Jak jsme koupili křečka

Rubrika: Vaše příběhy

„Mami prosím, kup mi křečka.“ Tak tuto větu jsem poslední dobou slyšela čím dál tím častěji. Na otázku, kdo se o něj bude starat a čistit ho, zazněla vám všem jistě známá věta: „No přece já“. Dokonce, když jela k babičce na víkend, nakoupila tam vše potřebné…

Rozhodli jsme se tedy zkusit vyhovět prosbě 12leté dcery. Babička půjčila akvárko a jeli jsme. Při cestě autobusem jsme rozhodli, že jednomu by bylo smutno, tak koupíme rovnou dva. Jenže jak poznat samici od samce, když je křeček tak malý?

Zašli jsme do Zverimexu a zeptali se prodavače, zda-li se dá poznat, jestli je to holka nebo kluk. „Bohužel ne, jsou ještě moc malí.“ Tak jsme se rozhodli to risknout a prostě si dva vybrat. Jednoho vybrala dcera a druhého já. Jeden byl malinký a ten druhý jednou takový.
Tím by mohl můj článek skončit, ale má trochu jiný konec.

Po 14 dnech malý křeček vyrostl do neuvěřitelných rozměrů a světe div se, miminka jsou na světě. Dcera má samozřejmě velikou radost, ale my už tak nadšení nejsme, sami jistě znáte jaký je problém takové křečky někam dát, nebo prodat. Zverimex je většinou takovými tvorečky přecpaný.
No, snad se nám podaří se jich důstojně zbavit, nedokázala bych totiž ublížit ani takovému mrňouskovi, jako je křeček džungarský.

Napsal/a: jaroslavas

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Anonymní

    szo kopíroval /kopírovala

  • Majulka

    Tak jsme na tom úplně stejně, akorát že s prosbou nepřišla dvanáctiletá dcera, ale stejně starý syn. Vzdorovala jsem, ale ukecal mě jako vždy a protože jednomu by bylo přece smutno, přines druhý den ještě dva. Minulý týden se dva(zřejmě samci) pojímali na tý jedný, kluci z toho měli docela zážitek, tomu staršímu bylo dokonce z toho špatně. Teď ta samice ty dva samce pořád kouše a pere se s nima, asi jí otravujou a ona nechce. Tak je budeme muset separovat, ale kam? No přesně proto jsem to nechtěla. Je s tím akorát starost. A ještě pořád slyším:“Mami co máme dělat?“ Copak já vím. Já bych jim nejraději dala svobodu. Jakoby nestačilo že máme tři děti, proč musíme mít ještě tři křečky.

  • Anonymní

    jednoho dne jsem jel se svim kamosem metrem „Nechces krecka,, ptal se kamos „mimu bratrovi se zrovna narodili. a protoze jsem krecka chtel a chtel jsemm mit milady tak jsem si mu rekl odva krecky o jednu samici a o jednoho samce. a opravdu druhy den jsem dostal v krabici od cvrcku dve male chlupate kulicky ktere bylo i pres krabicku citit ze tam jsou. Sli jsme ihned nakoupit vse co krecci potrebuji a to byl kmarad jako ve svem zivlu (tedy utraceni cizich penez) musel jsem pro krecky mit tohle a tamhleto a tri druhy zradel atd. ihned jsem je pojmenoval jednoho Zrzecek a druhyho Arwen ovsem jsem zjistil ze jsou to dva samci. Dnes jsou jim presne ctyry mesice (teda jednomu protoze druhy [na nasledky pokousani] nas dnes v noci opustil)

  • Anonymní

    ..koupil jsem samečka do páru..ted máme 11..kam s nimi??
    Snad budou Vánoce a ve zverimexu se daj ukecat:(/
    Bohouš Příbram…

  • Já měla také křečka, ale to jsem se do něj „zbláznilaů u jako 20ti letá! Byl to Clif I.-křeček stříbrný. Byl to miláček můj, ale získal si za nedlouho i mého (teď už) manžela, který se mnou v té době už u nás bydlel 2roky a na týden odjížděl na VŠ. Předtím jsem měla morče, doma v bedýnce..byl to pořádný macek :o) Jak se zhaslo, začal pištět…takže spal pod malou lampičkou. Clif I. byl ale srandovní, běhal po psacím stole, po klávesnici a usínal mě v ruce..pak onemocněl strašně náhle a šlo to s ním fakt rychle-ze dne na den..a ve 2letech umřel(nádor těch „syslících kapes“-ani na veterinářské pohotovosti mu už nepomohli, jeli jsme tam s ním 40km!)Nechtěla jsem už křečka, ale když to přebolelo, tak jsem si po čase vezla ze Zverimexu džungarského Cliffa II. Ten ale už byl takový třeštiprdlo a nedal se ochočit tak, jako Cliff I. Koupila jsem si knížku a tam psali, že sou víc divočejší…ale řádil ve svém akvárku..vydržel třeba 15min lítal uvnitř dokola, vylezl si na boudičku, otočil se zády k nám, postavil na zadní a udělal salto dolů…máme ho i takle natočenýho…až z toho asi dostal infarkt..takle jednou zase běhal tak dlouho, až pak zalezl do boudičky a usnul a už se neprobudil, bylo mu něco přes 2roky. To už jsme měli Martínka a tak jsme dalšho nekupovali.Tak ale jednou určitě na to dojde…nedávno jsem zase o nich přemýšlela…

  • Slovo křeček ve mně budí hrůzu.
    Dcerka naší kamarádky už měla tři. Díky tomu jsem se rozhodla, že u nás nikdy!

    „Koupili jsme Aničce křečka“, oznámila mi jednou kamarádka. Po týdnu přišla Anička a povídá: „Maminko, ten křeček dneska pořád spinká.“ Po podrobném výslechu zjistili, že zkoušel akrobatické skoky v klícce. Samozřejmě, že ne dobrovolně. Tedy ho důstojně pochovali na zahrádce. Po několika dnech, mi Anička hlásí, že má nového kamaráda křečka. Opět ale rychle dodýchal, tentokrát ho jen trošku zmáčkla, když se s ním mazlila. Poslední třetí křeček už byl odolnější, vydržel s nimi celé čtyři týdny, jen kdyby se chudák nechtěl proběhnout po bytě (podle výpovědi malé Aničky, která ho pustila z klece)! Hrál si s nimi dlouho na schovávanou, až ho našli za myčkou, bohužel opět po smrti. Tři mrtví křečci za jeden měsíc, to je opravdu velká úmrtnost na jednu rodinu. Proto u nás nikdy živé zvířátko do bytu! Chodíme se s mojí ratolestí dívat do zverimexu. Je to snazší.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist