Vcera jsem jela s detma /triletym synem a rocni dcerou/ do mesta. Potrebovala jsem si neco zaridit a protoze jsme se zdrzeli a byl pomalu cas obeda, rozhodla jsem se jit s nima do restaurace.
Vedela jsem,ze to nebude zadna prochazka ruzovou zahradou, ale nez by jsme dojeli domu a ja neco uvarila, tak by mi dcera usla bez obeda. Tak jsem to teda riskla. Sedli jsme si na zahradku, ale jelikoz byl posledni skolni den a rodice brali deti na pohary, bylo docela plno. Vedle nas sedela parta nejakych cyklistu, ktery byli na nejakym vylete a stavovali se na obed. Celou dobu se na deti usmivali a byli celkem fajn. Kdyz cekani na jidlo trvalo asi pul hodky, deti zacaly byt dost protivny. Zkousela jsem je vsemozne zabavit, ale kdyz uz nic nezabiralo, pustila jsem je do placu. To jsem nemela delat. Dcera sla suverene k vedlejsimu stolu a zacala se sapat po batohu, ktery lezel na zemi. Pan, kteremu batoh patril z neho vytahnul cokoladu a dal ji pres me protesty Agatce. Kdyz to zaregistroval Natulda, tak se k nebohemu panovi vydal, ze chce jako taky neco. Ten nevahal a vytahnul tatranku. A do tretice se vratila dcera a ta dostala asi to posledni, co mu zustalo a sice jablko. Moje protesty a okrikovani deti bylo marne. Pripadala jsem si jako socka, ze nedam tem ubohym detem ani najist. Ty se do toho hned pustily a kdyz jsem jim to vzala, tak velmi hlasite protestovaly. Kdyz prinesli obed, tak se v nem trochu postouraly a v podstate jsem to vsechno snedla ja. Myslim si, ze uz s nima nikam nepujdu. Chudaka cyklistu obraly o celou svacinu, ale tomu to asi nevadilo, protoze kdyz odjizdel, tak se na ne smal a jeste jim maval. Akorat ja jsem byla tak nacpana, ze jsem si pak v aute musela povolit kalhoty.
Monika
Napsal/a: anonymní
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
No já nevím jestli to přejde, ale mám kluky docela velký(13 a 7) a dělaj to pořád. Teda ne na veřejnosti, ale u babičky vždycky. Bydlíme totiž nad ní a když jim doma nechci něco dát tak se vytratěj a jdou k babičce.Někdy jim se jim to nepovede, ale občas jo. A navíc ten starší jí hodně a vypadá jako když mu nedám najíst. Taky jsem si s tím lámala hlavu, ale pak jsem přišla na to že to nemá cenu.
Jo jo také to známe..jak se někde mihne nějaká laskomina, tak malej žadoní, i když ví, že se to nesluší…ale vysvětlete mu to. Prostě je to silnější, tak snad se to časem odnučí :o)
Naše děcka to dělají taky, tak dlouho čučí na dotyčného, než něco dostanou, kdybych jim to dala já, tak si to nevemou, např. nyní když jsme byli v Itálii, měli jsme buchet, nikdo to nechtěl, ale jak jsme přišli k moři, sousedé pékali buchty, tak vždycky nabídli a děcka se po nich mohli utlouct, taky jsem se cítila fakt děsně, jakoby jsme neměli co jíst. A když přijdu k našim tak je to stejné, babi já mám hlad, dej nám něco, to potom jen slyším, jak jim nedám ani na jíst, jak jsou hubení, no hrůza, ale kdybych jim to dala doma, tak to jíst nebudou. Takže je to u všech asi podobné.
To mj syn to dělá také a to už mu budou 4 roky. Je to naprosto normálí a většina lidí to chápe. Tak z toho neměj takový nervy.
Mě přijde, že se snad nic tak hroznýho nestalo. Kdyby to pánovi vadilo, tak by jim nic nedal. Nepochopila jsem přesně, co víc ti vadilo – jestli čokoláda a tatranka, nebo to, že se děti nedočkaly oběda a „obraly“ toho pána. Chápu, že čokoláda a tatranka ti vadí, to mě taky, dětem takové věci vůbec nedávám, ale někdy nastane situace, kdy se nedá nic dělat – jako tady. A když si děti takhle nárazově mlsnou místo oběda, tak se jim vůbec nic nestane. Nedělala bych z toho vědu. Myslím že ostatní jasně pochopili, že když donešení oběda trvá dlouho, děti už jsou hladové a protivné. Za to není potřeba se stydět.
Ahoj Moniko, to je přece normální, že jsou děti zvědavé a zajímá je, co má pán v batohu. Já a moje dcera chodíme na procházky s kamarádkou a její dcerou a je naprosto běžné, že moje dcera vyjí zásoby jim a její dcera zase nám. Prostě platí, že se musí ochutnat to, co má ten druhý, i kdyby to byl rohlík, ze stejného obchodu. Neznám dítě, které by to nedělalo. Takže nevím, proč jseš z toho tak zničená a závěrem píšeš, že už nikdy nevezmeš děti do restaurace. Přece stačilo říct dětem, že když vzali pánovi čokoládu, tak se o ni rozdělí a ostatní mu nechat. Naštěstí měl pán asi doma taky malé děti a chápal to.
Něco podobného mě udělala nejstarší dcera,když měla dva roky.Čekali jsme na brněnském nádraží na vlak k prarodičum.Na peroně seděl na lavičce vetchý dědeček a ulamoval si do pusy suchý rohlík.Malá k němu přišla,taky si kus ulomila a šla dál.Dědeček bud nic nezaregistroval,nebo zachoval kamennou tvář a já se k ní v tu chvíli neznala.Eva
Mám dvouapůlletého chlapečka a taky si dvakrát rozmyslím, než s ním jdu někam ven na oběd :o) většinou ho zajímá všechno ostatní než jídlo, stejně tak toho moc nesní.. ale zatím ještě nikoho o svačinu neobral :o) třeba to přijde…
Mobile Sliding Menu