Jsem koule

… hezky potřený mamtěrádou nejraději jahodovou a politý čokoládovou polevou tmavou, nebo světlou si ještě dělám, všelijaké ornamenty slast pro oko. Všichni víme,první jí oko pak teprve pusa. Když oku neladí, do pusy nedám – zásada číslo dvě. Tož si tady krásně pomlaskávám a hle, po dočtení článku zjišťuji – jsem koule! Chvilku zvažuji, zda bych neměla začít protestovat, neb jak meloun se necítím! Ovšem pro uklidnění duše jdu do ložnice, vše odložím až jsem jak miminko, co právě vykouklo na ten náš krásný svět, pak začnu studovat svoji postavu. Mám velkého pomocníka, každá ho má, jen se musí naučit ho vnímat a poslouchat. Ano ano milé dámy, naše druhé Já.

Tak zkoumám, bádám a začínám i mrznout, neb ráno větrám, což jsem si ani neuvědomila, neb K O U L E má značnou zásobu tuku, takže mrzne pomaleji. Po asi 30 minutovém bádání vidím stále hrušku, ale kouli ne! Pravděpodobně bych měla jít na oční, nu co, tak si tam zajdu. Matně si vzpomínám, že malé děti na kontrole očí čtou obrázky a kolečko tam bylo, aspoň před 22 lety. Tož si zajdu. Oblékám se na vycházku, jdu totiž s kamarádkou vyměnit informace z domova, jak říkáme našim schůzkám podrbovým. Pochopitelně máme svoji cukrárničku, kde nás očekává náš stoleček a příjemná obsluha, která ví, co nám má přinést, aniž by bylo řečené jediné slovo. Vám se tady přiznám bez mučení – je to čajíček a větrníček. Mé špagetce (jak víte mužíček)to neříkám. Tam probereme všechny problémy tohoto našeho světa. Pak pomalou procházkou jdeme zase každá do svého bytečku.

Dnes bylo téma dané – koule. Po zvážení všech pro a proti přece jen musím říct, že každá skupina má své výhody a nevýhody. Taková podvýživa, vychrdlina nemá co ukazovat, je to chodící kostra držící pohromadě jen silou vůle. Tak sem teda patřit nechci. Druhá skupina je hubeňour ladící oku. Hezký pohled, může si koupit vše, tedy pokud má konfenční postavu, což je výška, šířka přesně podle tabulek. Tak jsem sem patřila, teď už jen má rodinka, no vlastně ne, je přerostlá, tak vše musíme dlóóóuze hledat, ale najdeme, jen toho času je více třeba a občas i pár šikovných rukou. Ovšem tato skupina lidiček málokdy zůstane celý život taková, dělí se – někteří zůstanou, jiní přejdou do další skupiny. Jen si milé dámy vzpomeňte na herce, politiky či jinou známou osobu. Prostě můžeme říci – jo bejvávalo bejvávalo bejvávalo dobře. Další skupinou je krev a mlíko, známe je všichni. Každý se setká s touto osůbkou, je velice četná. To nemyslím jen ženy, prostě osoba baculatější, plnější. Jsou to lidé většinou plní smíchu, kulišáren, ale hlavně se srdcem na dlani, pomůžou, já jich znám nejvíc takových. Pochopitelně i sem patří i jené povahy. Ovšem babička s dědou z této skupiny nemá chybu, ač funí, potí se dechu popadaje, žádnou srandu nezkazí a co řeknou, to splní, každý slib co dají. Ty mám nejraději. Jen doufám,že se dopracuji až sem. Neb co je doma, to se počítá. Mohla bych udávat spoustu porovnání, polemizovat, která postava je ta nej nej nej. Ale proč?

Já sama jsem se přesvědčila, která skupina je pro mne ta nej nej nej. Prošla jsem všema. Od kostlivce až po baculku a co je teda nej? Nejdůležitější je ve zdraví řídit se svým Já rozumem, neb zdraví je vzácný dar a může být kdykoliv odebrán. V nemoci je lepší nějaká zásoba síly, tuku – čím delší nemoc, tím více potřebujete této podpory svého Já. Vím o čem píšu, prožila jsem si to. Neb jak se lidově říká, až tlustí budou hubení, hubení budou studení. Omlouvám se předem za toto rčení, ale známe ho všichni. Dost často je pravdivé, neb v nemoci potřebujete hodně sil a kde ji vzít když nemůžete jíst? Jen ze zásoby těla. To nemluvim o síle ducha, tož zase někdy jindy, neb obě tyto veličiny potřebujete. Zda si to přiznáte či ne, je jen na každém z nás.

Co říci závěrem? Snad jen to, že každý si musí říct co chce, jak má vypadat či co je pro něho to pravé. Pak už jen se řídit tímto pravidlem, či přáním. Já nevěřím žádným zázračným pilulkám, nápojům či aparátům na hubnutí, vždyť ne nadarmo se neříká – bez práce nejsou koláče. Pokud by to tak doopravdy bylo, tak by po celém světě pobíhal lid štíhlý, samý sval, prsa pěkně tvarovaná. Nebylo by třeba posiloven, mučících nástrojů, jak říkám, stačila by pilule a můžu zdlábnout třeba celý dort a budu jak lunt. Pravda je asi někde jinde. Jediný způsob, který znám a je létý prověřen, je jíst méně kalorické bašty, menší porce, ovšem častěji, více zeleniny a ovoce, dodržovat pitný režim a nezapomenout na další moudro – malý dvůr a velký bič. Tak tedy pohyb milé dámy – na gauči to doopravdy nejde, jen penízky vyletí z pokladničky komínem.

Tak a jsem na konci se slovem koule. Nejsem koule, jsem baculka. Pěkně oplácaná, vykrmená, tak to jsem já. Aneb konec jedné vychrtliny. Nedejte se milé dámy, jsme jaké jsme, ale jsme. Vaše Klea