Nudlová polévka

Mám dvě vnučky, moje štěstíčka. Je skutečně fantastické  sledovat jejich růst a vývoj. Nikdy by mi nenapadlo, jakého zázraku může být člověk přítomen a  mnozí si toho nedokáží vážit, nebo jsou natolik zaměstnaní, že mnoha podrobnostem ani nevěnují pozornost.

Když se narodily, vypadaly asi do pěti měsíců jako přes kopírák, dnes si nejsou podobné vůbec a jediné, co mají společné, je láska k hudbě, tanci a velmi dobře zpívají.

Ta mladší dvouletá Janička je hotové „klučisko“, které si to na poslední chvíli rozmyslelo a je z ní holčička, je pravda ještě malá, ale je pořád v pohybu, velmi závislá na mamince, nedokáže si zahrát, snad ještě na pískovišti, nebo ve cvičení, kam ji dcera vodí. Hloupá pochopitelně není, říkanek umí požehnaně, ale musí sama chtít. Ovšem je velmi vydařená, co se týká jídla, ať máme k jídlu cokoliv, jakmile uvidí lžíci, je okamžitě pohotovosti a spořádá všechno, ale díky její pohyblivosti to na ní není znát.

Starší ještě ne čtyřletá Jituška je docela jiná a byla i v těch dvou letec, takže nesrovnávám hrušky s jablky, tu baví všechny knížky, které umí zpaměti, dokáže se hodiny zabavit malováním, kreslením, skládáním puzzle, nebo obrázkových kostek. V jídle je pravým opakem Janinky, moc toho nesní a někdy si dokáže vymýšlet, co má či nemá ráda.

Samozřejmě jsem vždycky velmi ráda, že za mnou přijedou a pár dní pobudou u babičky, ale již začínáme mít nervy z vaření polévek. Jituška se vždy zeptá, zda je nudlová polévka, to je spokojená a spořádá plný talíř, v opačném případě se polévky ani nedotkne a sdělí nám, že má dost, je úplně zbytečné s ní smlouvat, prostě je bez jídla. Je pravda, že pokud vím, že dětičky přijedou, tak automaticky tu nudlovou vaříme, ale občas nám již leze všem krkem.

Podotýkám, že jsme převážně ateistická rodina, pouze v jídelně visí nad dveřmi malý křížek a moc nějakých náboženských tradic nedodržujeme, ani dětem nevtloukáme do hlaviček žádné nesmysly, jenže Jitka je hodně zvídavá a sama se ptá a tak od prababičky ví, že Ježíšek byl zlými lidmi ukřižován.

Ale to jsem odbočila od příhody, která se nám stala. Na Velký pátek vždy dělám rybu s bramborovou kaší a vařím houbovou smetanovou kyselici. Jiti, ostatně jako vždy, se zeptala na nudlovou polévku. Věděla jsem předem, že nebude jíst, ale dostala jsem okamžitý nápad a místo křiku jsem začala vyprávět, že dnes je velký svátek, který se slaví dobrým jídlem, protože tento den byl ukřižován Ježíšek.

A stal se neočekávaný zázrak, Jituška si sedla ke stolu, dokonce požádala o přidání hřibů, protože je má ráda, a bez řečí snědla plný talíř, potom prohlásila: „A teď ukřižuji všechny darebáky, kteří to Ježíškovi udělali.“ Raději jsem moudře mlčela, protože se mi nezdálo vhodné zabřednout se čtyřletou holčičkou o dějinách, které jsou mnohdy velmi sporné a mohla by se ptát na věci, na které bych těžko hledala vysvětlení dospělému člověku a ne tak dítěti.

Druhý den se k obědu vařila bramborová zeleninová polévka a žádná diskuze se nekonala, všechno bylo snědeno, dívali jsme se po sobě s údivem, ale nic nekomentovali. Pouze Jituška si za mnou přisedla a povídala mi:  „Babičko, ti lidi byli darebáci, že, ale já již budu všechno jíst, aby mi nikdo nechtěl ublížit, ale stejně je potřeba ty zlé potrestat, až budu velká, tak se o to postarám, to ti slibuji!“ A úplně vážně mi podala ruku.

Milá Jituško, to by muselo být všude křížů, kdyby měli bát všichni zlí lidé po zásluze potrestáni!

Napsal/a: Zdenka58