Tady jsou vidět blázni – Krásný začátky

Rubrika: Jak se žije jinde

Jednoho krásného dne se probudíte v posteli, ve svém panelákovém bytě s rozhodnutím: „Dneska si koupíme barák!“ Ve skrytu duše toužíte být majiteli jakékoliv nemovitosti, která má vlastní střechu nad hlavou už od útlého dětství. Jak jste postupem času dozrávali, nalezli jste ke splnění svého snu odpovídajícího partnera, který, stejně jako vy, byl „obdařen“ podobnou ránou do hlavy a který touží po vlastním DOMEČKU možná ještě o něco více, nežli vy.

Vydáte se na strastiplnou pouť, plnou mnohých překážek. Budou na vás páchána neuvěřitelná příkoří. Budete se plazit v prachu a ohýbat hřbet na podlahách nejrůznějších institucí. Budete olizovat boty nepříjemným úředníkům. Budete „nosit kafíčko“ ošklivým sekretářkám. Budete lhát o svých příjmech, o svých výdajích, o počtu manželských i nemanželských dětí. Zapřete i svou vlastní matku, pokud to bude situace vyžadovat.

Budete objíždět všechny malé obce v okolí vašeho bydliště. Budete se procházet malebnými vesničkami, zastavovat se před nejhezčími exempláři a v duchu budete vystěhovávat stávající majitele a nastěhovávat tam SEBE.
Budou se vám zdát barevné sny, plné zlatých cinkajících mincí. Bude se vám zdát, že slyšíte zvonit telefon, po jehož zvednutí se ve sluchátku ozve: „Vaše vzdálená tetička v USA (kterou jste nikdy neměli) náhle skonala bez potomků a rozhodla se vám odkázat veškerý svůj majetek, který čítá tolik a tolik milionů…
Budete nadějeplně prohrabávat svojí poštovní schránku s touhou nalézt tam telegram, který dí: „Stáváte se hlavním výhercem v naší loterii (které jste se nikdy nezúčastnili) a vyhráváte TOLIK A TOLIK MILIONŮ…

Ve SKUTEČNÉM životě budete obrážet banky a stavební spořitelny, ve snaze vyškemrat, co se vyškemrat dá, abyste si mohli splnit ten svůj veliký dětský sen.
Současně se pustíte do hledání kýženého objektu. Po tom, co zjistíte, na kolik peněz vlastně „dosáhnete“ vaše požadavky se sníží z „který dům se nám LÍBÍ“ na „na který dům MÁME“.
Ve finále, kdy budete už tak moc vyčerpaní tím únavným hledáním a pátráním, naleznete HO.
Záměrně nepíši, naleznete TO, protože VÁŠ dům, bude míti (poněkud poťouchlého) ducha a zcela jistě dostane i své jméno.

Ta BARABIZNA, která vás polapí, vás dostane na díru v podlaze, parádní výhled ze střechy a nádhernou – zatuchlinovou vůni. Také vás dostane na skutečnost, že je okamžitě K MÁNÍ. Majitelé se jen jen třesou na to, aby vám ji prodali (bodejť by ne, je na prodej už několik staletí..) a dokonce vám dají i SLEVU!!!! (Vědět tenkrát, co víte dnes, taky byste si tu slevu dali…)
Pořád vám to ještě nebude docházet. Ani v okamžiku, kdy budete podepisovat smlouvu, ani v okamžiku, kdy budete v ruce držet klíče. Dokonce ani v okamžiku, kdy si budete poprvé prohlížet svůj nový občanský průkaz s úplně jiným místem trvalého pobytu.

Poprvé tomu uvěříte teprve tehdy, kdy u VAŠEHO domu zazvoní VAŠE paní pošťačka.
Nastěhujete sebe, svůj nábytek, svoje oblečení, knihy, nastěhujete svá zvířata.
Zvláště pro tyto němé tváře to bude, hlavně z počátku, ŠOK.

Budete sedět na zahradě a pozorovat svého psa, který se, s klackem v hubě, snaží narvat NAŠTORC mezi plaňky plotu. Váš pes se postupem času naučí, že plot je tu od toho, abychom ho překonávali, což brzy začne činit velice rád a s ohromnou chutí. Jako první člen domácnosti objeví, kde v obci jsou postaveny POPELNICE, což vám oznámí svým vítězoslavným příchodem domů s ohnilým rohlíkem v tlamě.

Úsměv na tváři vám vykouzlí váš kocour. V prvních dnech se neodváží dojít dál, než dvacet centimetrů od vchodových dveří. Tam se bude tiše choulit, třást se po celém těle a žalostně mňoukat, zatímco za plotem bude vřískat parta vesnických kočičích výrostků, kteří se už nemohou dočkat, aby si toho vašeho CHUDINKU parádně podali.

Vašemu chudinkovi bude stačit asi tak týden na aklimatizaci. Potom vám začne, za odměnu, že jste ho sem přestěhovali, nosit do BOT mrtvé krysy a ptáky. Také, zřejmě za odměnu, začne odmítat používat svůj kočičí záchůdek, na kterej byl tak hezky naučenej, a místo něj začne používat celého prostoru vašeho domu. To bude také ta poslední kapka, kvůli které ho vykopnete „na vesnici“, čímž z něj definitivně uděláte kočku vesnickou. Odteď je jeho výsostným bydlištěm a královstvím vaše stodola. I když už bude vypadat, že si opravdu zvykl, přeci jen se vám ho občas podaří zahlédnout, jak s odporem našlapuje po vlhké trávě (právě pršelo) a po každém kroku oklepává tlapky.

Kapitolou sama pro sebe bude váš papoušek. Když jste ještě bydleli v paneláku, dělal vám děsnou ostudu. Máte totiž takového exota, který neumí mluvit, ba ani zpívat, ale zato umí vrzat jako stará železná postel. Pár měsíců takto vrzal, a vy jste na chodbách panelového domu potkávali samé rozesmáté tváře. Po dalších pár měsících vrzání, jste začali potkávat zachmuřené, poněkud unavené tváře, až jednoho dne vám blízký soused sdělil, že: „Byste toho šu…í mohli čas od času nechat, že v domě bydlí i normální lidé a ti se potřebují po noční trochu vyspat…“ Zmateně zapátráte v paměti, kdy jste TO dělali naposledy a jak hluční jste tenkrát asi tak mohli být. Pak vám to docvakne… PAPOUŠEK. Červení až na zadku jste vysvětlili sousedovi jeho omyl. Jeho tvář se zachmuřila ještě více a bez pozdravu odcházel. Do zvuku zavíraných výtahových dveří se prolinulo něco jako : „blbá slepice“ a „zakroutit krkem“. O důvod víc, abyste se odstěhovali.

Když ptáka jarabáka přestěhujete i s klecí na vesnici, nějakým zázrakem na pár vteřin utichne.
Ale jak říkám, bude to opravdu jen na pár vteřin. Jeho klec jste za teplých letních dnů rozhodli strategicky pověsit na venkovní zeď vašeho domu, aby vám doma neřval. (Po několika týdnech začnete potkávat čím dál tím více zachmuřeného souseda z protějšího domu, který se jen tak mezi řečí zmíní, že má zbrojní pas a pušku a nebojí se ji použít…) Váš papoušek se rozhodne této nenadále nabyté „svobody“ náležitě využít a téměř v tom samém okamžiku, kdy ho pověsíte ven, se začne učit „cizím řečem“. Velmi záhy zjistíte, že se k vašemu domu slétá veškeré ptactvo, které se v okolí vyskytuje, aby si toho cizáka prohlédlo, popřípadě s ním „pokecalo“ a zjistilo, za co že vlastně sedí. Občas, ještě hodně brzy z rána, kdy je ještě šero, zaslechnete vrzání vašeho papouška, které nabyde na intenzitě a žalostnosti. Po prvních pár výskocích z postele časem zjistíte, že se NIC MOC závažného neděje, že jenom na vašeho omřížovaného drobečka dostal chuť nějaký noční pták, či hloupá kočka.

Časem si ke svému stávajícímu psu, který je malý a k hlídání pozemku a vašeho DOMU se příliš nehodí, pořídíte psa ještě jednoho. Mnohem většího. Časem naznáte, že koupě tohoto hovada byl žalostný omyl. Je to sice miláček rodiny, ovšem k hlídání se moc nemá, ba ani to vlastně pořádně neumí. Nu, jednou ho však máte, sežrat ho nemůžete, tak si ho necháte. Kromě toho, že strašlivě slintá a je děsné prase, nebudí nijak velkou hrůzu. Abyste ho ochránili od ošklivých úmyslů zlých lidí, pověsíte si na plot ceduli: „Pozor pes“, kterou časem vyměníte za nápis „Pozor, blbej pes“ a ještě později za: „Pozor, zlej a blbej kůň“ (Ten „zlej“ je tam hlavně pro váš pocit, že opravdu někdo váš dům hlídá, i když tomu tak není…)

Napsal/a: Bramborka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • Bramborko, opět úchvatné:)))
    Já jsem unešená, hlavně z toho vašeho ptáka:))))
    Jsem ráda, že jsi zpátky:)

  • Bramborko, slyšíš, jak Ti tleskám? Za celý článek a zváště za stať o papouškovi, jupííí.

  • Bramborka

    Tak,“Berňačka“ bydlí „přes plot“ a taky je to kouzelné telátko.
    Padmé, děkuji,a k tomu o starších domech- podepisuji, do puntíku.

  • Padmé

    Bramborko, moc moc děkuji za Tvůj příspěvek.:-)
    Rozesmála jsi mě, pobavila jsi mě a máš to fajnově napsané. Díky.

    Jinak se samozřejmě přidávám do té velké rodiny majitelů domů z minulého či předminulého století.:-)) Také jsme dostali slevu… ha, ha, ha … dnes už bych požadovala třikrát tak velkou! ;-))
    ALE NEMĚNILA BYCH. Starý dům je nádherný, je v něm všechno – je v něm duše, dýchá z něho minulost, je v něm romantika, máme své soukromí a pod naší střechnou bydlí jen naše rodina (to panelákové kolektivní soužití… uff uff..). A to ticho… to je k nezaplacení.:-)

  • Lussy

    babofko,
    my máme 2 berňáky – pozemek jako kráva a nestačí to a když je pořádně nevyvenčím, tak zdrhnou 🙁

  • Bramborko, dobře, že jsi „zpátky“. Zase jsem se úžasně bavila… :-))))
    Už nějaký čas taky škemrám, že AŽ… že si taky pořídíme „pejska“. Hlídače… 🙂 Ale na náš pidi pozemeček nevím nevím, jestli tam po běhání hlídačem zbyde nějaká travička na pidi pozemku :-))) Zamilovala jsem se do berňáka :-)))
    Bramborko, piš piš, je to nádhera. A za tu speciální kategorii bodíků se přimlouvám a možná i o speciální sekci „Bramborkovin“ 🙂

  • Lussy

    Bramborko,
    tak bacha, já se zamilovala do baráku a to byl konec listopadu, pršelo a byla pěkná zima 🙂
    Takže komu není rady, tomu není pomoci…

  • Bramborka

    Ivčo, nekupujte na Jaře,nebo v Létě, budete okouzleni přírodou a neuvidíte to podstatné, Zima to jistí(((-: Jinak, držím palce, stojí to za to.

  • Lien

    Bramborko, papoušek a vrzající postel nemá chybu.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Bramborko, moc hezký článeček:-)
    Beru ho tak trochu jako „návod“ toho, co nás čeká, neboť jsme se rozhodli (a doufám, že vše zrealizujeme), že se přestěhujeme z činžáku zamračeného velkoměsta do klidu vesničky:-)Máme i typ domečku, pouze potřebujeme nalézt vhodný objekt:-)Necháváme to na jaro, před vánocema to už řešit nechceme, to by mě praskla hlava:-)
    Takže moc díky:-)

  • Bramborka

    Děvčátka, tak se mi líbíte(((-: Rozesmáté, veselé..((-: Díky moc za krásné ohlasy((-:
    Lussy,nám se na realitce nesmáli, když jsme jim řekli, že chceme dům do půl mega. Už nás nenechali odejít. (Takhle „šťavnatá“ kořist na tu barabiznu, taková šance se nepromíjí((-:)
    Alenko, já vím(((-: „Jednodušší“ to holt asi nikdy nebudeme mít((-:
    Hani, není to zas taková hrůza (někdy) ((-:
    Ještě jednou, děkuji.

  • Teda Bramborko, řehtám se tu úplně neskutečně :))))))))))))))))))))
    Nádherné, PŘESNÉ…. akorát s tím rozdílem, že nám majitel slevil po přemlouvání, abychom na TO dosáhli a upřímně – nadáváme na něj ještě dnes, jak pomalu vylízají „příjemnosti“, za které ta sleva mohla být mnohem větší 😉 Papoucha jsme naštěstí neměli, kočku i psa až tady…. bohužel naše nová kočička se ztratila, takže mrtvé myšky už nenacházíme 🙁 A pes je fakt prase – pod to se podepíšu 😉 Jinak úplně úplně přesně – všechno do puntíku (skoro) 😉
    Pro tebe by Petra měla zavést extra kategorii bodíků :))

  • Nádherně sem si početla.
    Hezky se zasmála,ale při představě toto prožívat nevím,nevím.
    No s odstupem času se vše zdá humornější,hlavně když to nejhorší je za náma:)))

  • Lussy

    Bramborkó :-)))
    Zase paráda. My dům kupovali superrychle. Šla jsem do realitky, že scháníme dům do 500 000,-. Pán se srdečně zasmál, ale vnutila jsem mu můj telefon, kdyby náhodou. Asi za týden volal, že má dům za 300 000,-. My tam přijeli, já se na první pohled zamilovala. Pán toho využil, chtěl 380 000,-. A pak se nám ten kolotoč taky roztočil.
    Jen naše Sára nezjistila, kam se hází odpadky, ale kde je mateřská školka a zdrhala, aby se šla pošušňat s dětičkama.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist