Jaro je tady II.

K pravidelným, každoročním vesnickým kratochvílím patří jarní „pálení bubáků“. Na nejedné zahradě zaplane vatra, která, jak jste se dozvěděli, byla vytvořena „ze starejch trámů a voken, co mi tam už dlouho STRAŠILY.“ Naprosto jasně a zřetelně jste viděli, jak jedno to „vokno“ má po svém obvodu nápis BARUM a jeden ten „trám“ vybuchoval a vystřikoval do okolí černou hořící břečku…

Pálení bubáků je jako tam-tamy. Po ránu zaplane první a do večera jich ve vsi hoří deset. On se ten váš JEDEN ohníček v tom množství ztratí. Taková zdravotní procházka vlahým jarním podvečerem, po dni „pálení bubáků“ bývá velice „výživná“. Kdyby někdo do svého ohníčku přiložil mrtvolu, nikdo si toho ani nevšimne.

Spousta činností, které se na podzim a v zimě odkládají na jaro (tzn. na NIKDY), se vám na jaře připomene, jakože teď teda už by to ale docela i chtělo…
Uvědomíte si, že jste vlastně vždycky chtěli mít upravenou, čistou pěknou zahradu a místo toho máte skladiště, přehlídku stavební suti a bahenní lázně. Pozvete na víkend pár spolehlivých kamarádů, nakoupíte do zásoby pracovní rukavice, lopaty a pivo a příštích pár volných dní strávíte lopotnou a namáhavou prací.
Budete potit krev a slzy při stavbách neskutečného množství „okrasných zídek“. Nenapadá vás totiž jiný a levnější způsob, kterak „uklidit“ ty tuny stavební suti, které se vám válí od plotu ku plotu. Ve výsledku bude vaše zahrada nejspíš hodně připomínat ty terasovité ze sedmi divů světa. Ale bude to uklizené. Nájezdy pro sekačku na trávu doděláte až POTOM. Samozřejmě, že jste na ně zapomněli.

Tráva na VAŠÍ zahradě je zřejmě tajně hnojená nějakým speciálním „rychlýrůstpodporujícím“ prostředkem, přesně takovým, jaký byste chtěli mít na rajčata, ale nemáte. Vláčíte sekačku po zahradě sem tam a vaše paty už olizuje travní omladina, která nemá ani tolik slušnosti, aby počkala, až zmizíte z dohledu. Prý, že nejrychleji rostoucí rostlinou je bambus. CHA, CHA… Přijďte se někdy z jara podívat na naši zahradu…

Pojezdová motorová sekačka je nástroj, na který by se měl vydávat zbrojní pas. Vystřeluje kamínky s kadencí samopalu vz. 58… Po jednom dni stráveném sekáním s TOUTO sekačkou budete večer usedat k televizoru s nohama hrajícíma všemi odstíny modré. Co kamínek, to modřinka.
Samozřejmě, že jste se vykašlali na odklízení psích exkrementů PŘED tím, než jste začali sekat. Za to vám náleží „odměna“ – nevábná sprcha, která přijde pokaždé, kdy najedete na nějaký takovýto „poklad“, šikovně ukrytý ve vysoké trávě.
Třeba nemáte sekačku s pojezdem. Třeba máte elektrickou… K výše uvedenému si tedy připočtěte neustálý strach o kabel, který se vám snaží podrazit nohy při sebemenší příležitosti a který se sebevražedně vrhá přímo pod nože sekačky. Nikdy se vám nepodaří koupit takovou sekačku, která by měla DOSTATEČNĚ dlouhý kabel. Takže za sebou budete vláčet, kromě kabelu, ještě tak dva-tři prodlužováky.

Kapitolou sama pro sebe je vřetenová ruční sekačka. Nemá ani kabel, ani motor. Když netlačíte, nejede, nesekáte. Je celkem šikovná a poradí si i s opravdu příšerným terénem. Ovšem, musíte s ní sekat trávu nižší než pět centimetrů. Tráva, která je vyšší, se ladně obtočí kolem vřeten a vy jste dosekali. Když už po třetí za dvacet minut budete čistit vřetena od trávy, nejspíše se na to vykašlete a půjdete se podívat do stodoly, protože máte pocit, že tam někde visela kosa. Máte recht. Na co utrácet peníze za benzín nebo elektriku a tělo stejně má jít do hrobu zhuntovaný…

S posekanou trávou se dá dělat leccos. Normální lidi tu trávu nechají proschnout, pak to vyrovnají do hromádek a později uskladní pro zkrmení svému domácímu zvířectvu. Tráva na VAŠÍ zahradě je pro potřeby domácího zvířectva zcela nevhodná. Máte totiž psa. Nechcete-li své králíky otrávit, trávu z vaší zahrádky jim nenabízejte.

Sekání trávy je samo o sobě tak náročná činnost, že se vám jen při pomyšlení na její následné odklízení dělají mžitky před očima. Snad budete mít dostatek přesvědčovacích schopností k tomu, abyste přemluvili svou ženu, aby alespoň trávu shrabala na malé hromádky. Bude sice držkovat, ale udělá to. Hromádky zůstanou na zahradě libovolně dlouhou dobu. Nejpozději do dalšího sekání. Když už se dokopete k tomu, abyste hromádky odklidili na hnojiště, zjistíte, že pod nimi je zem žlutá, vyžraná, hliněná a zcela trávyprostá. (Jak to, že to nefunguje, když necháte trávu ležet po CELÉ ploše zahrady?)
Je to nepříjemná práce. Nemá konce. Budete ji muset opakovat stále a stále dokola, neboť tráva má tu nepříjemnou vlastnost, že ROSTE.

Za brzkých jarních měsíců také přichází na řadu údržba té stromovitější části vaší zahrady. Jak se prořezávají stromy, VÍTE. Přece jste to VIDĚLI dělat souseda. Prořežete všechny „vlky“ a všechno, co jako „vlci“ vypadá. Je to neuvěřitelné, ale ta holá tyč, která vám zbude, to opravdu přežije, ba co víc, bude plodit.
Větve, které jste ze stromů ořezali, se nehodí vůbec k ničemu. Na to, abyste je posekali na zátop do kamen, na to jsou moc větvovité, tenké a vůbec, bylo by to moc práce. Nechat je válet se na zahradě taky nemůžete, protože větve válející se na zahradě plus divoce rostoucí plevel, rovná se nepropustná džungle a to už tady jednou bylo.
Uděláte tedy ohníček. Malý, ohraničený ohníček, na který postupně přikládáte prořezané větve. Co čert nechtěl, čerstvě ořezané větve dosti čadí, celkem to smrdí, a sousedka zrovna umyla okna a pověsila voňavé, vyprané záclony. Takže se nedivte, až u vašeho domu s houkáním zastaví hasičské auto…