Tak padla! Ale práce je fajn a alespoň si na mateřské můžu přivydělat a dostat se mezi lidi.
Je osm hodin večer, poslední večer kalendářní zimy. Silně sněží, odhrnuji SPZ na zapadaných autech na parkovišti. To moje by mělo být někde v těchto místech a mělo by být malinko delší než ty ostatní. Ještě že jsem si dnes vzala manželovo větší a silnější auto. Tak a mám ho, za tři hodiny je pokryto 40 centimetrovou vrstvou sněhu. Příště kuchyňské koště s sebou!
Řidič mává, že ho mám předjet. Mám zimní pneumatiky a poměrně silný motor, dostávám se se špatně zvladatelným autem do protisměru, ale povedlo se. Jedu dál. Klepou se mi nohy. Sněží hustě, vidím sotva 2 metry před sebe. Silný vítr nenechává sněhové vločky dopadnout na zem, ale obrovskou silou je vrhá proti oknům auta. Proti mně svítí světla, protijedoucí!
Velmi opatrně najíždím vpravo, přední kolo bortí závěj. Nezastavovat, málo plynu a vpřed! Pravidla znám, na Vysočině jsem se narodila. Přede mnou kopec dolů a poslední vesnička, pak už mě čeká les. Auto se sune do protisměru. Nebrzdit! Hlavně nebrzdit! Vzpomenu si na další zásadu jízdy v tomhle bílém pekle. Jsem v lese, vím, že teď přijde postrach všech řidičů – táhlý kopec s prudkou zatáčkou. Jsem v polovině, auto dobře sedí na silnici. Modrá, červená, modrá – zapnuté majáky. Silnice je zablokovaná. Hasičské auto tahá na navijáku osobní auto z příkopu. Nikomu se nic nestalo, oddechnu si. Auto je na silnici, řidič usedá, startuje a jede přímo do lesního příkopu, zběsile kroutí volantem, ale letní pneumatiky teď plní funkci nezvladatelných sání. Hasičský kolos couvá a připravuje lano na opětovné vytažení.
„Paní, couvněte, bez plynu, bez brzdy, pomalu.“ Dobře, jsem o 20 metrů níž. Za mnou teď stojí další dvě osobní auta. „Otočte to, vraťte se!“, křičí na ně přes vítr zasahující hasič, „cestáři nejedou, silnice je pod sněhem.“ Otáčejí se, vracejí se, já se nemám kam vrátit. Čekají na mě dvě malé děti a muž. Hasič chápe mnou situaci. „Jedničku, pomalu, dvojku, málo otáček, plynulé pohyby s volantem a jedem.“ Tři hasiči tlačí řvoucí auto a skoro brečící řidičku na kopec, dál už musím sama.
Křičím „DĚKUJI“, ale nevím, jestli mě přes vítr slyší. Jsem v polovině cesty, hlasitě si zpívám, je to lepší než vyděšeně křičet. Zadrhávají stěrače! No to snad ne! Otvírám okno, jednou rukou řídím, druhou vyprošťuji stěrač z nánosu sněhu na předním skle. Hlavně nezastavit, už bych se nerozjela. Podařilo se, jedu dál. Podle stromů určuji přibližný tvar silnice. Ta je pokrytá vrstvou sněhu.
Bílá pláň, burácející vítr a moje „Okolo Frýdku cestička“ – jestlipak i ve Frýdku je tohle přírodní nadělení. Zvoní mobil, muž se bojí, kde jsem. Nereaguji, veškerou energii soustředuji na cestu. Naše vesnice. Značka je sice pod sněhem, ale konečně doma. Auto nechávám uprostřed silnice, žádný problém, nikdo tudy neprojede, auto nepřekáží. Utíkám domů, ještě jeden pád do sněhu na zahradě a jsem doma. „Maminka už je tady“, křičí dva trpaslíčky v pyžámku. Krásnější větu jsem nikdy neslyšela.
Napsal/a: gita
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Gito, jsi skvělá řidička! Myslím si o sobě, že řídím dobře, ale takhle zasněženou Vysočinu bych nezvládla, to bych asi skončila v příkopu.
Ahoj Gito, zdravím ze Žďáru :-))). Super článek z místního života. Vzpomněla jsem si, jak jednou o vánocích jeli naši pro babičku do Jihlavy a zapadli. Tenkrát nebyly mobily, odjeli asi ve 3 odpoledne, vrátili se v 11 v noci, nemohli se prostě dostat. Já už jsem alarmovala policii a obvolávala nemocnice. Venku neskutečný závěje, s večerem se zdvihl silný vítr. No něco, jako popisuješ ty. Byla jsem mrtvá strachy.
No a pak jednou jedu sama ve středních Čechách, asi 5 cm sněhu, poměrně pohoda a najednou silnice doleva – já rovně, kolem se míhají stromy, já jsem hlavou dolů, zase stromy, zase hlavou dolů, pak záchranka, nemocnice ….. ale dobře to dopadlo, jsem tady :-))) (auto dopadlo podstatně hůř, to už tady není 🙂 )
Tak jsem si vzpomněla, jak jsme před dvěma roky byli u známých, já byla v 8. měsíci s Tomáškem. Měli jsme zrovna výročí, tak jsme šli na večeři.
To byl nápad teda….. Začlo sněžit, ale na Vysočinu ještě mírně, tak to šlo. Naštěstí jsme tam jezdívali často a jako děti jsme měli trasu projetou na kole pomalu poslepu, tak sjem se teda na silnici udržela. Ale byl to zajímavý závěr večera.
A teda bylo to o to blbější, že je tam jedno místo s „S“ zatáčkou, klopenou, docela pruskou, do kopce z kopce. A tam je jen jeden strom, jinak jen patníky. Ty teda ze sněhu netrčely….
Teta se smála, že to je ještě dobrý,že oni takhle občes čekaj do 4 ráno, kdy jedou první cestáři protáhnout cestu, aby dojeli domů.
Gito,klobouk dolů,před tebou,jsi šikula,že jsi to zvládla! Taky jsem z Vysočiny,tak moc dobře vím,jak to vypadá,kor Jihlava a okolí.
Moc hezky jsi to napsala a zasloužíš si 5 bodíků:-)))
Gito super povídání – nechceš se pustit do knížky – já bych si ji hnedle koupila :o))))))))
Fakt se mi to moc a moc líbilo – něco podobného jsem mděla já (sice ve středních čechách, ale loni jsme tu měli taky pár kalamit) taky jsem byla ráda když se mi ty moje dvě princezny vřítily do náruče :o)))
Gito taky gratuluju a obdivuju !!
Moc dobře vím ,jak to tady na Vysočině vypadá. Já jsem řidička poseroutka, mám jednu jedinou trasu, kterou zatím tréningově zvládám (Jihlava před Pístov- Salavice 🙂
Jsi má hrdinka !!
:))
Tak jsem to, Gito, s tebou úplně prožívala. Taky jsem ráda, že se ti to povedlo. Jsi dobrá!
Když jsme asi před třemi týdny jeli směr jižní Čechy, viděli jsme po cestě dvě auta v příkopu, jedno na střeše a jedno nabourané do stojanu u benzinky!!! Všechno to musela být jízda nepřiměřená stavu vozovky, protože právě neočekávaně silně sněžilo. I my už jsme měli přezuto.
A ten happy end je na tvém článku to úplně nejkrásnější.
Gito, jsem ráda, že to tak dobře dopadlo, jsi opravdu šikulka!!!
Mi dalo dost zabrat jen to, když jsem jela pro manžela na vánoční večírek, co měli z práce. Bylo to cca 40km, ale z 90% po v té době již liduprázdné cestě. Nefunguje mi v autě rádio, tak jsem si nahlas zpívala. Nebylo mi příjemně být takhle sama.
Ale co jsi zvládla Ty, to tedy smekám 🙂
Mobile Sliding Menu