Divné síly – jak jsem se k nim dostala a co mi přinesly

Rubrika: Jen tak

700951_faceUž jsem na sebe prozradila, že jsem v sobě objevila nejednu „divnou“ sílu. Všechno se objevilo, nebo jsem na to začala přicházet, až v době, kdy už byl rozvod s prvním mužem na spadnutí. Také jsem se radila s jednou takovou dámou a ta mi řekla, že určité věci zůstávají skryté, dokud je člověk nezačne potřebovat nebo sám nezažije něco, co s ním pořádně otřese…

No a mé první manželství, to byl několikaletý otřes. V té době jsem se oklepávala z domácího násilí a začínala se učit žít sama jako svobodná osobnost, sice s pěti dětmi, ale volná.
Pomalu jsem přicházela na to, co všechno umím a hrozně mě to všechno mátlo, neboť jsem vychovávaná přísně přízemně. Nikdo u nás na něco takového nevěřil, lidé na Ostravsku jsou lidé pragmatičtí a praktičtí, i když přátelští a citoví.

Tak jsem tedy začala používat, co mi příroda nadělila. Nikdy nikde jsem o tom nemluvila, vlastně jsem tomu ani nevěřila. Hodně mi pomohl druhý muž, který takovým věcem věřil a také měl určité schopnosti. Jako pár jsme byli v podobných věcech naprosto sladěni. Dokonce i v běžném životě. Jeden věděl, co udělá druhý, když jsme měli vystoupení nebo jen tak hráli u ohýnku na nějaké sousedské zábavičce, zpívali jsme vždy ve dvojhlase nebo duo. Nestalo se, abychom to zkazili, prohazovali jsme si hlasy, jak nás napadlo, oba jsme měli veliký rozsah (on od tenorových variací až po svůj basbaryton). Když spustil neznámou píseň pro mne, já jakoby mi někdo psal slova před očima. Bylo to zajímavé a takové spojení je ani ne tak vynikající, jako pořádná fuška, ale manželství to bylo dobré a on byl dobrým otcem i mužem a přítelem.

Když jsme spolu začali chodit, jak jinak – věštila jsem si, jestli z toho něco bude a tak – no, jako malá holka, nechtělo se mi věřit, že bych měla ještě takové štěstí. Vyvěštila jsem si jen tak mimoděk, že spolu budeme sedm let a zemře na následky havárie. A co čert nechtěl, i když jsem si tenkrát ještě vůbec nevěřila, přesně se to splnilo – bohužel.

Díky svému muži jsem přišla na to, že mám nějaké ty léčitelské schopnosti. Měl několik známých, se kterými se o takových věcech bavil, a jednou jim vykládal i o mně. Já tyto lidi nikdy nepotkala a nevím proč, jinak jsem všechny jeho známé znala a stali se našimi známými. Bylo mu řečeno, že mám schopnosti, o kterých bych si měla něco přečíst, abych je uměla používat a neubližovala sama sobě. Přinesl mi takovou podomácky vyrobenou knížku a ještě další sešitky. Já nejsem čtenář nějakých příruček a encyklopedií, takže jsem to přeletěla letem světem, ale některé věci mě zaujaly, proto jsem si je přečetla pozorně. Konečně jsem pochopila, že to, že vidím stíny kolem lidí- něco jako obal kolem nich – není vadou mých očí, ale prostě vidím to, čemu se říká lidský obal, aura, energie, kterou vyzařuje. Přiznám se, že v podobných věcech nejsem příliš důsledná, takže jsem nic nestudovala, ale nedalo mi to a vyzkoušela jsem to a ejhle, ono to funguje. Viděla jsem, co popisovali – tedy já to pak spíš zkontrolovala. Student jsem opravdu velmi nedbalý. Něco málo jsem se naučila používat a prý díky tomu můj muž přežil celých sedm let – spíš celý rok po havárce, která mu měla být osudná a která mu do hlavy přidala ještě jednu cystu, kterou pak včas nenašli, a proto zemřel.

Když ležel na ARO, děly se divné věci. Dokud byl v komatu, mluvili jsme spolu, když se probouzel, přišel mi to říct. Celé martyrium trvalo od začátku června do půlky října. Nikdo nevěděl, co s ním bude, jen já věřila, že to zvládne. Doktoři byli udivení tím, jak je silný, a že se neprojevují příznaky jako u jiných pacientů. Každý mi tvrdil něco jiného o jeho mozku a já věřila, že funguje přes přesvědčování, že jeho mozek nevydává signály. Umřel až druhý den ráno po tom, co mě něco vyhnalo v noci na procházku a přemýšlení o tom, jestli má smysl všechno tak, jak to je. Ta otřesná bezmoc a nevědomost, co bude, byla hrozná, deptalo mě to strašně. Tu noc jsem se, aniž jsem věděla proč, s ním rozloučila. Ten poslední týden jsem proti své vůli přemýšlela o tom, že jsem v tom vztahu, byť mi vyhovoval, byla jako v kazajce, sevřená, nevolná a tak nějak se do toho zamotávaly všechny věci, které jsme museli stále řešit – tedy ty okolní, bývalý muž, tchán, bydlení atd. Nakonec jsem se s ním rozloučila a šla jsem domů a spala. K ránu mě něco probudilo. Slyšela jsem ho, jak na mě volá a pak se rozloučil a jako by se vzdaloval. Poslední slabiky jsem už sotva slyšela. Usnula jsem.

Ráno jsem vstala a cítila se dobře – až moc po takové noci, a vydali jsme se s malým, tehdy čtyřletým prckem na nákup. Vrátili jsme se a švagr mi řekl, že je manžel mrtvý. V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Následně jsem doslova prospala celé tři dny, tehdejší přátelé mě s dětmi odvezli k sobě a já se přemisťovala z křesla, kde jsem prospala celý den, do postele, kde jsem spala celou noc. Pak už to bylo dobré. Sice jsem šílela smutkem, ale konečně všechno skončilo a já byla volná a proto jsem se možná cítila ještě hůř. Všechno se srovnalo a čas rány zahojil.

Jenže švagr, o kterém jsme si mysleli, že podobným věcem nevěři, přišel s tím, že seděl na mašině (mašinfíra), usnul a když se probudil, věděl, že jel daleko, že s ním byl brácha a světe div se, v mašině chyběla nafta. Tak nějak jsme to prošli ze všech stran a nakonec jsme zkonstatovali, že jeli do „la rošel“ (nevím, jak se to franc. město píše). Tam jsme totiž s mužem našli jeho strýce, po kterém byl a kterého neviděl od dětství. Přesně jsme prošli trasu a všechno a souhlasilo to, včetně předpisových přehazování lokomotiv.

Také jsem měla divný sen, kterému dodnes nerozumím, ale který mi přinesl hrozně moc velké ulehčení, dokonce dobrou náladu a energii a to až tak, že jsem to nedovedla pochopit. Prostě jsem na nějaké chodbě a najednou mám v ruce dítě, pro které si přijde má macecha a vezme si ho jako své – to by mohl být můj malý bráška, její syn, ten pocit jsem měla. Věděla jsem, že jsem někde v patře, v šedé chodbě, bylo tam okno a najednou na něm byl telefon. Já stála u okna, ale nic neviděla, až ten telefon zazvonil, mužský hlas mi něco říkal a já nevím, co, ale bylo to něco zajímavého a příjemného, pak někdo řekl, že je to omyl a on řekl číslo, které bylo volačkou místa, kde jsme bydleli. Div. Najednou jsem ten telefon neměla a začalo se stmívat, za oknem byla řeka a na ní se začala objevovat světýlka, vedle řeky byl rybník a na něm také byla světýlka, pomalu se stmívalo a já se pořád dívala tím oknem, až byla úplná tma. Na trávě i na vodě tam byla spousta svící, které svítily. Naplnilo mě to takovým nádherným pocitem, že mi vydržel týden. Kdykoli jsem si pak na ten sen vzpomněla, nadlouho mi to přineslo stejný krásný pocit. Nevím, proč se mi to zdálo, co to znamenalo, ale nazvala jsem to slavnost svící. Také nevím, proč.

Týden na to se mi zdál další sen o tom, že jsem v chodbě bytu, kde jsem vyrůstala, a v rámu dveří u kuchyně stojí otec (již několik let mrtvý), vedle něj se objevil můj muž, ale stál tam ještě třetí muž a já vím, že do mého života patří, ale nevím, kdo to je. Tenhle sen jsem si nechala vyložit a prý mi posílali pozdrav, že je jim dobře, ale co ten třetí muž, to nikdo neví.

Posledním snem, který mě provázel pět let po smrti muže a ještě občas se jednou, dvakrát ročně objeví, je sen, že svého muže najdu s jinou tváří, ale poznám ho a bude to on. Nezemřel, náhodou ho najdu a poznám i on mě znát bude. Dcera měla podobné sny a jedna – taky náhodné setkání na nádraží – cikánka jí řekla, že blízko sebe má někoho, kdo jí ukáže, kdo je její táta (myšleno můj muž, toho bere jako jediného otce, sploditele nesnáší) a kde je a že ho s jeho pomocí najde.

Různým věcem opravdu věřím, ale z podobných snů by byl opravdu jeden na švestku. Nakonec jsem díky tomu zjistila, že i má dcera má tyto schopnosti a vím, že je má i prcek, jako jeho otec.
Tak to byl přerod z naprostého pragmatika v „na divné síly věřící“ ženskou.

Napsal/a: JanaOss

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Jendulka

    Já mám zkušennost, že jakmile se tomu člověk otevře, tak se mu začínají objevovat různé věci, které dávají smysl, když tomu člověk chce věřit a také se začínají objevovat lidé, kteří mají něco podobného. Ty lidi třeba dávno známe nebo bychom to do nich neřekli…
    Jak jsem si, milá Jano, četla Váš příspěvek, hlavně ten sen, tak mě hned napadlo, že ten třetí muž je Váš budoucí muž. Vyděsit Vás určitě nechtěl, ale pravděpodobně právě proto, že Vás vyděsil, tak už se sen neopakoval. Zdá se, že je to už dlouho, co Váš muž zemřel a nemáte jiného – možná se tomu bráníte…?
    Také jste nenapsala, co konkrétně Vám ty schopnosti přinášejí, to by se určitě hezky četlo :o)
    Přeji hodně štěstí a obdivuji Vás, jakou máte sílu, k tomu ještě tolik dětí! :o)

  • JanaOss

    pro anonymní

    Já si pamatuji – co se týče toho divného snu s mužem a otcem, že jsem přesně procházela naší chodbou v našem bytě, kde jsem vyrůstala a po levé straně byly dveře do kuchyně. Přesně tak byl vidět i rám dveří, ne dveře samotné. V rámu stál otec, vedle něj muž, ale ten jakoby se zjevil až po otci. Otec tam byl hned, myslím, že jsem ho objala, pak tam byl můj muž, stál jakoby za jeho ramenem , za levým a nekde jakoby za nimi stál třetí, ale přitom mi nepřipadalo, že oni stojí jeden za druhým, viděla jsem je tak nějak celé. Tu noc jsem se vzbudila ve strašném stavu. v tom snu jsem nic necítila, bylo mi normálně, necítila jsem nebezpečí. Ale když jsem se budila, měla jsem pocit, že umírám, že nemůžu dýchat, byl to strašný pocit a měla jsem najednou hrozný strach. Znovu se to neopakovalo. Bylo to až po manželově smrti, asi tak 3-4 mšdíce po smrti. Sen příjemný, probuzení hrůza. Snažila jsem si to vyložit v kartách, ale pořád mi vycházelo něco, čemu jsem nerozuměla a kyvadlu moc nevěřím, když jde o mne, protože s ním umím pohnout jen tím, že chci, aby se hýbalo, a to i když je v rukou druhého.

  • Anonymní

    Při čtení tohoto článku mi běhal mráz po zádech. To je u mě důkaz, že je to pravda. Jste statečná žena a ty schopnosti, které máte, těch si važte!
    Třetí muž – nepíšete, kde stál, jestli za nimi nebo před. Ale věřila bych tomu, že to může být váš budoucí přítel.
    Auru bohužel nevidím, ale sny mám dost předvídací a i z minulých životů. „Nejraději“ mám však sny, kdy se za mnou přijdou podívat zesnulý – babička, děda a bráška. S dědou sem dokonce komunikovala, když se nemohly najít papíry ohledně pozemků v pozůstalosti.
    Tyto schopnosti má i moje mamka, a máme je po praprababičce.
    Ano, někdy je to na švestku :)) ale já jsem ráda, že „to mám“. Vesna006

  • Milá Jano!To už je asi osud,když člověk přijde k proroctví a věštbě.Já bych také chtěla,ale jen někdy vědět jak co dopadne.Děti to určitě čeká,ale bude záležet jak se k tomu postaví a jak budou využívat toto nadání.Člověk nikdy neví jak chytit život za pačesy.Budˇ ráda,že tuto věštbu umíš a dovedeš ji ovládat a že neovládá ona tebe.Kdyby jsi viděla do budoucnosti a viděla jasné obrazy tak nevím co by to s člověkem udělalo,aby se dovedl ovládat.Co nám bylo dáno do vínku se nedá ovlivnit a budˇme rádi,že dýcháme.Přeji hezký den.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist