Když jsem otěhotněla, cítila jsem se opravdu v „jiném stavu“. Zaprvé mi bylo v prvním trimestru dost špatně, zvracela jsem sice jen málo, ale zato jsem trpěla nevolností a mohla jsem jíst jen dětské přesnídávky nebo pomeranče. A zadruhé jsem vnitřně „vyrostla“, cítila jsem se neskutečně šťastná, pyšná, že přivedu na svět nového človíčka…
Už před těhotenstvím jsem trpěla ekzémem, který se mi zhoršil, takže jsem musela docházet na kontrolu na kožní. Poprvé, když jsem tam šla jsem řekla sestřičce, že jsem těhotná a ukázala jí průkazku s tím, jestli by mě nemohla vzít přednostně. Překvapila mě její negativní reakce. Řekla, že to normálně nedělají, ale že když je málo lidí, tak mě přednostně vezme. Do té doby jsem si myslela, že je spíš normální těhotné v rizikových ordinacích pouštět přednostně. Příště už jsem to tedy ani nezkoušela a vyčekala si frontu. Nutno dodat, že ani nikdo z přítomných pacientů mě nepustil před sebe, ačkoliv těhotenství už na mě bylo vidět.
Další dost negativní zkušenost se mi stala, když už jsem byla v devátém měsíci a chtěli jsme se s manželem podívat na ochotnické divadelní představení, které se konalo v našem městě na hradě pod otevřeným nebem. Když jsme přišli na řadu, zbyli pro nás už jen lístky ke stání. Bohužel bych už v té době nevydržela celou hodinu stát, tak jsem slušně poprosila slečnu, co prodávala lístky, jestli by mi nemohla obstarat jakoukoli židli. Chtěla jsem to představení vidět. Ale slečna nás odbyla se slovy, že žádná židle není. Zvláštní, krátce předtím než jsme si koupili lístky, přišel starosta a všichni se mohli přetrhnout, aby mu sehnali něco na sezení a protože nepřišel sám, tak sehnali rovnou lavičku. Představení jsem nakonec viděla, protože mě sednout pustila jedna hodná starší paní. Ale negativní vzpomínka mi zůstala do dneška.
Možná si řeknete, že se mi zas tak nic hrozného nestalo a máte pravdu. Ale stejně si myslím, že těhotná žena, by měla mít všude přednost, měli by jí lidé pouštět sednout v dopravních prostředcích, dávat přednost v čekárnách a vůbec by se k ní měli lidé chovat hezky. A to nejen proto, že je samozřejmě zranitelnější, ale hlavně proto, že v sobě nosí nového človíčka, který s ní všechno spoluprožívá a vytváří si tak obraz, do kterého světa se narodí. Jak se k vám chovali lidé, když jste byly těhotné?
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
Myslím, že lidé,kteří si neváží sami sebe a svých nejbližších(rodiče),těžko mohou mít ohledy k cizím. Bohužel bezohlednost je dnes zcela běžná, i děti jsou k tomu celkem běžně vychovávány, čemu se divíme?
Já si na něco konkretniho moc nepamatuji, akorát, že jsem za špatné parkování dostala jen výtku a symbolickou stokorunu pokuty. Jinak (bez pupiku) by to bylo za dva tisíce ((-:.
Priznam se, ze sice nejsem tesne pred porodem (ostatne mam pred porodem naplanovanou hospitalizaci), ale uz jsem preci jenom zakulacena a trochu hure se mi pohybuje (po ledu, snehu), holt se na nas dva snazim davat pozor, abychom si nejak zbytecne nepritizili.
Kdyz jsem vcera sla vyrizovat nejake papiry do plynarny, cekalo prede mnou 6 lidi. K dispozici byla 4 kresilka a ta samozrejme byla obsazena. Po deseti minutach jsem cekani z mnohocetnych faktoru vzdala (vydychany vzduch, malo prostoru, nemoznost si sednout natoz prijit na radu v uredni hodiny). No a kdybych mela resit, jestli by me snad nekdo nabidl at si sednu? Myslim, ze to bych se tam drive skacela… Takze jsem zvolila cestu rozumu a vzdala to a dnes ve fronte byl jen jeden pan a za nim hned ja… Proste fajn.
Skoda, ze takto nejsou resit vsechny obtizne situace!
Já jsem ted tehotna podruhe. Je mi blbe, blbe a znovu blbe. Zatim jsem ve zhruba 7. tydnu, takze to na me nepozna ale vubec nikdo. O to je to horsi. Kdyz jedu s malou v kocaru, tak jenom tise doufam, ze pojede nizkopodlazni tramvaj, protoze z vynaseni do normalni se mi dela zle jeste vic. Semtam mi nekdo pomuze, ale problem je v tom, ze ac jsme neuveritelne detmi nacpany sidliste, na zastavce jsou vetsinou jenom duchodci.
Doufam, ze uz nebude dlouho trvat a mala prestane spavat dopoledne, abych mohla jezdit bez kocaru. 🙂
Jinak v prvnim tehu jsem mela spis lepsi zkusenosti. Sice az tak od toho 30. tydne, az to fakt nikdo neprehlidnul, protoze uz bylo teplo, ale aspon neco.
Dokonce jsem jednou myslela ze se propadnu, kdyz jedna nafintena 50-nice zacala vyrvavat na celou tramvaj, at me kluci (sedeli ke me zady a nemohli si me vsimnout) okamzite pusti sednout, protoze jsem prece tehotna, jestli si nahodou nevsimli.
Myslela jsem, ze ji pridusim. 🙂 Bylo mi hrozne trapne. Mohla si to klidne odpustit, dalsi zastavku je nadrazi a to se cela tramvaj vzdycky vyprazdni, tak jsem si v klidu sedla. Kluci me stejne ani pustit nemohli, protoze bylo tak narvano, ze bych se tam ani nedostala.
Nevim co je horsi, jestli kdyz se nekdo diva radsi z okna nebo je moc aktivni. 🙂
Kicul, je moc dobře, že jsi tohle téma otevřela. Bohužel myslím, že jak se cítí těhule si většinou uvědomují pouze právě těhule a maximálně polovina ženských po porodu. Zbytku je to fuk.
Ale nechci vypadat jako pesimista, já jsem měla zážitky tak půl na půl. Někdo pustil sednout, někdo ne. Někdo byl velice milý, někdo dělal že mě nevidí. Někdy mě to štvalo, někdy bylo k smíchu (to když mě dáma okolo padesátky evidentně viděla a zbytek cesty v tramvaji se zoufale snažila dělat, že mě nevidí. Ono to dá práci přehlídnout těhuli s břichem jak pátrací balón, která stojí přímo nade mnou….:))). Prostě jak kdy a jak kdo.
Dokonce mě jednou jakási nerudná maminka bouchla do břicha rukojetí golfáče, protože jsem se narvanou tramvají nedokázala rychle procpat ke dveřím a proto jsem vystupovala pozdě. Ještě něco hučela, protože jsem jí ztížila nastupování do tramvaje……
Nebo jsem seděla na místě pro invalidy, nastoupil pán s průkazkou a požádal mě o místo k sezení. Vysvětlila jsem mu, že jsem těhotná a on tedy požádal mladíka, který seděl přede mnou přímo pod tím pánem…….
Nebo jsem čekala v čekárně na EKG a předběhli mě lidé, kteří přišli až po mě (sestra je zavolala, neobtěžovala se vzít kartičky podle toho, kdo přišel první) a předběhl mě dokonce nějaký známý doktorky, kterého si také zavolali……Nezmohla jsem se ani na slovo.
Docela závidím toho bojovného manžela, taky by se mi takový líbil :))). Za mě takhle bojovala moje máti, když jsme někam spolu jely. Po nástupu do tramvaje mi VELMI VÝRAZNĚ říkala – drž se pevně tyče kdyby to cuklo ať neupadneš! Sice jsem se za to strašně styděla a vždycky se ji snažila umlčet, ale je fakt, že jen hluchej a blbej by si těch jejích poznámek nevšiml :))). A čert ví, jak to budu prožívat jednou já, až pojedu se svou těhotnou dcerou – třeba taky hned ve dveřích začnu něco vykřikovat :))).
Takže těhulím zdar a za pár let nezapomeňme, jaké to bylo pro nás :))).
Moje zkušenosti jsou smíšené. U druhého těhotenství se mi udělalo zle v tramvaji a málem jsem se pozvracela. Nějaká babizna tam jen syčela: „Těhotná o ožralá, to je hrůza!“
Cestování v MHD bylo celkem v pohodě. Většinou mne pouštěli sednout týpci do kterých bych to vůbec neřekla. Třeba pankáči.
Když byla moje kamarádka těhotná, tak její manžel si prostě stoupl před toho sedícího a řekl mu rovnou ať kouká vstát. Když to nepomohlo, tak jí trošku natlačil na dotyčného. Když ani to nepomohlo, stoupl si před něj sám a jakoby náhodou mu šlápl na nohu a stál na ní a dělal, že se ho to netýká. Drastický způsob, ale prý velice účinný.
Kicul, já se přidám spíš k tobě. Naštěstí jsem v těhotenství nemusela nijak zvlášť cestovat, takže místo v autobuse apod. jsem nepotřebovala. Ale je fakt, že třeba stát dlouhou frontu v obchodě mi ke konci těhotenství dělalo dost velké problémy (jak jsem dlouho stála, bylo dost zle), nikdy nikoho nenapadlo, že by mě mohl pustit dopředu.
Pokročilé těhotenství nás dokonce stálo pokutu za nesprávné parkování 🙂 Naprosto nutně jsem potřebovala na WC (víme, jak často tyhle stavy ke konci nastávají) a protože nikde nebylo místo na zaparkování, nakonec manžel zastavil na místě pro invalidy. Než jsme se vrátili, byla na autě botička a přivolaný policista nám pak prozrdil, že nějaký dobrák jim na stanici dokonce zavolal, že nesprávně parkujeme! (Přitom vedle bylo ještě jedno místo pro invalidy volné.)
Já jsem měla zkušenosti výborné. A když jsem byla v 8.měsíci, stála jsem na koupališti frontu na cukrovou vatu a ze předu na mě volali ať jdu k nim ať v té fontě nestojím, že to všichni určitě pochopí a nebudou se zlobit. Říkala jsem, že si počkám, že se to nehodí. Ale on za mnou přišel i s vatou a bylo to.Ten mladík to podal velmi hezky, aby to (vesměs)děti ve frontě pochopili. Ale ty pohledy těch ubohých dětiček, kteří se na tu vatu tak těší, hrůza!
Teda holky, závidím vám vaše okolí. Jak je všímavé a slušné! Myslela, jsem si, že bude víc zkušeností, jaké mám já a ono je to naštěstí jinak. Tak to je známku, že to vnaší společnosti, zas tak špatné ještě není:-))) Jen já žiju asi někde v pravěku.:-(
Já jsem měla špatné zkušenosti většinou jen v obchodech. U lékařů mě vždy pouštěly, ale jak jsem stála frontu v obchodech, tak to nikoho nezajímalo a občas měli lidi i blbé poznámky, když mě volala pokladní, že si mám jít dopředu.
Ahoj. Na mě bylo vidět skoro hned od začátku,že jsem těhotná. Nemusela jsem moc jíst,ale přesto mi kilča pěkně naskakovali a bříško rostlo. Mám dobré zkušenosti,v autobuse mě vždycky pustili sednout. Když jsem šla se starším k doktorce,když jsem měla stát frontu v obchodě a dokonce i na třídní schůzce mě vždycky pustili dopředu.
ahojky kicul,
souhlasím s tebou,těhotné ženy by měli mít nějaké ty privilegia.Když jsem byla těhotná,měla jsem štěstí,že mě brali přednostně u doktora a i v hromadné dopravě mě pustili sednout.Zato ted,když děti trochu odrostli (staršímu je 7 mladší 4)a jedeme hromadnou dopravou často se mi stane,že narazím na takzvané mrtvé brouky, kteří se koukají na mé ubohé dětí mrskající se u tyčky, které se snaží držet.
Já mám jenom jednu špatnou zkušenost z prvního těhu.Byla jsem na Diabetologii v 7 měsíci těhu.Přišla jsem přesně na 6.30 na odběry a čekala…..a čekala…..duchodci,co přišli až po mě,už dávno odešli.Šla jsem za sestřičkou a zeptala se jí kdy už budu na řadě já,že mám hlad a že mě je špatně.Prý jsem měla ještě počkat,že to prý brzo bude.Uběhla další hodina.To už jsem byla „mírně“ naštvaná a šla znova na sesternu.Odpověd sestry mě dojala:“babičky a dědečci mají přednost,protože bydlí na vesnicích a jedou jim autobusy(asi každých 30 minut) a já jsem místní,takže si budu muset počkat“.Domu jsem přišla až ve 14 hodin.
v druhém těhu jsem tam zase šla na kontrolu.A už to bylo o něčem jiném.Byla tam nová sestřička,vzala si prukazky a hodně nahlas řekla,že tu má dvě budoucí maminy,které mají přednost před všema ostatníma.Domu jsem se dostala za dvě hodiny:-))))
Ahoj Kicul,
se mnou a „bubínkem“ to bylo to stejné v bledě modrém. Nejhorší byl první trimest, kdy ještě vůbec nic není vidět. To se mi občas stávalo, když jsem musela někam dojet hromadnou dopravou, že jsem se celá zelená klátila v autobuse u tyčky. No a když už jsem se proboxovala k nějakému volnému místu, tak jsem si musela dát klapky na oči, abych neviděla pohrdavé obličeje nade mnou stojících starších dam.
Ale pro změnu v devátém měsíci, kdy už jsem si s sebou nosila parádní „bubínek“ to vypadalo obdobně, opět jsem se klátila u tyčky. Tentokrát už ne zelená, ale pobavená jak všichni sedící pode mnou si nasazují klapky na oči. To se přece nedá přehlédnout? Ale jo, všechno jde když se chce:-)))
Mobile Sliding Menu