Učím se zachovat dekorum

Rubrika: Hlavně když chutná!?

V šestnácti letech počalo moje seznamování se s prací. První šťastnou byla místní hospůdka, kterou navštěvoval můj tatínek, a také mi tuto brigádu vyjednal. Jako servírka jsem se musela naučit „ovládat se“…

Šéf uměl ocenit dobře odvedenou práci. Sám výtečně vaří a co do kvality i kvantity jídla je opravdu machr. V kuchyni mu pomáhá jeho manželka a po place lítá její bratr Hugo. Od Huga jsem se toho naučila hodně a uznávám, že s tak pracovitým a čistotným číšníkem jsem se už nesetkala. Většina byly opravdu lemry líné, nebo vyčůránci, co nebyli schopní utřít ani prach pod sklenkami. Pro první praxi super místo, osvojila jsem si zdravou úslužnost vůči hostům, pracovitost, úsměv. Samozřejmě mě to bavilo, tak to šlo samo.

Běžný, restaurační provoz střídaly svatby, narozeniny, přátelská setkání a … trachty (=pohřby)! U těch jediných mi bylo tak nějak divně. Přát k jídlu „ Dobrou chuť“ se mi zdálo stejné, jako kdybych řekla „ No co, umřel/a, tak se aspoň nadlábněte!“. Ovšem je fakt, že téměř všechny trachty měly takovou jakoby „smuteční hodinku“ a pak už byste nepoznali, že šlo o pohřeb.

Zachovat dekorum je při těchto akcích nezbytné. Jednou jsem obsluhovala na trachtě starší, hluchoněmou paní. Lidem se ztíženou komunikací nebo pohyblivostí se snažím obzvláště vyjít vždy maximálně vstříc. S Hugem šla práce jako po másle. Odskočil narazit pivo a já, přejíždějíc očima „spokojené“ smuteční hosty jsem také narazila. Hluchoněmá paní hledala v kabelce kapesník a přímo pod její židli jí vypadly z kabelky zuby! Úúú…

První co mi blesklo mladým mozkem, byly myšlenky jak jí pomoct. Tlumočnice byla v tahu a ukázat to starší paní, tak se mi skutálí pod židli také. Nebo snad vzít protézu do ubrousku a podat ji? … Zrovna se vrátil Hugo a po rychlém vysvětlení naznal, že se okamžitě ohlédne po tlumočnici (jistě jí je po osobní stránce nejblíže). Nebylo třeba, tlumočnice se vrátila a ihned si všimla. A????? Začala se řezat smíchy přes celou restauraci, trachta-netrachta a všem okolo „to“ ukazovala.

No? SRANDA MUSÍ BÝT, I KDYBY NA CHLEBA NEBYLO, nebo ne???…

V pohostinství už sice nějakou dobu nepracuji, ale je stále na co vzpomínat ;-)!

A co vy, jaké máte zkušenosti ? Ovládáte své emoce?

 

Napsal/a: MarieB

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist