Jsme početná rodina, s čímž se netajím, takže to o nás už většina ví. Do dnešního dne nemáme myčku. Když si totiž spočítám všechny náklady včetně toho, co stojí přípravky do ní, pořád jsme v plusu…
Jistě kdekdo z nás ví, že dětičky, dokud jsou malé a batolí se nám kolem nohou, chtějí nám se vším pomáhat, takže při práci v kuchyni jim dáváme třeba utěrku do ruky a jejich umělou mističku nebo lžičku, aby to utřely a ony to dělají s radostí a každý den to vyžadují. No jo, ale ve chvíli, kdy se z téhle zábavy stává povinnost, najednou se vše obrátí a ony přemýšlí, jak se z mytí, utírání či uklízení nádobí vyvléknout a to není jen to nádobí. Tím snad projde každé dítě. Některé si to vynutí, některé to podle rodičů nemusí dělat vůbec, jiné se s tím smíří. Většinou ale zaznamenáváme, že to nadšení batolete je dost otřeseno.U nás to nejprve „postihlo“ dceru, protože syn „bydlel jinde“ – byl v léčebně. Janinka si dávala židli k dřezu a učila se s mámou mýt nádobí asi v šesti letech. Bylo to drobounké stvořeníčko, štíhlounké (dnes by tomu jeden nevěřil, když se na ni kouká vzhůru). Zpočátku to bylo takové normální. Jenže dcerka je od přírody děvče vnímavé a hlavně sebeochraňující se od prací domácích (což sice při pěti bratrech vypadá nepřirozeně, ale je to fakt). Malý Jiřík měl právě to „pomáhací“ období dvouletého. Jenže byl dost nesoustředěný a sem tam mu něco upadlo. Proto jsme mu zakázali dávat do ručiček cokoli skleněného, aby to neskončilo krvavou katastrofou – na to je dodnes kadet. Jájina si z toho vzala ponaučení, že nebude muset dělat to, co zkazí. Svůj poznatek začala používat v praxi. Při každém mytí nádobí roztřískala nejméně jednu věc. Při tak velkém množství nádobí to nebylo nic složitého. (Jasně, že to složitější jsem myla ještě já a jí zbyly hrníčky, příbory a talíře a to ne vždy, jen po obědě.) Takže maminka ustoupila a myla nádobí sama. Jenže dětí přibývalo, práce také a tak se začalo uvažovat o tom, že děti musí pomáhat. A znovu začala anabáze s Jájou. Jako doma služebně nejstarší opět musela ke škopku. V té době jsme již měli druhého tátu a ten byl velmi trpělivý, citlivý, ale přísný.
Tak jsme během půl roku kompletně znovu vybavili kuchyň porcelánem a sklem a když to vypadalo, že načneme další kolo, naše dcerunka pochopila, že její snaha nikam nevede a nádobí přestala rozbíjet.
Jako další dítě k nádobí přišel Jiřík. To bylo jiné kafe. Ten zase tvrdí dodnes, že průšvih je nejlepší deviza k nicnedělání. Takže nádobí po něm bylo špinavé. Dodnes umývá nádobí tak, že napustí dřez a nádobí v něm jen vymáchá. Přemýval to nádobí několikrát, takže někdy končil před večeří. Nebyli jsme tak důslední – člověk ho nemůže denně držet u škopku, a tak jsme mu přeci jen to nádobí odpustili a dělal jiné práce. Je to od malinka dříč a tak mu zbyly takové ty „těžší“ práce kolem domu a tak.
Jeník, to je individualita sama – od narození. Nádobí mu sice nedělalo problémy, ale dneska se ho nedotkne, že je to práce pro ženské a že je to ponižování mužů. Je dobrý kuchař a od desíti let se točí kolem plotny a fakt mu to jde. Na učilišti jej chválí, vaří v jídelně učiliště a jediný problém je právě úklid kuchyně. Takže mé drahé já nejenže prakticky bydlí v základní škole, ale už se zabydluje i na učilišti synátora.
Petřík je dítě dosti nevýrazné, tedy až do loňského roku, spíš takový Ťulínek – Peťulínek. Věčně rozmazlovaný sestřičkou, takže občas to zvládla za něj (to už ovšem nádobí nerozbíjela, protože by musela přiznat, že jej myla ona). Dneska ho občas chytí uklízecí mánie a kuchyň se svítí jak nová, jindy chodím a sbírám pod jeho postelí nádobí, když zaznamenám, že půlka vybavení porcelánu a skla chybí – tedy není na co naložit jídlo tak, aby se všichni najednou najedli (stíhá to do tří dnů – jak, to nechápu).
Prcek, to je pohodička a klídek. Sice nádobí myje od oběda do večeře, a to prakticky všechno umyju během vaření a zůstane mu jen to, co je po jejich jídle, a prázdné hrnce, pokud nenaložím každému porci na talíř, aby si to jen hodili do mikrovlnky – to není rozmazlování, to je preventivní prostředek, aby měli všichni všechno, protože se občas stane, že brat bratru něco z jídla uzme.
Od té doby, co si mí kluci myslí, že jsou velcí chlapi a (jak známo – příklady táhnou) nádobí není jejich silnou stránkou. Zkoušela jsem to i tak, že jsem nádobí, které měli umýt, nechala několik dní v dřezu – ti rošťáci raději baštili z jediného taliře, než aby to umyli. Kdo podlehl? No máma, kdo jiný. Tolik sebezapření pro nic. Takže dneska, i když pohled na onu finanční stránku neměním, si přeji myčku. Není nad příjemné ráno bez nádobí ve dřezu (ne, že bych byla nepořádník, co večer neumyje nádobí, ale ten hlad mých drahoušků po nocích zaplňuje dřez nádobím).
Jasně, že to není jen takové, že se všichni na všechno vybodnou a matinka jen poletuje. To je spíš humorná nadsázka. S kamarádkou jsme to včera probíraly, protože má sedmiletého synka a sedmnáctiletou dívenku a bojuje s nimi i taťkou o to, jaké povinnosti a kdy a pro koho. Tak mě napadlo to sepsat, protože jsme se u té debaty dost zasmály.
Napsal/a: JanaOss
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Já se přiznám, že nesnesu kolem sebe neumyté nádobí. Všechno smývám hned po použití. Nádobí asi nemyje nikdo rád, mé kluky musím honit. Klidně pošlu 18letého syna umýt svůj talíř potřetí, když to odflákne. Handrkujeme se kvůli jednomu kousku třeba půl hodiny….. táta ho vždycky od všeho odháněl, že nic neumí a vše udělal za něj. Já však neustoupím, on to ví, ale zkouší to pořád.
Jolly,já myslela připomínku tvého manžela že máš dávat pozor,je mi jasné že zabití kvlůli rozbití je nadsázka:))) JanaOss to psala pro pobavení,což se jí ,myslím,povedlo a ne jako žádost o moudré rady o hromadějícím nádobí a organizaci domácích prací.Markéta
Abych řekla pravdu, napsala jsem to pro pobavení, ne aby mě někdo bral jako nemožnou hospodyni. Můj muž tehdy rozhodl, že dceři neustoupí a tak prostě ona musela přijít na to, že nebude z čeho jíst a mýt mýt nádobí prostě bude. Tak trochu je to samozřejmě nadsázka, ale v podstatě je to pravda. Trochu lehčeji podaná.
Také náš prcek měl svou úchylku- kterýkoli použitý popelník házel rovnou do koše. Za to třeba Jiřík kradl všude lžičky. U babičky, u tet, všude a já zase chodila v vracela je na dalších návštěvách. V rodině tím byl známý a tak se nikdo nezlobil a já si stejně pak před odchodem prohlížela kapsy, protože je – zmetek jeden – házel do mých kapes. To bylo, když byl batole, odnaučili jsme ho, ale rodina se léta bavila tím, jak JIřík přesunoval po rodině lžičky. Taky dokázal vzít lžičku u babičky, tu dát do dřezu tetě a vzít si zase jinou – většinou šlo o lžičku, kterou dostával nějakou dobrůtku.
A nádobí? Každý má jiný názor. Myčka je dobrá věc, aby se člověk nemáchal půl dne ve škopku, když má hodně nádobí. A děti, ty se naučily mýt nádobí a jen si kluci hrají na chlapy, ale nakonec stejně prosadím svou
Musím se přiznat,že když mi bylo 12 let a máma s bráchou odjela na týden pryč a nechala nás s tátou doma samotné hospodařit,tak jsem poctivě uklízela,vařila jednoduchá jídla,ale nádobí se celý týden kupilo na lince. Nakonec když se blížil mámin příjezd,dala jsem všechno nádobí do vany,napustila jí plnou vařící vodou a nechala odmočit.
Pro mě je mytí nádobí nejstrašnější domácí práce,takže máme myčku,i když teprve rok a opravdu si jí užívám a jsem za ní vděčná a hlavně tomu,kdo jí vymyslel:-).
Jani, napsalas to moc hezky, vykouzlila jsi mi úsměv na tváři. My patříme mezi rodiny, co MAJÍ myčku:-) ale není problém si vzpomenout na svá dětská léta, i když nás nebylo zdaleka tolik – jen já a brácha, a neustálé bitky o to, kdo to měl dneska umýt (většinou to byl on, kdo na to kašlal) a já pak večer těsně před máminým návratem z práce letěla ke dřezu (a nadávala jak špaček), abych udřenou maminku okamžitě ve dveřích nerozčílila. Však jsem si to na bráchovi pak vybrala nějak jinak:-)
My máme tři děti a přijdou o tu radost umývání nádobí po každém jídle, zato se ale učí dávat nádobí do myčky a pak ho sklízet a navíc v baráku je kupa takové práce, že o jejich zaměstnání ve jménu výchovy není nouze:-)
Souhlasím s Jolly,každá žena by si měla umět udělat pořádek v domácnosti,aby jí nepřidělávali práci.Myčka nic z takovou nevyřeší když tam nechá zaschnout na talířcích jídlo.Nebo má snad myčka ruce!.Nechápu,jak může někdo takto myslet,že myčka za mně vyřeší problém.Když má čas na pokec s kámoškama a dlabat jídlo tak určitě si najde i těch zminˇovaných 20 minut na umytí nádobí.
Nejdříve si udělat pořádek v sobě a potom poroučet druhým co mají a nemají.
Milá anonymní!Také reagujete na to,že by mně manžel zabil,to jsem si myslela pouze v mé hlavě a neříkám to před mým mužem nahlas,bohužel já píšu co na srdci to na jazyku.Nedovedu si to představit,abych nechala nádobí zaschnout to už je nezodpovědnost.Ten čas se musí prostě najít.Když zbývá čas na jinší tak těch 20 minut nikoho nespasí.Když už někoho učím mýt nádobí tak u něho stojím a dohlížím.Hold to jsou dnešní maminky,asi lehce nabyl lehce pozbyl.Mám jinší názory a vám se to může a nemusí zdát zrovna pěkné.Cílem klidné domácnosti je naučit každého,aby si po sobě umýval ten kousek nádobí a půjde to i bez rozbíjení.U nás to tak funguje již několik let.Přeji hezký a bezstarostný večer.
Ach,co jsem to napsala,myyyyyjici.Marketa
Zlobi me klavesnice,omlouvam se,ale musim reagovat.Mila Jolly,chapu ze ne kazdy ma schopnost vnimat nadsazku,odlehceni a vtip,me spise zarazi jak pises o reakci sveho muze a neprijde ti to divne.A neodpustim si dodatek ze asi vetsina lidi,autorku nevyjimaje,vi,ze zaschle nadobi se meje hure.Jeste jednou se omlouvam,vim ze se to musi hure cist bez znaminek ale nemohla jsem na Jolly nereagovat.Uf dela mi problem nesahat do hornich rad pro hacky,i kdyz vim ze tam nejsou.Zdravim mijici a tedy hlavne stale majici nejaky ten porcelan.:)))Marketa
Milá Jano!Máš pevné nervy co se týká toho,aby děti mohly rozbíjet nádobí,když pomáhají s nádobím.To bych asi nestrpěla a dítě by si mělo uvědomit,že každá věc něco stojí.I když jsou už nové sady porcelánu koupeny, tak bych určitě tímto neřešila.Já jsem mému dítěti dávala plastový talířek,aby nic nerozbil,protože peněz není nazbyt.Záleží na každém jak se k tomu postaví.Jinak dětem přeju hodně štěstí při umývání a málo rozbitého náčení.A co manžel na to,že se talířky rozbíjejí a potom kupují nové.Manžel by mě asi zabil a řekl by mi že mám dávat pozor.!!Nádobí umývat hned po použití ne až se nakupí tak to je pozdě,člověk pak nestíhá nic.Hezký zbytek večera.
Mobile Sliding Menu