Jak se dělá nepořádek

Rubrika: Jen tak

732531_children_6Je devět večer a můj byt vypadá jako po výbuchu. Na podlaze hračky, lepenka, v kuchyni spousta věcí na všech pracovních plochách, v pračce čeká prádlo. Jak se to mohlo stát? Vždyť ráno bylo přece uklizeno…

Tak zpět. Ještě kolem jedné je relativně čisto, na podlaze pár hraček. Chystám oběd pro děti a pomáhám jim najíst se. Pak připravuji věci k doktorce. Nemůžu najít kartičku pojištěnce. Určitě je v té krabici s dokumenty, takže hrabu, hrabu a nakonec všechno vytahuji. Kredenc je zaplavený listinami, ale na samém dně je kartička. Hurá. Oblékám děti a přebaluji Kačenku, která se povedlo dnes již čtvrté hovínko. Pračka doprala, ale raději vyrážíme, prší, tak třeba dnes v Poradně moc maminek nebude, co kdyby doktorka končila přesně.

Do prkýnka. Narváno, před námi je asi pět dětí. Čekáme dlouho, Kačenka na klíně, Kubík si prohlíží knížku. Pak si čekání zpestřujeme návštěvou lékárny a zakoupením vakcíny. Mají tam i automat na vodu, tak se Kuba pět minut věnuje pití. (Možná bych ho mohla pořídit i domů, třeba by konečně začal pořádně pít.) Jdu si popovídat s maminkou, kterou znám z MC. Říká mi, že dcerka měla ráno teplotu, teď odpoledne už 38. (Do prkýnka, dva týdny mám své děti téměř v izolaci, aby něco nechytily a mohly být naočkované a teď si donesou něco z ordinace? Tady teď přece mají být jen zdravé děti!) Je mi ale jasné, že bych se zachovala stejně. Přemýšlím, jak se nenápadně vzdálit, naštěstí Kuba se nebezpečně věnuje svému kočárku, tak musím jít zasáhnout. Po další půlhodině už pořadí nehlídám, asi jako vždy půjdeme poslední. Jdu vyškemrat nočník, protože s Kačenkou v náručí už čůrání na záchodě s Kubíkem nezvládnu. I tak to jde blbě. Kupodivu nás sestřička vyzývá, ať už zůstaneme v ordinaci. Jedním uchem slyším, že chlapeček před námi má asi virózu. Už je mi to jedno. Za chvíli máme za sebou úspěšně Kačenčinu prohlídku a dvě očkování s pomocí Kinder vajíčka (Kačence musí stačit pusinka, proto asi tak pláče).

Před domem potkáváme tatínka. Je tu dnes nějak brzo. Ne, to už je půl páté. Pomáhá nám s věcmi, házíme do sebe pár kousků vánočky. Ptá se, jestli tu byl řemeslník na tu myčku. Ironicky odpovídám, že ne a že třeba ještě přijde. Nadhazuji, že neprodleně potřebuji do lékárny a na poštu a dávám pokyny, co s dětmi. Někdo zvoní. Jo, je to ten řemeslník a radostně nám oznamuje, že prišiel pozapájať tu umývačku riadu. Kabát letí dolů a na parapet vytahuji vše z myčky, co jsem do ní zatím nastrkala. Kousků polystyrénu se zmocňuje Kubík a v košíku na příbory je odnáší do obýváku. Kačenka se mě odmítá pustit, tak ji další hodinu držím na klíně a protože jí nemůžu ohřát jídlo, dávám jí aspoň piškoty. Marná snaha, ožužlané je hází na zem, která se za chvíli proměňuje v lepkavou past. Kubík odmítá jíst cokoli a sleduje opraváře. Je zklamaný, že tentokrát nemá ani vrtačku, ani kleště na trubky.

Po hodině se stáváme majiteli funkční myčky a loučíme se s opravářem. Tomáše zanechávám se dvěma dětmi a jdu aspoň na poštu, lékárna je zavřená. Cestou zpátky se stavuji u kamarádky pro nádobí, které mi koupila, už jí zabírá místo. Na hromadu v kuchyni přidávám další balíček a horu talířů.

Kubíček si vzpomíná, že mu tatínek slíbil smontovat novou židličku. V domnění, že to nemůže tak dlouho trvat, se pustí do toho, pokud Kuba něco sní. Zatím se snažím vytřít a vysát kuchyň, takže vše, co ještě zbylo na podlaze se ocitá na kuchyňském stole. Jdu omrknout situaci v obýváku. Na prázdnou krabici se vrhla Kačenka, Kuba pobíhá s metrem a tatínek se snaží přišroubovat dvě části k sobě. Klade mi záludnou otázku, kolik opěradel má židlička mít, jestli to můžu najít. Beru návod, přečtu dvě věty, podívám se na připojenou tabulku a zjišťuji, že to taková sranda zase nebude. Ještě chvíli bojujeme se židlí a dětmi, až to táta ve čtvrt na devět vzdává a s lítostí oznamuje, že by děti měly jít spát. Bezva nápad.

Po tradičních rituálech v devět hodin všichni, kromě mě, spí. Přemýšlím, co udělat dřív. Začínám sprchou, pak uklidím v koupelně a vytáhnu prádlo z pračky. Hlavou mi bleskne spásná myšlenka. Zítra jde přece Kubík po měsíci zase do školky, takže vlastně budu mít spoustu času na úklid a nastudování návodu k myčce. Pouštím v TV Zoufalé manželky a alespoň pověsím prádlo.

Napsal/a: Sonča

Toto taky stojí za přečtení!

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Péče o první dětské zoubky

„Mléčné zuby stejně vypadají a narostou nové.“ Je to pravda, ale i přesto je potřeba se o už od

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Evakub

    Ani nevíš, jak Ti Sončo rozumím! Jak kdybych to psala já!

  • Petro, židličku jsme smontovali o čtyři dny později, když byla celá rodina doma. Samozžejmě opěradla tam byla blbě ,ale tatínek to předělal a dokonce na ní Kuba už sedí. První dny to vypadalo, že jsme vyhodili peníze, ale pak jsme mu vždycky, když na ni vylezl a slezl, zatleskali, tak se mu tam začalo líbit.

    Jo, myčka je úžasná. Nechápu, jak jsem bez ní mohla tak dlouho vydržet. konečně mám klidné večery (u nás se mylo nádobí jednou denně večer).

  • Sončo, fakt trefné :))
    jj, po takovém dni mi vytane na mysli to „okřídlené“ spojení „mateřská DOVOLENÁ“ :))
    Tak snad jsou děti po tom maratonu u paní doktorky zdravé – a to ostatní, no naštve to, ale já už si zvykám, že dokud budou děti doma, dokonalý pořádek nebude nikdy…

  • Petra Vymětalová

    Sončo,
    ale koukám že to nakonec dobře dopadlo 😉 máš myčku a ještě jsi viděla Zoufalé manželky, co víc si přát 😉

    Jak to vypadá s tou židličkou?

  • Padmé

    Sončo, nebude to tím, že jsi maminkou dvou malých dítek??
    U nás to často vypadá jako po výbuchu a nejen v devět večer 🙂 S tím si hlavinku nelámej :o)
    My máme jednu „oblíbenou“ hru: HLEDÁNÍ. Já hledám, ty hledáš, my hledáme …. a nikdo nemůže najít :-))))
    A nejlepší jsou dotazy typu: „Nevíš, kde mám …??“ ty vyloženě zbožňuju!
    A úklid – ten počká. Ještě jsem neviděla nepořádek, který by sám odhopkal do koše :-)))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist