Tak jsem tu zase s aktuálním líčením našich rodinných eskapád.
Musím začít pěkně popořádku. Měla jsem narozeniny. Měla jsem trochu jiné narozeniny než doposud. Ano, měla jsem třicátiny…
Jako první mě gratulací k životnímu jubileu a poukázkou na slevu 50 korun ve zdejším prestižním a poněkud předraženém sportovním fitcentru překvapila moje zdravotní pojišťovna. Kromě porodu se mnou doposud neměli žádné větší výdaje a zřejmě mi chtěli naznačit, že bych se sebou měla začít něco dělat, jinak bych je v tomhle věku už mohla přijít na pěkné peníze. Hořce jsem se pousmála, představila si pohledy slečen z fitnessové recepce a založila obálku mezi účty za telefon a paragony. Snad někdy. Nakonec, když nikam nepůjdu, ještě ušetřím.
Čekalo mě však ještě jedno překvapení. Od manžela. Sada moderních stříbrných (nosím minimum zlatých) šperků. Vše obrovské (v uších nosím pouze tečky), hranaté, s tyrkysovou perletí (mám přece modré oči) a drahé. Šperky byly pěkné, což o to, ale pouze v krabičce. Jakmile jsem si je nasadila a viděla jsem svůj hranatý, bledý obličej a modrošedé oči marně konkurující zářivému tyrkysu, věděla jsem, že to není ozdoba pro mě. Co teď? Buď naštvu manžela a nebo budou skvosty ležet na dně šuplíku, případně je občas vytáhnu, vyzkouším a zjistím, že to není ono?
Naštvala jsem manžela a vyslovila přání dárek vyměnit. Už poněkolikáté jsem se v duchu i nahlas ptala, proč mě k výběru manžel nepřizve a on poněkolikáté trval na tom, že dárek má být překvapení. Zřejmě si budu za několit let přát k vánocům šperkovnici (i když to pak překvapení nebude), neboť manžel by mi nikdy nešel koupit oblečení nebo kabelku. To je přeci třeba vyzkoušet a navíc – my dva máme naprosto rozdílný vkus. Bohužel toto pravidlo uplatňuje jen v této oblasti. Z nějakého mně neznámého důvodu (že by nulové fronty?) nejraději nakupuje v klenotnictví.
Další martýrium mě čekalo v prodejně. Původní záměr a svým způsobem kompromis, vyměnit pouze náušnice za nějaké menší a oválnější, ztroskotal hned v počátku. Neexistovaly. Tak celou sadu. Opět nemožné. Ty, které se mi trochu líbily, buď nebyly kompletní nebo měly prstýnky obřích rozměrů.
Z marného zkoušení jsem byla splavená a vyčerpaná. Nicméně odbornice za pultem měly jasno. Stříbro se nosí. Blyštivé a obří šperky rovněž. Že si v tom připadám divně? Jde jenom o zvyk. K modrým očím, modrá sada, to dá rozum. A příště mám přijít bez toho neposlušného chlapečka.
Domů jsem dorazila se zkaženou náladou a stejným obsahem krabičky.
Přiznám se, že jsem zapochybovala o svém úsudku a rozhodla se vyzdobit na hodinu angličtiny. Mé upřímné spolužačky bohužel daly za pravdu mému prvnímu dojmu. Šperky a já jsme si nesedly.
Paradoxně měla jedna z mých kritických poradkyň na sobě obdobnou sadu, jen podstatně drobnější a u níž tmavý kamínek ve stříbře nijak neválčil s jejíma zelenýma očima.
Dostala ji od přítele jako překvapení.
Ta předloňská narozeninová napařovací žehlička mi opravdu aspoň ušetřila spoustu práce:-)))
No a obligátní otázka na závěr – nechcete se pochlubit, čím dokáží překvapit vaše drahé polovičky vás?
Napsal/a: Koko
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
Tak se blíží vánoce a já vím, co dostanu pod stromeček od manžela…..hádejte…..už víte……..tak Vám to prozradím…….mlýnek na maso..už teď „jásám“ radostí… :o/
Ženský vy s tím naděláte… :-)))) Já nemásím dostat nic a taky se nepotento… 🙂
Ahoj, tak co potěší každého chlapa – to ví asi jenom Bůh, ale kamarádka mě přivedla na tip – ona byla v podobné situaci jako Meggie (a koneckonců asi jako velká část partnerek, manželek, milenek….) a pořídila svému manželovi k narozeninám skvělý dárek – MASÁŽ….nemyslím erotickou masáž, ale nějakou orientální masáž v neerotickém masážním salonu – a pořídila ji i pro sebe, takže tam šli spolu a pak to, myslím, zakončili nějakým dobrým dlabancem v orientální restauraci, aby to bylo stylové…prý to bylo úžasné – vyšli jako noví lidé…tak myslím, že by se to třeba partnerům, manželům, milencům….mohlo líbit…
Ahoj Káčo, to fakt nemá chybu…
U nás doma je jiný problém. Můj manžel je velmi pozorný, vždy přinese kytici růží a pak (většinou už mám něco vyhlídnuté) si jdu vybrat dárek (ne že by manžel neměl dobrý vkus, ale jistota je jistota).Problém nastává když slaví narozky on. To je vždycky dohadování- že nic nepotřebuje, že všechno má (děti a mě)atd. Letos jsem mu dala ten nejhezčí dárek- narodil se nám druhý chlapeček, ale přece nebudu každý rok rodit…(i když tři děti- to je můj sen).Ale abych neodbočovala máte někdo typ co potěší každého chlapa (kromě sexu- jsem dost unavená)a sexy postavy v krásném prádýlku(možná tak za půl roku)?
Ahoj, po přečtení těchto příspěvků se zkrátka musím taky svěřit – můj přítel (se kterým žiju přes 3 roky) je totiž na dárky expert:-)-opravdu jeden neví, co od něj může čekat v dobrém i špatném slova smyslu..k prvním Vánocům (byli jsem tehdy spolu cca půl roku) jsem už asi 2 měsíce předem cítila ve vzduchu, že se chystá něco FAKT velkého..opravdu nejsem nijak náročná a byla jsem dost zvědavá, proč s tím dělá takové divadlo (kožich? diamanty? cesta kolem světa?)- nakonec se z toho vyklubala obrovská tlustá…odborná anglická publikace o „Sepsi a multiorgánovém selhání“ (před MD jsem dělala doktora ve fakultní nemocnici na chirurgické Jednotce intenzivní péče) – dost mě to vzalo – zase v dobrém i špatném slova smyslu – je to sice velmi drahý dárek (takovéhle knihy stojí několik tisíc), ale TOHLE k prvním Vánocům milované bytosti:-)? No nic, teď už vím, že on co se týče dárků, tak je opravdu nevyzpytatelný – mé narozeniny, které mám den po sv. Valentýnu,zatím vždy tak nějak skoulel – na Valentýna kytkou „k Valentýnu i k narozeninám“ (vždy orchideje – prý když je mám nejradši – vůbec nevím, kde to sebral, já mám ráda růže:-))a naposled si pamatuju jeho výrok ve smyslu jako že neví, co mi má koupit, takže – nekoupil nic…originálním dárkem k Vánocům byl dopis ve stylu „Miláčku,lámal jsem si hlavu, co bych měl dát ženě, která všechno má…bláblá..mj. skvělého muže..bláblá..pak jsem na to přišel – věnuji ti PÁR HODIN S JINÝM MUŽEM..pan XY ti bude k dispozici 8 hodin dle dohody“….normálně mi spadla čelist, načež jsem objevila přiloženou vizitku pana XY – učitele autoškoly…(jsem majitel řidičského průkazu získaného před X lety, kterýžto má nyní panickou hrůzu z řízení – ty kondiční jízdy, kterých bylo nakonec asi 20, to moc nespravily:-))…to zase po mém otěhotnění se zničehonic vytáhl a obdržela jsem briliantový prsten a společnou drahou dovolenou-prsten jako za mimino (pravda-trochu brzy – asi ve 3. měsíci, takže kdyby mimi nedejbože nebylo, tak bych jej asi musela vrátit), dovolenou jako že teď asi dlouho na takovouhle dovču nepojedem…nejkrásnější dárek jsme si dali oba k našemu dvouletému výročí – asi 14 dní poté se nám narodil syn…
no jsem zvědavá na letošní Vánoce – v poslední době totiž tyto věci řeší elegantně – při každé takové příležitosti dostávám po jednom dílu Harryho Pottera (chybí mi ještě 3 – takže letošní Vánoce, narozeniny, příští Vánoce:-))…
ahoj Káča
Manžel je v pohodě, většinou se ptá, co bych chtěla a ještě mi dá něco, abych měla to překvápko. Je v tomhle moc milej a ještě mě nutí v obchodě zkoušet věci, protože já to nesnášim. Boty snesu, ale oblečení mě nebaví, furt se oblíkat a vyslíkat… Dobře mě zná a má výbornej vkus, takže to i ráda nechávám na něm. Mě zase baví vybírat ty dětský oblečky. Jinak v soutěži o nejhorší dárek jednoznačně vítězí tchýně…
Mates, prkýnko jsem dostala taky, vlastně 2, větší a menší, loni kVánocům od švagra truhláře….. Jedno už prasklo 🙁
Mates, já jsem sice také na rodičovské dovolené, ale prsotě jsem názoru, ež věci do domácnsoti potřebné, se musí koupit tak jako tak a né tím „zaplácnout“ dárek. nejsem náročná, potěší mě i sebemenší dáreček, nemusí mít hodnotu stovek nebo tisíců, ale aspoň pak vím, že si ten druhý dal záležet a že víc popřemýšlel :o) Takel to cítím já….Jo kdybych si ten dárek přála, tak to beru…Ale raději si takový věci vybírám sama…Takle jsem i od tchýně jednou dostala žehlička, se kterou moc spokojená nejsem, ale řekla jsem to jednou před manželem a už jsem byla nevděčnice :o( tak doufám, že až doslouží, že si koupím takovou, která se líbí mě a né tchýni…(nakonec jsem se dozvěděla, že jí tchýně dostala a protože jí se nehodila a nelíbila, dal jí mě!)
No já jsem toho názoru si jako Vandula, vzlášť teď co jsem na rodičovské dovolené a penízků není moc, tak by mě ty praktické dárky hodně moc potěšili, ale bohužel.
Hádejte co jsem dostala od bráchy k posledním Vánocům? Prkýnko, je to vyuč. truhlář a co dokáže za divy s dřevem jen zírám a dal mi jen „blbé dřevěné prkýnko“ takže jsem mu další Vánoce nahlásila že chci prací prášek 9kf – a musí to být Ariel…. tak jsem ho taky dostala…. od manžílka jsem se jedny Vánoce dočkala jen venkovního teploměru – stál 101,- a vybýrali jssme ho spolu… nic víc :o( tak se ty loňské pochlapil a koupil mi dlouho očekávaný mobil :o)) alespoň to :o))), od jejo rodičů jsem například dostala k narozeninám nebyly kulaté ale i tak to jsou přeci jen narozeniny, 200,- a přívěšek na mobil…..!!! A já vždycky přemýšlím co koupíme aby to udělalo radost :o), naposledy to byli kovové rámečky na fotky – do nich jsem ty fotky vybrala a i dala :o), prostě se do dárků snažím dát i kus nás……..:o))
A manžel…. ten si sotva pamatuje své narozeniny, holek? – nemaj šanci a já už vůbec né… když to mení napsané v kalendáři máme smůlu… naštěstí je to tam napsané….. a tak na nás nezappomíná :o))))
No, třicátiny jsem už slavila a přiznám se, že jsem musela popřemýšlet, co jsem vlastně od manžela dostala… Zlaté naušnice, které jsem si přála. Byli jsme je ale vybírat spolu – naštěstí! Protože se mi potvrdilo, že máme poněkud jiný vkus.
Také si dáváme praktické dárky, i s rodiči (ke třicátinám jsem si přála sušičku ovoce – opravdu jsem ji chtěla, ale zatím jsem na ni neměla penízky, tak proč si ji nepřát k narozkám!?) A raději si ptáme, co by se hodilo… A k tomu přidáme nějakou drobnost – jako překvapení.
A ještě dodávám, že můj manžel zapomíná na veškeré narozeniny, svátky, ale nejen moje, i svých rodičů. Takže to hlídám já. A když se blíží něco mého, dopředu už se hlásím a přidávám, že bych třeba potřebovala novou peněženku (koženou), nové rukavice (kožené)… Prádlo nemá cenu chtít, manžel mým přáním tímto směrem odolává..
Jo, poslední narozeniny mě pouštěly z nemocnice s holčičkama… Nic jsme neslavili. Ale těšila jsem se aspoň na čokoládu – tentokrát jsem se musela manželovi připomínat dlouho a opakovaně… holt jsme měli jiné starosti…
Ještě k těm praktickým dárkům – opravdu si myslím, že jsou v pořádku, když si je někdo fakt přeje. Je pak lepší třeba ta napařovačka, než něco, co zůstane někde zabalené v krabici…
Asi budu za divnou, ale já proti praktickým dárkům nic nemám. Naopak od jistý doby si je doma dáváme – nemáme tolik peněz, abychom si ke každýmu výročí nadělovali jenom osobní dárky. Potřebujeme si zařídit domácnost, respektive obnovit starý a nefunkční zařízení, tak si dáváme i věci, které potřebujeme . A upřímně řečeno, než dostat padesátý náušnice, to radši tu žehličku :))). K věcem praktickým se snažíme si dát i něco malého osobního, ale že bych se měla vyvracet kvůli praktickým dárkům? Hlavně si myslím, že je to každýho věc. Někoho praktický dárky urazí, jinýho ale potěší, tak proč odsuzovat.
A dárky osobní – o ty si řeknu. Nejsem z nich sice překvapená, ale mám radost, že jsem dostala, co jsem si přála.
No vzhledem k tomu, že mi tu manžel včera podezřele dlouho hleděl přes rameno a ironicky se ptal, jestli si říkám pomněnka (se skvělým manželem) – zřejmě už příště asi ani nic nedostanu…
Pro Helen – ta žehlička tu byla myšlena ironicky, taky si myslím, že mezi dárky nepatří – i když tchýně si naposledy přála k narozeninám vysavač.
Moje matka naopak dodnes nenávistně sleduje kýčovité narozeninové hodiny v obýváku, které dnes jdou již absolutně svým časem, dokonce ji podezírám, že jí naše zmatenost přináší jistou dávku uspokojení. Párkrát už jsem honem vyrazila naše dítě uložit o hodinu dřív a pak se divila, že nemůže usnout… Kuchyňského robota začala používat asi až po deseti letech, přičemž celou tu dobu vydržela s argumentem, že ho není v kuchyni kam dát. U každých vánoc a narozenin nás potom deptala větou, že ona si přeje jen abychom byli hodní (my děti) a spokojení (my všichni). Jako dítě jsem tudíž mety „být hodná“ nedosáhla nikdy, neboť matka si to přála stále znova:-)
Pro manžela (který si to předpokládám v práci nerušeně přečte) – nechtěla bych se stát sběratelkou drahých kovů ani vůní. Chtělo by se mi vyslovit v duchu rodinné tradice přání, abys mě měl rád, ale já vím, že máš (svým způsobem) 😉
PS: Čokoládu zužitkuju vždycky
Ještě jsem ke svému komentáři zapomněla připsat, že poslední roky se u nás otázka „co by sis přála k narozeninám/svátku/vánocům“ změnila na „co by jste potřebovali“. Už to tady bylo řečené-věci do domácnosti, když doslouží, si koupit MUSÍ tak jako tak. Takže ani já to moc jako dárek neberu…Navíc jsem se od tchýně těšila na kosmetiku Dove, kterou jsem si „přála“ a říkala jsem si o ní, když se mě ptala „co potřebuju“….no nedočkala jsem se jí, protože nakonec mě bylo řečeno, že ta konvice je společný dar její a manžela :o/
Kristýno, stříbro rozhodně není drahé, takové náušnice stojí jen o něco víc, než bonboniéra. A to s tou kytičkou věřím, už se těším, až mi Tomík třeba taky něco vyrobí :-))
já mám radši drobnosti, které potěší. Nemám ráda drahý dárky, větší radost mě udělá i obyčejná bonboniéra nebo obrázek na zeď. Největší radost mě udělal Davídek, když mi ve školce vyrobil ke dni matek kytičku z papíru. Teda nebylo to moc poznat, že to je kytička, ale mám jí dodnes vystavenou v obýváku na poličce.
I dar nedar bych brala, lepší něco než nic. Nestěžuju si, jen jsem si ulevila. Možná jsem široko daleko sama, ale je to tak 🙁
Ahoj. Tak můj manžel je perfektní, dárky vždy vybere správně. Jen teď je trochu smutný, protože už rok má zákaz kupovat mi spodní prádlo (už od začátku těhotenství mám prsa, na která se snad ani nic hezkého sehnat nedá), parfémy (nemůžu je od otěhotnění skoro ani cítit, jen pár výjimek, kterých ale doma mám dostatek), takže mu zbývají „jen“ šperky, kterých mám ale tolik, že bych je mohla pomalu sama prodávat. Ael má skvělý vkus, takže ví, že je vždycky unosím – nosím stříbro, jen teď k prvnímu výročí svatby jsem dostala náušničky z bílého zlata.
Takže manžel mi určitě žehličku nebo konev nedá, ale vynahrazuje to švagr(jeho bratr) a jeho přítelkyně – k vánocům jsem od nich dostala prkýnka na krájení a ručník, před pár dny jsem měla narozeniny a dostala jsem sadu do kuchyně (otvíráky, škrabka, lis na česnek.. ve stojanu) a k tomu hračku pro Tomáška (takové ty prostrkovací tvary) – když se narodil, tak jsme od nich nedostali ani přání… 🙁 Tak jsem šťasná, že manžel není po bratrovi, respektive po otci…
Xixao, článek se ti povedl 🙂
Z celého článku mě nadzvedla jedna věta (teda na kvůli Koko, ale kvůli těm, co takové dárky dávají) – „…narozeninová napařovací žehlička…“, u Enží: „…rychlovarná konvice od manžela…“. Stříbrná tyrkysová sada možná Koko úplně nesedla, ale alespoń se manžel snažil a vybral něco opravdu jen pro ni a pro radost (to, že se netrefil už je věc jiná:-) ). Ale napařovací žehlička?!? Tyhle dárky mě vždycky naštvou. Vždyť to je užitková věc do domácnosti! Ta se musí koupit tak jako tak a mě připadá strašně nefér, že tím mužíci „spláchnou“ ženiny narozeniny. Už dost na tom, že se musíme tím vším neustálým uklízením zabývat, ještě se máme tvářit nadšeně, když dostaneme třeba žehlící prkno?! Nebo je to způsobeno jenom nedostatkem mužovy fantazie?
Díky Bohu sem takových dárků ušetřena, muž ví, že může u mě vždycky vsadit na jistotu a problém dárku vyřešit v parfumerii a jsem spokojená (všichni máme nějakou úchylku:-) ) a ani to nemyslím nijak konkrétně nebo zle proti manželu Koko (je mi jasné, že nedostává pořád žehličky:-) ), prostě mě to nějak posedlo, tak sem musela tento mírně feministický příspěvek poslat do světa… :-)). Hezkou neděli!
Koko, skvělý článek. Dobře jsem se pobavila, umíš pěkně vystihnout situaci pár slovy. Aspoň, že svůj dar-nedar bereš sporotovně. U nás jsme už z darů-nedarů vyléčení – předem si říkáme, co budeme chtít. Ale manžel má docela dobrý vkus, nikdy mi nekoupil vyloženě nevkusnou nebo nehodící se věc. To spíš manželovi rodiče, ale to se musí brát s rezervou. Mimochodem ani ne za měsíc taky slavím 30! už jsem se s tím smířila, ale na začátku roku mě to nějak bralo. No co se dá dělat, nemládnem….
Tento článek mě potěšil, protože se mám také s čím svěřit…já dostávám také dárky, o kterých by se dalo říct, že to je „dar-nedar“ :o) Např. k svátku jsem dostala rychlovarnou konvici (od manžela); k ježíšku sušičku na ovoce (od tchýně) i když vlastně máme horkovzdušnou troubu, takže ovoce suším tam; jindy zase od manžela 10ks prázdných CD a pouze na 3 z nich jsou filmy „mého“ oblíbeného žánru; také od mých rodičů šaty, ale teda netrefily se také moc do mého vkusu a velikosti, ale zase jsem vloni „utahala“, když jsem v nich měla bříško a pak se zase hezky složily do skříně….Občas mám chuť být mile překvapená a opravdu nad dárkem jásat radostí, ale poslední dobou spíš se musím k tomu „jásotu“ nutit. Já vím, asi jsem nevděčná, že dostávám samé praktické věci, ale třeba by mě víc potěšila nějaká pěkná knížka, nebo spodní prádlo,pěkný spray/parfém nebo šperk(takový zlatý naušničky-malé kroužky, o těch už před manželem mluvím asi 2-3roky a pořád nic…asi si je nakonec koupím sama k narozeninám, jako jsem to udělala tehdy ke svým 21tinám a koupila jsem si horské kolo, když mě ho nikdo nechtěl koupit) :o) Ale jinak i tak jsem ráda, že si na mě vzpomenou i tak…Prostě u nás se „nosí“ praktické dary
Mobile Sliding Menu