Čas plyne jako voda a druhý školní měsíc je za námi. Pro nás byl dost náročný, protože Táda 2 týdny zameškal z důvodu plánovaného zákroku. Učili jsme se tedy spolu doma – a popravdě – bylo to opravdu hodně náročné.
Sice již máme jednu první třídu za sebou, ale potvrzuje se, že každá paní učitelka postupuje jiným tempem, využívá jiné pomůcky, děti dostávají jiné množství úkolů.
Jelikož byl Táda na pár dní „vyřazen z provozu“, to doplňování učiva opravdu stálo „za to“. Každý den jsme poctivě počítali, četli, psali a vyprávěli si. I když jsem se bála, že se ty dva týdny projeví ve srovnání s ostatními dětmi, naštěstí se tak nestalo. Vše jsme dohnali a učivo doplnili.
Spolužáci si na Tádu dokonce vzpomněli a každý mu namaloval obrázek. Což ho samozřejmě moc potěšilo a tak když se konečně mohl vrátit do školy, mezi své kamarády, nesl jim něco dobrého na zub.
Zbytek měsíce už pokračoval tak jak měl. I návrat do školy proběhl bez problémů. Děti začínají pomalu číst první slůvka – ta stará známá sousloví Ema má mísu, máma mele maso apod. Určitě si na ně také pamatujete.
I když jsme se doma opravdu hodně zlobili s psaním, překvapivě se první psací písmenka zdají až krasopisné. I když jsme měli trochu problém vysvětlit si odčítání, i to už Táda zvládá celkem bez problému. Ano, chybička se občas vloudí, ale u koho ne? Jediné, co mu dělá trochu problém – a bojujeme s tím všemi prostředky – je skládání písmenek do mřížky. Souhlásky Táda doplní, se samohláskami je už trochu problém. O to větší radost byla, když i z toho nakonec donesl jedničku.
Táda také slavil svátek, ke kterému dostal svůj oblíbený malinový dortík a také to, co si moc přál. Stavebnici Bunchems.
Na podzimní prázdniny jsme si plánovali výlet na hory, mladší dcerka si ze školky ale donesla neštovice. A jelikož je u nás ještě ani jedno z dětí nemělo, uvidíme, jak vstoupíme do dalšího měsíce.
Na ten se školáci moc těší, protože v listopadu mají ve škole každý rok Den otevřených dveří. Rodiče se mohou přijít podívat na výuku a součástí je vždy i nějaká soutěž. Letos mají děti do školy donést co nejdelší pletenou šálu. Takže se i u nás pletlo. Jsme zvědaví, k čemu šála poslouží. Ale o tom až příště…
Napsal/a: Kyller
