Tak a je to tady. Potřebuju nové boty! Nevím proč, ale ty, co jsem nosila vloni, se nějak scvrkly. Taťka není doma, tak se podívám, co tam ještě mám. Musím využít chvilku samoty k prozkoumání botníku, tedy dvou botníků. Ten jeden je veřejný a ten druhý, no řekněme jako tajný….
Letmo pohlédnu na pejska a vzpomenu si na návštěvu kamarádky se štěnětem, tak tak, tak to bylo. Ale že Gándí byl šikovnej, vzal všechny botky samochodky do parády a co zbylo, jen pár pásečků a přezek, pak něco neurčitého. Šikulka jeden, ještě že to bylo až v posledním krásným teplým dni.
Pak přišel čas uzavřených botek a ty byly ještě v botníku hezky zavřený. Proto nemám žádný s pásečkem, tak dokoupím a bude to. Už mám i vyhlídnutý jedny jak letní nebe, tak krásně modroučký. Botasky, áááááááááá tady jsou. Nojo dcerka, ráda si je půjčuje, tak odpis a koupit nový raději oběma. Ale co bačkůrky, hned se podívám, jak si vedou.
Žádná sláva, tak taky na seznam. A jéje, nějak se to rozmnožilo, už tu máme 10 botičky, co se potřebuji, tedy NUTNĚ POTŘEBUJI! Ještěže dcerka je velká a udělá si inventuru sama. Špejlička si kupuje vše sám, tam jen ukáže účet a já platím. To by byla bolest nožiček!
Jdu nakoupit, penízky, taštička, raději dvě, ale zavolám kamarádce, ještě si i popovídáme cestou. Možná se unavené posadíme někde v cukrárně na čajíček a nějakým dortíčkem určitě nepohrdnem. Jo, odměna musí být! Aspoň tak si to vysvětlíme.
A jdeme, cestou probíráme všechno možný i nemožný, hlavně naše dětičky, taky máme celkem pět ratolestí a to je nějakých informací na výměnu. Jen dvě jsou doma, ostatní mají svoji rodinku, což značí o tři osoby více pro debatu.
V prvním obchodě jsem nenašla nic, co by bylo únosný na mé nožce, v druhém už ano, ale dát 1800 korun za sandále, sice ve velbloudí barvičce, bylo jen trochu moc. Další obchůdek, takový maličkatý a ještě se schůdkama nahoru do prvního patra, se vyplatil, mám první kořist, černé botičky. Jak pro Popelku. Dobře sedí, netlačí a cena dobrá. Jdeme dál, už nevím, kolikátý obchůdek procházíme, ale mám i pantoflíčky, ano ano velbloudí barvička.
Jsme unavené, tak si sedáme do cukrárny a probíráme naše dětičky. Maskujeme unavené nožičky, však taky nejsou už nejmladší. Letmo si vzpomenu na modroučké botičky. Popíjíme čajíček a baštíme „rakvičku“. Pomalu se zvedáme a jdeme pro modroučké botičky.
Na cestě se vynořil úplně nový obchod, který se teprve otevřel VČERA! Jů, to je parády, ovšem má to jeden velký problém, mé číslo je pryč! Co nevidím, botasky, málem jsem nekoupila botky na venčení pejska! Mám je, ale jen pro sebe, dcerka si koupí sama. Nějak jsem nenašla žádný vhodný mé dcery. No puberťák, co neni černý neni IN.
Pomalu jdeme domů, neb je skoro 18 hodin a krámky se zavíraj. Mám radost, nenakoupila jsem ani u jednoho trhovce! Poctivý krám, však jsem koukala na jméno majitele.
Jsem doma, vše odkládám a jdu si napustit čvachtadýlko na nožky. Dáreček od mužíčka. Ta úleva.
Mužíček kouká, hezký, mámo, moc hezký, tak to už žádný kupovat nebudeš. Nechávám ho při této myšlence.
Jdu uklidit svoji radost, ale co to! Vždyť botky mám, šatičky mám, ale co nemám, no co to asi je?Kabelka, taštička či jak jen nazvat tu potřebnou věc, ba přímo nutnost, kam si dám své poklady, své penízky, které dostanu od mužíčka, či nějakou tu mlsku, co kdybych se moc unavila. To mě naučil mužíček, říká tomu krabička poslední záchrany, jen obsah je poněkud jiný…….
Co teď, zítra usednu k botičkám a udělám inventuru v kabelkách, taškách, či jak jen nazvat pro ženu nutnou, ba přímo nepostradatelnou věc…..
Volá kamarádka, zítra si půjdu koupit botky, půjdeš taky?Usmívám se, to víš, že půjdu, však mám co kupovat. Pro jistotu jí neříkám, že potřebuji koupit nějakou taštičku, však to pozná sama. A třeba je chytřejší a koupí si vše najednou. Jo, skleroza bolí, říkala babička. A mě budou bolet nožky i druhý den.
PS – ovšem výrok mého mužíčka byl trochu silnější. Jo, mamko, jen si vem bílou igelitku a máš hned taštičku ke všem těm botičkám, střevíčkům, pantoflíčkům……….
Jo muži, ti mají vše hned vyřízeno.
Napsal/a: Kasparek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Jo boty a kabelka, které k sobě ladí, to je důležitý. Já si takhle kdysi koupila béžový botičky, za dva roky jsem si koupila potřebnou kabelku, komplet parkrát využila, pakj přišla zima, na jaře se těším jak využiji tu správnou kombinaci a hle, botky ne a ne najít a už to trvá druhý rok. Asi u nás řádil nějaký skřítek, holt musím nyní sehnat zase příslušné botičky.