ale i zde je třeba trochu použít vlastní rozum a sebekriktiku, ovšem ani starší ženy nemusí podléhat chmurám, každý nosí, na kolik se cítí, jen to zase nepřéhánět, často vypadá některá sedmdesátnice, hrající si na dvacítku, vlastně směšně, okolí se tomu směje, ale do očí to dotyčné neřekne, což by někdy mělo, brání jim v tom možná až přehnaná míra taktu, kdy se bojí, aby svou kritikou neublížili.
Takže směle, milé dámy, popusťme míru fantazii, ale nezapomeňme se podívat na sebe do zrcadla a nedívat se růžovými brýlemi.
Ať si nosí každý, co chce, módní návrháři se uživí i bez nás, stále je spousta celebrit, jež se bez jejich služeb neobejdou!
Nám stačí vlastní fantazie!!!
Napsal/a: Zdenka58
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Zdenko, pěkný článek, děkuji za námět k zamyšlení – osobně si myslím, že NENÍ nutné řídit se módou (ve smyslu otrocky kupovat vše, co je „in“). Vybírám si kousky do svého šatníku podle toho, co se líbí mně, co mi sedí a v čem se cítím dobře a ne podle poslední módy.
Nehledě na to, že některé výkřiky módy mi připadají docela zoufalé… jak barevností, tak střihem, takže bych si je opravdu nekoupila, ani kdyby byly za korunu…
Jak zmínila Zava bokové kalhoty, jsem téhož názoru – spoustě lidem tento střih nejde a nesluší. Já sama si vybírám vyšší, cítím se v nich líp, nedávno jsem si koupila nové džíny a jsou téměř do pasu.
Příjemné čtení, dávám za pravdu. I dnešní móda ale má své nedostatky. Jiné než bokové kalhoty se shání opravdu těžko. Jenže právě bokové kalhoty kazí postavu téměř každému. Zkracují nohy, i štíhlé ženské se zaříznou do boků a dělají nehezké tukové polštáře tam, kde nejsou. Pas pak nemáme téměř žádný. Je mi líto mladých holek, vytrvale jdoucích podle módy.
Růžové brýle jsem odhodila dávno. Možná to byla chyba, mám pořád strach, abych nevypadala směšně nebo nevkusně a tak se už od puberty držím při zdi. Tuctová šedá myš. Kde najdu kamarádku, která mi řekne fakt pravdu? (doufám, že ta moje by mi ji v té pravé chvíli řekla, ale co když ne?)