A jak jste se seznamili Vy ? Aneb vlakove prokleti ?

Rubrika: Jen tak

794582_young_couple_kissing_in_the_grasProtoze se konec roku hiri ruznymi anketami, chtela bych vyhlasit take jednu. Chcete se sverit jak jste se seznamili se svou drahou polovickou?? (Jestli to tu jeste nebylo…)
Ve skole, v praci, pres internet, pres zname??
Ja se jako vyhlasovatelka 😉 pripojuji a abych zabila dve mouchy jednou ranou, napisi rovnou…

Jak jsem se ja dostala pres ocean? (tedy jasne, letecky 😉 Myslim, proc jsem sem letela, aneb – a mozna mi date i za pravdu, vlakove prokleti. 😉

V 19-ti jsem se vlakem vracela asi ze 4-mesicniho pobytu v Nemecku. Naproti pres ulicku sedel dlouhovlasy kluk, pojidajici ceske susenky Disco. Jak se zminuji vyse, po 4-mesicnim ne-pobytu doma, jsem asi na ty susenky musela koukat, protoze mi nabidl a uz nevim jak, najednou jsme sedeli u sebe a komunikovali. Teda. On anglicky, ja s nemcinou, asi jsme si toho moc nerekli, ale vymenili si adresy a v Praze se rozjel kazdy svou cestou. Nasledovalo nejakych 6 let nepravidelneho psani, nekdy jen pohlednic, s tim, ze vzdycky nezapomnel pripsat, az mi to vyjde, mam se prijet podivat, a nebo, ze zase jede do Prahy… Asi po tech 6-ti letech jsem mela konecne moznost letet, na 10 dni na dovcu. Rovnou sem, do New Yorku. Bylo to zrovna touhle dobou, vsechno vyzdobene vanocne, hodne svetel, preblaznene vylohy (ty jejich Santy jsem asi moc nevnimala, prijdou mi kycoviti jen nekolik let tamu na zad…)

Ale zpet k vypraveni. Po navratu domu jsem byla jak na trni, i Praha se mi zdala mala, a rozhodla se odletet na dalsich 6 mesicu. Bydlel jen s mamou a meli velky dum, takze misto se pro me naslo. Postupne jsem se zdokonalovala v anglictine, vlasac (uz davno osrihany, dlouhe vlasy jsou prece 80.leta!!!) Aha… (zklamane) byl desny akcak – schopny jet par hodin na koncert i 3x do tydne, vecne neco vymyslel, aby jsme se zabavili, (tedy on by se bavil stejne, jen me bral s sebou…), ze se mi moc nechtelo domu, jak jsem puvodne planovala. Za necele dva roky jsem se ale odstehovala (zkratka to uz nebylo onco) a casem i uplne presunula do jine casti NY, nasla misto v utulne italske kavarne, po nejake dobe jela na nejaky cas do Cech…. a pak pro zmenu, sem….. (zkratim to)…

No, a pak uz to slo rychle… Jednou jsem se vracela pozde vecer z hlidani a doucovani cestiny jedne skolacky (tata Cech, mama mistni) a potkala se s mym nynejsim manzelem.( Jak jinak nez ve vlaku, ale tentokrat metrovem). Ted zpetne premyslim, ze jsem tady vetsinu “kamosu” potkala v metru. Neptejte se jak. Nijak jsem na nikoho necivela, nehulakala ;)))). Jen jsem se jela vysnorena a natesena nekam (cilene) bavit…. Kamaradka mi pak rikala, kterou trasou to, prosim te, jezdis? Ja chci take nekoho potkat!!! Pujdu si sednout na Tvoji zastavku!!! 😉

Samozrejme, ja si VAZNE planovala za nekolik mesicu jet domu, zkusit si najit praci, tesila se….., ze uz mi to pendlovani leze krkem… jenomze osud tomu asi chtel jinak a misto odjezdu byla svatba, kde, abych Vam pravdu rekla, jeste par dni predem jsem si vubec nebyla jista, jestli tu chci takhle “na ostro” zit, kde rozhodovani (o pendlovani) nebude jen na me a vic nez pravdepodobne zustaneme zde nez v Cechach…. Nakonec jsem se ale predstavila “sama”, a asi to rozhodlo…. styskalo by se mi ….. ale i ted, s odstupem casu, si rikam, jake to bylo tezke rozhodnuti, definitivne se “odriznout” od rodicu …… znamych, kde se vztahy mozna trochu ochladi, kdyz je najednou jiste, jak ta Klarita zustava, !vdana!, v Americe…

Co mi nejvice chybi, je rodina, i ti mozna trochu ochlazeni znami…… pak dlouho nic (aby to nevypadalo, ze hned za zname cpu tv, ceske filmy, knihy, casopisy..), a take jidlo (to u nasich a babicek.., ale i ten hospodsky gulasek s knedliky).

Co jsem ale ziskala. Manzela, malou “kocicku”, socialni zazemi zase z jineho pohledu, tak zkratka, mam co jsem chtela…?? Ukoncim se nostalgicky. Casem se uvidi, co zivot prinese…

Napsal/a: klarita

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (23 vyjádření)

  • Já jsem se s mým manželem seznámila přes mého bývalého:-)
    Pracovali spolu a moc si rozuměli, přestože jsou každý úplně jiný. Pořád mi o něm povídal (přestože jsme spolu už pět let nechodili, tak jsme zůstali dobrými přáteli), ale až po roce nás seznámil. Začali jsme spolu chodit a po půl roce byla svatba….A můj bývalý přítel nám šel za svědka.:-)

  • Já se se svým manželem seznámila na podzim 1994 na diskotéce, hodily jsme spolu dlouhou řeč venku před budovou, slovo dalo slovo a dovnitř jsme se vrátily ruku v ruce. Kámoška se mnou teda asi 14dní nemluvila, protože si na mého manřžela tehdy „brousila drápky“..ale jak se říká „Kdo dřív příjde…“Jsme spolu šťastní, papírově jsme si náš vztah nechali potvrdit před 3 lety a máme 2 pěkné děti..co víc si člověk může přát…a že občas příjde bouřka? Po bouřce je ale vždy moc pěkně ;o)))

  • Tak to my jsme se ve vlaku neseznámili. Bylo to zrovna v pátek 17. listopadu 1989, byla taneční zábava a kamarádka mě vytáhla do kulturáku. Tam jsme si sedly ke stolu, kde už seděl Z. Trochu jsme povídali, pak mě vzal tancovat, i když to nijak zvlášť neumím. Potom jsme se skoro tři roky neviděli. A pak jednoho dne mě ta samá kamarádka vytáhla do hospůdky na pivko a Z. tam seděl s kamarády. Slovo dalo slovo, zeptala jsem se ho, jestli si na mě ještě pamatuje a pak jsme spolu začali chodit a po čase se vzali. Teď máme tři kluky jak buky a i když mě všichni čtyři často zlobí, kolikrát dost, jsem ráda, že to tak dopadlo.

  • Martina 2

    Tak ještě k tomu seznamování ve vlaku…jednou se semnou ve vlaku začal bavit jeden mladý muž, líčil mi, jak jede od milenky domů za manželkou, která o ničem neví, popisoval i jak to má zařízené, aby manželka nic netušila, docela se chlubil. Pak mě chtěl ještě pozvat na kafe a když jsem odmítla, dal mi alespoň vizitku, kdybych si to rozmyslela. A já na tu vizitku koukám, jméno povědomé, firma povědomá a vida, byl to bratr mojí spolužačky. Měli jste vidět, jak se tvářil. Ze sebevědomého playboye nezbylo nic, už měl jenom starost, abych jeho zálety nikde nevyzradila. Takže já se ani nedivím, že jsou u nás lidé zdrženlivější, naše zem je přeci jenom malá:-)

  • Ahoj, já jsem ještě chtěla doplnit myšlenku klarity o tom seznamování ve vlacích, metrech apod. v USA – vždycky, když vidím v nějakém americkém filmu scénu typu, jak se někdo dá najednou do řeči se sousedem v letadle, v autobuse, na ulici apod. a během 3 vět jsou už v živé konverzaci, tak mi to přijde jako klišé, ale v USA to tak opravdu je – lidé jsou tam takoví otevřenější, možná i chlubivější..takoví větší exhibicionisté – my si více hájíme své soukromí a jsme k cizm lidem velmi nedůvěřiví…po několika měsících pobytu tam (před lety) jsem tím taky načichla bylo to docela fajn, ovšem po návratu do vlasti mě to hodně rychle opustilo:-)…

  • Já jsem svého dnes už manžela dostala k narozeninám. Přítel mé kamarádky měl nezadaného kamaráda, jehož e-mailovou adresu mi poslal jako dárek k narozeninám – prý „poraď si s tím, jak umíš“. Já – původně velmi nesmělé a plaché děvče:))) jsem chytla příležitost za pačesy a odepsala. Měsíc jsme si psali, než přišel opět přítel kamarádky s tím, že oni jedou na dovolenou a jak je to teda s námi, že oni počítají, že jedeme s nimi. No, zkrátím to, poprvé jsme se s manželem viděli, když jsme platili zálohu na dovolenou a po 14-ti společně strávených dnech v Chorvatsku už bylo tak nějak jasné, že by to mohlo klapat. Klape to už pět let, já jsem zamilovaná dneska stejně jako na začátku, doma nám pobíhají (teda jedno zatím ještě po čtyřech) dvě zlatíčka a já si přítele (dnes už manžela) kamarádky stále hýčkám, protože jeho „dárek“ opravdu za to stál:)))

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Teď koukám, že jsem v reakci z 21:28:00 nakousla a nedopověděla myšlenku…
    Chtěla jsem napsat, že můj mladší bratr u mého chotě, v našem bytě přespal dávno před tím, než jsem vůbec tušila, že manža existuje, natož že bude můj manža…
    Tuším, že tehdy sjížděli Bečvu…
    Prostě, my se asi museli potkat…
    ;o)

  • p.s. ja taky na verejnosti balit moc neumim, spis se stydim… a ze zacatku mi to prislo trochu „hulvatske“, neco jako nerus me kruhy, kdyz nekam jedu… ale pro ne je to tu bezne a spis berou zivot jako „nepromarnit prilezitost“ … mozna i proto je tu tolik rozvodu a nemanzelskych deti nez jsme zvykle… Taky slecny se usazuji daleko dele, nejdrive si pekne uzit, vystudovat a pak teprve neco vazneho (a bohateho), i kdyz vyjimky potvrzuji pravidlo, nechci mluvit za vsechny.. i kdyz ted ta mladsi generace je asi to same…

  • Holky, moc hezke pribehy !!!

    No, jo, vzdyt ja si tak porad jeste zvykam….manzelstvi je proces… a zalezi na pracovnicich, jak se do toho oprou 😉
    jarmus – aha, ne, ne, ten vlasac se nedavno stal manzelem nejake jine a ted mam doma „vlasace“ podle vzoru Vin Diesel ;)… ja jsem si neuvedomila, ze to neni z toho, co jsem napsala jasne…
    kicul, presne, diky bohu za internet..
    a nam vsem jeste jednou tuk tuk tuk… a dekuji za reakce.

  • Klarito, ještě, že existuje ten internet, aspoň si nepřipadáš za tou louží tak odříznutá od svého minulého domova. Pěkné seznámení, to já jsem nikdy neuměla, jen tak sbalit někoho ve vlaku nebo autobuse. My jsme se seznámili klasicky přes společného kamaráda, ale kuriózní je začátek vztahu. Zrovna se měnil čas na letní a my si vyměnili i hodinky, takže byl další důvod se sejít…. Jsme spolu už 12 let! ťuk, ťuk, ťuk na dřevo – a funguje to.

  • Já jsem se se svým přítelem seznámila na internetu. Je to už rok a půl co se známe. Poznali jsme se v době, kdy jsem byla sama a Michálkovi bylo asi 5měsíců. Svěřovali jsme se s problémama a apolečně je řešili. Nakonec jsem si musela počkat až jsem se vybourala v autě a ležela 2měsíce v nemocnici. Ládík když se to dozvěděl přijel za mnou 150km, prý je to kousek. Jezdil 2x i 3x v týdnu a nakonec si mě z nemocnice odvezl. Sice jen k našim, ale netrvalo dlouho a začali jsem spolu a s Michálkem žít. Dneska jsme rodina a jsme moc šťastní.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jo jo, Hančo, úplná pravda!
    Já zas o „svém“ městě asi před 13 lety prohlásila, že tady bych teda rozhodně nikdy bydlet nemohla…
    A už jsem tu víc jak šest let, spokojenější než „domorodci“…
    Manža se sem dostal „na umístěnku“ po škole a já se nakonec přestěhovala za ním, protože láska hory přenáší, tak proč ne mě… ;o)

  • Já jsem po 8 letém vztahu během studií, který asi vinou nedostatečné komunikace skončil tak nějak doztracena (i kdyžtomu nikdo nechtěl věřit) nastoupila ihned do zaměstnání (vzali mě jako jednu z mála na konkurs do fakultní nemocnice),takže jsem potom několik let žila „single life“, byla v práci od nevidím do nevidím, dřela jako pohůnek služby, pátky, svátky….do toho koupila a zařídila maličký byt v Praze…potom jsem po X letech šla s kámoškou „pařit“ a tam „mě ukecal“ na rande o 10 let starší muž…byl z toho půlroční vztah, který mě vymačkal jako citrón, po definitivním rozchodu jsem nechtěla chlapy ani vidět, idioti jedni…jiná kámoška se na to nemohla dívat a dle homeopatické zásady „podobné se léčí podobným“ mě ukecala na seznamku na internetu („potřebuješ aspoň dítě – asi radši holčičku – že…“) – jako že se to bude brát čistě pragmaticky – ten má byt, ten má už 2 děti..bylo mi tehdy tak nějak po této stránce všechno jedno, tak jsem souhlasila a po několika více či méně šílených schůzkách (začala jsem to dokonce brát jako nějakou zajímavou psychologicko-sociologickou studii, děsně jsme se tím bavily) jsem s kámoškou odpověděla na jeden velice sebevědomě znějící inzerát…odpověděl na odpověď, poslal fotku…a kámoška okamžitě řekla: „Káčo – toho si vezmeš, s tím budeš mít dítě!“…to se stalo na zčátku června, v půlce črvna bylo první rande, od září jsme spolu bydleli…+/- k dvouletému výročí seznámení se nám narodil syn, jen ta svatba nám do toho nějak nezapadá (takže dámy – já jsem svobodná matka a proto svého partnera, když o něm píšu, nenazývám „manžel“, ale „R.“ nebo „náš tatínek“ apod.:-))

  • Martina 2

    Zajímavý příběh Klarito, máš odvahu, já bych se asi neodhodlala zůstat v zahraničí. I když asi ani tolik nezáleží na tom, kde člověk je, ale jaké lidi má kolem sebe.
    Nás seznámila naše společná kamarádka. Řekla mi, že má kamaráda, který hledá přítelkyni, že pořád pracuje a nemá čas někam chodit lovit holky. Nebrala jsem to moc vážně, ale z legrace jsem mu napsala SMS. Asi měsíc jsme si jen psali a volali si, bylo to hrozně fajn, ale já si pořád říkala, že v tom bude nějaký zádrhel a že až se osobně poznáme, bude všechno jinak. A NEBYLO! Jsme spolu přes 4 roky a máme náš 1,5 letý poklad Kamilku. Vzít jsme se ještě nestihli, i když mu říkám manžo a i jsem tady tak o něm psala, přišlo mi to srozumitelnější.

  • Klarito obdivuji tě já bych nedokázala opustit domov- nemám tím na mysli naši republiku,ale svůj DOMOV. Kolikrát mi manžel říkal jak se žije lékařům v německu, americe….že mi nemůže dopřát to co by chtěl….ale to zde nepatří. Ráda bych se podělila o naše seznámení. Bylo mi šestnáct let a chodila jsem uklízet ke svému taťkovi do kanceláře- před 11 lety to bylo 400 kč za 4 úklidy z toho jsem si MUSELA 300 kč dát na knížku (vkladní) což jsem později ocenila protože díky tomu jsem si udělala řidičák. Takže můj milovaný mě poprvé spatřil ve starých leginách, v odrbané mikině, s culíkem alá malá čarodějnice s hadrem v ruce- protože ten den přišla nová paní účetní (jeho maminka) seznámit svoji rodinu s mým otcem.

  • Já se svým druhým manželem seznámila na inzerát. Když jsem dostala nabídky a s kolegyní je pročítala, tak moje první reakce po přečtení jeho dopisu byla „tak takhle bych se nikdy jmenovat nechtěla“. No a to jméno už nosím osm let. Zkrátka nikdy neříkej nikdy.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jé, taky bych se mohla pochlubit, že!? Vždycky něco opomenu…
    Já se s manželem seznámila díky mé kolegyni, se kterou (a větší partou) jezdili na vodu, na hory a tak… občas šla parta do kina, divadla…
    Jednou jsem začala chodit a jezdit s nimi, začali jsme se bavit a prý se se mnou dobře povídalo. Tehdy jsem ještě byla zadaná, ale s bývalým partnerem jsme se vlastně už 2 roky rozcházeli…
    A pak mě pozval budoucí choť na jednu cestovatelskou promítací akci (dodatečně jsem se dozvěděla, že nás pozval vlastně tři, ale jen já jsem byla nejvytrvalejší…(o; ). To už jsem se s bývalým rozešla a abych se toho vztahu zbavila úplně, nechala jsem si ostříhat do pasu dlouhé vlasy (cca po 12-13 letech). No, a to prý zabralo na 150% – prostě jsem svého chotě upoutala nejen naším povídáním, ale i vzhledem… ;o)
    K našemu počátečnímu seznámení možná přispělo i to, že jsem svému muži připadla „nějaká povědomá“… pak jsme zjistili, že chodil do stejného ročníku s mou starší sestrou, jen do vedlejší třídy… a rodinná podoba se nezapře…
    ;o) a můj

  • Ahoj, tak to já jsem se s malželem seznámila v 17letech na inzerát. Na průmce jsme měli spolužačku, která razila heslo – zemřít a neseznámit se na inzerát by byla škoda. V Anonci narazila na dva inzeráty, kde 2 resp. tři kluci hledaj kamarádky. S další spolužačkou odepsaly na ten první, a pak mi nabídly účast na odpovědi na ten druhý inzerát. Dlouho se nic nedělo, až těsně před vánocema holky vyrazily na společné rande z prvního inzerátu. První co jim ti kluci řekli – my víme, že máte kamarádku Andreu – holky nechápaly. Ty izeráty totiž podala parta 5ti kluků, jen jim připadalo divný hledat 5 holek pro 5 kluků jedním izerátem. A tak se seznámilo 5 kluků se třema holkama. Jen nám s manželem z toho vznikl vztah a po krátké 8,5 leté známosti jsme se vzali. Teď mě napadá, že brzo budem „slavit“ 13té výročí seznámení.

  • kristýna

    ahoj, tak my se s manželem seznámili přes internet. Brouzdala jsem na internetu, zašla na chvilku na pokec, a tam jsme si začali „povídat“. Pak jsme si psali a volali, po měsíci za mnou přijel a rok na to jsme se brali. Manželé jsme 4,5 roku a zatím vše ok.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Pěkné, Klarito, pěkné…
    Jen si teď nejsem jistá, jestli „akční vlasáč“ a Tvůj manžel jsou dva různí lidé nebo ne…
    Prosím, prosím, vysvětli to „zmatené matce“…
    ;o)
    Moc Ti přeji Tvé štěstíčko!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist