Pravidelně, když jsme doma něco hledali a nemohli najít, z legrace jsme říkávali, že nám doma zase řádí ten němec, co schovává věci. Ano, Alzheimer. Ovšem to jsme ještě netušili, že takové roční dítě ho zdaleka překoná…
Asi čtyři dny jsme postrádali slánku. Pak se záhadně objevila schovaná ve skulině za vysavačem. Opět s kostičkou lega.
Mimochodem kostičky lega máme rozmístěné všude po bytě. Při obouvání ji objevím v botě, další leží vedle friťáku, pak zas v šuplíku s různými dokumenty a složenkami. To je prostě vizitka typu „Byl jsem zde, Fantomas…“ 🙂
Nejdéle jsme hledali anténku k připojení na internet. Ani ne 5 cm černé umělé hmoty jsme neviděli skoro 14 dní. Když už jsme to prostě vzdali, jakoby náhodou ji ten malý škodolibec vytáhl ze skulinky v zadní části reprobedny.
Dalším oblíbeným místem se stala záchodová místa. Těch nových rolí toaletního papíru, které jsme vytahovali, bylo nepočítaně. Jednou jsem lovila klíče od bytu a jednou od auta. Centrál naštěstí funguje. Zatím… Jenom čekám, kdy je jednou prostě spláchnu… 🙂
Pochopitelně když se ho ptám a žádám ho, aby mi tu konkrétní věc našel a předal, dělá jakoby nic, nasadí výraz pokerového hráče a něpanimáje, don´t understand, nicht verstehen, zkrátka nerozumí… Absolutně nechápe, co po něm chci. Skoro jakoby říkal: „Jak tě to, maminko, mohlo vůbec napadnout, že JÁ bych TOBĚ nebo TÁTOVI něco schoval?“ Jo, tak to je náš andílek… Nepomáhají ani lákadla ve formě piškotků. Teda piškot samozřejmě neodmítne, ale fakt neví, netuší, kde by se něco mohlo skrývat… 🙂
Každopádně doufám, že se blýská na lepší časy. V posledních dnech mě totiž mile překvapuje svojí reakcí na mé prosby a otázky. „Zavři dveře, prosím.“ A ten patnáctiměsíční prcek se na mě podívá, přeměří si mě a pak jde a zavře je. „Přines mi, prosím, ten katalog. Ano, přesně ten, co jsi před chvílí odnesl. Dal jsi ho na židli.“ A ten sladký trpaslík jde, u židle ještě předvede krátkou taneční kreaci, to asi aby mi dal najevo, že nebude mé příkazy plnit okamžitě a střelhbitě. On je přece taky osobnost. A pěkně svéhlavá. 🙂 A pak katalog vezme a přinese. „Kde máš hrneček? Kam sis odnesl džusík?“ Se zděšením v očích se rozhlíží a vyráží hledat. Za chvíli se vítězoslavně vrací ze svého tažení i s vítěznou trofejí.
A tak nešetřím chválou, jaký je šikulka a on radostně tleská. Sám sobě. Protože on přece šikovný je a moc! 🙂 Tak snad se skutečně blýská na lepší časy a najde mi na moji prosbu už dlouho ztracený a stále nenalezený balzám na rty a hrací karty.
A prosím, neberte mi můj (zcela jistě naivní) optimismus… 🙂
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (23 vyjádření)
Jupíííí, klíče jsou na světě! 🙂
Hani, Toník je hodnej… 🙂 Ten můj malej škodolibec neřekne, neukáže, jen dělá profesora Horáka… 🙂
Babofko, to jsi docela klidná, já už bych nechala vyměnit zámek než se bát, že někdo v noci přijde. Tedy nechci Tě strašit. A ptala ses Adámka, jestli neví, kam je dal?
U nás se taky věci ztrácí, ale někdy Toník ví, kde jsou. Hledala jsem dřevěné kostečky z vláčku a Toník ukázal na svoje bříško – měl je pod tričkem 🙂
Quen, volala a prý klíče ani v kufru s nářadím, ani v brašně s papíry, nemá. Tak jen doufám, že je opravdu nemá a že je někomu výhodně „nestřelil“.
Snad někde doma vyplavou… Už ale fakt nevím, kde hledat… 🙁 Inu, zlatíčko… 🙂
Babofko, už jsi tomu plynaři volala? Jak to dopadlo?
Musím se s vámi podělit o nejnovější kousek našeho šotka… Od včerejška postrádám své klíče od bytu. Prozkoumala jsem všechna „oblíbená“ místa, našla spoustu jiných věcí, jen klíče nikde… Poslední možností je, že je ukryl do kufru s nářadím pana plynaře, který byl u nás včera na opravu kotle a kterému velmi snaživě pomáhal vynávat a zase uklízet nářadí… Uf… 🙂
Ájíku, no nejsou skvělí? :-))))
Babofko – dobrýýýýý :))) Nemáme stejné děti? 😉 CO a KDE my všude po baráku nacházíme… tahají, nosí, schovávají… je s nimi legrace 🙂 Když bylo našemu Domčovi asi 15m, přišla na návštěvu sousedka – jen na chvilinku… Odcházela až po dvou hodinách – hodinu jsme strávili hledáním jejích klíčů – naše sladké neviňátko samozřejmě absolutně nerozumnělo tomu, co po něm chceme (i když jinak rozumněl velice dobře všemu 🙂 – klíče jsme nakonec našli v odpadkovém koši, plném – a úplně na dně 🙂
Babofko, moc jsem se u tvého článku nasmála a samozřejmě jak jinak 🙂 neomylně ve všem poznávala i našeho syna. Už to není sice tak často jako dřív, ale teď si zase potrpí na drobné nástrahy typu špičaté dopravní značky z autodráhy v naší posteli a tak … 🙂 Jo a půlku dřevěných puzzlíků se zvířátky jsme hledali rok. Naděje jsme si dávali rekonstrukcí doma a jeho kompletním vystěhováním, ale ani při tom jsme je nenašli. Tuhle záhadu už asi nikdy nevyřešíme 🙂
Jo a ještě jsem si vzpomněla: před pár měsíci jsem si koupila pět párů ponožek. Vojtíšek se mi nabídl, že mi je odnese do skříně. Běžně si věci do skříně uklízí, tak jsem nepojala podezření. Za 2 týdny jsem našla první pár, za měsíc druhý a třetí, čtvrtý jsem našla těsně před porodem a pátý mi pořád ještě chybí :-)))
Tak přesně na takovou schovávanou si hrajeme taky. Našemu malému už bude 14 měsíců a všechno co je v bytě nového,nebo to není uklizené a je to na neobvyklém místě, tak to vezme a někam nese. Už jsem ho několikrát přistihla jak nese mobil některého z bratrů do koše(mají si ho uklízet!). No a tak nás postupně učí dávat vše na své místo. Ten toaleťák také rád rozmotává a pokaždé když jdu na záchod, tak mně ho hned utíká utrhnout.
Jednou se nám ale stalo u nejstaršího syna(byly mu asi 4 roky), že nám takhle schoval 25 000,- Kč. Tak to zrovna sranda nebyla. Dnes už bývalý manžel je nechal ležet na stole a já měla za to že je uklidil. Když si pro ně za pár dní šel automaticky na místo, kam je měl uklidit, tak tam nebyly. Nedokážete si představit, kde všude jsme hledali. Dokonce jsme vyklidili i mrazák. Vládík si samozřejmě vůbec nepamatoval že by je někam dal. Peníze byly v obálce, tak ani nevěděl že tam jsou. Po asi týdenním hledání jsme je našli v pouzdru na videokazetu. Samozřejmě obálka byla pokreslená, jak si na ní Vládík před tím než jí uklidil ještě maloval. Potom si i vzpomněl,že tu obálku tam dal. Tak to byla asi největší naše ztráta díky děťátkovi. Ale nakonec to dobře dopadlo.
Jo, to oni pomáhají, šikulkové:-)
Pamino, dveře umí jen zavřít – zabouchnout, na kliku samozřejmě taky ještě nedosáhne. Někdy se ale děsím okamžiku, kdy vyběhnu jen na chodbu a malý za mnou zapráskne… 🙂 A klíče mu záměrně na hraní nedávám, ale často si je sám vezme ze skříňky, kde jsou položené. A jakmile zapomenem zavřít dveře do koupelny, už je tam, otevře si poklop u WC (záměrně kvůli němu zavřený, ale už se ho naučil zvednout) a už tam sází na co přijde… 🙂 Vždyť my tam taky házíme a „uklízíme“ věci, ne? Zbytky jídla, vlasy z hřebenu, toaletní papír… A když se nám snaží „pomoct“, nám se to nelíbí… 🙂
Hm, Babofko, tak to máte dobrý, že aspoň víte, kdo to schovává! U nás v předsíni záhadně zmizel z poličky, kam Jenda nedosahne a téměř šestiletý Emil ani osmiletý Jakub už na schovku tohoto typu nehrajou (ty tak ještě nějaké sladkosti nebo šroubováky na své vynálezy). Začínám si myslet, že máme v předsíni Bermudský trojúhelník, protože takto podivuhodně zmizela před časem i přes metr dlouhá lžíce na zouvání koupená v Ikee!;-) Tak opravdu nevím. Že by příbuzní, co chodí na návštěvu, trpěli kleptomanií?!:-)
Co se týká klíčů, ty už dětem půjčuju jen se zostřeným dohledem a rozhodně ne v blízkosti kanálů apod.. Kamarádka mi vyprávěla, jak našla klíče od domu, co půjčila na hraní svému prvnímu synovi(má 4 děti, stihla se poučit:-)), po půlroce v peřiňáku:-)))
Babofko, jak tvůj syn zavírá dveře? Já si to u Jeníka 16měsíčního nedovedu představit. Prostě nemá šanci dosáhnout na kliku. Zase mi šikulka dovede jako tajný agent naprosto suverénně otevřít mrazák a ta pojistka Chicco, co na něm je a co jeho bráchové zvládli až tak ve 2,5 roku je úplně k smíchu(taková kytička, co se musí otočit a pak teprve otevírat)…Děsím se, kdy se otevře vrátka na schody, už ví velmi dobře kde…
Teď mě tak napadá, že já vždycky něco hledám (a ne jednu věc) po návštěvě babičky. Moje mamka, když neví, ukládá věci na podobná místa jako já. Ovšem manžova máti – tož ta je fakt vynalézavá. To ani manža pak nemůže nic najít…
;o)
No, já to u holčiček nějak neznám.
Já si ale pamatuju na synovce – byl u nás jednou, když jsem slavila s kamarády jedny své pubertální narozeniny. A hodinu po oslavě nemohla najít polovinu dárků…
A to jsem ani nezaznamenala, že by mi šmejdil po pokoji…
Byly mu asi tři nebo čtyři roky.
taky to zname ale už jsme měli 4 roky a tak už nas to opoušti ale taky to bylo a ještě čas od času je kolik věci skončilo v popelnici než jsme přišli na to že odpadkovy koš je skovka ale jak jsme na to přišli tak naše skovky se rozmnožily do neuvěřitelnych rozměru nejen že skovavala nadobi z kuchyně ale pak začala svoje oblečeni když se vyslukala na koupani nemohla jsem najit ponožku dale spodni kalhotky nějaka trička i punčochače větši množstvi kapesniku a tak dale po par tydnech někdy i dele jsme vše našli ale někdy pozdě už nam to bylo male něco bylo skovano v dětske kuchynce v hrničkach něco ve stavebnicich a dokonce i v popelařskem autě a vrcholove čislo bylo když jsem se rozhodla uklizet jeji šuplíčky v psacim stole chtěla mět taky psaci stul jako jeji setra ktera už začala chodit do školy tak ma každy svuj vrchni šuplik byl s promnutim k tbliti naš tatinek ji dovolil nosit občas šnečky ktere potom odnese na balkon a co myslite že tam bylo dva ěneci ale ti velci mezi nima par kamenu a tak zaslintanej šuplik a v rohu jeji spodni kalhotky a ponožka a kupa haribaku a ja si řikala že to ma nějak rychle snězeno – bylo mě vysvětleno že to obečeni maji od toho aby jim nebyla zima a haribaky aby neměli hlad -ale naše skovky nekončili občas sme nemohli najit učebnice do školy a nějaky ten sešit a žakovskou po par dnech vše přišlo na svět par obrazku vymalovano ale bylo na světě
:-)))) já nemůžu najít klíč od špajzky:-(((( takže otvírám tu příborákem,tu lžičkou…. řekla bych že s věkem je miničlovíček vynalézavější..moc se netěš na lepší časy:-)))
K
taky to mám doma stejné.. A taky mám pár věcí, které jsem delší dobu nenašla… teď třeba hledám průpisku, které mamagnet…a tak ji normálně mívám připnutou na ledničce, aby byla po ruce… No, nevím, kde se tak asi mohla zatoulat… 🙂
A ej pravda, že já skrýše malého už docela znám, i když stává se samozřejmě, že překvapí něcím novým (to bych jinak nehledala tu prupisku, že)…
Ale legrace byla, když něco schovával na návštěvě. Přijeli jsme třeba od babičky a ona volala, že nemůže najít klíč od skříňky…., nebo jsme byli u tchánovců a oni najednou enměli žádný ovladač… Ještě, že znám toho našeho šmudlu a hned sjem je našla.. Měl totiž období, kdy všechny ovladače schovával vždycky pod křeslo, enbo pod gauč… No, schoval je tam i babičce a dědovi 🙂
Jo jo, se skřítky je zábava… 🙂
jeee, to znám, ta naše bambulka ještě ani nechodí, ale schovat toho stihla už dost, převážně pod postel, nebo za TV, klíče, brýle, propisky, tedy hlavně věci, které bych jí nikdy do ruky nedala, ukládám je hoodně vysoko, a stejně mizí. Tak si myslím, jestli jí s tím nějaký ten skřítek nepomáhá (((-:
Mobile Sliding Menu