Den na mateřské dovolené

Rubrika: Jen tak

232958_my_daughter_nelly_3Je ráno. Měla by vstát, ale nechce se jí. Ještě chvilku, přemlouvá se. Z vedlejšího pokoje se ozve budík. Za chvíli křápnou dveře. Nadskočí ona i dítě v postýlce. Pak se ozve: „Jseš blbá.“ Je po spánku. Další ráno a tzv. mateřská dovolená. Ještě že se dovolenkuje. Pojď broučku, dáme na nočník…

„Mami, proč nás budí tak ráno, když jsou prázdniny? To nemůže vstávat až v sedm nebo kolem půl osmé?“ Než stačí odpovědět, ozve se: „Starej se o sebe.“ Rozpoutá se hádka. Pěkné ráno, ještě že svítí slunko, aspoň někdo se na svět směje. Málem bych zapomněla: i ty jsi mámino sluníčko. Jaká jsi šikulka, můžeme se obléct. Ty i já. Hádka se přesunula zpět do pokoje.
Ozve se klepání na dveře. Zapomněla; dneska má hlídací den. Otevře dveře, přivítá se s dítětem, převezme tašku s věcmi a zavře. Zase jí proběhne hlavou, že se asi zbláznila. Má toho asi málo. A taky kdo by nehlídal dítě za 30,- na hodinu a 20,- za jídlo. Blázen. Jenže původně to mělo být na pár dnů a už je to skoro 6 měsíců.
Začíná kolotoč. Uklidit poklad z nočníku, převléct hlídací dítě (vzpomíná, že její holky to uměly, však už chodily v jejím věku do školky), uvařit čaj, nachystat snídaně. Hádka se uklidnila. Zasedli ke stolu, snídají všichni společně i dítě na hlídání. Nejstarší jde na brigádu.

Půjdou ven, nakoupí, a na hřiště, než bude horko. Nachystá tašku, převlékne sebe, mimčo a dítě na hlídání. Prostřední se přidává. Venku jsou asi dvě hodiny. Děti si pohrály a zbaštily svačinku. Vrací se před jedenáctou, zlatíčko půjde spát. Tak ještě polévku a šup do postýlky. Vrátí se, sní druhé, uklidí ze stolu, pošle dítě na nočník. Je poledne a dítě musí jít do hajan. Sedne si k ní a přečte pohádku. Počká, až usne, už se stalo několikrát, že odešla v domnění, že spí a ona začala krámovat a vzbudila malou. Aspoň si dá malou pauzu. Skvělý relax.

Uklízí kuchyň, a dělá další potřebné věci. Musí využít čas, když děti spí. Prostřední si šla číst, nejstarší se vrátila a má hlad. Je půl druhé, malá se budí, dáme na nočník, šikulka. Chce mlíčko a tak ji nakojí. Za pár minut na to se probouzí dítě na hlídání. Dostane napít, obléct. Už jen hodinku a přijdou si pro tebe. Spletla se, zvoní telefon: „Může u vás malá zůstat, já jsem ještě na cestě, tak hodinku, dvě navíc?“ Co má dělat, postavit ji venku na chodník? Souhlasí. Jen ji vrtá hlavou, co dělá její matka? Proč si pro ni nepřijde ona? No, není každá matka stejná. Jedna se snaží skloubit práci i rodinu. V práci se soustředí na práci a sotva vypadne, myslí na děti, manžela, domácnost. Jiná myslí na kariéru. Další jen na sebe. Kam patří matka dítěte, neví. Přivádí i vyzvedává dítě otec.
Zase zvoní telefon: „Lásko, jedu domů, nachystej něco dobrého, mám hlad jak pes. Třeba hranolky a řízek, nebo játra. Těším se na tebe a na holky.“ Prohodí s ním pár slov. Obrací se k dětem. Tatínek jede domů. Radost kazí jen to, že je tu ještě dítě na hlídání. Jak skloubí čas? Chystat jídlo pro manžela a hrát si a věnovat se dítěti? Rozhodne se: bude se jí plně věnovat do doby, kdy by měla jít normálně domů a pak, bude pak. Zpívají si písničky, prohlíží leporela, hrají si. Holky jsou v pokojíku, malá se účastní her s dítětem na hlídání. Hodina je pryč. Nachystá dítěti svačinu, posadí si ji do kuchyně. Malou svěřila sestrám, aspoň na chvilku, stejně přicupitá. Pouští se do vaření. Manžel je kamioňák, a už se zase týden neviděli. Bude doma tak dva, tři dny. Co podniknou? Z úvah ji vytrhuje dítě na hlídání, „už jsem to snědla.“ „To jsi hodná, tady máš pastelky a omalovánku a papíry. Maluj si. Ale já nechci. Tak seď a dívej se, co dělám. Dneska jsi tu déle a já mám bohužel taky svou práci.“ Dítě za to nemůže, ale ona musí a chce nachystat manželovi jídlo. Probíhá ji hlavou, že původně si pro ni chodili ve dvě, postupně přicházeli později, až se to posunulo na půl čtvrté. Slyší cupitat botky, sluníčko přiběhlo a začalo úřadovat v kuchyni.
Venku se zatáhlo a začalo pršet. Bouřka z vedra. Uhodil blesk. Dítě na hlídání začalo brečet, bojí se. Malá si ji prohlíží a ze solidarity se přidává. To je koncert. Bere malou na ruky, ztlumit pod pánví, aby se to nespálilo. „Neplakej.“ Mluví na obě. „To jen malý mráček neposlouchal maminku, spadnul ze židličky a tak to bouchlo. Podívej, zrovna pláče a nám padají dešťové kapičky. Pojď se podívat, jak poskakují za oknem.“ Pláč ustává, malé ještě ukazuje, že jede jejich auto. Tatínek nám přijel, děti. Prostřední přiběhne, předává ji malou a společně mávají tatínkovi. Dítě na hlídání se přidává, i když s ostychem. Strejdy se bojí. Nejstarší to zanechalo chladnou. V šestnácti se nebude ztrapňovat.
Drahá polovička vchází do dveří, bouřlivé vítání. Povšimne si dítěte na hlídání, není rád, že tu je. Vadí mu, že ji hlídá. Dozvídá se, že si přijdou později. Dostává teplou kávu, a chvilku na to i jídlo. Jde se vykoupat a je hned veselejší.
Kolem páté si přišel otec pro dítě. Dítě je slušně vychované a proto ani neodpoví na pozdrav. Neřekne ahoj ani otci a už vůbec se nerozloučí. Proběhne ji hlavou, že kdyby to bylo její dítě, jistě by trvala na slušném pozdravu. Co si s tím bude lámat hlavu, není její.
Ještě ji dneska čeká běžný rituál, večeře pro zbytek rodiny, koupání a spát. Jdou ležet všichni kolem půl deváté. I malá odmítá jít spát, má tatínka. Lehne si až společně s rodinou. Starší se zavřou do pokojíku, budou si asi číst. Manžel je unavený. Usíná dříve než malá, ale i ta padne za vlast během chvilky. Leží v posteli a myšlenky jí letí hlavou. Zase jeden den za námi. Ještě že je na té mateřské dovolené.

Napsal/a: danasi

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)

  • Anonymní

    Tedy, obdivuju Danasi, že má nervy na to hlídané dítko. Chápu, že není jeho vina, jak se chová, ale stejně…
    Mimochodem… Dovolená je dovolená proto, že je dovoleno být z práce. No a tuším, že stejně je Danasi už na rodičovské dovolené. Ff.

  • Ať žije mateřská dovolená!! To jen blbec tomu začal říkat dovolená. Nebo snad máte nohy na stole a nic neděláte? Hezký článek, pravdivý.

  • no mě to secvaklo hned.protže nase starší 6-letá jednou řekla v rozčilení,že by bylo lepšíkdyby sme meli jen ji.že by mela vše pro sebe.no dostala na zadek.oni si deti umí moc dobře spočítat co by pro ně bylo moc fajn.

  • danasi

    Jovanko, asi jsem to špatně napsala. Ta holčička opravdu mluvila o mé malé. Ona chce, aby se jí někdo věnoval. Dokud byla Eliška 6M miminko, většinou spala. Ale pak už se měnila a lozila a chodila a méně spala. Tak ubylo chvil, kdy jsem jen seděla s dítětem na hlídání a hrála si jen sní. Ona vyžaduje pozornost jen pro sebe. A jsou dvě možnosti: 1) se jí doma nevěnují, 2) je sobecká.
    Já doufám že je to ta první varianta, protože jinak by byla již nyní špatný člověk.

  • Jovanka

    Danasi, to je opravdu hodně smutné. Na to se snad ani nedá reagovat.
    Janno, já jsem to pochopila tak, že ta holčička na hlídání mluvila o sobě, ne o malé od Danasi?

  • Danasi možná to co jsi ji naučila bude to jediné co bude umět:-)) třeba si vzpomene na hodnou tetu až bude dospělá:-)))

  • no teda,nezlobse ale říct nekdo neco takového o mém dítěti tak řvu jak pes(já bych ji dala mrtvá).a bylo bymi jedno kolik tomu člověku je,jestli 3 nebo 50.

  • danasi

    Jovanko, tak dítě ve školce není, protože jeho máma dobře počítá. Když je dítě u mne dostane mateřskou a ještě ji zůstane celý plat co vydělá. Já dostanu za měsíc 3000,-Kč a jí zbude na dojíždění do práce. Tak má prakticky celý plat. Dobré ne. A s dítětem souhlasím, ale nevíš vše. Jistě chápu, že za to nemůže, ale když ji rodiče nechají u nás déle, tak v nestřeženém okamžiku se mstí naší nejmladší. Již ji shodila na záda z gauče. Hází po ní kostkou. Když jdu na WC nebo nachystat jídlo, tak ji odstrkuje, shazuje, bere jí hračky z ruky. Posledně se musela omluvit, že ji shodila a malá si rozbila rtíček. Tak pak seděla a prohlásila, že by bylo lepší, kdyby byla mrtvá jako její děda, protože bych pak jen měla ji. Chápu, že jí se asi doma nikdo nevěnuje, ale já to nezachráním.

    Peníze jsem nadhodila, že se dává více a dozvěděla jsem se, že jsem zlatokopa. A výsledek, našli dítěti opět nové hlídání. Taky asi někdo, kdo to neví kolik se bere.

    Jinak dítě neumělo nic, když k nám přišlo. Odchází se spoustou básniček, písniček a říkadel, tanečky umí asi 3. Naučila jsem ji chodit na WC a se mnou dokonce i pozdraví. Taky mi říkala, že jsem jediná, která ji čte pohádky a učí malovat.

  • Jovanko-možná proto není dítě ve školce,protože počítají s tím,že se budou vracet pozdeji než je dáno.u danasi jim to buhužel projde,ve školce by pohořeli hodně rychle.já jednou přišla pro starší dele o 15 minut a to jsi mela slyset ten céres.
    co sem jim měla vysvětlovat?že holka byla 14 dní u babičky,že tatínek jí vyzvedava a já na to spoléham?protože jak byla pryč tak dlouho,tak zapoměl že je hollka už doma od babičky(i když jí tam sam večer předtim vyzvedl),byl už navyklý za tech 14 dnů jet rovnou d o druhé práce.jeee,to bylo,že sedim doma na pr..i na mateřské a jdu pozdě!sem za to nemohla,já se doma nudim stejně asi jako Danasi nebo spíš Sonča.ale nejaký vnitřní hlas mi říkal ZAVOLEJ MU,ZAVOLEJ MU.no a já káča mu zavolala až ve čtyři.no co,v tu dobu se vraceli vždy domu.když sem slyšela že na malou zapoměl(on už přece z prace nepojede aby si nechal vynadat),tak sem oblekla sebe i mimčo a letelaz kopce na trolejbus(6 zastavek).nejede na povel,jsou jizdní řády.pak kopec ke školce s malou v ruce-fuuuj.no,dorazila jsem v 16:45,maj do pul paté.ale schytala sem to já a pěkně,taky by se nepo…..

    no jo,vždyt je to přece mateřská DOVOLENÁ!ale já nevim,já nejak furt nevim kam dřív skočit

  • Jovanka

    Danasi, pěkné, jsi fakt dobrá.
    Ale taky bych přehodnotila to placení, je to hodně málo, zvláště když jsi na všechno víceméně sama.
    A toho dítka je mi taky líto. Jen bych se přimlouvala, abyste mu nedávali najevo, že je navíc, ono za to fakt nemůže. Chápu, že manžel bývá dlouho pryč, ale on si své povolání vybral (nebo se s ním aspoň smířil), ale to dítko nemůže za to, že má takové rodiče a že není ve školce….(proč vlastně není?)
    A mít muže, který je stále pryč, to tedy před Vámi oběma smekám, já bych se jako Karamela taky ustýskala 🙂

  • hezký článek:-))) taky jsem na mateřské přemýšlela že budu hlídat děti,ještě že jsem to neudělala:-)))

  • danasi

    Sončo, když je týden ve světe nebo déle, tak by mě manžel hnal, že si musí nachystat jídlo sám. A taky jsem si zvykla, že za mne nikdo nic neudělá, když jsem na vše prakticky sama. Jako holky pomáhají, ale ve školním roce vyžaduji: nejdříve škola, pak kamarádi – nechci aby byli uvázané doma a povinnosti mají nachystané hlavně na sobotní dopoledne.

  • Danasi, mám děti sice jen dvě, ale obdivuji Tě, jak klidně vše zvládáš. Kdyby mi navíc manžel řekl, že chce nachystat teplou večeři, tak se na..u. Já mu nejsem schopna namazat ani chleba a téměř pravidelně musí chystat večeři i pro syna.

    Doufám, že za hlídání si řekneš o víc, tak málo se snad platí jen v dětském koutku.

  • danasi

    Ajíku a Karamelko, jsem ráda, že se to líbilo. S časem jsem na tom na štíru, když jsem se tak uvázala. Ale jistě napíšu zase nějaké pokračování. Jen co my skočí múza na záda.

  • Holky, a co teprve, když nepozdraví desetileté dítě, které si s vašimi dětmi odmala hrálo – to mě teda vytočí, ale co chcete dělat?
    Danasi, moc hezký článek – nó, pěkný kolotoč. Spíš je mi toho dítka na hlídání líto. Já bych to asi nezvládala – ty naše děti mi úplně stačí.
    Jsi šikulka! 🙂

  • Danasi,Danasi:-))))to je jak z románu. Ze začátku dramatické,ale tušila sem,že záměrně:-)
    dítě na hlídání,kdy Ti ho strčí a zavřou a pak volají že se zdrží a zda to nevadí:-)))) to znám. Ovšem obdivuju,že jsi to vydržela tak dlouho-ale zase nějaká koruna navíc-i když by sis mohla říct i víc.
    Manžel kamioňák to neznám-a ani bych nechtěla-asi bych se ustýskala:-)
    A ještě k tomu pozdravu-to jsi můj člověk:-) já taky trvám na pozdravu,na přivítání-na zdravení lidí,které zdravím já,na zdravení sousedů-a opravdu nepochopím,když sousedka jde jak telátko a své 5tileté dítě nenapomene aby mě pozdravilo a tomu že náš prcek zdraví od 2let tomu se směje..no co…každý jsme jiný.
    napiš nějaké pokračování-těším se. K

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist