„Jak jsem kojila“, to je moc krásné téma, které mám spojené s nostalgií. Prvně jsem si prošla fotečky a díky nim jsem si tak krásně připomenula ty nádherné chvilky, kdy Honzík byl malé miminko.
Takže kdyby nic jiného, tak za tohle ti Nuninko virtuálně děkuji. Spíše to bude moje ohlédnutí, než rady. Já jsem kojila 3x. Vašíka 3 měsíce, Míšu okolo 6 měsíců a Honzíka rok a sama jsem si ho odstavila díky dané situaci, ale i za ten rok jsem na sebe pyšná.
Na začátku nás čekaly komplikace. Honzíka mi hned po porodu odvezli do Motola, takže nás rozdělili sice na tři dny, než jsem mohla jet za ním, ale bála jsem se, že nebudu kojit a na to jsem se vážně moc těšila. V porodnici mi pomáhaly sestřičky, aby se mi začalo tvořit mlíko, což se nám zadařilo. Se sestřičkami v Motole jsem byla v kontaktu po telefonu, kde jsem jim říkala, že bych ráda malého kojila, tak mám strach z nasazení flašky. Byly naprosto suprové, malého krmily přes stříkačku za pomocí prstíku. Takže i díky nim jsem po třech dnech malého mohla přiložit k prsu a byl to pro mě naprosto kouzelný okamžik a nemohla jsem se vynadívat na toho malého broučka, co jsem držela v náručí. Věřím, že tak to má většina maminek, ono to snad ani jinak nejde…
Všem nastávajícím maminkám mohu kojení vřele doporučit. Je to neskutečná výhoda. Kdykoliv, kdekoliv je možné miminko nakojit, takže není žádná komplikace v programu, výletech, návštěvách atd. máte pro něj jídlo hned sebou a nemusíte vůbec nic připravovat sterilovat, ohřívat a hlavně je to nejlevnější varianta a ta nejlepší pro vaše miminko.
V jídle jsem se nijak nehlídala samozřejmě nekouřila jsem, nepila alkohol a nejedla luštěniny, joooo a vlastně vynechala jsem čerstvé pečivo, jedla jsem z předešlého dne.
Poloha mi vyhovovala v sedě a držet v náručí, zkoušela jsem i jiné, ale tahle pro nás byla nejpříjemnější. Někdy i v leže, ale to jsem nepreferovala přes noc, abych u toho neusnula a měla přehled, jak je najedený.
Kolem 3. měsíce nastaly komplikace, prso odmítal, chvilku pil a pak už nechtěl, intervaly mezi jídly se krátily. Díky těmto stránkám a radám maminek, co tu jsou, jsem zjistila, že je to kojenecký spurt, snad jsem to napsala správně. Tou dobou se mění složení mléka a některé děti to odmítají. Tak jsem dala na rady a vydržela, přikládala jak to šlo a jak si malej řekl, asi po týdnu se to upravilo a neměli jsme s kojením žádné problémy. A když si to vybavím zpětně, oba kluky jsem odstavila zbytečně, protože jsme prošli stejnou situací a já nevěděla, co a jak a myslela jsem si, že řvou hlady.
V roce nás čekal nástup do nemocnice a díky tomu, že jsme tam nebyli prvně a vím jak to tam funguje, jsem pro jistotu malému zkusila doma podat sunar. Zachutnal, ale kojila jsem dál. No po operaci nemohl 5 dní nic do střev, tak jsem nejprve odstříkávala, ale pak jsem se rozhodla, že malého odstavím a bude to vlastně nenásilná forma. Díky té době malý vůbec prso nevyžadoval a přijal láhev bez problémů a já se vyhnula období, kdy by se na mě sápal a vytahoval mi tričko před návštěvami a podobně, také jsem toho párkrát byla svědkem a docela mi to bylo nepříjemné. Myslím, že rok je přijatelná doba, kdy jsem tomu svému broučkovi nabídla to dobré, co jsem mohla.
No a na konec možná malinko vykouzlím úsměv. O víkendu jsme jeli do Prahy ke kamarádce, samozřejmě jak zasedneme do auta a to se rozjede, tak mají děti žízeň a hlad. No jenže jsme balili narychlo, abysme jeli na poledne a malý mi usnul v autě, tak jsem jim tentokrát pití pro ty velké nevzala. Nebudu popisovat cestu, která byla naprosto katastrofická – malej spát nechtěl, flašku s mlíkem odmítal a mně se nervy rozjížděly na plné obrátky… Asi po desátém prohození Míši (10let), že má žízeň, jsem mu řekla, že mu dám leda tak mlíko. Manžel na mě vykulil oči, ukazoval na prsa… Já je kulila zas na něj, co mi to naznačuje, auto plný dětí a má nemravný návrhy… No po delší době mi to došlo, když jsem podávala flašku sunaru Míšovi, který neodmítl, protože to miluje a hned ji vyzunknul. Ten můj drahej si myslel, že toho 1Oletého pacholka budu kojit. Sice jsem se smála, ale pak jsem mezi zubama procedila, že má pěkně zvrácený humor. Jak ho to vůbec mohlo napadnout…
Napsal/a: bamiska
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Bami, bezvadný článek 🙂 Lien 🙂
Bami, taky si myslím, že ve vaší situaci rok je fakt hrdinství, mnoho mamin by to určitě vzdalo hned při prvním oddělení.
jinak v noci to mám tak, že ani nemůžu říct, kolikrát se v noci holky budily, protože to nevím, pro mně je pohodlnější, lehnout na bok, vyndat prso a spát, ať se obslouží samy 🙂
No ale jako vedlejší efekt je, že si mě obě pletou/la s dudlíkem 🙂
jsem ráda že jsi dočetla až do konce 😀 také jsem vážně moc ráda že i po oddělení se nám to povedlo a kor mě já takovej nervák..ale díky kojení byl rok v obstarávání jídla ulehčení jen ven prsíno a byl klid…………zuzi já se bála že bych malého zalehla ..
Bamisko pěkný článek :-)myslím,že patříš ke statečným maminám a znám jen pár ,kterým se kojení podařilo začít i když byly oddělené od miminka.je moc fajn,že jsi Honzíkovi mohla dát do těžšího startu právě tvoje mléko.a máš pravdu,že je to nejpohodlnější,nejrychlejší a nejlevněší.Já s prckem právě v noci usínala.ale on byl jak přísavka,pořád na mě napojený 🙁
Mobile Sliding Menu