Když před nedávnem převzali můj text o mém synovi a cvičení Vojtovky do tištěného časopisu „pro maminky“, nadepsali ho „Slovo má internetová maminka“. Dost mne to urazilo. Jsem snad nějaká virtuální internetová bytost, co kromě adresy svého blogu, e-mailu a přezdívky nemá žádnou identitu? Jsme my, maminky s přístupem na internet, co píšeme své názory a zkušenosti na i-diskuze z jiné, internetové, planety? Jsme snad jiný živočišný druh, že je nutné nás takto označovat?
Ale později jsem si to připustila. Ano, jsem internetová maminka. Na internetu hledám všechno: recept na nedělní oběd, adresu nejbližšího bankomatu, ordinační dobu lékaře, nejrychlejší spoj MHD, on-line slovníkem si překládám pro mne nečitelné lékařské zprávy našich dětí.Ale hlavně mi internet nahrazuje nedostatek sociálních kontaktů na mateřské dovolené. Píšu si e-maily s lidmi, které jsem nikdy neviděla a možná nikdy neuvidím. Na i-diskuze píšu věci, které jen tak někomu neřeknu, a přitom si je tam může přečíst prakticky kdokoliv.
Sejít se s někým osobně je pro mne kvůli dětem často velmi problematické. Ale v době jejich spánku můžu být s lidmi v kontaktu alespoň přes ICQ nebo Skype. Vzhledem k manželově pracovnímu vytížení toho spolu víc probereme přes den přes ICQ než si toho stihneme říct večer, až přijde z práce.
Mé kamarádky se o mně dozví víc z mého blogu, než jim zvládnu říct osobně. A platí to i o mé matce.
Internet mi především pomáhá dozvědět se víc o diagnózách našeho nemocného syna. Internet mi dává možnost získat kontakty na jiné rodiče postižených dětí, takže můžeme sdílet zkušenosti, dává mi možnost získat kontakty na lékaře, specialisty, na poskytovatele sociálních služeb. Jenom díky Internetu jsem se svým synem absolvovala už tolik různých terapií.
Potkala jsem se s maminkou, která má o rok staršího, podobně postiženého syna jako my. Nevěděla o lázních, do kterých my jsme za dva roky stihli jet už dvakrát, nevěděla, že může chodit na hipoterapii, nevěděla, že může získat asistenta. To všechno jenom proto, že nemá přístup k internetu, k informacím.
Píšu na svůj blog http://dmo.blog.cz náš příběh o životě s postiženým dítětem, abych splatila svůj dluh. Co jsem z internetu získala, chci alespoň částečně vrátit zpět. Vždyť, aby se dalo na internetu cokoliv najít, musí nejdřív existovat lidé, kteří píší a zveřejňují.
Přístup k informacím nám může pomoci vyrovnat se s postižením syna nebo dcery. A to není málo.
Internet by měl být pro rodiče postižených dětí zdarma na poukaz od zdravotní pojišťovny.
Přeju všem matkám postižených dětí, aby o sobě mohly prohlásit: „Jsem internetová maminka.“
Napsal/a: Žlababa
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Žlababo, možná to běžná praxe je, ale v pořádku to rozhodně není. Kdyby použili jen pár vět z tvého článku např. pro doložení nějakého vlastního tvrzení, tak by to bylo v pořádku, ale převzít celý text bez svolení původního autora je v rozporu s autorským zákonem.
Není to tak dávno, co jsem musela řešit pár článků zde na VD, v kterých byly použity věty z článků na totéž téma z jiného webu. V našich článcích bylo vždy jen pár vět s obecnými informacemi, ale byl z toho hodně nepříjemný (a hodně dlouhý) telefonát a několik neméně nepříjemných emailů.
Je mi jasné, že na nějaké tahanice nemáš náladu. Ale možná by stálo za to ještě jednou jim napsat aspoň v tom smyslu, že tě nezajímá, co je jejich běžná praxe, ale že víš, že to, co udělali, je v rozporu s platnými zákony. Plus bych připsala to, co píše Sonča – když pisatelkám dopisů dávají dárky (a ty texty jsou většinou podstatně kratší), nebylo by od věci alespoň nějak ocenit i toho, kdo jim naplní celou stranu.
… a třeba se s nima nakonec i dohodneš na nějaké pravidelné a honorované spolupráci 😉 Myslím, že za zkoušku to stojí.
Sončo, odepsali mi, že to je běžná praxe. Že když se uvede zdroj, je to tak v pořádku. Já se v tom nějak nevyznám, a nemám čas ani energii řešit takové věci.
Trochu mimo téma, můžu se zeptat, jak to dopadlo s časopisem Máma a já? Omluvili se ti nějak za publikaci nebo ti alespoň něco dodatečně poslali? Narazila jsem totiž na celostránkový „úryvek“ ve slovenské verzi časopisu, kde byl pouze odkaz na tvůj blog. Vím, že pisatelkám dopisů zasílají věcné ceny, tak jsem zvědavá, jestli poděkovali i tobě, když ses jim postarala o celou stránku ve dvou časopisech.
Ahoj žlababo ta internetová mama sedí jak na tebe tak i na mě. jen s tím dítětem to máš asi horší já mám na štěstí děti zdravé a obdivuji maminy které to s nemocnými dětmi zvládaji já bych měla asi strach o takové dítě pečovat
Mobile Sliding Menu