Jsem sama doma se synkem. Čekáme návštěvu. Přijede sestra se synem. Naši mužíčci si někde hrají na vojáčky. Je jaro a páni kluci hned jak začne svítit sluníčko dostanou toulavý boty. Určitě to některá zná taky. Jsou neposední, neklidní a je lepší pro zdraví celé rodinky poslat je vyřádit. Však oni se vrátí jak beránci. Pravda, zaprášení, unavení a ohněm vonící. To, co se pak stane s vašim naklizeným bytečkem, to raději pomlčíme, neb jehličí bude všude, neb zrovna teď musí neodkladně někam pro nějakou důležitou věc. Tedy pro něho, pro nás ne…
Huráááááááá jsou tady, kloučci se převlíkají a jdeme do parku. Pro jistotu kolo i tatrovku bereme s sebou,jsou dva, a to bude něco. No kolobrnda, tu taky, však to poberem. Co páni kluci zrovna budou potřebovat. Košíček s jídlem a pitím je připraven. Tatranky máme taky. Vyrážíme.
Kluci si hrají, pomalu se šeří, nikomu se nic nestalo ani kolínka se neodřela. To máme tedy úspěch, neb pokaždé nějaká ranka je, dnes ale néééééééééé. Paráda, krásný den.
Kluci se pokouší vyplavit koupelnu, máme námořní bitvu. Naštěstí bydlíme v přízemku a pod koupelnou je sklep. Nezůstala ani jedna dlaždička suchá, pracují důkladně. No, ručníky přináším nové, můžou se ždímat. Pyžánka jsme prozíravě nechaly v kuchyni, vyplatilo se. Jeden má formuli, druhý motorku. To budou v posleli závody, než usnou.
Kluci se suší a my nalejváme polívčičku, hezky s růžičkovou kapustičkou, ta je zdravá na krev. Říkala babička, když nám jí dávala ze zahrádky. Pak dostanou bábovičku. Máme takový zvyk, ten, kdo všechno spapá, může si vybrat, kde se nakrojí. Prostě slavnostní nakrojení. Což udělá osobně. Necháváme naše ratolesti hezky nerušeně papat a jdeme uklidit potopu. Ta tedy je! Bitva byla velká, to musíme uznat, jen nějak nevíme, kdo vyhrál. Asi už ani nezjistíme.
Vracíme se do kuchyně, to je hrůůůůůůůůůůůza, co jste to udělaliiiiiiiiiiiii!!!!!!!!!!!!!!!
Má malovaná milovaná bábovička je ozdobena kapustičkou a pěkně polita polívčičkou!!!!!!!!!!
Kluci koukaji, očka veselá, tvářičky růžové a vůbec nechápou, co to má znamenat? Takto je VYRUŠIT uprostřed tvůrčí práce? Proč se mračím? Tolik otazníků!
Ovšem odpověď byla nádherná, teto ta věž neměla malé věžičky a střílny taky ne! Proto jsme museli dodělat, cos neudělala! Ani vodní příkop tam nebyl! A můj syn dodal, Jary jsou to přece holky a ty nevědi, co je důležitý pro obranu hradu! Co na toto říct! Snad jen to, že námořní bitva byla dokončena a začala bitva nová – Bábovková.
Bylo po sladkosti, poslední odměně dnešního dne. Když chlapci usnuli, tak jsem se dozvěděla, že Jaryk nemá rád kapustu. To byla rada pro příště. Už žádná zelená koule, co se dá využít i jinak. Musim říct, že jsem se touto radou držela a vlastně držim dál. Z malých chlapců, tehdy pětiletých, jsou už páni kluci, tedy mladí muži. Viz – Jak jsem chtěla hubnout/můj syn/ a druhý Maturitní ples /synoveček/.
Napsal/a: Kasparek
