Nejdřív jsem si myslela, že to dám postupně do perliček, ale nakonec jsem se rozhodla, že napíšu kraťounký článeček a třeba tím vykouzlím malinký úsměv na vašich tvářích…
Na víkendy jezdí přítelova dcera, když jsem klukům vysvětlovala, že už je velká a bude spát sama v pokojíčku, tak Míša prohlásil „Ty jsi taky velká a taky nespíš sama.“
Míša prohlásil – jsou tři druhy prsou, mamka má největší, strejda menší a my s Vašíkem máme nejmenší…
Starší přišel ze školy s novou písničkou, co se učili, hned se do toho dal a já se přidala, protože tu známe snad všichni „…k nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím…“ malej nás chvíli poslouchal a pak se přidal „…k nohám ti dám zlaté zuby, nebo…“
No tak teď jak to čtu, tak další perla. Vašík ve 4. třídě dostal poznámku “Vymyslel si, že vyučující je nemocná a polovina třídy přišla o 15 minut déle na vyučování“. Ještě teď se šklebím, musím podotknout, že je bezproblémový žák a učitelé si ho chválí, tak nechápu, jak na to přišel, samozřejmě jsem mu domluvila, ale i tenkrát jsme se tomu s přítelem večer u kafíčka šklebili a vzpomínali na naše vydařenosti ze školních let.
Byli jsme s dětmi na výletě, kde jsme shlédli historický šerm, při sledování Míša na šermíře zakřičel radu „Kopni ho mezi…“, v tu chvíli bych byla ráda probodnuta kordem a né pohledy okolních lidí:-)
Tohle není perlička mých vlastních dětí, takhle jsem si naběhla já ve školce, když jsme seděli a povídali si:
Matěj: „Velbloud spí.“
Já: „Já bych taky chtěla být velbloudem, mohla bych spát…“
Matěj: „To by na Vás ale lidi jezdili.“
Já: „To je pravda, no to by se mi asi nelíbilo, tak to radši né.“
Šárka se zapojila do hovoru a prohlásila: „To by jste teda mohla být kráva…“ Krušné to chvilky.
Jak koukám tak jsem se nějak moc rozepsala, tak to nechám na nějaké další pokračování, ještě tam pár jobovek mám. Doufám, že jsem vás malinko pobavila, mě se určitě znovu po přečtení výplodů mých dětí a vzpomenutí si na ty chvilky úsměv ve tváři objevil…
A ještě jedna rada – dojděte si koupit sešitek a zapisujte, zapisujte, až vám ty dítka malinko odrostou, rádi se k sešitku budete vracet…
Napsal/a: bamiska
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)
Ahojky,
ty dětičky jsou kouzelné.
Naše Sárka při jídle u stolu viděla vždycky jeřáb, hodně se kolem nás stavělo – a říkala JEBAB. No co doma jsme ji rozuměli, ale jedna sousedka nás nachvíli přestala zdravit, když Sárka vykřikovala na ulici – „Mamíííí jebab, jebab !“
Neella
to co jste napsali je hezké,já už si přežblepty tak malinkých jako jsou ty vaše nepamatuju bohužel:-)),ale píšu dál protože já jsem také expert na přežblepty a vlastní děti si mě dobíraj a říkají „to zapiš“
Padmé :))) Děti prostě nemají chybu 🙂 Vždycky mají po ruce odpověď :))
Ájíku, to jsou nádherná slůvka: „polonanč“ – to je skvost! Já jsem to malému bohužel nepsala, takže to nemáme.
Jen si vzpomínám, jak jsme „bojovali“ se slovem KONVIČKA, byl malý – asi 2 roky – koupal se a ve vodě si hrál s konvičkou, já mu povídám: To je konvička. Ani se na mě nepodíval a povídá:“Kovika“. Chtěla jsem ho opravit, tak říkám „Konvička“. A on na to: „Kovika“. Já mu povídám: To není kovika, je to konvička. A malej se zamyslel a odpověděl mi: „Míša honě umí, kovika neumí.“
A bylo. Od té doby to byla „kovika“ a hotovo.
:o)))
Dětské hlášky jsou opravdu nejlepší.Tak jsem si vzpomněla,jak Deni začal chodit do školky a povídal mi o jednom kamarádovi a nemohl si vzpomenout na jméno a říká:To je ten,co má tu krásnou paní(tím myslel maminku).Nebo měli ve školce Mikuláše s čerty a za nějakou dobu se ve školce objevili neštovice a Denisek řekl,že to asi ti čerti měli neštovice a nakazili všechny děti.Denimu jsem hodně zapisovala,ale s hrůzou jsem zjistila,že Domčovi nic a už si ani ty začátky nepamatuji.To má teprve 2 a čtvrt roku a jazýček už hezky rozvázaný,tak doufám,že nějaké hlášky budou,ať později neříká,že Denimu jsem zapisovala a na něho se vykašlala.
Krásné!!!
To jsou krásné perličky:-))
Krásný výmysly 🙂 Malej (2,5 roku) předevčírem při debatě: tady v bříšku to je nožička našeho miminka apod. chvíli koukal a pak povídá vyvrtáme díru aby mohlo ven, tak jsem mu vysvětlovala, že pro miminko už jednu dírku mám 🙂 Kamarádky syn (taky 2,5) se zas dožadoval v obchodňáku, že chce z vozíku a jít pěšky se slovy: neboj maminko, nic nečórnu (pro neznalce – neukradnu)…
Nedá mi to nepřidat se s jednou hláškou, která měla za vinu mé časté začervenání se a to: „maminko, chceš toho pána?“
Taky jsem zapisovala ty kouzelný větičky, co Filípek říkal, ale v poslední době to docela flákám, budu muset zase začít. Je fakt, že to uteče, z malých bobánků budou puberťáci a my budeme rády, že se můžeme aspoň na papíře vrátit do těch krásných chvil :-)).
Holky,
já se na ty dětský hlášky tak těším:-).Malý bude 10 měsíců a zatím mě dostala 2x. Poprvé si prdnula a já říkám,kdo to tu prdí a ona: ty ty. Podruhé řekni bába a ona: Jaga.
Sice to je nevědomky,ale je milý.
Bamisko, Ali, teď jste mě spolehlivě rozesmály:-))))
Naše Anička měla taky dokonalý slovník, někde to ještě mám napsané, ale vzpomenu si na papouška – říkala mu „papapopu“ taky jsme nechápali:-))) Tramvaj byla „bavaj“, autobus „adidi“ vlásky „dády“
Ale na Davídka to nemá…:-))))
Bamisko, ty dětičky ale umí kouzlit se slovíčky, viď? 😉
My zapisujem, teď už méně poctivě, největší expert na věty je Davídek 🙂
No a teď momentálně píšeme zkomolená slova našeho tříletého – žampion je „pišion“, pomeranč „polonanč“, kočička „kučiček“ a papoušek je „pušišek“.
Jinak už mu jde i rozumět, ale tahle slovíčka nemají chybu 🙂
Piš dál a občas něco milého zase „přihoď“ 🙂 Rychle to uteče a pak budem jen vzpomínat…
Bamisko, díky, že jsi to sepsala – je to milé počtení 🙂
A máš pravdu, děti jsou neustálý zdroj „zábavy“, ať už jsou to radosti, moudra, vtípky nebo starosti ;o)
Mobile Sliding Menu