Tady jsou vidět blázni – Až se zima zeptá II.

Rubrika: Jak se žije jinde

Cokoliv, co se týče jídla a pití, co bude teplejší než nula stupňů celsia, vám bude připadat vařící.
Pokud si ráno, před čištěním zubů, nebudete muset prorazit dlaní vrstvu ledu v umyvadle (necháváte tam stát misku s vodou, kdyby trubky zamrzly, což dělají pravidelně…), budete tento den považovat za víceméně teplý a budete mít pocit šťastlivce, který právě vyhrál první v loterii.

V zimě vůbec zuby vašich nevinných romantických představ narazí na ledovatě zaťatou pěst ztuhlé – smrtící reality.
Ledové květy na sklech vašich oken JSOU romantické. Realitou JE tlustá námraza, která způsobí, že když trhnete oknem, abyste ho otevřeli, minimálně ho vysadíte z pantů.

Romantické jsou zimní večery, kdy sedíte u krbových kamen, venku TO padá a v komíně to hučí. Realita je taková, že když TO v komíně hučí, tak to taky rychle VYHUČÍ a vy jdete sice spát skoro nazí v krásných dvaadvaceti stupních, ale probouzíte se do ledových osmi a to ještě, když je mírná zima.
Pocukrované střechy okolních chaloupek vypadají TAAAK romanticky, jako z Ladových obrázků. Reálné ovšem je, že až ráno budete řádně načančaní spěchat na veledůležitou pracovní schůzku, ta lavina, co sedí na střeše, má namířeno právě za váš KRK.

Romantické jsou představy o tom, že ve sklepě je v létě chlad a v zimě teplo – což je ideální pro tu JEDINOU lahev archivního vína, kterou jste dostali k výročí svatby od švagra. Ve skutečnosti se už ale asi ke své lahvi (kterou se odhodláte vypít na ex hned po prvních mrazivých dnech) nikdy v životě nedostanete. Protože stejně tak příjemné prostředí, jaké sklep vytváří pro vaši Lahev, vytváří i pro ty desetitisíce PAVOUKŮ, dosud neobjeveného druhu, kterým se ve vašem sklepě náramně daří a líbí. Přežívají jen díky kanibalismu a na světlo světa vylézají, jen když potřebují přečkat období, než se vylíhnou další mláďata – potencionální zásoba potravy. Ačkoliv jste až dosud arachnofobií netrpěli, po první návštěvě sklepa v zimě, kdy jste došli nejdál na první schod, máte divoké sny a závidíte Američanům jejich zvyk zavírat své domy do igelitových stanů těsně před tím, než jsou domy naplněné smrtícím JEDEM (tuším proti termitům).

Romantická je představa sedláka středního věku, sportovní postavy, ŽELEZNÉHO zdraví, jak za jasného, mrazivého zimního rána s úsměvem na rtech štípá velikananánskou sekerou na dvoře špalky dříví. Sekera ZAJÍŽDÍ do dřeva jako nůž do másla, od úst mu stoupají obláčky páry, úhledně naštípané třístičky se vesele řadí to úhledných hromádek u sedlákových nohou. Po dvou minutkách lehounké práce se lehce sehne, sebere náruč vonícího dřeva, párkrát zadupe, aby mu z gumových holinek opadal sníh a voně čerstvým vzduchem a smolou vejde do VYHŘÁTÉ seknice.

Realitou jste VY. Ač pětadvacetiletí, vypadáte na sto. Ještě jste si ani (po předchozích zkušenostech) nedali ranní kafe ani cigáro. Svaly se vám třesou zimou, žaludek se svírá nezvyklou námahou. Nozdry se vám slepují mrazem. Oči vám oslepuje ta zas… běloba všude kolem. Za krk vám kape ze střechy a na zadek vám tahne (zase jste si ty tepláky přetáhli přes pyžamo příliš ledabyle). Špalek na štípání dříví se vám každou chvíli kácí k nohám. Malinkatá „fiskarska“ se vždycky zakousne do poloviny přemrzlého špalku a pak to půl hodiny páčíte. Třístičky máte tak akorát za nehty, špalky se vám úhledně rovnají přímo na špičky vašich opantoflovaných nohou. Po půl hodině neskutečné dřiny PADNETE na kolena, protože jste si přišlápli šňůru od županu, posbíráte nejblíže se válící kousky přemrzlého dřeva a opatrně vykročíte k domovu. Po cestě vám několikrát na námraze ujedou pantofle a na kost zmrzlí a neuvěřitelně „nastartovaní“ dobruslíte s promáčenými rukávy a přemrzlými prstíky do studené kuchyně, kde na vás vyplazují jazyk kamna s narvaným popelníkem (důvod, proč budete muset jít na dvůr znovu).

Napsal/a: Bramborka

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Vidíš Bramborko, a já si doteď myslela, na základě Tvého asi před-předminulého láskyplného článku o tom, s kým vším Váš dům sdílíte, že Ty se pavouků nebojíš.
    Dneska opět chválím Tvůj naprosto bezvadný humor!

  • Bramborko, úúúúúúúúúúžasný, já hltám každé tvé slovo:)))
    A hned k začátku článku, doufám, že nám napíšeš, jak ti letos ty nové okna nezamrznou a otevřeš je:)
    To teda nevím, o čem nám budeš psát????
    Takže být tebou, už nic neopravujte, at máš další a další náměty k psaní:)

  • Bramborka

    Alenko, tak tedy, s pravdou ven. Vlastníme náš dům už skoro šest let, a já jsem ve sklepě NIKDY NEBYLA. Já se pavouků bojím DĚSNĚ MOC.))-:Takže se jim tam daří fakt dobře, protože tam nechodí nikdo, jenom jednou za rok pán, který odečítá vodoměr – a ten je zvyklej na jinší horory.

  • A koukám, že tvůj muž si taky bere dovolenou hlavně na práci… kolikrát jsem si říkala, že ho ve volnu vidím skoro míň než když je v práci 😉 – ale jak píšeš – slyším ho a aspoň to kafe si dáme spolu… :))

  • Bramborko :)))
    Opakuju se, ale na nic jiného se po přečtení tvých článků nezmůžu. Je to prostě DOKONALÉ!!! :)))
    Tak u nás – když nám poprvé pořádně zahučelo v komíně, byl to ten moment, kdy nám vyhořel 🙂
    Večer se opravdu potíme při krásných 22 stupních (pro někoho kosa, pro nás úžasné teplíčko :)) ), ráno vstáváme „jen“ do 16 … proto jsme po první zimě zrušili uhlí a zavedli plyn – ovšem ty ceny 🙁 Tak aspoň sem tam přitápíme – můj sedlák 🙂 naštěstí seká ve sklepě 🙂
    Pavouky máme ve sklepě taky kardinální a byť arachnofobií docela trpím, nějak jsem si zvykla ty mrchy ignorovat, pokud mě nechávají žít a nelezou na mě z regálu s kompoty – to pak ječím a bezhlavě vraždím (pokud si na něj troufnu 😉 )
    No a poslední část – úplně tě s tou sekyrkou a páskem od županu vidím :)))
    Úžasné…. ale fakt by pro tebe Petra měla zřídit speciální kategorii bodů 😉

  • Bramborka

    Díííky((-: Fiskarska je sekyrka, ano((-: No, a fakt se nenudím. ALE, vykňourala jsem si na manžovi, aby si KONEČNĚ vzal pár dní dovolené (už mne to budování samotnou fakt dodělává). A on si jí konečně vzal. Příští týden ho, pro změnu, neuvidím, ale alespoń ho uslyším(((-: Bude se, místo v zaměstnání, dřít celý týden doma. Huáááá…. Zase budeme rodina((-:

  • Bramborko, co je to fiskarska? To je sekyrka?

    Jinak tě tentokrát nebudu jen chválit. Mám k tobě jednu obrovskou výtku. Je to krátký!!!!!!!!!!!!!!! Ale zase boží… :-))))))

  • Horempádem

    Teda Bramborko, ty se fakt nenudíš 🙂

  • Bramborka

    Děvenky, děkuji za krásné ohlasy. Hororové situace prožívám spíše nyní, co se může pokazit se pokazí, navíc se mi zničila jedna autosedačka, ráno jsem urvala bránu z pantů a dopoledne jsem rozbila páté sklo u dveří auta, nacouvala jsem na okap. Holky jsou nemocné.)))-: Pak musel švagr, který tu zachraňuje zednicky naší momentální situaci, pro materiál a nejelo mu auto, tak jsem s ním tlačila ve sněhu a blátě felicii do kopce, řvala jsem u toho jako při porodu, no,ale povedlo se. Ještě že mám tak samostatné děti. Zatím si dvacet minut vydržely bez úhony hrát v obýváku. Jsem KO. Už by ty pohromy mohly skončit.

  • hezky napsaný,máš úžasný talent hororové situace nádherně nadlehčit.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Bramborko, naprosto úžasný!:-)Moc díky za večerní zasmání:-)

    Připomělo mi to náš „výlet“ na chatu mého bratránka. Má ji v Mísečkách v Krkonoších, na takovém kopečku. Auto se musí nechat stát pod kopcem a pak pěšky. Jeli jsme tam jednou ještě s kamarádkou a s ním v zimě. Představa nádherného víkendu uprostřed zasněžených hor se sobotním výletem do Špindlu se rozplynula ve chvíli, kdy jsme zůstali stát před cestou vedoucí k chatě, cca 200metrů. dělilo nás několik metrů sněhu. Bratránek musel chtě nechtě do chajdy pro lopatu a zbytek odpoledne jsme odhazovali sníh z cesty, abysme si přinesli aspoň tašky. V chatě zima jak v ruským filmu a do toho nešel nahodit kotel. Ten byl ve sklepě a praskla žárovka (baterku jsme neměli s sebou). Celou noc se mi pak zdálo o pavoucích:-)No, nebudu to protahovat. Byla mi zima, celý víkend jsem nerozmrzla, na cigárko jsme museli ven, neboť bratránek je zapřísáhlý nekuřák a moje „pražská zimní bunda“ byla nějak nedomáknutá do tohodle počasí.Do Špindlu jsme jeli, ale zalezli jsme do první restaurace a vychutnávali si teplou kávičku bez toho, aby mi mrzli nohy:-)

    Ale zase na druhou stranu je na co vzpomínat. Možná bych si dneska už na ten víkend nevzpoměla:-)

  • Horempádem

    Bramborko, dosud jsem nereagovala na tvé skvostné článečky o strastích novopečenců v rodinném stavení, ale už mi to nedá :-))

    Víš jak to popisuješ, tak mi připadá, jako by na vás padl hněv Boží :-))) Jooo, ale tak to prostě je. Něco podobného jsem zažívala, když jsme s manželem bydleli u jeho rodičů v domě. Oni prostě tak nějak byli zvyklí na bojové podmínky, které jim dům skýtal. Ne že by ho neměli zařízení a všemožně upravený, ale zimy tam byly k uzoufání. Už to umocňovalo jen to, že je to dům v horách, kde každou zimu napadnou tuny sněhu 🙂 Rána pro mě byla tristní. Přestože měli ústřední topení a k němu připojený kotel na uhlí, tak někdo večer neprozřetelně nepřiložil a ráno tam byla kosa jak v morně. O koupelně nemluvě. Dvacet minut čekání, než do patra dorazí jakš takš teplá voda z bojleru v přízemí, aby mi ta studená nevymlátila zuby :-)))

    U nás v domě potom to už bylo trošánek lepší, ale i tak nehorázně drahá kachlová kamna občas neplnila svůj úkol tak jak by měla. Naštěstí mám manžela nočního cestovatele na WC a tak když byl doma, tak udržoval i noční teplo domova 🙂 Nikdy asi nezapomenu na ranní honičky, kdy jsem bývala doma sama s ani ne roční dcerkou a brodila se metrem sněhu pro dřevo. Pro monstrozní polena, která dle mého manžela byla velká proto, aby v kamnech déle vydržela. Na to jak jsem je nemohla od sebe odervat, protože byly spečené mrazem a každý nešikovný manévr zapříčinil zřícení té monstrozní hromady na moje nohy :-))))

    Romantika, jak píšeš to byla, to ano. Když jsme v té zasněžené krajině pozorovali za okny srnky, kterým jsme vedle domu dávali vždy nějaké dobroty. A poránu nacházeli vyleželé pelíšky od nich, hned vedle našeho domu.

    Ale dej pokoj, už bych do toho nešla. Romantika to ano, ale jen tak na víkend. Proto se raději postěhujeme do krajů teplejších, ne tak moc od nách vzdálených, ale za pomyslnou teplotní hranicí, kde když tady je vánice, tak tam je jen zataženo a sem tam poletuje vločka 🙂

    Romantická krbová kamna do domu ano,ale jen za účelem případného romantického večera, případě nějaké té úspory energie, jinak všude budou pěkně přímotopy a topení v podlahách :-)))))))))

    Ale držím tobě i tvé rodince v tomto nelítostném a přitom příjemném tažení za vlastním blahobytným bydlením 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist