Dva rarášci aneb radost všedního dne

Rubrika: Jen tak

1023721_amiraliNa těch maličkých dětech něco je. Něco nevinného, sladkého, co Vám vykouzlí úsměv na rtech i přesto, že jste unavená, nevyspaná a hlava vám jde kolem.
To něco nevinného se stalo i mně.
Totiž, i malá příhoda s dětmi v nás může zanechat hlubokou stopu a radost všedního dne.
Stejně tak jako se to stalo mně v tomto malém příběhu. Snad vykouzlí úsměv na tváři i vám.

To jsme tak jednou byli v supermarketu a manžel si prohlížel repliky autíček. „Ale no tak, kup svému synovi taky jedno, podívej, jak se na ně třese,“ řekla jsem a ukázala na synka v košíku:
„drrrrrrrrrr, toto, drrrrrrrrr“ jako by mě synek slyšel. „Tak jo,“ odpověděl mi manžel a vybírali spolu.
„Já chci taky!!!“ to se ozvala dcerka. Jasně, jak má něco jeden, musí mít i druhý, to je daná věc, jinak by si šli po krku.
„To víš, že ti táta taky vybere, anebo si běž vybrat sama,“ sdělila jsem dcerce. Synek už držel krabičku s malou replikou černého autíčka a dcerka jak jinak, než se na holku patří, vybrala si pro sebe červené.
„Já mám červený heč a ty máš černý…“ ukazovala dcerka bratříčkovi a ten jen „drrrrrr, a drrrrrr“ pusinka naducala tvářičky z kterých se to drrr linulo jako z náklaďáku a jezdil s krabičkou po košíku.
U pokladny jsme posléze zaplatili a šli dál. V košíku bylo najednou jakési nedefinovatelné ticho a tak mrknu dovnitř. Synek se snaží vytáhnout autíčko z krabičky a kupodivu se mu to i daří. Krabička záhy letěla z košíku ven, protože je to věc nepotřebná a potřebnou věc – tedy autíčko – držel v ruce a mlátil s ním o košík. Jeho pusinka dělala pořád drrrr tak dokonale, že mu škraničky lítali nahoru a dolů. Bylo mi tak krásně dětinsky do smíchu, že jsem se neudržela a koutky úst mi cukaly. Najednou pláč, strašný křik a synek nalepený na straně košíku, ruce volně ven a „drrrrrrrrrr, toto, uaaaaaaaa drrrr, toto uaaaaaa“, jeho autíčko bylo pryč.
„Co se ti stalo, co se děje, udeřil ses, co je?“ začala jsem plašit, nevědouc, co se najednou stalo. Velké slzičky kapaly synkovi z tvářiček, byl nešťastný a stále opakoval svoje.
„Aha ty nemáš autíčko, kde máš autíčko, kde je drrrrrrr?“ ptala jsem se a rozhlížím se všude kolem. Najednou vidím dcerku, jak nese černé autíčko a podává bráškovi. „Na“, říká a dává mu ho do ručičky. Okamžitě je klid a na synáčkově obličejíčku je zase úsměv.
Večer jdeme spát. Synek pořád nechce usnout. Vstává z postýlky, pevně se drží šprušliček a něco hledá. Dávám mu hračky, ale evidentně je nechce. Vzpomenu si na scénu s autíčkem a odbíhám pro něj. Když mu dám autíčko do ruky, okamžitě je klid a syn uléhá. Přikryji ho a ještě než jdu později spát já, vidím, že své autíčko drží pořád v ruce. Kouknu na dcerku, autíčko už dávno nemá, objímá ve spánku svou nejoblíbenější panenku Nanynku. Jsou tak rozdílní, jsou to bratr se sestrou a každý tíhne k tomu svému.
V mých očích vypadají jako dva kouzelní skřítkové. Dávám jim letmou pusinku, pohladím po hlavičkách a popřeju Dobré noci.
Ráno se ze skřítků zase stanou rarášci a vše začíná nanovo.

Každý den zažívám se svými rarášky kouzelné chvilky, které mi na rtech vykouzlí úsměv. Každý den se stávám, aspoň duší, tím malým dítětem. Dokáži se proto radovat i s obyčejnýchi příběhů všedního dne.
Určitě to máte se svými dětmi také tak 🙂
Pochlubte se…

Napsal/a: bioviruska

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Lžičenka

    Jůůů, my takhle chodili asi rok s lopatkou v ruce (asi vyvažoval první krůčky 🙂 )a nesměli ji nikde zapomenout. A já nakonec byla ráda, že s plnou rukou neopatlává a nebere, co kde potkáme… a vždycky jsme byli připraveni na kdejaké „pískoviště“ 🙂 Teď u nás vládnou taky autíčka a je nutné na spinkání vždycky několik vybrat… a s prázdnou rukou na procházkách sebere co vidí 🙁

  • marika81

    Biovirusko, nádhera, díky tobě se začínám těšit, až mi to začne dělat můj Jeníček, to brmbrmbrm:) Auta už chytá a naučil se i s němi lozit po čtyřech, což mi cukalo koutkama úst, je to tak nádherný:)
    Zrovna dneska, manžel je sběratel modelů aut BMW, dal dětem na hraní dvě velká auta této značky, Dcera chtěla to největší, no a Jendovi zůstalo to menší, malý si s ním dnes hrál, nejdřív jsem našla SPZ na zemi, pak nárazník a pak koukám na zem a říkám si, co to je? Zohnu se a kolo, nejde vrátit zpět, je zlomené, musela jsem se usmát a opět se začít těšit na to, až můj klučina začne autíčka rozebírat:)
    Dcera si ho chytře schovala do pokojíku, protože bratříčkovi nadává, že je všechno ocumlaný, takže tudy cesta nevede.
    Jj jsou roztomilý, každý jiný a proto je tak strašně miluji:)
    Musím ti dát bodíky, úplně jsi mě dojala:)

  • Biovirusko, úúúúplně jsi mi připomněla našeho Jeníčka 🙂
    (tedy, pokud je oblíbená, resp. nová hračka, tak všechny, ale nejvíc mi asi utkvěl v hlavě právě Jenda) Vloni mu manžel přivezl se služebky autíčko z pohádky Cars – Bleska. To je u nás favorit č. 1 už dva roky. Chodil s ním pořád – ani na chvilinku jej neodložil, spal s ním, když jej na dva dny někde zapomněl, pořád se vyptával a hledal. Za ten rok se rodinka jeho hrdinů z tohohle filmu rozrostla, takže když jdu večer do postele, nejdříve mu všechny vytáhnu zpod hlavy (má je srovnané na polštáři a spí namáčknutý v rohu 😉 ). Pokud zapomenu, budí nás v noci rány, jak autíčka postupně padají – prostě miláčci 🙂
    jj, jsou to ty nejkrásnější chvilky s těmi našimi miláčky…. krásný článek 🙂

  • Lien

    Tak mě si se trefila do noty, zrovinka dnes jsem na ní koukala, jak cape po pokoji, třepe ručičkama a říká dej, dej, dej, a přemýšlela jsem, jestli si každá maminka myslí, že její dítko je to nejroztomilejší, nejkrásnější, asi ano.

  • hannah58

    Toto byly ty nejkrásnější chvilky, co nám mohl život přinést.

  • HANINA25

    Hezké,takové milé a je z toho cítit veškerá láska kterou k nim máš.
    Zcela mě Tvé vyprávění vrátilo o 19let zpátky,kdy jsem toto prožívala,ale opačně-první kluk,druhá dcera.
    Na koci čtení mi přišlo strašně líto,že to tak rychle uteklo.
    A tak Ti „radím“,vychutnávej každým okamžikem tyto nádherné chvíle,než se naděješ budou pryč.
    Přeji Ti mooooooooc takových kouzelných chvilek.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist