Jako slepý k houslím…

V Jen tak

850640_swimming_kids_1Tak jsem se vám rozhodla napsat, co se nám (Káča+Prokop) přihodilo, protože z toho mám opravdu radost…Tak jsem se vám rozhodla napsat, co se nám (Káča+Prokop) přihodilo, protože z toho mám opravdu radost…
Chodíme plavat. Do studia Motýlek v Praze Letňanech (už jsem jej doporučovala v tipech). Od Prokopových 3 měsíců na vaničku (byli jsme tam si 5x za hříšné peníze, myslím, že nám to nic převratného nepřineslo, ale vem to čert – vše pro dítě, že…), od začátku roku 2005 (od jeho 6 měsíců) do bazénku. Je to sice určitá finanční zátěž, ale zase ho to baví, je tam potom k dispozici herna s občerstvením, kde se on čím dál tím lépe vyřádí a já přečtu souvisle čím dál tím více řádek článku v nějakém ženském mozekvymývajícím časopise… domů přijdeme až na večeři a je to „hezký den“.
Termín máme už rok pořád stejný – pondělí 14:00 hod. (lekce trvá 30 min.), ovšem na každý kurs (3 kurzy ročně) jsme zatím měli jinou „plavací tetu“ – co si budeme namlouvat, jsou plavací tety lepší a méně dobré (ani ne tak osobním přístupem – ten je skvělý u všech, jako spíše pojetím plaveckého kurzu kojenců a batolat, tempem „výuky“, výběrem „cviků“ apod.) – my jsme měli po této stránce štěstí na „průměr“, „supertetu“ (ta, bohužel, odešla za lepším – na recepci nějakého hotelu – možná je bazén i tam:-)) a naposledy „lepší průměr“.
Dalším problémem je termín. Den v týdnu většinou pro matky na MD nehraje zase až takovou roli, horší je hodina. A 14:00 – to je přesně doba, kdy většina malých dětí spí… Alespoň se mi to zdá, protože stejný problém buzení dětí na plavání, rychlý „oběd-neoběd“ (aby nemělo dítko hlad, ale aby se vydatná porce oběda neocitla v bazénku při prvním „hopsa hejsa“) a potom pelášení do Letňan jsme řešily všechny matky (5) naší skupinky – shodly jsme se na tom, že naše ratolesti chodí na šlofíka tak +/- v 11-12:00 hodin a já osobně prcka musím budit tak ve 12:45….
S termíny je ovšem problém – v plaveckých kursech je narváno, navíc jsou děti rozděleny podle věku po skupinkách v rozmezí tak 3-5 měsíců a chodí tam děti ve věku 0,5 – 4 roky, navíc se hojně nahrazuje… zkrátka změna termínu jako taková je velmi obtížná. Leč nicméně na konci listopadu proběhly zápisy na kurs 1-3/06 a na jedno dopoledne byl vyhlášen termín „plaváčků s požadavkem změny termínu kursu“ (jako vždy).
Všechny ostatní maminky v naší skupince se tam chystaly, já jsem váhala, protože poslední dobou mi přišlo, že to buzení Prokop snáší docela dobře a jinak máme ono odpoledne hezky načasované až do večera… zkrátka by nám opravdu bodlo plavat trochu později (třeba jen o půlhodinku) a kdyby to tak bylo s nějakou z těch „nejlepších“ asi 3 tet… ale na to není šance, tyto kursy si maminky samozřejmě drží zuby nehty… tyto argumenty mě napadly onoho rána v den zápisu změn termínů (byli už jsme nahlášení na stejný termín a změna se mohla žádat dodatečně) a celkem uspokojivě pokryly moji nechuť někam jezdit (cca 40 min.) – zkrátka jsem byla hrozně moc líná a venku byla taková zima….
Na příštím plavání všechny 4 ostatní maminky oznámily svůj změněný termín (povětšinou tak na 8:30 až 9:00 ráno – nic pro nás – Prokop se budí kolem 8:00 a snídáme tak až po deváté…) – taky ne úplně ideální, ale aspoň něco… Zůstali jsme tedy v našem kurzu sami. No tak k nám někoho asi přidají…
Teď v pátek dopoledne mi zvoní telefon a volá „Petra:-)“ (vrchní šéfka v Motýlku) – dobrý den… mám k Vám prosbu… zůstali jste v pondělním kursu ve 14:00 sami… mohu vám nabídnout jiné termíny… opravdu se nezlobte… opravdu jsem se nezlobila a řekla jsem si rovnou o pozdější hodinu… je tam pondělí 14:30 s „průměrnou tetou“… a taky středa 14:30 se „supertetou“, u které jsme byli jednou na náhradě a byla jsem naprosto unešena:-).
Nechala jsem si poctivě odříkat všechy náhradní možnosti a potom jsem oznámila, že bereme tu středu 14:30 a vyhovuje nám to dokoce více než původní termín – Petra byla ráda, že se to tak vyřešilo… a já jsem se neubránila nadšenému úsměvu od ucha k uchu a dokonce jsem i, myslím, nadšením poskakovala jako dítě (asi mi už ta mateřská opravdu leze na mozek:-)…. tak zase se mi výjimečně jednou moje lenost vyplatila – přišli jsme k tomu nejlepšímu jako slepý k houslím:-)… vím, že přijít k něčemu žádanému a chtěnému bez jakéhokoli přičinění není zrovna populární, ale člověka to potěší, že….. stalo se vám to někdy?

Toto taky stojí za přečtení!

Soutěž: Justýnka a asistenční jednorožec

Mám pro vás opět tři tipy na knižní novinky, které nedovolí, aby vaše děti trpěly „akutním nedostatkem fantazie“, jak

Čtu dál →
vláček

Jakou hračku má rád můj vnuk?

Mám 6letého vnuka a ten zbožňuje mašinky, vláčky, koleje a všechno co se týká železniční dopravy.

Čtu dál →

Moje nej hračka – vzpomínka na dětství

Já si zavzpomínám na své dětství. Bohužel žádné fotografie hraček  z dětství nemám. A nejen  z dětství, ale já

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • No to je skvělý Martyčko, vůbec mě takové využití článku nenapadlo a jsem moc ráda:-):-)

  • Martyčka

    A ještě perlička, která mě napadla až po odeslání předchozího komentáře – letos jsem pro domácí úlohu – esej v angličtině o historické osobnosti – úspěšně použila „tvého“ pana I.S.:-)
    Takový originální příběh neměl nikdo a ani jsem nemusela nikde pracně pátrat – takže jsem k tomu taky přišla přesně jak píšeš – jako slepý k houslím. Díky;-)

  • Martyčka

    Stalo Káčo – a zrovna v plavání:-)
    Zrovna jsem se loni lopotila v kurzu angličtiny, když do našeho plavacího kurzu začala docházet cizinka hovořící těžko identifikovatelným jazykem. První lekci jsme nekomunikovaly vůbec, druhou lekci jedna z nás pronesla, že by ji zajímalo, odkud naše neznámá kolegyně je. Se svou školskou angličtinou jsem prolomila stud a ledy a daly jsme se do řeči. Výborné bylo, že i ostatní maminky angličtinu přímo válely (jedna byla dva roky v Austrálii, další čtyři roky v Anglii), takže moje příprava na zkoušku z angličtiny, která mě čekala za pár měsíců, probíhala pěkně s holkama u kafíčka, zatímco naše děti si hrály v herně.
    A ta naše tajemná cizinka je z Baskicka (Španělsko) a kromě angličtiny hovoří hlavně baskicky…
    Jen mě mrzí, že její syn dnes slaví tři roky a my „díky“ neštovicím sedíme doma:-(

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist