Elektrická motorka

Když jsem před pár dny sepisovala dosavadní motoristické úspěchy našeho syna, úplně jsem zapomněla na jeden moderní dětský dopravní prostředek – elektrickou motorku…

Je to tak, jsme vlastníky elektrické motorky z TéVé šopu. Už k loňským Štěpánovým narozeninám hrozilo, že ji dostaneme, podařilo se nám tomu ale zabránit. Letos nikoliv. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva – Štěpán dostal motorku. Bylo mi v té chvíli na omdlení, ale ještě pár hodin jsem měla na rozdýchání, než se rodinka vrátila od prarodičů. Pak jsem měla možnost ten zázrak spatřit na vlastní oči: nekvalitní plasty, na to, aby ji ženská se dvěma dětmi někam vláčela, poměrně velká a těžká.

Nebudu se rozepisovat o slzách, kdy kluk ji už chtěl, ona ale ještě nebyla nabitá.

Na naší první vycházce jsem se strašně styděla. V parku ale byla pouze hrstka lidí, byl podvečer. Štěpán seděl a s rachotem ujížděl vpřed. Řídit se naučil skoro okamžitě, buď je tak geniální, nebo je to velmi jednoduché (to jsem osobně nevyskoušela, pochybuji, že by pode mnou motorka přežila). Domů se Štěpán vrátil úplně zmrzlý, bylo docela chladno.

Na další procházce motorce došla šťáva, domů ji dotáhl manžel. Teď na ní děti řádí doma v předsíni a obrušují staré parkety.

Ptáte se, proč jsem proti ní tak zaujatá? Mám totiž za to, že děti by se měly hýbat – běhat, jezdit na kole. Na vozítku, kde jenom sedí a šlapou na pedál, se moc neprotáhnou. Nehledě na to, že na dlouhých rovných cestách bez zatáček začne být jízda po čase nudná. Tahle motorka by měla jeden jediný smysl, a to na dětském dopravním hřišti, kde si parta dětí bude hrát na řidiče. Nebo alespoň na zahradě s vhodným terénem. Jinak je podle mě úplně zbytečná a to i přes to, že dětem se samozřejmě líbí (moje máma tvrdí, že být něco takového za dob mého dětství, měla bych to taky).

A prarodiče? Měli z motorky takovou radost, že mě ani ve snu nenapadlo jim říct jakoukoliv výhradu k jejich dárku. Do parku ale hodlám chodit pěšky nebo s kolem.

Napsal/a: Vandula